close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2. kapitola- Ilirea

10. listopadu 2007 v 18:36 |  Dračí král- povídka od Ariet
Když se Murtagh vzbudil, byla všude kolem něj tma. Jak pochopil, byl nejspíš ve stanu, kam ho Damíta spolu s léčiteli odvedli, než se zhroutil. Posadil se na posteli a snažil se zachytit Trnovu mysl. Mírně se zamračil, když se mu to pořád nedařilo. Nemůže to přece znamenat, že by byl mrtvý…nebo ano? Ale to bych rozhodně cítil silněji…pokud bych teda ještě byl na živu. Zklamaně zavrtěl hlavou a padl zpátky na postel. Snaha spojit se s drakem ho vyčerpala natolik, že ihned usnul.

Když se Murtagh vzbudil podruhé, byl už ke své škodě schopný se soustředit. Proto zjistil, že ho pekelně bolí každá částečka jeho těla, hlava mu třeští a že si nedokáže skoro na nic vzpomenout. Po chvíli se trochu vzpamatoval a konečně otevřel oči.
"Ahá, tak už jsme vzhůru, co?" uslyšel bodrý hlas a lekl se, až málem nadskočil. Pokusil se posadit, ale něčí ruce ho hned přitlačily zpátky na postel. Podíval se na léčitelku, která se na něj přísně mračila.
"Kdo…" začal, ale pak si vzpomněl. " Angelo?" vyvalil na čarodějku udiveně oči.
"No no no, nemusíš se tvářit tak překvapeně. Normálně jsem bojovala a teď se starám o raněné."
"Ale já nejsem raněný," protestoval Murtagh.
"Tak sni dál," doporučila mu Angela, "ale nejdřív vypiješ tohle." Strčila mu pod nos skleničku s temně modrou tekutinou.
"Co je to?" zeptal se Murtagh a pro jistotu zabořil hlavu ještě víc do polštáře.
Angela se uchichtla. "Něco co ti pomůže, ty rádoby Dračí Jezdče."
Murtagh se na ni nedůvěřivě podíval, ale nakonec vzal skleničku opatrně do ruky, jako by mohla vybuchnout a pomalu Angelin lektvar vypil. Když mu Angela vzala skleničku z ruky, znovu tvrdě spal.

První, co uslyšel, byly hlasy. Známé hlasy.
"Tak jak je na tom?" zajímala se Damíta.
"Ále, docela dobře," protáhla Angela, " proč tě to vlastně zajímá?"
"Jen bych ráda věděla, jestli jsem se nenamáhala zbytečně, když jsem mu pomáhala."
"To zas ne. Jak říkám, je na tom docela dobře. Za pár týdnů by možná mohl i chodit."
"Cože?" zamumlal Murtagh. Nevěděl jsem, že jsem na tom tak špatně.
"Jo," otočila se k němu Angela, "dřív rozhodně ne. Máš nohu na šrot," upozornila ho.
"Cože?" vyjekl tentokrát silněji Murtagh. Odkopnul přikrývku a podíval se na svoje nohy. Když opatrně odhrnul kalhoty na pravé noze, uviděl, že od kotníku až po koleno ji má zabalenou v obvazech. Když se bílé látky jemně dotkl, musel potlačit bolestivý výkřik. Měl pocit, že má nohu v plamenech. Angela se na něj s účastí podívala. "Bolí to hodně?" zajímala se.
"To je teda otázka," procedil Murtagh mezi zaťatými zuby, "co se mi stalo?"
"Spadnul na tebe Trn, a to je docela váha," informovala ho čarodějka.
"A já myslel, že mi tu nohu Damíta vyléčila?" podíval se tázavě na elfku.
"To jo, ale při takový zlomenině to vážně nestačilo a navíc jsi potom rozhodně neměl chodit."
"Co Trn?" zeptal se Murtagh a padl zpátky na postel, smířený s tím, že nohu má momentálně nepouživatelnou.
"Co by?" divila se Angela, "Eragon ho vyléčil, ale radši je zavřený v kleci." No, to jsem si mohl myslet. Aspoň, že je v pořádku.
Angela ho pořád pozorně sledovala. "Potřebuješ se prospat. Damíto?"
"Ne, já už nechci…" protestoval marně Murtagh, ale to už k němu přistoupila Damíta, jemně mu položila ruku na čelo a zašeptala: "Slytha."

"No dobrá! Bitva je vyhraná, Galbatorix mrtvý…co teď?" ztrácela už Katrina trpělivost.
"Islanzadí nám poslala zprávu, že nás čeká v Uru-baenu. Tedy, vlastně v Ilieře," opravil se Eragon.
"Ano, a vše už je tam připraveno pro návrat našich hrdinů," pousmála se Nasuada.
"Dobrá, takže do týdne by tam vojsko mohlo být a oslavovat vítězství! Po tak dlouhých válkách si vojáci nějaký ten odpočinek zaslouží."
"Jistě," souhlasila Nasuada s Eragonem, "už zítra se může začít s bouráním tábora a přesunem."
Všichni nadšeně souhlasili - už se nemohli dočkat, jak budou v Ilieře oslavovat konečný triumf nad Galbatorixem. Damíta se nakonec zeptala: " A co mrtví a ranění?"
"Královské vojáky dáme spálit na hranici a naši padlí budou pochováni tam, kde si to budou přát jejich příbuzní." Nasuada si odkašlala a pak pokračovala. "ranění tu spolu s léčiteli zůstanou jako poslední a do Ilirey je dopravíme na vozech."
"To mi připomíná… co hodláš udělat s Murtaghem, Trnem a Šruikanem?"
"Všichni by také měli být odvezeni do Ilirey. Ve Šruikanově případě je podle mě nějaký soud naprosto bezpředmětný, vždyť ten drak málem přišel o rozum. Co s ním, to nechám na Jezdcích," podívala se na Eragona a Katrinu, "a co se týče Murtagha s Trnem…budeme muset počkat, dokud se Murtagh neuzdraví. Angela mu zatím na můj příkaz dává tu drogu a nemyslím si, že by byl ve stavu, kdy je nám schopný nějak škodit. A Trn toho bez Jezdce moc nesvede. Pokud je budeme nějak soudit, počkala bych s tím. Trpaslíci a Islanzadí k tomu taky budou mít co říct."
"To určitě," uchechtl se Eragon. Damíta ho podmračeným pohledem sledovala, když vycházel z poradního stanu. Něco se jí na něm nezdálo, ale nemohla přijít na to co. Možná je to tím, že má konečně dobrou náladu. Před bitvu byl přece pořád nervózní.

Trne? Hej, Trne! To ještě spíš, nebo si ze mě děláš srandu?! Murtagh se snažil spojit s Trnem, ale ten vůbec neodpovídal. Zatraceně, praštil Murtagh pěstí vztekle do polštáře, nejen že nemůžu vstát, ale nemůžu ani pokecat s Trnem. Převalil se na záda a zahleděl se na plátno stanu, které měl nad sebou. Jedinej, kdo se se mnou normálně bavil, byla Angela, ale ta už se tu neobtěžovala ani ukázat. Ostatní léčitelé se mi bojej jen kouknout do očí, jako bych je mohl uřknout. Pokud se ke mně takhle chovaj teď, tak nevím, co se mnou udělaj, až budu zdravej. Nejspíš mně zavřou do nějaký podzemní kobky a tam mně nechaj shnít. Chmurně se ušklíbl. Přesně, jak to říkal Eragon - Ažihad měl pravdu, když mně nechal zavřít. Kdyby mně nechali pod zámkem, nic z toho by se nestalo. Ale ono ne. Ale co, taky jsem byl i tak Vardenům užitečnej. Třeba když jsem pomohl utéct Katrině nebo jak jsem jim poslal to dračí vejce. Přesto mně nikdy nenapadlo, že by zrovna Katrina mohla být třetí Dračí Jezdec. Nikdy v celé historii přece holka Jezdcem nebyla.
Z úvah ho vyrušil příchod Angely. Murtagh ji viděl docela rád. Jedině od ní se mohl dozvědět, co je nového. "Tak jak se máme?" zeptala se na uvítanou.
"Jde to," zahučel Murtagh a posadil se.
"Tak to je hlavní," pochvalovala si Angela a s jeho svolením mu prohlédla polámanou nohu. "Vypadá to dobře," prohlásila po chvíli. Pak mu vyměnila obvazy a znovu srovnala lýtko do dlahy. "Zítra se stěhuješ do Ilirey," oznámila Murtaghovi.
"Kam že to?" nakrčil nechápavě čelo.
"Ach jo," povzdechla si, "to tě Galbatorix vážně nic nenaučil? Přece do Uru-baenu."
"Tak to jo," přikývl, "bude se tam oslavovat vítězství, že?" dodal poněkud ironicky.
"Samozřejmě," potvrdila Angela, "ani bys nevěřil, kolik lidí vždycky po oslavách chce něco na kocovinu," zachichotala se, "mám pak plno práce. A taky plno peněz," dodala ne nepotěšeně.
"To věřím," zamumlal Murtagh, "hele, jak je možný, že nemůžu mluvit s Trnem? Zkoušel jsem se s ním spojit, ale nic jsem necítil."
"Schází ti zábava?" zeptala se provinilým tónem.
"Jo," zavrčel.
"Nasuada mi přikázala, abych ti dala tu drogu, která omezuje kouzelné schopnosti. Bojí se, že s pomocí kouzel bys mohl uprchnout."
"Ale…vždyť bych při prvním kouzle padl vysílením! A jak bych se odsud asi dostal, když nemůžu chodit? Navíc, kam bych asi tak šel?"
"Já vím, že je to blbost. A to s Trnem je jen vedlejší účinek. Ale jestli chceš, můžu ti sehnat nějakou společnost," mrkla na něj.
"Tak to by bylo super."
"No dobrá. Ale jestli máš zájem ještě s někým pokecat, tak to abych už šla."
Když Angela odešla, Murtagh znovu zabořil hlavu do polštáře. No tak to je super. Nevěří mi už ani tak, aby mě nechali mluvit s Trnem. A navíc mám zítra odjet a v tom zatraceným hlavním městě na mě každej bude čučet ještě hůř než tady. Já se z toho asi zblázním! Vždyť ani za nic nemůžu! To by byli radši, kdyby mě Galbatorix zabil a oni na tom byli pořád hůř a hůř? A možná by bylo fakt lepší, kdybych byl mrtvej. Aspoň bych si nemusel dělat starosti s tímhle. Za chvíli ho z chmurných myšlenek vytrhl něčí příchod.
"Nazdar," pozdravila ho Damíta.
Murtagh zamumlal pozdrav. "Co ty tady?" zeptal se potom.
"Angela tvrdila, že se hrozně nudíš."
"No, to je pravda. A ty ses nabídla dobrovolně, že mi budeš dělat společnost?" divil se Murtagh.
"Řekněme, že momentálně taky nemám co dělat."
"Hm," nechtělo se věřit Murtaghovi. Chvíli bylo rozpačité ticho a pak se Murtagh znovu ozval. "Víš, asi bych ti měl poděkovat…zachránila's mě a Trnovi život."
"To nic nebylo," pousmála se Damíta.
"Ale jo. Kdo ty vlastně seš?"
Damítina tvář najednou posmutněla. "Byla jsem kapitánka Sílthrimu, ale teď jsem elfská šlechtična."
"Jak to myslíš, teď?" zamračil se Murtagh.
"Je to dědičný…a mýho otce v tý bitvě zabili."
"Promiň…to je mi líto."
Damíta se otočila, aby Murtagh neviděl slzy, které jí tekly po tvářích. "Ne, nemusíš se omlouvat…nemohl si to vědět."
"Přesto…promiň." Murtagh si odkašlal. "Tak …povíš mi, co je novýho?"
"Jo…nějak zanedbávám svoje úkoly. Tak co bys chtěl slyšet?" Damíta se konečně otočila zpátky k němu a pokusila se usmát.
"Hmm…co je s Trnem?"

Když Damíta odcházela z Murtaghova stanu, už měl o dost lepší náladu než když tam přišla. Damíta nechápala, proč Nasuada a hlavně Eragon trvají na tom, aby mu Angela dávala tu drogu. On je vlastně docela v pohodě…nevím, proč si všichni myslí, že by dokázal utýct. Vždyť ho to ani nenapadlo! A upřímně řečeno, pochybuju, že se o to pokusí teď…i když, je to Dračí Jezdec a navíc Eragonův bratr. A Eragon by se o něco takového určitě pokusil. Ale na druhou stranu, nepřijde mi, že by byl Murtagh Eragonovi nějak extra podobnej. To je spíš podobnej svýmu tatíčkovi, pomyslela si Damíta, když si vzpomněla na své jediné setkání s Murtaghovým otcem Morzanem. Eragon bude po matičce.

Druhého rána se poslední zbytek vojska přesunul do Ilirey. Murtagh jel v jednom voze s vojákem, kterému v boji usekli nohu. Pokusil se od něj vy něco zajímavého, ale vojín nic nevěděl. Zato se zdálo, že on je Murtaghem přímo fascinovaný a vyptával se ho na Galbatorixe, výcvik u něj a na Ilireu, kde ještě nikdy nebyl. Murtagha samozřejmě napadlo, že vojáka poslala Nasuada nebo někdo jí podobný, aby z něj dostali co nejvíc informací. Ale už mu to bylo jedno - zkrátka, už si začínal zvykat na to, za co ho všichni považují a po ustrašených léčitelích byla tohle aspoň nějaká změna.
Vozy jely celkem rychle, takže k Iliree dorazili už v podvečer. V hlavním městě byly oslavy v plném proudu a vozy musely složitě objíždět hlavní ulice, kudy se prostě nedalo projet.
Všichni ranění, kteří dosud nebyli kouzly vyléčeni, byli ubytováni v galbatorixově paláci, jehož jedno křídlo bylo narychlo předěláno na nemocnici. Murtagh byl znovu dán do odděleného pokoje. Jeho jedinou útěchou bylo to, že to byl čirou náhodou ten samý, ve kterém dosud vždy v Uru-baenu bydlel.

Během následujícího týdne se Murtagh konečně začal uzdravovat. Taky se už nekousal nudou tak jako na vojenském tábořišti. Párkrát ho navštívila Damíta a Angela se taky několikrát objevila. Ale ani tak si pořád nemohl promluvit s Trnem. Bylo mu celkem jasné, že se svým drakem se uvidí až na tom soudu, o kterém mu řekla Damíta.
Jednu chvíli přemýšlel o tom, že by začal držet hladovku, jako protest proti tomu, aby mu dávali tu drogu. Ale pak si to rozmyslel, protože jediné, čeho by tím dosáhl, by bylo to, že by asi chcípl hlady. A tu drogu by do něj stejně dostali.
Podle toho, co se doslechl, do Ilirey brzy dorazila i trpasličí vojska, která bojovala s těmi galbatorixovými v Surdě. To Murtaghovi nijak nepřidalo na náladě, protože mu to pořád připomínalo ten soud. Ale po tom, jak se k němu všichni chovali, by mu bylo celkem jedno, i kdyby ho odsoudili k smrti. A moc dobře věděl, že to je jedna z těch nejpravděpodobnějších možností. Snad to ale nakonec dopadne dobře…možná by i mohlo. Akorát nevím, co je ten dobrý konec a co ten špatný. No, můžu jen doufat, že ostatní to poznaj. Možná…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama