close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

22. kapitola - Stráže v Iliree - 1.část

12. listopadu 2007 v 17:35 |  Dračí král- povídka od Ariet
"Můžete jim říkat palácová garda, městská stráž nebo prostě hlídka. Ať už se budou jmenovat jakkoliv, jejich úloha ve většině fantasy románů je stejná. Zhruba ve třetí kapitole (ve filmu pak po prvních deseti minutách promítání) vtrhnou do místnosti, jeden po druhém ukázněně zaútočí na hlavního hrdinu a dají se pobít. Nikdy se jich nikdo neptá, jestli o to stojí.
Tato kniha je věnována jim."
(věnování Terryho Pratchetta v knize Stráže! Stráže! Terry, díky za tvoje úžasné knížky, které musí nadchnout každého, kdo se aspoň okrajově zajímá o fantasy a má v sobě aspoň malinko smyslu pro humor. Úžasnou Zeměplochu lze doporučit všem, kteří se zbláznili do Harryho Pottera, Pána Prstenů, Eragona a podobných fantasmagorií. Knihy jsou mimo jiné i o Hlídce, která se v mé povídce v podobě stráží objevuje sice jen okrajově, ale přesto tam hraje důležitou roli. Viz. citát uvedený výše.)

Murtagh se do druhého dne probudil nevyspalý, s opuchlýma očima a bolestí hlavy, kterou připisoval míře vypitého alkoholu. Toho nebylo zrovna málo, protože Damíta veškeré jeho poslední zoufalé pokusy pohrdavě odmítla a Murtagh se rozhodl utopit svůj žal hned v několika lahvích vína. Stejného, jaké pil s Damítou druhý večer v Trainmungu. Tahle skutečnost ho uvrhla do ještě větší deprese, kterou… ano, hádáte správně. Utopil v dalším víně.
Neměl ani to nejmenší ponětí, co teď bude dělat. Věděl jen, že v Ellesméře zůstat nemůže, protože pohled na Damítu, která ho jen tak přehlíží je něco, co už nedokázal déle snášet. Věděl, že bude muset odjet z celého Du Weldenvarden… jeho myšlenky se ubíraly dál směrem, který byl naprosto nelogický, ale nejspíš tím, pádem jediný správný. Protože naprosto nelogický byl dosud celý Murtaghův život. Hlavně tedy ta dobrá stránka; ta špatná byla logická až příliš.

"Murtaghu?" Asteria nevěřila svým očím. Její bratr právě před svým domem sedlal koně a nakládal na něj všechny věci, které v Ellesméře měl. "Kam odjíždíš?"
"Do Ilirey," odpověděl stručně a utahoval nějaký řemen.
"Aha," došlo Asterie, "včera to nezabralo, že?"
"Ne. A už to nikdy nezabere, protože já odjíždím."
"Murtaghu, měj rozum. Víš aspoň, co tam budeš dělat?"
"Samozřejmě," podíval se jí zpříma do očí, "vstoupím do královské stráže."
Asteria jen zírala. "Ty ses zbláznil."
"Ani omylem," ujistil ji, "vím až moc dobře, co dělám."
"Podívej se, to bude dobrý. Trochu se vyspíš, necháš to chvíli být a bude to dobrý. Za to může to víno, ale to za chvíli přejde."
"Nepřejde. Já vím, co dělám."
"Dobře, já taky vím, že odjíždíš do Ilirey. Ale nevíš, proč to děláš."
"Sakra, Asterio. Dělám to proto, abych zapomněl, rozumíš? Chci na všechno zapomenout, a když budu něco dělat, jen mi to pomůže."
"Možná. Ale proč chceš dělat zrovna tohle?"
Murtagh jen něco nezřetelně zamumlal.
"Cože?"
"Protože se dostanu odsud. Protože v Iliree budu jen součástí davu a nikdo mi tam nebude připomínat jak ty špatný, tak ty dobrý věci, co jsem udělal."
"Ale třeba král bude vědět, kdo seš. To ti nevadí, že tě třeba bude prosit o radu? Přece jen, s vládou nemá žádné zkušenosti."
"To mi vadit nebude. Aspoň ho budu moct popostrčit tím správným směrem."
"Murtaghu," snažila se ho i nadále odradit Asteria, "od toho jsou tu diplomati. A se vší úctou, to ty vážně nejseš."
"Co tím máš na mysli?" zavrčel Murtagh.
Asteria zaváhala. Věděla, že by Murtagha neměla příliš dráždit, ale tohle za to stálo. "Třeba to, že se nedokážeš pořádně ovládat. Že rozhodně nemluvíš jako diplomat. Že bys všem vypil trochu moc vína, protože ho nasáváš asi dvakrát víc než ostatní. Že bys prosazoval jen svoje zájmy, ale ty jsou trošku odlišný. A nakonec bys stejně všechno vyřešil tak, že bys svýmu protějšku usekl hlavu!"
Chvíli to vypadalo, že Murtagh vyzkouší na Asterie posledně jmenované. Nakonec se ale odvrátil a začal rovnat něco na koni. "Nejsem cvok, at se mi snažíš namluvit cokoli. A dál se už ani nemusíš namáhat, protože já prostě odjedu."
Asteria to vzdala. "Tak v tom případě mi nezbývá nic jinýho, než ti popřát hodně štěstí."
"Díky." Murtagh se vyšvihl na koně a podíval se na ni. "Jo, ségra… jsem rád, že jsem tě poznal. Ještě se uvidíme."
A odjel.

Ilirea se Murtaghovi zamlouvala. Už když to byl Urû'baen, tak bylo město plné života, ale teď se sem stahovalo ještě víc lidí, kteří doufali, že je potká štěstí. A zároveň s ním bohatství, protože to jediné, na co tihle lidé mysleli, byly jako obvykle peníze.
Prozatím se ubytoval v jedné malé příjemné hospůdce. Nebylo to zrovna levné, ale on měl to štěstí, že získal celou Morzanovu pozůstalost. A Morzan toho za celý svůj dlouhý život stihl nakřečkovat dost na to, aby si jeho nejstarší syn mohl žít jako v bavlnce. Murtagh sice ze solidarity přenechal část dědictví Asterie, i přesto, že normálně se dcery do dědického řízení nezahrnovaly, protože se předpokládalo, že se výhodně provdají. Ale Murtagh zase na druhou stranu nenechal nic Eragonovi, i když měl větší nárok než Asteria. Ale v tuhle chvíli rozhodovaly sympatie.
Navíc se sem jel ucházet o zaměstnání, o kterém bylo proslulé, že pokud umíte aspoň trošku zacházet s mečem, máte peněz jako šlupek. A Murtagh dovedl zacházet s mečem vyjímečně dobře.

Odpoledne se vydal do paláce, aby se do Stráže přihlásil. Když procházel branou, všiml si dvou strážných, kteří první jako by mu chtěli zastoupit cestu, ale když poznali, že nepatří do lůzy, která sem občas courala, bez řečí ho pustili dál. Správně. Rozlišit, jestli mám právo toho člověka zastavit, protože stojí níž než já, nebo si naopak nezadělávat na nepříjemnosti u osob výše postavených.. Základní předpoklad pro úspěšnou kariéru.
"Promiňte," oslovil jednoho ze strážců, "kde bych tady našel nábor do stráží?"
"Růžový salón, levé křídlo. Mám vás…"
"Ne, děkuji," odmítl jeho nabídku předem Murtagh, "vím, kde to je."
Pokračoval dál do paláce. Na Růžový salónek měl dost nepříjemné vzpomínky. Právě tady ho Galbatorix učil kouzlit, a mimo tahle příkoří se navíc musel dívat na ty růžové stěny. Murtagh nikdy nepochopil Galbatorixovu šílenou zálibu v téhle barvě. On je tenhle palác vůbec zajímavý. V nejvyšších patrech jsou krásné slunné pokoje, ale dole chladné kamenné kobky a mučírna. Tohle věděl Murtagh moc dobře, protože spodní patra stačil poté, co ho sem dovlekla Dvojčata, prozkoumat více, než mu bylo příjemné.
Nový král zřejmě zvolil jako své soukromé křídlo to pravé. Galbatorix okupoval celý palác a veškeré vojenské nebo administrativní orgány dal přestěhovat do podzemí. Výkřiky linoucí se z mučírny popoháněly úředníky k daleko výkonnější práci a Galbatorix měl klid, protože nemusel mít na očích všechny ty listiny.
Jednu z nich právě Murtagh vyplňoval. Úředníček se zdál být dosti překvapený, když zjistil, že Murtagh umí číst a že jeho podpis vypadá jinak než obvyklé tři křížky.
Murtagh se rozhodl vystupovat pod falešným jménem. Greland mu přišel ideální, protože to neznělo moc vznešeně, ale na druhou stranu to nebylo ani jméno pro farmáře, kterému čouhá sláma z bot.
Jakmile vyplnil papír, posunul se o místnost dál, kde na něj čekal samotný velitel stráže. Murtaghovi připadal matně povědomý; možná ho viděl někde v Surdě.
"Tak vy chcete vstoupit k nám do stráže?"
"Ano."
"Důvod?"
"Dostatek peněz, sebeuplatnění…"
"To jsou jen žvásty," zarazil jeho výmysly velitel. "Peněz máte očividně dost, a každý, kdo umí psát, si určitě najde daleko lepší uplatnění, než stát celý den někde ne chodbě."
Murtagh se zašklebil. Velitel se mu zamlouval - jeho myšlení šlo zřejmě stejným směrem, jako to Murtaghovo. "No, po pravdě řečeno, jsem tu proto, abych zapomněl. Na jednu elfku."
Velitel s pochopením přikývl. "Aha. Pár takových případů jsme tu už měli… elfové jsou pěkný svině. Taky jsem jich pár potkal." Odkašlal si. "Tak tedy. Je jasné, že vás bereme. Ale i tak se musím zeptat: umíte zacházet s mečem nebo s jakoukoli jinou zbraní? Máte nějaké zvláštní schopnosti? Znáte aspoň trošku Urû… pardon, Ilireu?"
Murtagh se pohodlně opřel v židli. "Umím zacházet s mečem a s lukem, s obojím velmi dobře. Ilireu znám taktéž velmi dobře a tenhle palác je můj druhý domov."
"Ještě řekněte, že umíte kouzlit."
"No vidíte," rozzářil se Murtagh, "na to bych málem zapomněl."
"Poslyšte," naklonil se velitel nad stůl, "vy mi někoho zatraceně připomínáte. Někoho, kdo je docela známý. Věříte mi?"
"V rámci svých možností."
"To znamená…"
"…že moc ne," doplnil Murtagh.
"Ale měl byste. Věřte mi, Murtaghu, vaše tajemství je u mě v bezpečí. Jen by mě zajímalo… proč tu skutečně jste?"
"Ten důvod se nezměnil."
"Když myslíte…" pokrčil velitel rameny, "na rovinu, čekal jste, že na to někdo přijde?"
"No, když jsem sem vešel, předem jsem očekával, že vy mě odhalíte. Ale nemyslím si, že by vás někdo následoval."
"Asi ne. Přesto bych vám radil, abyste jako Greland příliš neprezentoval své schopnosti. Ty dohady by mohly být… dost nepříjemné."
"Budu se snažit. A teď… kdy mám nastoupit do služby?"
"Máme teď dost málo lidí, a vy navíc nepotřebujete výcvik. Takže… hm… v sedm hodin, zítra ráno. Pošlu někoho k bráně dostanete uniformu a stručné poučení. Vaše první směna bude od osmi do čtyř odpoledne, krátká polední přestávka. Jak říkám, máme málo lidí. Pak si můžete dělat, co chcete: jen upozornění, měl byste sundat tu uniformu. Kvůli skandálům už jsme museli pár lidí vyhodit."
"Nebudu stráži na obtíž," slíbil Murtagh. "Kde všude budu sloužit?"
"Všude! Sice se jmenujeme Královská stráž, ale patří nám celá Ilirea. Pokud si dobře povedete ve městě, možná se časem dostanete až ke králi. Je mi líto, že tohle musí platit i pro někoho tak… významného, jako jste vy, ale v opačném případě by mě nařkli z toho, že upřednostňuji lidi, co mají víc peněz. O těch vám víc řekne ten úředník venku…"
Murtagh pochopil decentní signál k odchodu. "Jsem si jistý, že se ještě uvidíme," kývl veliteli na rozloučenou, "teď už vás nebudu zdržovat."
"Ano," povzdech si velitel, "teď sem přijde zase jednou nějaký svalovec bez mozku… moc bych se nedivil, kdyby jste byl jediný ve stráži, kdo umí číst. Ostatním musí s hlášením pomáhat ten ubohý úředník venku. Moc mě neudiví, až podá výpověď."
Murtagh se zasmál a vyšel ven za tím "ubohým" úředníkem. S ním seděl v místnosti někdo, kdo rozhodně nevypadal na tuctového svalovce. Muž oblečený celý v černém vypadal nadprůměrně inteligentně, ale zároveň i tak, že s mečem v ruce je určitě velice nebezpečný. Murtaghovi vlastně připomínal jeho samotného. Kývl mu na pozdrav a když muž přešel do místnosti k veliteli, přemýšlel, kdo významný je tohle.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama