close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

15. kapitola- Zajetí a možná osvobození

12. listopadu 2007 v 17:24 |  Dračí král- povídka od Ariet
Murtagh se nemohl bolestí ani pohnout. Matně tušil, že ho zbylí urgalové někam nesou, ale nemělo ani ponětí, kam vlastně. Zabil jich sice dost, ale ani náhodou to nestačilo. A Eragon si teď tuhle výhru vychutná…
"Nazdar Murtaghu." A už je to tady. Někdo ho tvrdě hodil na zem a navrch ho kopl do boku. Murtagh zaúpěl bolestí a pokusil se postavit na nohy, ale Eragon ho polechtal na krku špičkou Zar'rocu, tak svých snah radši zanechal. "Pokud si vzpomínám, měl bys být mrtvý…" pokračoval Eragon, "ale ty máš takový zvláštní dar přežívat ty nejnemožnější situace. Nečekal jsem, že přežiješ můj dáreček pro tebe a Trna… a už vůbec jsem nepočítal s tím, že tě ten zatracenej Helgrind nerozdrtí na kousíčky. Ale ty máš takový štěstí… nebo taky ne. Vem si to…" Eragon přešel přes místnost a posadil se do trůnu na jejím druhém konci. Murtagh se konečně postavil a podíval se svému bratrovi do očí. Eragon na něj přezíravě zahlížel a dával najevo naprosté pohrdání. "Když ses narodil, tak tě v podstatě nikdo neměl rád. Tvůj otec tě opravdu moc nemusel… za to mluví tvoje jizva. A matka, ta šlapka…"

Murtagh skočil Eragonovi do řeči. "Ty máš co říkat o šlapce. po matce nejsem, narozdíl od tebe…" Nedokončil, protože ho urgal stojící za ním velice bolestivě srazil na kolena.
Eragon jen povytáhl obočí. "To si vážně myslíš? No, věř mi, že po pár měsících strávených v tomhle mým úžasným sídle už tě něco takovýho ani nenapadne."
"Ale tobě to vlastně může být úplně jedno… Galbatorixi. Stejně nechápu, jak tě mohla tvoje matka pojmenovat tak pitomě… jak ti říkala? Galbíku?" Další rána Murtagha umlčela.
"Ty si vážně myslíš, že jsem Galbatorix?" vysmíval se Eragon ledovým hlasem, "jde jen o to, že Galbatorix mě neovládá. Ve skutečnosti mi jen pomohl najít skryté stránky mé osobnosti… ty, které byly vinou mé matky, jejího pojmenování a mý pitomý výchovy potlačený! A ty za to taky můžeš…"
"Já? Nikdy jsem se tě nesnažil vychovávat."
"Za tohle ne. Ty můžeš za to, jak jsem se změnil… myslíš, že šlo na tebe nežárlit, když jsi měl lásku hned několika elfek?"
"No jasně. A do tebe se zamiloval akorát jeden teplej elf, co?"
Eragonova tvář ztvrdla. "Tyhle drzosti si odpustíš."
"Tak to nevím. Ale možná, kdybys mi řekl, co se mnou máš v plánu…"
"Proč bych to dělal? Řeknu ti jen to, že nakonec tě možná nechám umřít." Pokynul urgalům. "Odveďte toho šmejda. A jestli chcete, můžete se mu pomstít za vaše mrtvý spolubojovníky… kolik jich zabil? Čtyři? No, čekal jsem od tebe trochu víc, Murtaghu… teď padejte. Potřebuju se oholit a jestli mě tady někdo bude obtěžovat, tak se říznu. Tekla by mi krev! Fuj! Nesnáším pohled na to, jak mi teče krev!" (pozn. autorky: jak je vidět, Galbatorix - nebo Eragon? - asi nepatřil k vyznavačům EMO .)
Murtagha odvlekli někam, kde to vypadalo jako v mučírně. Ale bacha, byla to urgalská mučírna, takže tam chyběly obvyklé rekvizity jako španělská bota (pozn. autorky: no, v Alagaësii asi španělská ne, ale nemohla jsem na nic jiného přijít - možná Galbatorixova bota? Ale fuj, ta by musela smrdět…), palečnice a speciální železem kovaný svazek Eragona od Christophera Paoliniho, ze kterého se proti všem předpokladům "pouze" předčítalo. Zato tu byly nástroje, které Murtaghovi připomínaly spíš Galbatorixovy erotické pomůcky (no co, Galbík si zkrátka ještě nenašel manželku!) než opravdové mučidla, i když pokud se měly použít k původnímu účelu, bylo to určitě ještě horší než karabáč, který zde ovšem nechyběl. A právě ten byl cílem natahující se urgalovy hnáty. Au au, to bude bolet. Urgal na Murtagha s pohrdáním pohlédl. "Myslíš, že tě jen zbičujem? To ne, ale když se ten bič takhle…" bič zasvištěl vzduchem, "… namotá na tvoji ruku, a pak se s ním asi takhle…" Murtagh zavyl bolestí, "…trhne, dokážu ti vyhodit rameno z kloubu. A to není všechno. Když uvážíš, že tady můj bratříček je neobyčejně šikovnej a dokáže ti vykrojit bičem kusy masa ze zad…"

Murtagh se z bezvědomí probral v temné a chladné kobce. Ležel jen tak na zemi a nikdo očividně nebral ohled na jeho hlad. No jo, to bych od urgalů čekal fakt asi trochu moc. Pomalu se zkusil pohnout, ale bolel ho každý kousek těla, tak toho radši nechal. Místo toho se pokusil kouzlem trochu vyléčit, ale i když se mu to podařilo, vůbec mu to nepomohlo. Tak už chápu, proč si Eragon nedal nějakou práci s tou drogou. I bez drogy nebyl schopný si vůbec pomoct. A to mám za to, že jsem tak ochotnej. Kdybych se Asterie nevydal naproti, tak by mě nechytli.
"Správně. Ale chytili bysme ji, tak v čem je rozdíl?"
"Eragone?"
"Přesně tak. Víš, proč jsem sem přišel? Tohle je naposled, co mě vidíš."
"No ne. To už jsi mě přišel zabít?"
"Ne. tě nezabiju."
"A kdo teda, jestli se můžu zeptat? Ty tvoje zrůdičky se slepičím mozkem?"
Eragon se na Murtagha znechuceně podíval. "Urážíš slepice. Ale jestli máš na mysli ty pitomý urgaly, tak ne. Nechám tě tu asi chcípnout hlady… ty zrůdičky si totiž svoje už užily. Ale první po tobě budu chtít pár… informací…"
"Samozřejmě. Tak copak bys chtěl vědět?"
"Nějakej ochotnej, ne? Ale dobře: všechno o Asterie. A tím myslím úplně všechno."
"Aha. I to, kde má tetování?"
"Jasně. Může to bejt důležitý."
"Ha ha ha. Ale to ti nepovím, protože je to docela… soukromý…"
"Tak to mě zajímá. Ale jestli si to chceš zatím nechat pro sebe, tak ti v tom bránit nebudu. Stejně to zjistím, protože tahle Dračí jezdkyně mě zajímá… a to nejen jako spojenec v tomhle boji."
Murtaghovi ztvrdla tvář jako z kamene. "Ty hajzle… jestli se jí jenom dotkneš…"
"Tak co? Sešleš na mě ze záhrobí pár kleteb? Ale ty ti nebudou moc platný… protože pak už bude navěky moje…" Eragon se nepříjemně uchechtl a pak pokračoval. "Stejně, nevím, jestli sis toho všiml, ale tobě se ten život pokazí i bez mého přičinění. Když se na to podíváš… když už ti Vardenové mohli začít věřit, zradil jsi je. Když už to vypadalo, že ti budou věřit elfové, chcípnul ti drak a Damíta taky."
"Do Damíty se nenavážej!"
"Pročpak? Hm… myslíš, že by se jí líbilo, že sis jen po dvou měsících zase našel jinou? No, a právě o tom mluvím. Teď jsi mohl být zase šťastný, ale já blbec ti to zase pokazím… mimochodem, buď v klidu, kdybychom nechytili tebe, tak chytíme Asteriu."
"To by se vám nepovedlo."
"Možná ne, ale za pokus nic nedáš."
Murtagh si povzdechl. "Eragone, ty seš takovej debil…"
"Vážně? No, s tím asi nic nenadělám, ale můžu se postarat aspoň o to, aby sis to přestal myslet. Sbohem… snad pro tebe se už asi neuvidíme… pěkně mě nervuješ, takže bys to nejspíš schytal."
Muratgh naštvaně pozorovalo Eragona, jak odchází. Když jeho bratr zprudka zabouchl dveře, mimoděk sebou trhl.

Matně někoho slyšel. Nedokázal rozeznat, kdo to je, a na tom mělo nejspíš podíl Eragonovo mučení. Nebylo to sice nic extra, ale po pár dnech už Murtagh začínal být pěkně vyhladovělý.
Dveře jeho cely se se skřípotem otevřely. Zaslechl šeptem pronesenou dost peprnou nadávku a něčí odpověď. Pak zpoza přivřených očí uviděl boty, které přikráčely k němu. Znovu slyšel šeptaný hovor, ale nedokázal si uvědomit smysl slov. Pak ho někdo zvedl a přehodil si ho přes rameno. Bylo jedině štěstí, že Murtagh neměl nic v žaludku, protože jinak by jeho obsah asi vyhodil. Po uralském mučení, Eragonově půstu a pár krutých nadávkách a sděleních mu bylo vážně blbě.
Už to nevydržel. Nedokázal se udržet při vědomí… tak radši omdlel a nechal své zachránce, ať s mnoha kletbami sami odvedou svou práci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama