Byli v Ellesméře asi měsíc, když elfští zvědové z Království ohlásili nějaké změny. Za tu dobu všichni stačili politovat Katrinu a Murtagha, ale těm to stejně nějak nepomohlo. Katrina byla pořád vedle z Roranovy smrti a Murtagh si pořád vyčítal, že Trn se obětoval kvůli němu. Ale ani tak nikdo nepochopil, proč Eragon takhle vyvádí - nejčastější názor byl ten, že se Eragon zbláznil, nebo že je něčím posedlý. Padlo i to, že se z něj stal Stín a ovládají ho duchové, ale to patřilo spíš k fantazírování.
Ale právě po tom měsíci se v Království stalo něco nového. Eragon už před tím kolem sebe shromažďoval různé pochybné živly a tvořil z nich svoji vlastní armádu. Dal se k němu naverbovat i jeden z Vardenů a ten teď Eragona špehoval. Udělal to na příkaz Nasuady, která sice popírala to, že by Eragonovi přikázala něco ohledně Murtagha, ale na druhou stranu byl Eragon pořád její poddaný a ona za něj měla zodpovědnost.
A teď ten špeh oznámil, že Eragon hledá Šruikana. Snaží se ho najít pomocí všech svých sil a využívá i své následovníky, ale nikomu z nich nechce sdělit, proč se snaží se Šruikanem setkat. Takže teď se elfové soustředili na nový úkol. Místo toho, aby se snažili vypátrat Eragona - vynutil si od všech svých "věrných" přísahu, že nevyzradí jeho úkryt - hledali Šruikana. Jejich jediná naděje, jak pochopit podivné chování jejich hrdiny teď spočívala v tom, najít toho draka, který jim možná bude schopný podat přesvědčivé a pravdivé vysvětlení - proč by ho jinak Eragon hledal?
Murtagh vztekle přecházel po svém pokoji. Štvalo ho, že nemůže jít hledat Šruikana - a ještě víc ho štvalo to, že toho draka elfové pustili. <i>Na rozdíl ode mě a od Trna. Proč musí ty elfové vždycky všechno zpackat? Kdyby ho dali zabít, tak by teď Eragon neměl koho hledat. Kdyby ho nechali zavřeného v Ellesméře, normálně jsme se ho mohli zeptat. Ale ne - oni se nechají unést závanem obrovského milosrdenství a bez jakéhokoli výslechu ho pustí, jako by všechno bylo jasné tím, že se zbláznil. Ale to je blbost. Šruikan byl vždycky naprosto normální - nikdy neprojevoval o nic větší známky vyšilování než třeba já nebo Trn. Teda…nemůžu říct, že bych byl naprosto normální…ale to není nikdo. Vemte si třeba Orrina. Je to král a přitom je příšerně praštěnej… ale nevím, proč bych toho Šruikana nemohl aspoň jít hledat?! Jo, jasně, nemám draka, ale to podle mě není žádnej problém. A mám se Šruikanem rozhodně vetší zkušenosti než kdokoli z těch elfů, který po něm maj pátrat.</i> Murtagh vztekle kopl do postele. <i>A proč tam sakra má jet ta blbka Arya? No jo, má pěknou protekci. Matinka je královnička, takže si může dovolit všechno, co chce.</i> přesto Murtagh cítil jakési zadostiučinění. <i>Ale já jsem jí to asi pěkně nandal… žárlí jako stará panna. A to taky asi je.</i> Murtagh se uchechtl. Věděl, že to od něj není hezký, ale nemohl si pomoct. Před dvěma dny se Arya pohádala s Damítou, jen proto, že Arya byla na Damítu naštvaná, protože jí prý "přebrala Murtagha". Při té vzpomínce se Murtagh pořád ještě musel smát. Damíta Aryu docela hezky setřela… řekla jí, co si o ní většina elfů myslí. A že to není nic moc lichotivýho. To hlavně proto, že Arya soustavně odmítá Eragona. Murtagh měl pocit, že to elfové považují za něco jako urážku jejich hrdiny.
Do pokoje vstoupila Damíta. "Nazdar."
Murtagh ji místo pozdravu něžně políbil. "Copak je nového?" Damíta byla na elfské radě. Murtagh tam sice byl pozvaný taky, ale z celkem zjevného důvodu se mu tam nechtělo.
"To neuhodneš. Elfové se rozhodli, že bude rychlejší, když Šruikana budou hledat jen dva draci."
"Aha. Takže Katrina, Gael, Oromis a Glaedr, co?"
"To právě ne. Oromis prohlásil, že už je na to trochu moc starý… a Glaedr souhlasil s tím, že na něm budeš letět ty."
"To si děláš srandu."
"Ha ha ha. Právě že ne. Odlétáte už zítra ráno, tak se koukej dát do pořádku." Damíta si sedla na postel a pozorovala, jak Murtagh balí všechny svoje věci. Po chvíli se na ni otočil. "Nevíš, jak dlouho to asi potrvá, že ne?"
"Nemám tušení."
"Hm. Můžeš mi aspoň něco slíbit? Že se ti nic nestane, když budu pryč?"
"Tak to teda nevím…ale pokusím se o to, to ti slibuju."
"A nespustíš se s žádným elfem…"
Damíta se zasmála. "Teda ty máš ale nároky, žárlivče."
Murtagh se taky zasmál, ale nedalo mu to a musel se zeptat. "Aha, a kdo byl v tom případě ten elf v Sílthrimu?"
"Ten co jsem s ním tancovala? Nemusíš si dělat starosti, to byl jen Elrath. A víš… on je na elfy."
"No a co? To je snad jasný, ne?"
"Ty mi nerozumíš. On je na elfy…jako na kluky, chápeš?"
Murtagh se začal bláznivě smát. "Cože?"
"Jo. Ale to nech bejt… je to jeho osobní věc."
"A už si našel kluka?"
"No…myslím, že se snažil sbalit Eragona, ale to se mu nepodařilo."
Murtaghovi se při zmínce o jeho bratrovi vrátila špatná nálada. "To se divím."
"Hele, to je od tebe hrozně ošklivý."
"Vážně? Koukni se, co všechno provedl."
"Ale už jsi mu to vrátil… aspoň z části."
"Jo? A jak?"
"Na nic nepřijdeš? No vem si to…Arya miluje tebe místo něj a ty máš to štěstí na ještě jinou elfku."
"Nemyslím, že by mu to nějak moc ublížilo…"
"Ale no tak. Znáš ho…je hrozně žárlivej…"
"No jo…ale na tebe mám fakt štěstí."
"A já zas na tebe. A… hm…nechtěl bys radši balit ty svoje věci?"
Dva draci letěli směrem na sever. Elfové jejich Jezdcům prozradili, že Šruikana viděli odlétat za Du Weldenvarden. Už asi třetí den pátrali v pustině za elfskými lesy, ale Šruikana ne a ne najít. Navíc se museli vyhýbat urgalům, kterými se to tu jen hemžilo a kteří nebyli ani tak civilizovaní jako Nar Garzvog a jeho klan. Ale konečně se nejspíš začali blížit ke svému cíli. Po zemi byly občas rozeseté stopy po ohni, a tedy i po Šruikanovi. Drak zjevně nespěchal a jejich nejskromnější odhady byly, že ho do dnešní noci doženou.
"Šruikane! Vylez, vím, že tam seš!" Murtagh už pomalu začínal ztrácet trpělivost s černým drakem, který odmítal vylézt z jeskyně.
"Počkej, nemůžeš na něj takhle křičet. To pak fakt nevyleze," snažila se Murtagha uklidnit Katrina.
"Aha! Tak ty víš, jak na něj, co? Prosím, můžeš si ho zkusit přemluvit sama!"
Katrina si povzdechla, ale nakonec se postavila před jeskyni místo Murtagha. "Šruikane, vím, že je těžké takhle se bavit s těmi, které jsi donedávna musel považovat za své nepřátele. Ale slibuji ti, že nikdo z nás ti nechce ublížit. Jen nám řekni, proč tě Eragon hledá? Nic víc po tobě nechceme, ale připomínám, že ti elfové nabídli ochranu v případě, že by ses chtěl před Eragonem skrýt." Za svými zády slyšela, jak si Murtagh nesouhlasně povzdechl a dokázala si živě představit, jak v tuhle chvíli obrátil oči v sloup. No a co. Tak já na to na rozdíl od něj jdu po dobrým, ne? Tím, že bude na Šruikana půl hodiny křičet opravdu ničeho nedosáhne.
Glaedr se na ni podíval. Co ty víš? Třeba jo. Zná Šruikana líp než my a pochybuju, že by se ten drak nechal umluvit tím, že do něj budeš hučet, že my mu věříme. Stejně ví, že to není pravda, Murtagh je aspoň upřímnej.
No jasně. A ty bys za trochu upřímnosti taky šel do hrobu, co?
Jasně že ne. Ale myslím, že tady je vážně lepší bejt praktickej.
Podívej se. Já to ještě zkusím a pak k tomu zase pustím Murtagha, dobře?
Super. Ale stejně nebudeš mít úspěch.
Nesýčkuj.
"Tak se podívej, Šruikane. My ti fakt nic neuděláme, tak jak by ti uškodilo, kdyby sis s náma trochu promluvil? Je to fakt těžký, já vím, ale s tím asi nic nenaděláme…"
Murtagh procházel mezi stromy. Kopal do každého, kolem kterého prošel, ale ani tak nezchladil svoji zlost. Glaedr se na něj s účastí podíval. Naštvala tě?
Hrozně. K čemu to je, chrlit na Šruikana takový bláboly? Stejně za chvíli ztratí nervy a řekne mi, ať to zkusím já.
Tím bych si nebyl tak jistý, zapochyboval Glaedr, vypadá vážně odhodlaně.
To je možný, ale při hovoru se Šruikanem jí to není nic platný.
Hm. Hlavně za ní nechoď, vypadá vážně naštvaně.
Ha ha ha. Šruikan má vyjímečnej dar vyvádět z míry všechny lidi. Chvíli ještě škodolibě pozoroval, jak se Katrina obrátila zády k jeskyni a pak se za ní vydal. "Copak, tvoje teorie o milosrdném rozhovoru nezabrala?"
Katrina se na něj nasupeně podívala. "Šruikan je nejspíš blbej. Nehodlá se umoudřit."
"Hm. Můžu to ještě jednou zkusit já?"
"Jak je libo."
Murtagh se postavil před jeskyni. "Tak co? vylezeš, ty přerostlá ještěrko, nebo ne? Mě už to je celkem jedno…ale chtěl bych tě varovat, že pokud tam hodláš zůstat, řeknu elfům, co sis myslel o Galbatorixovi. Nebyl by to hezkej trapas?"
Chvíli bylo ticho, ale to ticho naznačovalo, že Šruikan konečně přemýšlí o jeho nabídce. Nakonec se z jeskyně vynořil černý dračí čumák. Murtagh se vítězoslavně podíval na Katrinu, která jen nevěřícně zírala.
Co chcete? zavrčel Šruikan.
"Jen pár informací, to je všechno. Tak například: proč tě hledá Eragon?"
A vy si myslíte, že já to vím?
"Jasně. Jinak by ses tady neschovával."
No…dobře, povím vám celý ten příběh…ale nikdo se nebude divit, dobře? Vím, že je to nepochopitelný, ale tak to je. Tak teda…
Když Eragon zabil Galbatorixe, tak měl jaksi…nechráněnou mysl. A Galbatorix toho v poslední chvíli využil a ovládl ho. Takže teď má v sobě Eragon dvě mysli - tu svoji potlačenou a Galbatorixovu, která ho ovládá.
Galbatorix si teď jde za svoji pomstou - proto jsem také utekl, abych se vyhnul tomu, abych mu musel znovu sloužit. Už dal zabít Eragonova bratrance, chtěl zabít tebe, Murtaghu a omylem zabil ra'zaky. Ale pokud můžu soudit, tak počítal s tím, že ty zemřeš taky a neváhal proto obětovat svoje služebníky.
Ale nějak se mu to vymklo z rukou… pak chtěl zabít jednoho elfa. Ale ten nezemřel a Galbatorix v tu chvíli omdlel… asi by vás zajímalo proč. To mám na svědomí já. Pořád ještě cítím svoje spojení s Galbatorixem, ale jen tak, že vím, co dělá. Ale v tomhle konkrétním případě jsem to mohl i trochu ovlivnit. Vysál jsem sílu z Galbatorixe a daroval ji tomu elfovi. Elrath díky tomu neumřel a Galbatorix…
"Elrath? To byl ten …divnej elf, kterého Galbatorix málem zabil?" Murtagh se málem zakuckal, jak se snažil zakrýt smích při pomyšlení na Elratha.
Jo, to byl on.
"A dá se nějak Galbatorix zničit, aby při tom nezemřel Eragon?" zeptala se Karina.
Šruikan se otočil k ní. Je mi líto… jsem si jistý, že by to nějak šlo, ale není nikdo takový, kdo by nějaké kouzlo znal a dovedl ho provést. Je to i nad síly všech elfů dohromady.
No super, pomyslel si Murtagh, takže nemůžeme zabít pouze jednoho z nich. No, obávám se, že se se svým bratříčkem můžu rozloučit. "A jak je teda možný, že když je Galbatorix naživu, tak mě neovládá?" zeptal se po chvíli ticha.
No… to máš asi tak… on vlastně není naživu. Je to jen určitá část jeho mysli a ty jsi přísahal Galbatorixovi, ne jeho mozku.
"A co Safira? Tu ovládá taky?" zajímala se Katrina.
Nejspíš jo. Jinak by mu asi odmítla dělat poskoka.
"Co se dá dělat… tak díky za novinky, Šruikane. I když nejsou zrovna moc dobrý."
Počkej, zadržel Murtagha Šruikan, říkali jste něco o elfské ochraně.
"Máš zájem?"
No, pokud nabízíte… proč bych nebral.
"Tak dobře. Ale už bysme měli letět… pokud máme do Ellesméry donést novinky co nejrychleji…"
"Murtaghu." Katrina si ho měřila přísným pohledem.
"No? Co je zase?"
"Jak víš, že mu můžeme věřit? Co když pořád pracuje pro Galbatorixe?"
"Sama jsi říkala, že mu důvěřujeme… ale no tak," dodal rychle, když viděl Katrinin výraz, "co můžeme ještě ztratit? Já myslím, že jako dva Jezdci bysme ho v pohodě zvládli."
"No, asi máš pravdu…" řekla s pochybami Katrina.
"Tak co ještě řešíme? Letíme, ne?"
Sotva po tom měsíci, co byli pryč, přistáli v Ellesméře, přišel k nim Oromis. "Máme Šruikana! A dozvěděli jsme se od něj spoustu zajímavejch věcí… ale nejsou moc dobrý," oznámil elfovi Murtagh.
"Já také nemám moc dobré zprávy… zvlášť pro tebe, Murtaghu."
Sevřelo se mu srdce. "Co se stalo?!"
"Myslíme, že je za tím Eragon. Odpovídalo by to tomu únosu Rorana…ano, už jsme vydedukovali, že je za tím asi on. Zkrátka, Damíta si den potom, co jste odletěli vyjela na vyjížďku…ale do teď se nevrátila."

