"A přišli jste teda na to, jak zabít Galbatorixe bez toho, aby Eragon přišel k úhoně?" Nasuada už začínala ztrácet trpělivost. Tahle porada se táhla už celou věčnost a jako by to nestačilo, musela pořád ke spolupráci nutit Murtagha a Asteriu. Katrina byla bez problémů, dorazila hned potom, co se doslechla o Šedých. Hned taky Nasuadě pověděla nové drby o Murtaghovi a Asterie, ale byla dost překvapená, když zjistila, že tyhle "novinky" už dávno neplatí. Ty dva, vlastně hlavně Asteria na sebe odmítali vůbec mluvit. Nasuada nevěděla, co se mezi nimi stalo, ale přišlo jí, že se Asteria na Murtagha kvůli něčemu naštvala a ten je teď uražený. Nasuadě tím Asteria dost lezla na nervy.
"Nepřišli jsem vůbec na nic. Seth a Nibelung se tím zabývají a řekla bych že je docela jasné, že jim to potrvá dlouho." A ještě navíc je děsně arogantní a dělá, jako by se o mě musela starat. Co si o sobě ta holka myslí? Nemůžu ji ani vystát.
"Ono ani tak nejde o to, zjistit jak Galbatorixe zabít, ale spíš o to, zajistit, abych ho zvládl zabít," ozval se Murtagh s pohledem upřeným do stropu.
V místnosti zavládlo ticho. Pak si Asteria povzdechla a se sladkým úsměvem se otočila k Murtaghovi. "Můžeme si chvíli promluvit? Venku," zdůraznila a ani nečekala na odpověď a vyšla ze dveří. Murtagh ji otráveně následoval.
"Nepřišli jsem vůbec na nic. Seth a Nibelung se tím zabývají a řekla bych že je docela jasné, že jim to potrvá dlouho." A ještě navíc je děsně arogantní a dělá, jako by se o mě musela starat. Co si o sobě ta holka myslí? Nemůžu ji ani vystát.
"Ono ani tak nejde o to, zjistit jak Galbatorixe zabít, ale spíš o to, zajistit, abych ho zvládl zabít," ozval se Murtagh s pohledem upřeným do stropu.
V místnosti zavládlo ticho. Pak si Asteria povzdechla a se sladkým úsměvem se otočila k Murtaghovi. "Můžeme si chvíli promluvit? Venku," zdůraznila a ani nečekala na odpověď a vyšla ze dveří. Murtagh ji otráveně následoval.
Murtagh vyšel za Asteriou a zjistil, že ta stojí zády k němu u okna. Založil si ruce na hrudi a naštvaně se zeptal: "Tak co je zase?" Před týdnem mu uprostřed pouště pěkně vynadala a od té doby od něj nechtěla slyšet jediné slovo. Marně se snažil obhájit, že opravdu nevěděl, že je jeho sestra. Jak by to taky mohl tušit?
Asteria se na něj stále ještě s tím sladkým úsměvem podívala. "Můžeš mi vysvětlit, proč trpíš tou utkvělou představou, že Galbatorixe musíš zabít zrovna ty? Jen tím všechno hrozně zamotáváš."
"A kdo jiný by to měl udělat?" zeptal se zaskočený Murtagh. Něco takového vážně nečekal.
"Kdokoli, jen ne ty! Rozumíš? Tam uvnitř," ukázala na dveře od poradního sálu, "jsou lidi, nebo elfové a všichni do jednoho mají mnohem větší šanci, že Eragona dostanou než ty! Proč musíš bejt tak… tak blbej! Myslíš si, že je to něco statečnýho, když se necháš jen tak pro nic zabít? Po tom, co jsi zažil, bych čekala, že budeš trochu rozumnější! Ne, ty místo toho tady trapíš s tím, že "jedině ty seš vyvolenej pro to, abys zabil Galbatorixe"! Mohl by sis uvědomit, že seš to právě ty, kdo nemá nikdy štěstí a vždycky něco zvrže? Nemusíš tuhle svoji zas*anou smůlu házet i na všechny ostatní!"
Murtagh byl trochu nesvůj z jejího upřeného pohledu, ale i tak se hned vzpamatoval. "Nechovej se jako moje matka a neříkej mi, co mám dělat, Asterio."
Hořce se zasmála. "A jak bych se měla chovat? Jako tvoje starší sestra? Potíž je v tom, že ty neposlechneš nikoho. Ale mohl bys o tom aspoň popřemýšlet, co ty na to?" vyzývavě se na něj podívala a prošla kolem něj do sálu. Murtagh jen zíral na zavřené dveře. "Do hajzlu s tím," zamumlal a odešel chodbou na druhou stranu. Poslední, na co měl teď náladu, bylo protrpět dalších pár hodin únavného dohadování se s Nasuadou a elfy.
"Kde jsi byl?" vyjela na něj Nasuada, jakmile se odpoledne objevil v sále.
"Nikde," zamumlal odpověď.
"Hele, já očekávám, že tohle všichni budou brát vážně! Kdyby všichni odešli tak jako před tím ty, nic nezjistíme!"
Murtagh na Nasuadiny výtky reagoval jen lhostejným pohledem a tím, že se znuděně rozvalil do židle. To vůdkyni Vardenů dost naštvalo. "A že by ses třeba aspoň omluvil? Nebo budeš dál dělat, že jen ty seš tady k něčemu dobrej?"
"Nech toho, Nasuado," vložila se do jejich sporu Asteria, "to nemá cenu. On tě stejně nikdy neposlechne. Je… naprosto nenapravitelnej."
Murtagh se naštvaně zvedl ze židle. "Jestli si tady ze mě hodláte dělat terč, tak to radši zase jdu."
"To bys radši neměl." Do dveří vešla Seth a Nibelung. Oba byli v celku podobní elfům, ale co tak Murtagh slyšel, černé vlasy měli všichni Šedí a všichni se také oblékali zásadně do černého.
"Něco nového?" zeptala se s nadějí Nasuada.
"Samozřejmě," utrousila Seth. Zamířila ke křeslu v čele stolu a tím z něj automaticky vyštípala nějakého elfa. "Samé dobré zprávy! Objevili jsme takovou věcičku, kterou Galbatorixe porazíme! A absolutně paradoxní je, že to musí provést jeden jediný člověk…" ukázala na Murtagha.
Schylovalo se k bitvě. Po pár týdnech usilovné práce se Šedým mnoha provokacemi podařilo Eragona dostat z jeho úkrytu. Eragon teď se spoustou naverbovaných urgalů a lidí mířil k Iliree. A vojsko elfů a dalších lidí ho mělo zastavit…
Murtagh seděl na malém kopci, opíral se Šruikanovi o bok a kopal do kamínků. Nebavilo ho takhle čekat, ale rozkaz byl jasný… čekání si krátil tím, že upadal do stále větší a větší melancholie. Vzpomínal na Trna, na Damítu… dal by teď cokoli za to, aby se mohli ještě aspoň jednou vidět.
Eragon sesedl ze Safiry a zamířil svému bratru vstříc. Murtagh přiletěl na Šruikanovi přímo před něj, ale nebyl ani ozbrojený. "Copak? Rozhodl ses, že to vzdáš předem?" posmíval se Eragon.
"Ne," zavrtěl Murtagh hlavou, "ale mám pro tebe… obchodní nabídku."
"No ne! Copak mi nabízíš, když ti neublížím?"
"Ne když mi neublížíš. Pokud mě přijmeš do svých služeb, povím ti něco opravdu zajímavého."
Eragon se bláznivě zasmál. "Neříkal jsem to? Nakonec mě ještě prosíš, abych tě vzal na milost! Tak pojď sem, bratře! Znovu spojíme své síly a povraždíme ty zbabělce…" objal Murtagha kolem ramen. "Ale nejdřív mi hezky odpřisáhneš."
Murtagh se zeširoka ušklíbl. "Jasně, dáme jim co proto. Začíná mě pěkně štvát, jak se mnou zacházejí jako s malým dítětem… a vlastně mi na nikom z nich nezáleží…ale nechceš napřed vědět, co ti chci říct?"
"Proč ne," pokrčil rameny Eragon. Murtagh ho objal a tiše mu šeptal do ucha. "Miluji tě, Eragone. Jsi jediný, kdo mě dokáže pochopit a neodsuzuje moje činy… miluji tě." A zarazil Eragonovi do břicha dlouhou dýku, kterou ukrýval v plášti.
Eragon se s zachroptěním skácel k zemi. Murtagh od něj s výrazem naprostého znechucení poodstoupil a otřel si krvavé ruce do pláště. Safira po něm chtěla skočit, ale Murtagh ji jen tak mimochodem chytil kouzlem.
Eragon se válel na zemi ve své vlastní krvi. "Murtaghu… ty hajzle…"
Murtagh ho s účastí pozoroval. "Co tím myslíš? Aha… tak teď ti to povím, Eragone. Vidíš támhle Asteriu? Tak to je tvoje sestra, Eragone. A že by byla moc ráda, to teda ne."
"Ne… není to moje sestra! Já… věděl bych o tom…"
"Chtěl jsi ji zabít, Eragone. Vidíš, jak hezky se naše rodina mezi sebou vraždí…"
Eragon se z posledních sil zasmál. "Jo. A tím draci ztratili naději… já jsem jediný, kdo je může přivést. A teď umírám…"
Murtagh na tváři vykouzlil sladký úsměv. "Omyl. Umírá jen Galbatorix, Eragone. Tahle dýka je od Smrti a zabije jen toho, pro koho je určena. A na téhle je napsané jméno Galbatorix…." Murtagh se rozhlédl po bitevním poli. "Ale věř mi, že ať umřeš nebo ne, nečeká tě nic hezkého."
Asteria se na něj stále ještě s tím sladkým úsměvem podívala. "Můžeš mi vysvětlit, proč trpíš tou utkvělou představou, že Galbatorixe musíš zabít zrovna ty? Jen tím všechno hrozně zamotáváš."
"A kdo jiný by to měl udělat?" zeptal se zaskočený Murtagh. Něco takového vážně nečekal.
"Kdokoli, jen ne ty! Rozumíš? Tam uvnitř," ukázala na dveře od poradního sálu, "jsou lidi, nebo elfové a všichni do jednoho mají mnohem větší šanci, že Eragona dostanou než ty! Proč musíš bejt tak… tak blbej! Myslíš si, že je to něco statečnýho, když se necháš jen tak pro nic zabít? Po tom, co jsi zažil, bych čekala, že budeš trochu rozumnější! Ne, ty místo toho tady trapíš s tím, že "jedině ty seš vyvolenej pro to, abys zabil Galbatorixe"! Mohl by sis uvědomit, že seš to právě ty, kdo nemá nikdy štěstí a vždycky něco zvrže? Nemusíš tuhle svoji zas*anou smůlu házet i na všechny ostatní!"
Murtagh byl trochu nesvůj z jejího upřeného pohledu, ale i tak se hned vzpamatoval. "Nechovej se jako moje matka a neříkej mi, co mám dělat, Asterio."
Hořce se zasmála. "A jak bych se měla chovat? Jako tvoje starší sestra? Potíž je v tom, že ty neposlechneš nikoho. Ale mohl bys o tom aspoň popřemýšlet, co ty na to?" vyzývavě se na něj podívala a prošla kolem něj do sálu. Murtagh jen zíral na zavřené dveře. "Do hajzlu s tím," zamumlal a odešel chodbou na druhou stranu. Poslední, na co měl teď náladu, bylo protrpět dalších pár hodin únavného dohadování se s Nasuadou a elfy.
"Kde jsi byl?" vyjela na něj Nasuada, jakmile se odpoledne objevil v sále.
"Nikde," zamumlal odpověď.
"Hele, já očekávám, že tohle všichni budou brát vážně! Kdyby všichni odešli tak jako před tím ty, nic nezjistíme!"
Murtagh na Nasuadiny výtky reagoval jen lhostejným pohledem a tím, že se znuděně rozvalil do židle. To vůdkyni Vardenů dost naštvalo. "A že by ses třeba aspoň omluvil? Nebo budeš dál dělat, že jen ty seš tady k něčemu dobrej?"
"Nech toho, Nasuado," vložila se do jejich sporu Asteria, "to nemá cenu. On tě stejně nikdy neposlechne. Je… naprosto nenapravitelnej."
Murtagh se naštvaně zvedl ze židle. "Jestli si tady ze mě hodláte dělat terč, tak to radši zase jdu."
"To bys radši neměl." Do dveří vešla Seth a Nibelung. Oba byli v celku podobní elfům, ale co tak Murtagh slyšel, černé vlasy měli všichni Šedí a všichni se také oblékali zásadně do černého.
"Něco nového?" zeptala se s nadějí Nasuada.
"Samozřejmě," utrousila Seth. Zamířila ke křeslu v čele stolu a tím z něj automaticky vyštípala nějakého elfa. "Samé dobré zprávy! Objevili jsme takovou věcičku, kterou Galbatorixe porazíme! A absolutně paradoxní je, že to musí provést jeden jediný člověk…" ukázala na Murtagha.
Schylovalo se k bitvě. Po pár týdnech usilovné práce se Šedým mnoha provokacemi podařilo Eragona dostat z jeho úkrytu. Eragon teď se spoustou naverbovaných urgalů a lidí mířil k Iliree. A vojsko elfů a dalších lidí ho mělo zastavit…
Murtagh seděl na malém kopci, opíral se Šruikanovi o bok a kopal do kamínků. Nebavilo ho takhle čekat, ale rozkaz byl jasný… čekání si krátil tím, že upadal do stále větší a větší melancholie. Vzpomínal na Trna, na Damítu… dal by teď cokoli za to, aby se mohli ještě aspoň jednou vidět.
Eragon sesedl ze Safiry a zamířil svému bratru vstříc. Murtagh přiletěl na Šruikanovi přímo před něj, ale nebyl ani ozbrojený. "Copak? Rozhodl ses, že to vzdáš předem?" posmíval se Eragon.
"Ne," zavrtěl Murtagh hlavou, "ale mám pro tebe… obchodní nabídku."
"No ne! Copak mi nabízíš, když ti neublížím?"
"Ne když mi neublížíš. Pokud mě přijmeš do svých služeb, povím ti něco opravdu zajímavého."
Eragon se bláznivě zasmál. "Neříkal jsem to? Nakonec mě ještě prosíš, abych tě vzal na milost! Tak pojď sem, bratře! Znovu spojíme své síly a povraždíme ty zbabělce…" objal Murtagha kolem ramen. "Ale nejdřív mi hezky odpřisáhneš."
Murtagh se zeširoka ušklíbl. "Jasně, dáme jim co proto. Začíná mě pěkně štvát, jak se mnou zacházejí jako s malým dítětem… a vlastně mi na nikom z nich nezáleží…ale nechceš napřed vědět, co ti chci říct?"
"Proč ne," pokrčil rameny Eragon. Murtagh ho objal a tiše mu šeptal do ucha. "Miluji tě, Eragone. Jsi jediný, kdo mě dokáže pochopit a neodsuzuje moje činy… miluji tě." A zarazil Eragonovi do břicha dlouhou dýku, kterou ukrýval v plášti.
Eragon se s zachroptěním skácel k zemi. Murtagh od něj s výrazem naprostého znechucení poodstoupil a otřel si krvavé ruce do pláště. Safira po něm chtěla skočit, ale Murtagh ji jen tak mimochodem chytil kouzlem.
Eragon se válel na zemi ve své vlastní krvi. "Murtaghu… ty hajzle…"
Murtagh ho s účastí pozoroval. "Co tím myslíš? Aha… tak teď ti to povím, Eragone. Vidíš támhle Asteriu? Tak to je tvoje sestra, Eragone. A že by byla moc ráda, to teda ne."
"Ne… není to moje sestra! Já… věděl bych o tom…"
"Chtěl jsi ji zabít, Eragone. Vidíš, jak hezky se naše rodina mezi sebou vraždí…"
Eragon se z posledních sil zasmál. "Jo. A tím draci ztratili naději… já jsem jediný, kdo je může přivést. A teď umírám…"
Murtagh na tváři vykouzlil sladký úsměv. "Omyl. Umírá jen Galbatorix, Eragone. Tahle dýka je od Smrti a zabije jen toho, pro koho je určena. A na téhle je napsané jméno Galbatorix…." Murtagh se rozhlédl po bitevním poli. "Ale věř mi, že ať umřeš nebo ne, nečeká tě nic hezkého."

