Murtagh se potácel sutinami kolem Helgrindu. Nedokázal uvěřit tomu, co se stalo. Trn se pro něj obětoval, Eragon chtěl jeho i Rorana zabít a nejspíš zabil i Katrinu… jediné, co z toho teď dokázal vyvodit, bylo, že Eragon se fakt zbláznil. Už vidím, co na to řeknou elfové! To bude samé: chudáček, ta sláva mu stoupla do hlavy, měli jsme na něj brát víc ohledů… no jo. Pitomý elfové! Kdyby se toho krále zbavili už na začátku, nic z toho by se nemuselo stát. Ale ne, oni jsou trochu moc zbabělý. Hajzlové.
Kopl do malého kamene a málem si urazil palec u nohy. Zavyl bolestí a začal v duchu znovu nadávat. Nakonec si znaveně sedl na velký kámen a rozhlédl se kolem sebe. Trosky Helgrindu dopadly až k Dras -Leoně a pokud mohl soudit, tak tam právě moc vítaný nebude. Dál kopal do kamenné drti u svých nohou. Snažil se dostat z té deprese, která na něj padla, ale vůbec se mu to nedařilo. Nakonec vstal a chystal se přece jen odejít do města. Nikdo při plánování nepočítal s tím, že by to mohlo dopadnout takhle a tak se nikdo nezamýšlel nad ubytováním pro vítěznou stranu. A už vůbec ne nad ubytováním pro tu poraženou. A do té se teď můžu směle počítat. Pokračoval dál k Dras - Leoně.
Najednou ucítil na krku meč. Zastavil a snažil se rychle přemýšlet, ale jeho mozek v tuhle chvíli vstoupil do stávky. Nakonec to vzdal a zeptal se: "Tak co chcete? Jestli se mám k někomu přidat, tak s chutí, ale pokud dostanu co nejdřív najíst a budu se moct vyspat."
"Ha ha ha," uslyšel za sebou pobavený hlas, "to budeš muset sehnat ty."
"Katrino?"
"Přesně tak. Promiň, spletla jsem si tě s Eragonem."
"Hm. Mohl bych tě o něco poprosit?"
"No?"
"Můžeš mi sundat z krku ten meč?"
"Jasně." Murtagh se otočil. Katrina vypadala, že je hrozně ráda, že ho vidí. A sakra…ona to ještě neví… já jí to nechci říkat! Pomoc!
"Myslela jsem, že to nepřežiješ."
"Hm," zamumlal zoufale Murtagh.
"Tak teď abychom snad šli, ne? Říkal's něco o tom, že se potřebuješ najíst a vyspat."
"No, to jo…ale co…"
"No jo, málem bych zapomněla. Asi jsem se musela praštit do hlavy…kde je Roran?"
"No… on… toho už asi neuvidíš."
Katrina zbledla. "To nemyslíš vážně!"
"No…bohužel asi jo."
"Ne…" zašeptala Katrina a posadila se na kámen. "Jak…?"
"Zabil ho ra'zak."
Katrině tekly po tvářích proudy slz. "Proč? Sakra, proč?! Pár let proti nim bojuje, nikdy se mu nic nestalo…a teď se s nimi měl setkat naposled a …. Proč?!"
"To se mě neptej…ale je mi to moc líto."
Chvíli bylo ticho. Pak se váhavě ozval Murtagh. "Hele…neměla bys tu sedět celý den. Pojď, zajdem do města…"
Katrina k němu zvedla opuchlé oči a jen přikývla. Vstala a vydali se do města. Po cestě se Murtagh znovu zeptal: "Co Gael?"
"Je v pořádku. Už odletěl do Ellesméry…tedy naproti těm elfům, kteří sem jdou," dostalo se mu strohé odpovědi.
"Proč jsi neletěla s ním?"
"No…já… chtěla jsem počkat na…"
…na Rorana. Já vím. Ach jo! A teď mám na krku ještě jednoho zhroucenýho Jezdce!
Došli do Dras - Leony. Ubytovali se v malém hostinci a počkali tam asi tři dny, protože Katrina zatím nebyla schopná odjet do Ellesméry. Třetího dne se městem roznesla zpráva, že se od severu blíží průvod elfů, ale že je po cestě potkaly nějaké nepříjemnosti.
Murtagh s Katrinou na ně počkali u brány. Průvod vedla Damíta. Jakmile sesedla z koně, vrhla se Murtaghovi do náruče. Po chvíli se od sebe konečně odtáhli a Damíta se na něj kriticky podívala. "Co se ti stalo?"
"No…tak pro začátek na mě málem spadl Helgrind, pak Trn zemřel, Roran taky a Eragon se asi zbláznil."
Damíta se na něj šokovaně podívala. "To je… strašný. Katrina je v pořádku? Vím, že Gael říkal, že jí není moc dobře, ale tohle jsem nečekala…. ani ve snu."
"No…ve svých možnostech…" Murtaghovi selhal hlas.
Damíta se k němu znovu přitiskla. "Ale to o Eragonovi už víme…"
Murtaghovi srdce vynechalo pár tepů. "Co se stalo?"
"No…cestou, ještě než k nám přiletěl Gael, tak nás Eragon přepadl. Zabil jednoho elfa, ale jinak nestačil napáchat moc škod. Ale měli jsme dost štěstí. Kdoví proč najednou Safira uletěla…něco Eragona omráčilo. Ale zatím se nám nepodařilo zjistit co."
"To je strašný…"
"To je. Ale víš, co je zajímavý? Ten elf neumřel. Normálně by měl být mrtvej…ale prostě neumřel."
Kopl do malého kamene a málem si urazil palec u nohy. Zavyl bolestí a začal v duchu znovu nadávat. Nakonec si znaveně sedl na velký kámen a rozhlédl se kolem sebe. Trosky Helgrindu dopadly až k Dras -Leoně a pokud mohl soudit, tak tam právě moc vítaný nebude. Dál kopal do kamenné drti u svých nohou. Snažil se dostat z té deprese, která na něj padla, ale vůbec se mu to nedařilo. Nakonec vstal a chystal se přece jen odejít do města. Nikdo při plánování nepočítal s tím, že by to mohlo dopadnout takhle a tak se nikdo nezamýšlel nad ubytováním pro vítěznou stranu. A už vůbec ne nad ubytováním pro tu poraženou. A do té se teď můžu směle počítat. Pokračoval dál k Dras - Leoně.
Najednou ucítil na krku meč. Zastavil a snažil se rychle přemýšlet, ale jeho mozek v tuhle chvíli vstoupil do stávky. Nakonec to vzdal a zeptal se: "Tak co chcete? Jestli se mám k někomu přidat, tak s chutí, ale pokud dostanu co nejdřív najíst a budu se moct vyspat."
"Ha ha ha," uslyšel za sebou pobavený hlas, "to budeš muset sehnat ty."
"Katrino?"
"Přesně tak. Promiň, spletla jsem si tě s Eragonem."
"Hm. Mohl bych tě o něco poprosit?"
"No?"
"Můžeš mi sundat z krku ten meč?"
"Jasně." Murtagh se otočil. Katrina vypadala, že je hrozně ráda, že ho vidí. A sakra…ona to ještě neví… já jí to nechci říkat! Pomoc!
"Myslela jsem, že to nepřežiješ."
"Hm," zamumlal zoufale Murtagh.
"Tak teď abychom snad šli, ne? Říkal's něco o tom, že se potřebuješ najíst a vyspat."
"No, to jo…ale co…"
"No jo, málem bych zapomněla. Asi jsem se musela praštit do hlavy…kde je Roran?"
"No… on… toho už asi neuvidíš."
Katrina zbledla. "To nemyslíš vážně!"
"No…bohužel asi jo."
"Ne…" zašeptala Katrina a posadila se na kámen. "Jak…?"
"Zabil ho ra'zak."
Katrině tekly po tvářích proudy slz. "Proč? Sakra, proč?! Pár let proti nim bojuje, nikdy se mu nic nestalo…a teď se s nimi měl setkat naposled a …. Proč?!"
"To se mě neptej…ale je mi to moc líto."
Chvíli bylo ticho. Pak se váhavě ozval Murtagh. "Hele…neměla bys tu sedět celý den. Pojď, zajdem do města…"
Katrina k němu zvedla opuchlé oči a jen přikývla. Vstala a vydali se do města. Po cestě se Murtagh znovu zeptal: "Co Gael?"
"Je v pořádku. Už odletěl do Ellesméry…tedy naproti těm elfům, kteří sem jdou," dostalo se mu strohé odpovědi.
"Proč jsi neletěla s ním?"
"No…já… chtěla jsem počkat na…"
…na Rorana. Já vím. Ach jo! A teď mám na krku ještě jednoho zhroucenýho Jezdce!
Došli do Dras - Leony. Ubytovali se v malém hostinci a počkali tam asi tři dny, protože Katrina zatím nebyla schopná odjet do Ellesméry. Třetího dne se městem roznesla zpráva, že se od severu blíží průvod elfů, ale že je po cestě potkaly nějaké nepříjemnosti.
Murtagh s Katrinou na ně počkali u brány. Průvod vedla Damíta. Jakmile sesedla z koně, vrhla se Murtaghovi do náruče. Po chvíli se od sebe konečně odtáhli a Damíta se na něj kriticky podívala. "Co se ti stalo?"
"No…tak pro začátek na mě málem spadl Helgrind, pak Trn zemřel, Roran taky a Eragon se asi zbláznil."
Damíta se na něj šokovaně podívala. "To je… strašný. Katrina je v pořádku? Vím, že Gael říkal, že jí není moc dobře, ale tohle jsem nečekala…. ani ve snu."
"No…ve svých možnostech…" Murtaghovi selhal hlas.
Damíta se k němu znovu přitiskla. "Ale to o Eragonovi už víme…"
Murtaghovi srdce vynechalo pár tepů. "Co se stalo?"
"No…cestou, ještě než k nám přiletěl Gael, tak nás Eragon přepadl. Zabil jednoho elfa, ale jinak nestačil napáchat moc škod. Ale měli jsme dost štěstí. Kdoví proč najednou Safira uletěla…něco Eragona omráčilo. Ale zatím se nám nepodařilo zjistit co."
"To je strašný…"
"To je. Ale víš, co je zajímavý? Ten elf neumřel. Normálně by měl být mrtvej…ale prostě neumřel."

