I když se všichni tři dožadovali vysvětlení, tak jim Oromis až do Ilirey nechtěl nic říct. A sotva přistáli ve městě, tak běžel vyslat posla k elfům, takže z vysvětlování zase nic nebylo. "To je to vždycky takovej suchar?" obrátila se na Murtagha Asteria.
"Vždycky. Nemá žádnej smysl pro humor a děsně si zakládá na věcech jako je čest, spravedlnost a pravda. Ale i když mu to řekneš, tak ti nikdy nevěří," potvrdil Murtagh.
"A navíc ti nikdy neřekne to co chceš vědět," dodala ještě Katrina.
"Aha. Už si to dokážu představit."
"A Islanzadí je na vlas taková. Ale ta ti ještě navíc dá najevo, že seš o hodně míň než ona," varoval Asteriu Murtagh.
"Ty elfy moc nemusíš, jak tě tak poslouchám, že?" prohodila Jezdkyně.
"Ne, to teda nemusím."
"Ha ha ha. Kromě jedný elfky," zasmála se Katrina. Murtagh se na ni jen ublíženě podíval. Zdálo se, že zase upadl do špatné nálady.
Tohle Asteriu zajímalo. "Co se s ní stalo?"
"Je mrtvá."
"Aha. A kdo…"
"Prostě je mrtvá!" odsekl jí Murtagh a radši odběhl do hradu.
Katrina s Asteriou se na sebe podívaly. "Proč…?
Katrina jí tichým hlasem odvyprávěla Murtaghův románek s Damítou a to, jak Damíta zmizela. A sakra… "Asi bych se mu měla omluvit, co?"
"Proč? Nemůžeš za to, že je tak urážlivej. A navíc jsi to nemohla vědět."
"To sice ne, ale…"
"Podívej se, já Murtagha znám. Pokud se mu omluvíš, stejně to ničemu nepomůže."
"Já jen, že mi ho je líto."
Katrina se otočila, aby skryla úsměv. "Jo, je docela hnusný, co všechno se mu stalo."
"A to nejspíš ještě nevím všechno."
"To asi ne, ale pochybuju, že se to někdy dozvíš."
"Hm. Jak dlouho ještě budeme čekat?"
"Tak to nevím. Nejspíš, než se vrátí Oromis a zase se tu objeví Murtagh. Ty asi nevíš, co Oromis myslel tím Dračím králem, co?"
"Ne. Jak bych mohla?"
"No, Weret je tvůj drak. Tak bys mohla mít aspoň tušení, ne?" snažila se Katrina.
"Říkám ti, že nic nevím."
"No, tak snad se nám podaří Oromise rozpovídat. Ale jak říkal Murtagh - je to hroznej suchar. Nejspíš z něj nedostanem vůbec nic."
"Proč vůbec jedeme do tý Ellesméry?"
Katrina si pohrdavě odfrkla. "Oromis si myslí, že seš hrozně důležitá a nemůže vydržet, až Islanzadí přijede sem. A navíc tě nejspíš bude učit… a to ti nezávidím."
"Nemám zájem, aby mě učil nějakej starej dědula!"
"Říkám, že ti to nezávidím… a teď buď zticha, protože támhle jde ten tvůj "starej dědula"."
Asteria se poněkud provinile otočila a podívala se na Oromise. Ten k nim pospíchal přes nádvoří a zdálo se, že má opravdu naspěch. "Kde je zase ten Murtagh? To na něj máme pořád čekat?"
"Ehm… my jsme čekali na tebe, mistře. A Murtagha to asi nějak přestalo bavit…" vyhýbala se Katrina skutečnému důvodu Murtaghova zmizení.
"No, to je mu podobný. Asterio… dávej si na Murtagha pozor. Když po něm něco chceš, musíš si dost dlouho počkat. A většinou se stejně nedočkáš."
Asteria na to neřekla nic. Sice se jí nezamlouvalo, jak Oromis o Murtaghovi mluvil, ale řekla si, že něco pravdy na tom nejspíš bude.
Večer čtyři draci slétli k zemi a jejich Jezdci se utábořili v malém lesíku. Asteria neměla během letu moc příležitostí, jak promluvit s Murtaghem, protože Šruikan se zřejmě na Jezdcův příkaz držel od ostatních dál. Ani teď Murtagh nevypadal, že by měl tu nejlepší náladu. Večeři snědli v tichu a teprve pak se Oromis ozval. "Možná bysme měli držet hlídky. Eragon může být nedaleko a já nechci skončit jako jeho oběť." Při těch slovech se podíval na Murtagha. Ten jeho pohled opětoval a po chvíli v ještě horší náladě zavrčel: "Dobře. Budu držet hlídku… o půlnoci někoho vzbudím. Domluvte se, kdo to bude."
"Já klidně budu držet tu hlídku," přihlásila se Asteria a překvapila tím sama sebe.
Katrině kdoví proč najednou něco přišlo hrozně k smíchu. Všichni se na ni podívali, ale ona nikomu nechtěla vysvětlit, co ji tak pobavilo.
Asteriu vzbudil o půlnoci Weret. Vstala a přešla k doutnajícímu ohni, kde se o strom opíral Murtagh. Když si sedla vedle něj, jen se na ni letmo podíval. "Klidně můžeš spát dál. Já stejně neusnu."
Asteria odmítavě zavrtěla hlavou. "Proč? Když mám držet hlídku, tak si to odsloužím."
Murtagh se na ni úkosem podíval. "Nemysli si, že nevím, proč seš najednou tak ochotná."
"Co tím myslíš?" předstírala nevědomost Asteria, i když se v duchu začervenala, "ty ses přece taky přihlásil dobrovolně."
"Ha ha ha. Kdybych to neudělal, tak mi Oromis tu hlídku stejně přišije. Takhle to aspoň nedělá dojem, že ho poslouchám na slovo."
Asteria to vzdala předem. "Dobře, tak když víš tak jistě, co jsem to chtěla, tak mi to řekni."
"Nemusí tě zajímat, jak to bylo s Damítou," ohradil se ostře Murtagh.
"To asi nemusí, ale já jen, že mi přijde, že ani moc netruchlíš. Jde spíš o to, jako bys byl na Eragona naštvanej… ale když to je Galbatorix, tak o co jde?"
"Já nejsem naštvanej na Eragona."
"Tak na koho? A laskavě se to nesnaž zamluvit!"
Murtagh se na Asteriu ošklivě podíval. "Jestli to potřebuješ tak nutně vědět, tak sám na sebe. A ocenil bych, kdyby ses mě konečně přestala takhle vyptávat. Může ti to bejt úplně jedno."
"Ty ale nemůžeš za to, že ji zabil! Nesmíš se z toho takhle obviňovat!"
"No jo. To jsem si mohl myslet… nikomu to nedojde… chápeš, že mě Arya donutila přísahat, že se k Eragonovi nikdy nepřidám? A já blbec jsem mu to vykecal, takže jsem mu teď úplně k ničemu. Může mě rovnou zabít, ale ne… on si mě ještě vychutná.. nejdřív pozabíjí ty, na kterých mi záleží a nechá mě hezky vytrpět… a to jen kvůli jedný pitomý přísaze!"
"Proč jsi mi o tom neřekl dřív?" zeptala se ho potichu.
"Proč? Proč?! Netýká se tě to! A nechtěl jsem, aby se tím zatěžoval ještě někdo jiný, než já!"
"Takže to neví nikdo… ?"
"Došlo ti to. Nikdo totiž nebyl tak otravnej jako ty."
Asteria se na chvíli zamyslela. Když Arya ztratila Murtagha, chtěla se pomstít Damítě… a na jejím životě jí už vůbec nezáleželo. Umřela by tak jako tak, takže proč se zatěžovala tou přísahou? Věděla, co tím způsobí, že Damíta… a sakra! "Murtaghu? A co když Arya chtěla Damítu zabít?"
"Proč proboha?"
"Věděla, co tou přísahou způsobí. A chtěla se Damítě pomstít za to, že jí tebe přebrala… dává to smysl, ne?"
Murtagh chvíli jen zíral do plamenů a srovnával si v hlavě, to, co právě slyšel. Pak se na Asteriu podíval. "Tohle nesmíš nikomu říct. Elfové by se asi zbláznili, kdyby věděli, že jejich dědička trůnu takhle zavraždila někoho jinýho. Neříkej to ani Oromisovi, protože ten by to stejně nepochopil. Je nutný, aby se Aryino tajemství nedostalo ven."
"Tak řekneš nám už konečně, jak jsi to myslel s tím Dračím králem?"
"Ne. Počkejte si do Ellesméry," odmítl Asteriinu žádost Oromis, "Islanzadí se to musí dozvědět první."
Ale no tak. Aspoň já bych to mohl vědět, když se mě to týká, ne? přidal se k jejich žádostem i Weret.
"No… když já nevím…" váhal Oromis.
"Prosím!" požádali všichni tři Jezdci i jejich draci.
"No tak… no tak dobře," souhlasil nakonec Oromis. "Už jste všichni slyšeli o Bid'Darmovi, drakovi prvního Eragona?" nečekal na odpověď a hned pokračoval. "Legenda vypráví, že když umíral, tak pronesl určitou věštbu. Její slova se už ztratila v hlubinách věků, ale smysl nám ještě zůstal zachován. Vypráví o tom, že Bid'Darm prorokoval už Pád Jezdců a vyvraždění draků. Ale to nejdůležitější, to, co vás tak zajímá, je to, že pronesl i něco jako: A když se objeví Dračí král, jediný bílý po staletí, svitne drakům nová naděje, která ale může být snadno zahubena, protože Dvojmyslný může být zničen, ale pak se má rasa nenavrátí. elfové se dlouho snažili rozluštit, co tím chtěl vlastně říct, ale teprve teď se to začíná vyjasňovat. Dvojmyslný je nejspíš Eragon, který má v sobě Galbatorixe. A Dračí král… to je Weret. A to, že je jediný bílý po staletí je pravda, protože po Bid'Darmovi už tu žádný bílý drak, ať divoký nebo drak jezdců nebyl. Je také novou nadějí pro draky, protože podle vašeho tvrzení je v Lacryose, vaší zemi, spousta dračích vajec… ale zatím neznáme souvislost mezi tím, že jestli bude zabit Eragon, tak se draci nevrátí. A to je potíž, protože žádný kouzelník na světě zatím neví, jak by se dal zabít Galbatorix tak, aby se při tom nezabil i Eragon. Víte všechno, co jste chtěli?"
Oromisův výklad byl naprosto vyčerpávající. Jako vždy, když se jim už starého elfy podařilo rozmluvit, tak jim řekl všechno, co věděl. "Jedině tohle… znamená to, že když Eragona zabijeme, tak tady nebude, kdo by sem draky dovedl?"
"Asi ano, ale nevíme, jaká je mezi tím spojitost. Do Lacryosy by přece mohl letět kdokoli, dokonce by se tam mohla poslat loď. A Eragona zabít musíme, aby to nedopadlo jako posledně."
"No jasně," přidal se Murtagh do diskuse, "Vrael zaváhá s poslední ranou a pak za to zaplatí. Kdyby Galbatorixe zabil a nebyl tak připitoměle milosrdný, nic se nemuselo stát."
Oromis se na něj ošklivě podíval, ostatně jako skoro pokaždé, když Murtagh promluvil. "To ano, ale zabít ho bylo z pohledu Vraela kruté. A kdyby se lidé zabíjeli jen tak na potkání, jak by to pak vypadalo? Brzo by vymřeli, zvlášť elfové."
Ellesméra ji naprosto uchvátila. Je pravda, že vypadala trochu jako domečky pro skřítky z pohádek pro děti, ale dalo se to vydržet. Zvlášť když elfové na každém kroku oslavovali ji a hlavně Wereta. Ten si zájem elfů dost užíval a byl pyšný na to, že je Dračí král. Ten titul vysvětlil mnohé, co zatím nepochopili - třeba to, že je Weret při svých nějakých osmi letech větší než Glaedr v několika stech.
Museli se sice chodit učit k Oromisovi, ale díky Glaedrově i Oromisově přirozené úctě k nim se to dalo snést. A navíc toho neměli ani tak moc na práci, protože byli daleko za úrovní začátečníků, na které začínal třeba Eragon.
Po večerech si chodili prohlížet Ellesméru. Většinou s nimi šla Katrina, která se už vzpamatovala z Roranovy smrti a Asterie se dokonce zdálo, že je znovu zamilovaná. Akorát se jí ještě nepodařilo zjistit do koho.
Občas se jim podařilo vytáhnou do města Murtagha, který byl po většinu času zavřený ve svém domě. Pořád se nechtěl smířit s Damítinou smrtí a i když přijal Asteriino vysvětlení, tak to nic nezměnilo na jeho pocitu viny. Ale Asterie se ho občas podařilo i rozesmát a aspoň na chvilku vytáhnout z depky, do který spadnul.
"Nazdar," pozdravila překvapeně Katrinu.
Katrina se na ni usmála. "Nechtěla by ses podívat někam do Ellesméry? Já už dlouho nikdy nebyla, pořád se tu couráš s Murtaghem…"
"Jo, jasně že půjdu…" Asteria se cítila mírně zahanbeně. Je pravda, že Katrinu už dlouho neviděla. Za ten měsíc, co už v Ellesméře byli, ji stačila projít skoro celou, ale ne s Katrinou.
Vydali se ke stromu Menoa. Cestou si Asteria všimla, že se Katrina šťastně usmívá. To není možný… pár měsíců a zamiluje se znova. Byla si jistá, že Katrina je opravdu zamilovaná. Vykazovala všechny příznaky - byla veselá, bez důvodu se smála a často se červenala. Stejně jako já… a sakra! Kdo je ten můj chudák?
Katrina se na ni podívala, jako by jí četla myšlenky. "Víš, často jsme s Gaelem přemýšleli, že Murtagh se ještě nevzpamatoval…"
"Hm. A co myslíš, že by mu mohlo pomoct?"
"No já nevím… ale mě pomohlo…"
"…že ses znova zamilovala," dokončila za Katrinu Asteria.
Katrina celá rudá přikývla. "No, a víš… Murtagh…ten to není, to teda ne!… ale…"
"Myslíš, že bysme mu měli někoho najít?"
"Trefa. Ale nemyslím, že bysme měli hledat moc dlouho."
"Co tím myslíš?!"
Katrina se jí podívala zpříma do očí. "Všimla jsem si, jak se k sobě chováte. Je to prostě vidět, Asterio. Jste si tak podobný… byla by škoda to nechat."
"Chceš říct, že já a Murtagh…?"
Katrina se zaculila. A Asteria si jen s hrůzou uvědomila, že zrudla až po uši.
"Vždycky. Nemá žádnej smysl pro humor a děsně si zakládá na věcech jako je čest, spravedlnost a pravda. Ale i když mu to řekneš, tak ti nikdy nevěří," potvrdil Murtagh.
"A navíc ti nikdy neřekne to co chceš vědět," dodala ještě Katrina.
"Aha. Už si to dokážu představit."
"A Islanzadí je na vlas taková. Ale ta ti ještě navíc dá najevo, že seš o hodně míň než ona," varoval Asteriu Murtagh.
"Ty elfy moc nemusíš, jak tě tak poslouchám, že?" prohodila Jezdkyně.
"Ne, to teda nemusím."
"Ha ha ha. Kromě jedný elfky," zasmála se Katrina. Murtagh se na ni jen ublíženě podíval. Zdálo se, že zase upadl do špatné nálady.
Tohle Asteriu zajímalo. "Co se s ní stalo?"
"Je mrtvá."
"Aha. A kdo…"
"Prostě je mrtvá!" odsekl jí Murtagh a radši odběhl do hradu.
Katrina s Asteriou se na sebe podívaly. "Proč…?
Katrina jí tichým hlasem odvyprávěla Murtaghův románek s Damítou a to, jak Damíta zmizela. A sakra… "Asi bych se mu měla omluvit, co?"
"Proč? Nemůžeš za to, že je tak urážlivej. A navíc jsi to nemohla vědět."
"To sice ne, ale…"
"Podívej se, já Murtagha znám. Pokud se mu omluvíš, stejně to ničemu nepomůže."
"Já jen, že mi ho je líto."
Katrina se otočila, aby skryla úsměv. "Jo, je docela hnusný, co všechno se mu stalo."
"A to nejspíš ještě nevím všechno."
"To asi ne, ale pochybuju, že se to někdy dozvíš."
"Hm. Jak dlouho ještě budeme čekat?"
"Tak to nevím. Nejspíš, než se vrátí Oromis a zase se tu objeví Murtagh. Ty asi nevíš, co Oromis myslel tím Dračím králem, co?"
"Ne. Jak bych mohla?"
"No, Weret je tvůj drak. Tak bys mohla mít aspoň tušení, ne?" snažila se Katrina.
"Říkám ti, že nic nevím."
"No, tak snad se nám podaří Oromise rozpovídat. Ale jak říkal Murtagh - je to hroznej suchar. Nejspíš z něj nedostanem vůbec nic."
"Proč vůbec jedeme do tý Ellesméry?"
Katrina si pohrdavě odfrkla. "Oromis si myslí, že seš hrozně důležitá a nemůže vydržet, až Islanzadí přijede sem. A navíc tě nejspíš bude učit… a to ti nezávidím."
"Nemám zájem, aby mě učil nějakej starej dědula!"
"Říkám, že ti to nezávidím… a teď buď zticha, protože támhle jde ten tvůj "starej dědula"."
Asteria se poněkud provinile otočila a podívala se na Oromise. Ten k nim pospíchal přes nádvoří a zdálo se, že má opravdu naspěch. "Kde je zase ten Murtagh? To na něj máme pořád čekat?"
"Ehm… my jsme čekali na tebe, mistře. A Murtagha to asi nějak přestalo bavit…" vyhýbala se Katrina skutečnému důvodu Murtaghova zmizení.
"No, to je mu podobný. Asterio… dávej si na Murtagha pozor. Když po něm něco chceš, musíš si dost dlouho počkat. A většinou se stejně nedočkáš."
Asteria na to neřekla nic. Sice se jí nezamlouvalo, jak Oromis o Murtaghovi mluvil, ale řekla si, že něco pravdy na tom nejspíš bude.
Večer čtyři draci slétli k zemi a jejich Jezdci se utábořili v malém lesíku. Asteria neměla během letu moc příležitostí, jak promluvit s Murtaghem, protože Šruikan se zřejmě na Jezdcův příkaz držel od ostatních dál. Ani teď Murtagh nevypadal, že by měl tu nejlepší náladu. Večeři snědli v tichu a teprve pak se Oromis ozval. "Možná bysme měli držet hlídky. Eragon může být nedaleko a já nechci skončit jako jeho oběť." Při těch slovech se podíval na Murtagha. Ten jeho pohled opětoval a po chvíli v ještě horší náladě zavrčel: "Dobře. Budu držet hlídku… o půlnoci někoho vzbudím. Domluvte se, kdo to bude."
"Já klidně budu držet tu hlídku," přihlásila se Asteria a překvapila tím sama sebe.
Katrině kdoví proč najednou něco přišlo hrozně k smíchu. Všichni se na ni podívali, ale ona nikomu nechtěla vysvětlit, co ji tak pobavilo.
Asteriu vzbudil o půlnoci Weret. Vstala a přešla k doutnajícímu ohni, kde se o strom opíral Murtagh. Když si sedla vedle něj, jen se na ni letmo podíval. "Klidně můžeš spát dál. Já stejně neusnu."
Asteria odmítavě zavrtěla hlavou. "Proč? Když mám držet hlídku, tak si to odsloužím."
Murtagh se na ni úkosem podíval. "Nemysli si, že nevím, proč seš najednou tak ochotná."
"Co tím myslíš?" předstírala nevědomost Asteria, i když se v duchu začervenala, "ty ses přece taky přihlásil dobrovolně."
"Ha ha ha. Kdybych to neudělal, tak mi Oromis tu hlídku stejně přišije. Takhle to aspoň nedělá dojem, že ho poslouchám na slovo."
Asteria to vzdala předem. "Dobře, tak když víš tak jistě, co jsem to chtěla, tak mi to řekni."
"Nemusí tě zajímat, jak to bylo s Damítou," ohradil se ostře Murtagh.
"To asi nemusí, ale já jen, že mi přijde, že ani moc netruchlíš. Jde spíš o to, jako bys byl na Eragona naštvanej… ale když to je Galbatorix, tak o co jde?"
"Já nejsem naštvanej na Eragona."
"Tak na koho? A laskavě se to nesnaž zamluvit!"
Murtagh se na Asteriu ošklivě podíval. "Jestli to potřebuješ tak nutně vědět, tak sám na sebe. A ocenil bych, kdyby ses mě konečně přestala takhle vyptávat. Může ti to bejt úplně jedno."
"Ty ale nemůžeš za to, že ji zabil! Nesmíš se z toho takhle obviňovat!"
"No jo. To jsem si mohl myslet… nikomu to nedojde… chápeš, že mě Arya donutila přísahat, že se k Eragonovi nikdy nepřidám? A já blbec jsem mu to vykecal, takže jsem mu teď úplně k ničemu. Může mě rovnou zabít, ale ne… on si mě ještě vychutná.. nejdřív pozabíjí ty, na kterých mi záleží a nechá mě hezky vytrpět… a to jen kvůli jedný pitomý přísaze!"
"Proč jsi mi o tom neřekl dřív?" zeptala se ho potichu.
"Proč? Proč?! Netýká se tě to! A nechtěl jsem, aby se tím zatěžoval ještě někdo jiný, než já!"
"Takže to neví nikdo… ?"
"Došlo ti to. Nikdo totiž nebyl tak otravnej jako ty."
Asteria se na chvíli zamyslela. Když Arya ztratila Murtagha, chtěla se pomstít Damítě… a na jejím životě jí už vůbec nezáleželo. Umřela by tak jako tak, takže proč se zatěžovala tou přísahou? Věděla, co tím způsobí, že Damíta… a sakra! "Murtaghu? A co když Arya chtěla Damítu zabít?"
"Proč proboha?"
"Věděla, co tou přísahou způsobí. A chtěla se Damítě pomstít za to, že jí tebe přebrala… dává to smysl, ne?"
Murtagh chvíli jen zíral do plamenů a srovnával si v hlavě, to, co právě slyšel. Pak se na Asteriu podíval. "Tohle nesmíš nikomu říct. Elfové by se asi zbláznili, kdyby věděli, že jejich dědička trůnu takhle zavraždila někoho jinýho. Neříkej to ani Oromisovi, protože ten by to stejně nepochopil. Je nutný, aby se Aryino tajemství nedostalo ven."
"Tak řekneš nám už konečně, jak jsi to myslel s tím Dračím králem?"
"Ne. Počkejte si do Ellesméry," odmítl Asteriinu žádost Oromis, "Islanzadí se to musí dozvědět první."
Ale no tak. Aspoň já bych to mohl vědět, když se mě to týká, ne? přidal se k jejich žádostem i Weret.
"No… když já nevím…" váhal Oromis.
"Prosím!" požádali všichni tři Jezdci i jejich draci.
"No tak… no tak dobře," souhlasil nakonec Oromis. "Už jste všichni slyšeli o Bid'Darmovi, drakovi prvního Eragona?" nečekal na odpověď a hned pokračoval. "Legenda vypráví, že když umíral, tak pronesl určitou věštbu. Její slova se už ztratila v hlubinách věků, ale smysl nám ještě zůstal zachován. Vypráví o tom, že Bid'Darm prorokoval už Pád Jezdců a vyvraždění draků. Ale to nejdůležitější, to, co vás tak zajímá, je to, že pronesl i něco jako: A když se objeví Dračí král, jediný bílý po staletí, svitne drakům nová naděje, která ale může být snadno zahubena, protože Dvojmyslný může být zničen, ale pak se má rasa nenavrátí. elfové se dlouho snažili rozluštit, co tím chtěl vlastně říct, ale teprve teď se to začíná vyjasňovat. Dvojmyslný je nejspíš Eragon, který má v sobě Galbatorixe. A Dračí král… to je Weret. A to, že je jediný bílý po staletí je pravda, protože po Bid'Darmovi už tu žádný bílý drak, ať divoký nebo drak jezdců nebyl. Je také novou nadějí pro draky, protože podle vašeho tvrzení je v Lacryose, vaší zemi, spousta dračích vajec… ale zatím neznáme souvislost mezi tím, že jestli bude zabit Eragon, tak se draci nevrátí. A to je potíž, protože žádný kouzelník na světě zatím neví, jak by se dal zabít Galbatorix tak, aby se při tom nezabil i Eragon. Víte všechno, co jste chtěli?"
Oromisův výklad byl naprosto vyčerpávající. Jako vždy, když se jim už starého elfy podařilo rozmluvit, tak jim řekl všechno, co věděl. "Jedině tohle… znamená to, že když Eragona zabijeme, tak tady nebude, kdo by sem draky dovedl?"
"Asi ano, ale nevíme, jaká je mezi tím spojitost. Do Lacryosy by přece mohl letět kdokoli, dokonce by se tam mohla poslat loď. A Eragona zabít musíme, aby to nedopadlo jako posledně."
"No jasně," přidal se Murtagh do diskuse, "Vrael zaváhá s poslední ranou a pak za to zaplatí. Kdyby Galbatorixe zabil a nebyl tak připitoměle milosrdný, nic se nemuselo stát."
Oromis se na něj ošklivě podíval, ostatně jako skoro pokaždé, když Murtagh promluvil. "To ano, ale zabít ho bylo z pohledu Vraela kruté. A kdyby se lidé zabíjeli jen tak na potkání, jak by to pak vypadalo? Brzo by vymřeli, zvlášť elfové."
Ellesméra ji naprosto uchvátila. Je pravda, že vypadala trochu jako domečky pro skřítky z pohádek pro děti, ale dalo se to vydržet. Zvlášť když elfové na každém kroku oslavovali ji a hlavně Wereta. Ten si zájem elfů dost užíval a byl pyšný na to, že je Dračí král. Ten titul vysvětlil mnohé, co zatím nepochopili - třeba to, že je Weret při svých nějakých osmi letech větší než Glaedr v několika stech.
Museli se sice chodit učit k Oromisovi, ale díky Glaedrově i Oromisově přirozené úctě k nim se to dalo snést. A navíc toho neměli ani tak moc na práci, protože byli daleko za úrovní začátečníků, na které začínal třeba Eragon.
Po večerech si chodili prohlížet Ellesméru. Většinou s nimi šla Katrina, která se už vzpamatovala z Roranovy smrti a Asterie se dokonce zdálo, že je znovu zamilovaná. Akorát se jí ještě nepodařilo zjistit do koho.
Občas se jim podařilo vytáhnou do města Murtagha, který byl po většinu času zavřený ve svém domě. Pořád se nechtěl smířit s Damítinou smrtí a i když přijal Asteriino vysvětlení, tak to nic nezměnilo na jeho pocitu viny. Ale Asterie se ho občas podařilo i rozesmát a aspoň na chvilku vytáhnout z depky, do který spadnul.
"Nazdar," pozdravila překvapeně Katrinu.
Katrina se na ni usmála. "Nechtěla by ses podívat někam do Ellesméry? Já už dlouho nikdy nebyla, pořád se tu couráš s Murtaghem…"
"Jo, jasně že půjdu…" Asteria se cítila mírně zahanbeně. Je pravda, že Katrinu už dlouho neviděla. Za ten měsíc, co už v Ellesméře byli, ji stačila projít skoro celou, ale ne s Katrinou.
Vydali se ke stromu Menoa. Cestou si Asteria všimla, že se Katrina šťastně usmívá. To není možný… pár měsíců a zamiluje se znova. Byla si jistá, že Katrina je opravdu zamilovaná. Vykazovala všechny příznaky - byla veselá, bez důvodu se smála a často se červenala. Stejně jako já… a sakra! Kdo je ten můj chudák?
Katrina se na ni podívala, jako by jí četla myšlenky. "Víš, často jsme s Gaelem přemýšleli, že Murtagh se ještě nevzpamatoval…"
"Hm. A co myslíš, že by mu mohlo pomoct?"
"No já nevím… ale mě pomohlo…"
"…že ses znova zamilovala," dokončila za Katrinu Asteria.
Katrina celá rudá přikývla. "No, a víš… Murtagh…ten to není, to teda ne!… ale…"
"Myslíš, že bysme mu měli někoho najít?"
"Trefa. Ale nemyslím, že bysme měli hledat moc dlouho."
"Co tím myslíš?!"
Katrina se jí podívala zpříma do očí. "Všimla jsem si, jak se k sobě chováte. Je to prostě vidět, Asterio. Jste si tak podobný… byla by škoda to nechat."
"Chceš říct, že já a Murtagh…?"
Katrina se zaculila. A Asteria si jen s hrůzou uvědomila, že zrudla až po uši.

