"Tak my jsme si podobný, jo?" Asteria se podívala na Katrinu. Právě oslavovali Asteriiny narozeniny. Neměla tušení, jak se to elfové dozvěděli, ale přesně na den, kdy jí bylo dvacet tři, se rozhodli oslavit ji a Dračího krále. Ale zatímco Asteria se skvěle bavila, Murtagh nevypadal zrovna šťastně. Asteria se pokusila spočítat, kolik číší vína už vypil, ale moc se jí to nedařilo. Navzdory tomu byl Murtagh pořád střízlivý - nebo se tak aspoň choval. Kdybych toho tolik vypila já, tak jsem dávno ožralá jako prase.
"Jasně. Ne vzhledem, to fakt ne, ale oba máte hroznou srandu z Oromise, nemusíte elfy a jste Dračí Jezdci."
"Je sice pravda, že Oromise nemusím, ale elfové mi přijdou celkem fajn. A Murtagh už Dračí Jezdec není."
"Ale no tak. Dej si říct… vy dva se k sobě prostě hodíte. A neříkej, že se ti nelíbí."
"Mě možná jo," vytáčela se Asteria, "ale jak můžeš vědět, že já jemu taky?"
"Je to na něm vidět, stejně jako na tobě. A proč myslíš, že teď tak pije?"
"Nemůžu se na to sázet, ale myslím si, že proto, že právě zjistil, že jsi starší než on. A to je logicky taková trochu… překážka…"
Asteria se málem zadusila vínem, které právě upíjela. "To si děláš srandu! Kolik mu proboha je?!"
Katrina se na chvíli zamyslela. "Nevím to přesně, ale myslím, že něco kolem dvaceti."
"Takže dvacet, jo?" řekla si Asteria pro sebe s pohledem upřeným na Murtagha, "to jde."
"Docela jo. Takže co hodláš udělat teď?"
"Co by? Počkám, co hodlá udělat Murtagh. Ale stejně nechápu… Damíta byla tak desetkrát starší než on, ne? Tak v čem vidí problém?"
"U elfů se něco takovýho automaticky předpokládá. Hele, ale jestli budeš váhat, může být brzy pozdě."
"Proč by mělo? Teď je stejně ještě vyvedenej z míry kvůli Damítě. Nemůžeš čekat, že se mnou bude chtít něco mít."
Katrina se nepříjemně zasmála. "Ta si vážně myslíš, že tohle všechno dělám jen proto, aby byl šťastnej? Ne, to je proto, že pokud se nevzpamatuje, tak budeme mít ještě menší šanci na vítězství než teď. A podle mě je už po těch pár měsících schopnej nechat Damítu bejt."
"Tak mi řekni aspoň tohle: do koho ses to zamilovala ty?"
Katrina zrudla. "To je…"
"Něco za něco."
"No… ty to musíš nutně vědět, že?… je to Orrin."
"Orrin? Král Surdy?"
"Jo, přesně ten. Ale říkala's, že něco za něco… tak padej."
Vyšli si pod strom Menoa. Murtaghovi se sice nechtělo, ale když ho Asteria hezky požádala, tak se nakonec uvolil s ní jít. Asteria si nebyl vůbec jistá, že to zvládne, ale díky Katrininému přesvědčování dostala novou dávku sebevědomí. Pod stromem se zastavili a Asterie začalo divoce bušit srdce. Tak do toho…
"Murtaghu? Ráda bych ti něco řekla."
Když se na ni tázavě podíval, pokračovala. "Já… vím, že to je asi nemyslitelný…ale já… já tě miluju, Murtaghu."
Když se konečně přinutila podívat se mu do očí, jemně ji pohladil po tváři. Cítila na kůži lehké mravenčení a radši zavřela oči. Ucítila na svých rtech ty jeho a pak si jen vychutnávala dlouhý vášnivý polibek.
Když se konečně přestali líbat, usmála se na něj. "Nevěděla jsem, že umíš tak krásně líbat."
Taky se usmál a přitáhl ji k sobě. "Tak to tě asi ještě budu muset přesvědčit." Sklonil se.
Po chvíli se na něj usmála znovu."A taky jsem nevěděla, že máš tak všetečný ruce."
"Promiň," omlouval se Murtagh. Povolil sevření kolem jejího pasu a stáhl ruce z jejích zad.
"Říkala jsem snad, že mi to vadí?" Přitiskla se k němu a nabídla mu rty k dalšímu polibku.
"Tak jak to včera dopadlo? Vrátili jste se tak pozdě, že jsem si s tebou ani nemohla promluvit." Chvíli bylo ticho. Pak se Katrina zeptala znovu. "Hej? Slyšíš mě? Ptám se tě, jak to včera dopadlo!" Asteria se k ní s trhnutím otočila. Vypadala nad míru spokojeně a pobrukovala si nějakou zamilovanou písničku. Takže už je to jasný. Přesto se chtěla ještě ujistit. "Dali jste se dohromady, že jo?" Asteria jen zasněně přikývla. A Katrinu už to přestávalo bavit. "Hele, řekneš mi aspoň jediný slovo?"
"Jasně. Promiň, jsem z toho ještě tak trochu… mimo."
"To je vidět."
"Ale myslím, že to splnilo svůj účel…"
"Ehm… a to jakej?"
"Murtagh je konečně šťastnej, aspoň doufám. A já taky…"
Hm. Murtagh možná je šťastnej, ale Oromis z toho rozhodně moc velkou radost nemá.
To fakt ne, souhlasil Gael, mám pocit, že až Murtagh příště potká, tak ho asi roztrhá na kusy.
Chudák. To bysme ho měli varovat.
Proč? Mě baví dívat se na to, jak Murtagh Oromise pokaždý setře.
Tebe možná, ale mám pocit, že Murtagha to asi dost nervuje.
Asi jo. Tak dobře, jestli jim teda nechceš pokazit tu idylku, tak jim to teda řekni.
Super. Jdeš se mnou?
Ne. Proč? Oromis zuří a já bych ho asi měl držet na uzdě, jinak Asteria brzo pozná, že není ve svý kůži. Je jediný štěstí, že je Asteria pořád tak mimo.
"…tak to prostě je, Oromisi, a já nehodlám…"
"Ale uvědomuješ si, že tím dostáváš celou Alagaësii do nebezpečí?" Následovala chvíle ticha, během které si Katrina stihla stokrát vynadat, že nebyla opatrnější a nepospíšila si za Murtaghem dřív, aby ho stihla před Oromisem.
Znovu se ozval Murtaghův uštěpačný hlas a Katrina z jeho tónu poznala, že už ho to přestává bavit. "Přeháníš to. Je možný, že se Asteria teď nebude tolik soustředit na výcvik, ale zkus si představit, co by se stalo, kdybys chtěl, abychom se rozešli jen proto, že se ti to nelíbí."
"Ustála by to. Rozhodně líp než tenhle románek. Ty si s ní stejně jen krátíš dlouhou chvíli." A sakra. Tak tohle jsi, Oromisi, už opravdu přehnal…
Zdálo se, že Murtagh si myslí to samé. Praštil pěstí do stolu a obořil se na elfa: "To si vážně myslíš? Myslíš, že jsem takovej hajzl, že bych byl něčeho takovýho schopnej?! Já už tě mám plný zuby, mistře. Jak se pořád snažíš, abys napravil jedinou chybu z minulosti…"
Oromis mu chladným hlasem skočil do řeči. "Nevím, co tím myslíš."
"Ne? Vážně nevíš?!" vysmíval se Murtagh. "Ale neříkej… co třeba to, že jsi nedokázal zarazit Morzanovi jeho čachry? Že jsi tím přivedl celou Alagaësii do průseru? A teď se o to pokoušíš znova! Víš co, bylo by mnohem lepší, kdybys teď odešel, už o tomhle neřekl ani slovo a nesnažil se plýst do cizích životů! Protože jestli to neuděláš, tak přísahám, že přes svou veškerou úctu k elfům tě ztřískám, že tě nepozná ani tvoje vlastní matka!" A jejda, jejda.. tohle zase přehnal Murtagh…. Ale docela ho chápu, Oromis je vážně hroznej… Katrina se rychle klidila z dohledu, když za dveřmi uslyšela Oromisovy kroky.
Ještě že už odjíždím z Ellesméry, pomyslel si Murtagh, nesnes bych bejt v jednom městě s Oromisem o pár dní víc. Po jejich hádce se s Oromisem už neviděl, dokonce ho nezahlédl v davu, který odjížděl do Ilirey. Elfové se rozhodli, že se rozmístí po celé říši, aby tím zabránili Eragonovi zaútočit na nevinné obyvatele. A Murtagh i Asteria odjížděli se skupinou do hlavního města, kde však stále nebyl král. Jak už Murtagh Asterie řekl, jediný vážný kandidát byl Eragon, ale nikdo teď nečekal, že by jeho nárok byl stále platný. Galbatorix se k moci podruhé dostat nesměl. A nesmí bejt ani podruhý živej… ale bohužel, on na naše příkazy nebere ohled.
Zahleděl se do mraků, které se stahovaly nad pláněmi. Nemuselo by pršet. Zablesklo se a k obloze se obrátilo mnoho starostlivých pohledů z řad elfů. Ha ha ha. Aspoň s bouřkou si ty vševědové nedokážou poradit.
Murtaghu, uslyšel v hlavě Asteriin hlas.
Co se děje?
Weret už radši přistane, tady o kus dál v lese je hezká mýtinka. Nechceš nám jít naproti?
Proč ne. Asteria ani nemusela Murtagha moc přesvědčovat. Vidina pár chvil strávených společně o samotě mu vrátila dobrou náladu. Jak je to daleko?
Ehm… asi míli od tebe, ale blíž fakt nic není, než se zeptáš.
Murtagh si povzdechl. No dobře, když mi ukážeš směr…
Projížděl hustým lesem a řídil se popisem cesty od Asteriy. Teď už mu ten výlet nepřipadal jako moc dobrý nápad. Pochyboval, že se s Asteriou stihnou vrátit než začne pršet. A to ani nemluvím o bouřce. Nebylo nejlepší ji strávit v hustém lese, i když možná v těsném objetí.
Znovu se zahleděl do nebe a praštil se o větev do hlavy, až málem spadl z koně. Zatraceně. Já jsem ale střevo. Sklonil se, aby se mu to nestalo znovu. Ale při úderu hromu se mu splašil kůň a Murtagh sklouzl ze sedla na zem. No super. Ještě lepší. Vstal ze země a otráveně zavolal na koně, ale ten se odmítl vrátit a s hlasitým řehtáním odběhl pryč do lesa. "Co tam cejtíš, ty troubo?" zavolal na něj Murtagh těsně před tím, než osiřel. Úžasný. Takže jsem někde v lese, ani nevím kde, bez koně a nejspíš zmoknu až na kost. Vážně, lepší chvíli pro nějaký to milostný dobrodružstvíčko jsem si vybrat nemohl. vydal se směrem, kde tušil, že je Asteria a jen tak k nudy se rozhlížel kolem sebe. Zajímavý stromy. Vypadaj skoro jako… Hlasitě vyjekl. Kolem něj se svíral kruh po zuby ozbrojených urgalů.
"Jasně. Ne vzhledem, to fakt ne, ale oba máte hroznou srandu z Oromise, nemusíte elfy a jste Dračí Jezdci."
"Je sice pravda, že Oromise nemusím, ale elfové mi přijdou celkem fajn. A Murtagh už Dračí Jezdec není."
"Ale no tak. Dej si říct… vy dva se k sobě prostě hodíte. A neříkej, že se ti nelíbí."
"Mě možná jo," vytáčela se Asteria, "ale jak můžeš vědět, že já jemu taky?"
"Je to na něm vidět, stejně jako na tobě. A proč myslíš, že teď tak pije?"
"Nemůžu se na to sázet, ale myslím si, že proto, že právě zjistil, že jsi starší než on. A to je logicky taková trochu… překážka…"
Asteria se málem zadusila vínem, které právě upíjela. "To si děláš srandu! Kolik mu proboha je?!"
Katrina se na chvíli zamyslela. "Nevím to přesně, ale myslím, že něco kolem dvaceti."
"Takže dvacet, jo?" řekla si Asteria pro sebe s pohledem upřeným na Murtagha, "to jde."
"Docela jo. Takže co hodláš udělat teď?"
"Co by? Počkám, co hodlá udělat Murtagh. Ale stejně nechápu… Damíta byla tak desetkrát starší než on, ne? Tak v čem vidí problém?"
"U elfů se něco takovýho automaticky předpokládá. Hele, ale jestli budeš váhat, může být brzy pozdě."
"Proč by mělo? Teď je stejně ještě vyvedenej z míry kvůli Damítě. Nemůžeš čekat, že se mnou bude chtít něco mít."
Katrina se nepříjemně zasmála. "Ta si vážně myslíš, že tohle všechno dělám jen proto, aby byl šťastnej? Ne, to je proto, že pokud se nevzpamatuje, tak budeme mít ještě menší šanci na vítězství než teď. A podle mě je už po těch pár měsících schopnej nechat Damítu bejt."
"Tak mi řekni aspoň tohle: do koho ses to zamilovala ty?"
Katrina zrudla. "To je…"
"Něco za něco."
"No… ty to musíš nutně vědět, že?… je to Orrin."
"Orrin? Král Surdy?"
"Jo, přesně ten. Ale říkala's, že něco za něco… tak padej."
Vyšli si pod strom Menoa. Murtaghovi se sice nechtělo, ale když ho Asteria hezky požádala, tak se nakonec uvolil s ní jít. Asteria si nebyl vůbec jistá, že to zvládne, ale díky Katrininému přesvědčování dostala novou dávku sebevědomí. Pod stromem se zastavili a Asterie začalo divoce bušit srdce. Tak do toho…
"Murtaghu? Ráda bych ti něco řekla."
Když se na ni tázavě podíval, pokračovala. "Já… vím, že to je asi nemyslitelný…ale já… já tě miluju, Murtaghu."
Když se konečně přinutila podívat se mu do očí, jemně ji pohladil po tváři. Cítila na kůži lehké mravenčení a radši zavřela oči. Ucítila na svých rtech ty jeho a pak si jen vychutnávala dlouhý vášnivý polibek.
Když se konečně přestali líbat, usmála se na něj. "Nevěděla jsem, že umíš tak krásně líbat."
Taky se usmál a přitáhl ji k sobě. "Tak to tě asi ještě budu muset přesvědčit." Sklonil se.
Po chvíli se na něj usmála znovu."A taky jsem nevěděla, že máš tak všetečný ruce."
"Promiň," omlouval se Murtagh. Povolil sevření kolem jejího pasu a stáhl ruce z jejích zad.
"Říkala jsem snad, že mi to vadí?" Přitiskla se k němu a nabídla mu rty k dalšímu polibku.
"Tak jak to včera dopadlo? Vrátili jste se tak pozdě, že jsem si s tebou ani nemohla promluvit." Chvíli bylo ticho. Pak se Katrina zeptala znovu. "Hej? Slyšíš mě? Ptám se tě, jak to včera dopadlo!" Asteria se k ní s trhnutím otočila. Vypadala nad míru spokojeně a pobrukovala si nějakou zamilovanou písničku. Takže už je to jasný. Přesto se chtěla ještě ujistit. "Dali jste se dohromady, že jo?" Asteria jen zasněně přikývla. A Katrinu už to přestávalo bavit. "Hele, řekneš mi aspoň jediný slovo?"
"Jasně. Promiň, jsem z toho ještě tak trochu… mimo."
"To je vidět."
"Ale myslím, že to splnilo svůj účel…"
"Ehm… a to jakej?"
"Murtagh je konečně šťastnej, aspoň doufám. A já taky…"
Hm. Murtagh možná je šťastnej, ale Oromis z toho rozhodně moc velkou radost nemá.
To fakt ne, souhlasil Gael, mám pocit, že až Murtagh příště potká, tak ho asi roztrhá na kusy.
Chudák. To bysme ho měli varovat.
Proč? Mě baví dívat se na to, jak Murtagh Oromise pokaždý setře.
Tebe možná, ale mám pocit, že Murtagha to asi dost nervuje.
Asi jo. Tak dobře, jestli jim teda nechceš pokazit tu idylku, tak jim to teda řekni.
Super. Jdeš se mnou?
Ne. Proč? Oromis zuří a já bych ho asi měl držet na uzdě, jinak Asteria brzo pozná, že není ve svý kůži. Je jediný štěstí, že je Asteria pořád tak mimo.
"…tak to prostě je, Oromisi, a já nehodlám…"
"Ale uvědomuješ si, že tím dostáváš celou Alagaësii do nebezpečí?" Následovala chvíle ticha, během které si Katrina stihla stokrát vynadat, že nebyla opatrnější a nepospíšila si za Murtaghem dřív, aby ho stihla před Oromisem.
Znovu se ozval Murtaghův uštěpačný hlas a Katrina z jeho tónu poznala, že už ho to přestává bavit. "Přeháníš to. Je možný, že se Asteria teď nebude tolik soustředit na výcvik, ale zkus si představit, co by se stalo, kdybys chtěl, abychom se rozešli jen proto, že se ti to nelíbí."
"Ustála by to. Rozhodně líp než tenhle románek. Ty si s ní stejně jen krátíš dlouhou chvíli." A sakra. Tak tohle jsi, Oromisi, už opravdu přehnal…
Zdálo se, že Murtagh si myslí to samé. Praštil pěstí do stolu a obořil se na elfa: "To si vážně myslíš? Myslíš, že jsem takovej hajzl, že bych byl něčeho takovýho schopnej?! Já už tě mám plný zuby, mistře. Jak se pořád snažíš, abys napravil jedinou chybu z minulosti…"
Oromis mu chladným hlasem skočil do řeči. "Nevím, co tím myslíš."
"Ne? Vážně nevíš?!" vysmíval se Murtagh. "Ale neříkej… co třeba to, že jsi nedokázal zarazit Morzanovi jeho čachry? Že jsi tím přivedl celou Alagaësii do průseru? A teď se o to pokoušíš znova! Víš co, bylo by mnohem lepší, kdybys teď odešel, už o tomhle neřekl ani slovo a nesnažil se plýst do cizích životů! Protože jestli to neuděláš, tak přísahám, že přes svou veškerou úctu k elfům tě ztřískám, že tě nepozná ani tvoje vlastní matka!" A jejda, jejda.. tohle zase přehnal Murtagh…. Ale docela ho chápu, Oromis je vážně hroznej… Katrina se rychle klidila z dohledu, když za dveřmi uslyšela Oromisovy kroky.
Ještě že už odjíždím z Ellesméry, pomyslel si Murtagh, nesnes bych bejt v jednom městě s Oromisem o pár dní víc. Po jejich hádce se s Oromisem už neviděl, dokonce ho nezahlédl v davu, který odjížděl do Ilirey. Elfové se rozhodli, že se rozmístí po celé říši, aby tím zabránili Eragonovi zaútočit na nevinné obyvatele. A Murtagh i Asteria odjížděli se skupinou do hlavního města, kde však stále nebyl král. Jak už Murtagh Asterie řekl, jediný vážný kandidát byl Eragon, ale nikdo teď nečekal, že by jeho nárok byl stále platný. Galbatorix se k moci podruhé dostat nesměl. A nesmí bejt ani podruhý živej… ale bohužel, on na naše příkazy nebere ohled.
Zahleděl se do mraků, které se stahovaly nad pláněmi. Nemuselo by pršet. Zablesklo se a k obloze se obrátilo mnoho starostlivých pohledů z řad elfů. Ha ha ha. Aspoň s bouřkou si ty vševědové nedokážou poradit.
Murtaghu, uslyšel v hlavě Asteriin hlas.
Co se děje?
Weret už radši přistane, tady o kus dál v lese je hezká mýtinka. Nechceš nám jít naproti?
Proč ne. Asteria ani nemusela Murtagha moc přesvědčovat. Vidina pár chvil strávených společně o samotě mu vrátila dobrou náladu. Jak je to daleko?
Ehm… asi míli od tebe, ale blíž fakt nic není, než se zeptáš.
Murtagh si povzdechl. No dobře, když mi ukážeš směr…
Projížděl hustým lesem a řídil se popisem cesty od Asteriy. Teď už mu ten výlet nepřipadal jako moc dobrý nápad. Pochyboval, že se s Asteriou stihnou vrátit než začne pršet. A to ani nemluvím o bouřce. Nebylo nejlepší ji strávit v hustém lese, i když možná v těsném objetí.
Znovu se zahleděl do nebe a praštil se o větev do hlavy, až málem spadl z koně. Zatraceně. Já jsem ale střevo. Sklonil se, aby se mu to nestalo znovu. Ale při úderu hromu se mu splašil kůň a Murtagh sklouzl ze sedla na zem. No super. Ještě lepší. Vstal ze země a otráveně zavolal na koně, ale ten se odmítl vrátit a s hlasitým řehtáním odběhl pryč do lesa. "Co tam cejtíš, ty troubo?" zavolal na něj Murtagh těsně před tím, než osiřel. Úžasný. Takže jsem někde v lese, ani nevím kde, bez koně a nejspíš zmoknu až na kost. Vážně, lepší chvíli pro nějaký to milostný dobrodružstvíčko jsem si vybrat nemohl. vydal se směrem, kde tušil, že je Asteria a jen tak k nudy se rozhlížel kolem sebe. Zajímavý stromy. Vypadaj skoro jako… Hlasitě vyjekl. Kolem něj se svíral kruh po zuby ozbrojených urgalů.

