Pozn. autorky: Sorry za tolik těch otazníků, ale já vážně nejsem debil. Ani kráva, když už jsme u toho. Ale pouze tolik otazníčků dokáže vystihnout zmatek, který je v hlavě jednoho z hlavních hrdinů této povídky… můžete hádat, o koho asi tak jde.
Eragon se probudil v Ellesméře. Nad sebou viděl vyřezávaný strop svého bytečku, ale nemohl si vzpomenout, jak se tam dostal. Poslední, na co si vzpomínal, bylo, že poslal Galbatorixe i se Šruikanem k zemi… a dál byla jen tma… zápas o život, smrt… nakrčil čelo. Zápas? Vím, že jsem bojoval, ale… s čím jsem bojoval? Hlavou mu probleskly vzpomínky na některé činy. Ne! Ne! To… to jsem nebyl já! To není možné! Já bych… já bych nikdy… nikdy bych tohle neudělal… to se mi jen zdálo, určitě je ještě před bitvou a tohle byla jen noční můra… určitě… Vzpomněl si na další ohavnosti. Já jsem Aryu nezabil! To bych opravdu nikdy neudělal! Převaloval se v posteli a snažil se zapomenout na ten sen, když se mu v hlavě ozval tichý nepříjemný hlásek. Ale udělal.
Eragon se probudil v Ellesméře. Nad sebou viděl vyřezávaný strop svého bytečku, ale nemohl si vzpomenout, jak se tam dostal. Poslední, na co si vzpomínal, bylo, že poslal Galbatorixe i se Šruikanem k zemi… a dál byla jen tma… zápas o život, smrt… nakrčil čelo. Zápas? Vím, že jsem bojoval, ale… s čím jsem bojoval? Hlavou mu probleskly vzpomínky na některé činy. Ne! Ne! To… to jsem nebyl já! To není možné! Já bych… já bych nikdy… nikdy bych tohle neudělal… to se mi jen zdálo, určitě je ještě před bitvou a tohle byla jen noční můra… určitě… Vzpomněl si na další ohavnosti. Já jsem Aryu nezabil! To bych opravdu nikdy neudělal! Převaloval se v posteli a snažil se zapomenout na ten sen, když se mu v hlavě ozval tichý nepříjemný hlásek. Ale udělal.
Safiro? zeptal se obezřetně Eragon.
Ne, já nejsem Safira, odpověděl mu v hlavě posměšně hlásek, já jsem jedna tvoje zastrčená část. Vzpomínáš, jak jsi řekl Murtaghovi, že ti Galbatorix pomohl odhalit netušené části tvého vědomí? Tak já jsem ta část. A právě já jsem potrestal všechny za to, co ti udělali. Hlásek zněl, jako že je sám se sebou nadmíru spokojený.
Eragon se zděsil. Ty věci… to se doopravdy stalo?
Samozřejmě. Mám ti to připomenout? Tak zaprvé: několikrát jsi málem zabil Murtagha, doopravdy jsi zabil Aryu a Trna, postaral ses, aby zemřel Roran… mám pokračovat?
Ne... hlesl jen Eragon, než se dveře jeho pokoje rozlétly. Dovnitř vešla mladá žena, která Eragonovi přišla matně povědomá. "Kdo jste?"
Žena se otočila a zakřičela na někoho do chodby: "Vidíš, říkám ti, že si nic nepamatuje!" Zdálo se, že tím pokračuje v hádce, která se táhne už dost dlouho.
"To je mi jedno! Stejně to všechno udělal on a …"
"Nebuď blbej. Ani si neuvědomoval, že něco dělá, natož aby nad tím mohl mít nějakou kontrolu. Stejně se mu jen snažíš oplatit, jak se k tobě choval."
"Nesnažím! Prostě mu nevěřím, to je celý!" Teď už Eragon poznal hlas svého bratra, který vzápětí vešel do pokoje.
"Ha ha ha," reagovala žena otráveně na Murtaghovo prohlášení a otočila se zpátky k Eragonovi. "Můžeš už jít? Většina členů Rady by ráda slyšela tvoji verzi celého toho pozdvižení."
"Samozřejmě," odpověděl Eragon a vyhrabal se z postele. "Ale kdo jste?"
"Jsem Asteria." To jméno Eragonovi něco říkalo a věděl, že ho s ní spojuje něco důležitého, ale nemohl si vzpomenout co. Už se ani nenamáhal si vzpomenout, protože se obával, že by odhalil další zrůdnosti, které napáchal.
Murtagh se procházel Ellesmérou a tiše zuřil. Čím to je, že Eragonovi se vždycky věří a mě nikdy? Nikdy jsem neprovedl nic tak ohavnýho jako on, ale přesto ani teď nemám tu správnou úctu. To znamená aspoň nějakou, ale elfové nejsou ochotný dát ani to. A Eragon… tomu hned všechno odpustěj, jen po něm chtěj, aby jim převyprávěl, co se stalo, aby mohli studovat způsoby, jak tomu v budoucnu zabránit… vůbec je nezajímá, kolik toho Eragon provedl… já například zabil jen Hrothgara. Jo, a pak jsem škrábl Eragona do krku a sebral mu to, co mi patřilo. Taky jsem trochu vystrašil Katrinu, ale to nic nebylo. Zato Eragon… málem zabil mě, doopravdy Rorana, Trna a Damítu… V tuhle chvíli musel Murtagh přestat myslet, protože zjistil, že při vzpomínce na Damítu ho v očích štípou slzy. A prostě… je to nespravedlivý. Ale na druhou stranu, je to můj bratr a já nechci, aby ho zabili. Aspoň ne kvůli Asterie, protože ta by si ho taky měla užít. Zamířil ke stromu Menoa, protože předpokládal, že tam teď nikdo nebude. Ale byl a Murtagh se ke své smůle nedokázal včas vytratit. To by vzápětí udělal s chutí, protože to byl Eragon.
"Murtaghu," pozdravil ho bratr.
"Nazdar Eragone," zavrčel Murtagh.
Eragon ho chvíli pozoroval. "Víš, všiml jsem si, že ty…"
"Co? Co já zase, pane chytrej?" vyjel na něj Murtagh.
"Všiml jsem si, že na mě nekoukáš zrovna s porozuměním."
"A to bych měl? Uvědom si, že ty ses ke mně choval mnohem hůř."
"Nebyl jsem to já."
"Ale byl," ujišťoval ho trpce Murtagh, "byla to tvoje část. A neříkej mi, že ty nejseš ty."
Eragon byl chvíli zticha a pak se podíval Murtaghovi zpříma do očí. "Chtěl bych se ti omluvit. Máš pravdu, že jsem ty věci mohl aspoň trochu ovlivnit… nesu za to stejnou vinu jako Galbatorix."
Murtagh byl z Eragonovy omluvy trochu v rozpacích. "Díky za omluvu. Ale některý věci tím prostě nezměníš."
"Hm. Já chtěl ještě něco… lhal jsem ti, když jsem říkal, že jsem Damítu zabil."
Murtaghovi srdce vynechalo pár tepů. "Co… co se s ní stalo? Ona žije?"
"Já jí nic neudělal. Nevím, co se jí stalo, ale já za nic nemůžu. A myslím, že ty bys ji dokázal najít kdekoli, takže…"
Murtagh už ho neslyšel. Rychlým krokem se vracel do Ellesméry a přemýšlel, kde by tak v tuhle chvíli mohl najít Seth nebo Nibelunga.
Oba dva Šedí si právě chystali koně , když k nim přiběhl Murtagh. "Kam jedete?" zeptal se zaraženě.
"Kam asi tak," utahoval si z něj Nibelung, "domů, kam jinam."
"Do toho vašeho města? Můžu jet taky? Potřeboval bych si něco ověřit."
Seth a Nibelung si vyměnili pohled. "Nikdo tam s náma nesmí. Šedý lid si chce zachovat stejné soukromí jako před tím. Elfové souhlasili, že nás nikdo z nich nebude sledovat, a já bych byla docela ráda, kdyby to platilo i pro tebe," odmítla Seth Murtaghovu žádost.
"Ale no tak… tak mi aspoň řekněte, kde je Damíta," ukecával Šedé Murtagh.
Nibelung sebou trhnul a upustil sedlovou brašnu na zem. Když sprostě zaklel a začal sbírat rozsypané věci, Murtagh odtáhl Seth trochu stranou. "Tak tohle byla ta chvíle, kdy je Nibelung tak trochu trouba, že?"
"Ani trochu," odpověděla a podívala se mu přímo do očí pohledem, který říkal: Jestli se budeš moc vyptávat, tak ti budu muset něco províst. Něco, co bude fakt bolet, takže bejt tebou moc neotravuju.
Murtagh se nedal zviklat a pokračoval. "Vy víte, kde Damíta je. Tak když mě tam nechcete zavést, tak mi to aspoň řekněte. Jen tak mimochodem, vsadím se, že to, co Nibelung tehdy pronesl, mělo něco společného právě s Damítou."
Seth se podívala na Nibelunga, který pokrčil rameny. "Já bych ho tam nevodil," prohlásil.
"To vím taky, že ty ne. Ale možná by sis mohl uvědomit, že ani když jsi jim pomohl, tak…" Seth nedokončila, ale Nibelung zřejmě věděl, o co jde.
"To je mi jasný," zamumlal a otočil se k Seth zády. "Jen… některý lidi z něj asi nebudou moc nadšený."
"Jasně. Ale Assianel ať jde někam! Já se s ním už nehodlám dohadovat, takže jestli jen něco řekne, má se na co těšit."
"To věřím. Takže ty ho fakt chceš vzít s sebou?" zeptal se Nibelung.
"Jo," přikývla a obrátila se k Murtaghovi. "Běž si sbalit a sežeň si koně. Do deseti minut odjíždíme za Damítou."

