Murtagh se znovu napil. Před chvíli přišli do hospody, a tak byl on i Dragonel ještě celkem střízlivý. Ale i tak jeho mozkové buňky pracovaly jen na poloviční provoz, ostatně stejně jako teď už vždy. Ale nepotřeboval kdoví jak brilantní myšlení. Na jeho práci stačil i Kohár a Murtagh by nespadl na Kohárovu úroveň ani v případě, že by s zpil do němoty. A to by byl docela problém, protože začínal být vůči alkoholu i Dragonelově marihuaně imunní.
Ani si nevzpomínal, kdy provedl poslední kouzlo. To bylo někdy v době, kdy byl ještě s Damítou. Ale nechybělo mu to. Bez toho, že mu přiznávali jeho zásluhy, nebo naopak jeho činy odsuzovali, si připadal jako normální člověk. Žil jako typický člen stráže, nijak nevybočoval, neměl žádné vlivné kontakty… úplně super. Všechno.
Tyhle myšlenky zapil dalším vínem.
Právě hleděl do sklenice a přemýšlel, jestli si má dolít hned teď nebo až za minutku, když na něj Dragonel promluvil. "Ty ji znáš?"
"Koho?" zeptal se překvapeně Murtagh. Momentálně znal půlku dívčího obyvatelstva Ilirey, takže ho Dragonelova otázka dost udivila.
"Támhletu holku," pokynul Dragonel hlavou za Murtaghova záda. Murtagh se otočil. Na místě, které byla na úplně jiné ose než kout, kde obvykle dívky byly, seděla Asteria.
"Doprdele," procedil mezi zuby Murtagh a vstal. "Pak ti to vysvětlím," řekl jen Dragonelovi, který se na něj překvapeně podíval.
Rychle přešel k Asterie. Pozorovala ho poněkud flegmaticky,ale působila dojmem, že je každou chvílí schopná zaútočit.
Chvíli se na ni díval. Pak se pokusil o úsměv. "No, nepůjdeme radši ven?"
Asteria jen přikývla. Zaplatila a vyšla za Murtaghem do chladného večerního vzduchu.
"Tak, a teď mi řekni, co tady do hajzlu děláš?" vyjel na ni Murtagh, sotva zavřela dveře.
"Taky tě ráda vidím," odtušila nevzrušeně.
"Hele, na tahle legrácky nemám náladu."
"A kdy jo? Pozoruju tě už pár dní, a přijde mi, že v tom pěkně lítáš," oznámila mu.
"A v čem? Prosím tě, v čem?" Murtagh neměl daleko k tomu, aby se přestal ovládat úplně.
"Ty to nevidíš? Ty to nevidíš?! Seš… seš na dně! To, jak se chováš… to není… to nejseš ty! Chlastáš jako duha, dorazíš to nějakým tím jointem, a ještě ty holky… jsou to chudinky, nechápu, proč se s nima zahazuješ!"
Murtagh se rozhodl zvolit jinou taktiku. "Už zase se chováš jako moje svědomí, Asterio."
"Možná proto, že ty už žádný nemáš."
"Tak přemýšlej, kdo mě k to mu dohnal! Ty holky," ukázal na dveře od hospody, "ty jsou za mě rád! Jen… jen… jen chtěj někde přespat, nechtěj bejt na ulici, přišly sem bez jediný mince a chtěj žít, tak co maj dělat?!"
"Nikdy jsi nebyl dobrodinec, Murtaghu, tak mě nenuť, abych ti tohle všechno věřila. Jestli si myslíš, že takhle si Damíta uvědomí, co ztratila, tak seš vedle. Ona si to už uvědomila, a je za to hrozně ráda."
"Koukám, že mě tady pěkně špehujete," řekl Murtagh kysele. "A mimochodem, nekaž mi tu pověst a říkej mi Greland, ano?"
"Vybral sis hezký jméno," odfrkla si Asteria, "možná až moc hezký pro to prase, co z tebe teď je." Chvíli byla zticha. "Hele, vím, kde bydlíš. Promluvíme si tam. Teď se běž rozloučit s tím svým kamarádíčkem, Je mi jedno, co mu řekne, ale makej!"
Murtagh ji beze slova poslechl. Už neměl sílu na to, aby se ještě hádal s Asteriou.
"Průser, kámo," oznámil Dragonelovi, "je tu moje ségra a v pěkně blbý náladě. Jdu s ní trochu pokecat, nejspíš se už nevrátím." Položil na stůl peníze za víno.
Dragonel přikývl. V odpověď na jeho pátravý pohled Murtagh jen zamumlal: "Vysvětlím ti to. Vážně. Ale pozdějš."
Asteria následovala Murtagha do jeho bytu. Za celou dobu si neřekli ani slovo. Neměli to zapotřebí - Murtagh byl pořád ještě naštvaný a Asteria vypadala, že jí je všechno jedno.
Murtagh sebou plácl na pohovku. "Tak spusť."
"A co ti mám říct?" Asteria si sedla do křesla naproti Murtaghovi. "To co chceš slyšet, nebo pravdu?"
Murtagh jen něco zavrčel.
"Murtaghu," naléhala Asteria, "seber se trochu. Ty si to možná nepřiznáváš, ale seš naprosto zoufalej. Takhle se zoufalci chovaj - to není, že si tady jenom užíváš. Ty prostě jenom něco děláš, abys zapomněl. Ale… jsou i jiný způsoby, jak zapomenout."
"A jaký? Co mi tu nabízíš, Asterio? Že mi vymažeš paměť?!"
"Ne. Murtaghu, vrať se zpátky do Du Weldenvarden. Tam ti bude rozhodně bude líp než tady."
"Jo? A co mě tam čeká? Damíta se mnou nemluví, elfové teď nejspíš taky ne, Eragona nechci ani vidět, natož aby mi ještě pomáhal a Oromis mě minule pěkně nasral, takže od něj nic nečekám. Tak proč bych tam jezdil? netvrdím, že je moje místo tady, ale je to rozhodně víc než v Ellesméře."
"No ne. Tak ty dáváš přednost práci a Iliree před nicneděláním a kouzelnou Ellesmérou? Nevím, jestli to Islanzadí potěší…"
"Islanzadí se může jít bodnout. Jestli je někdo, za kým určitě nepolezu, tak je to ona," zavrčel Murtagh.
Asteria obrátila oči v sloup a něco si zamumlala. "Dobrá, vidím, že pro dnešek to nemá smysl. Jestli dovolíš, tak bych se ráda někde umyla, a pokud mi dovolíš tady přespat…"
"Klidně," pokrčil Murtagh rameny. "Koupelna je vpravo, ložnice vlevo. Já… já asi teď zajdu za Dragonelem… slíbil jsem, že mu všechno vysvětlím…"
Asteria souhlasila, takže se Murtagh vydal ven. Ale hned před domem potkal Dragonela; kupodivu byl sám.
"Grelande! Už jsem chtěl za tebou jít. Když se člověk ožere sám, není to taková sranda jako když jsme dva. A navíc už chci slyšet, co se to doprdele děje."
"Hned," slíbil Murtagh, "půjdem radši k tobě, ne?"
"Jasně."
Sotva se usadili a Dragonel přinesl flašku vína, pobídl Murtagha stejně jako on předtím Asteriu. "Tak spusť."
"No," Murtagh se dlouze nadechl a pak se rozhodl skočit do toho po hlavě. Koneckonců, co by mi zrovna Dragonel mohla vyčítat? Jeho rodiče taky nejsou výkvět správný společnosti. "Slyšel jsi někdy o Murtaghovi?"
Tyhle myšlenky zapil dalším vínem.
Právě hleděl do sklenice a přemýšlel, jestli si má dolít hned teď nebo až za minutku, když na něj Dragonel promluvil. "Ty ji znáš?"
"Koho?" zeptal se překvapeně Murtagh. Momentálně znal půlku dívčího obyvatelstva Ilirey, takže ho Dragonelova otázka dost udivila.
"Támhletu holku," pokynul Dragonel hlavou za Murtaghova záda. Murtagh se otočil. Na místě, které byla na úplně jiné ose než kout, kde obvykle dívky byly, seděla Asteria.
"Doprdele," procedil mezi zuby Murtagh a vstal. "Pak ti to vysvětlím," řekl jen Dragonelovi, který se na něj překvapeně podíval.
Rychle přešel k Asterie. Pozorovala ho poněkud flegmaticky,ale působila dojmem, že je každou chvílí schopná zaútočit.
Chvíli se na ni díval. Pak se pokusil o úsměv. "No, nepůjdeme radši ven?"
Asteria jen přikývla. Zaplatila a vyšla za Murtaghem do chladného večerního vzduchu.
"Tak, a teď mi řekni, co tady do hajzlu děláš?" vyjel na ni Murtagh, sotva zavřela dveře.
"Taky tě ráda vidím," odtušila nevzrušeně.
"Hele, na tahle legrácky nemám náladu."
"A kdy jo? Pozoruju tě už pár dní, a přijde mi, že v tom pěkně lítáš," oznámila mu.
"A v čem? Prosím tě, v čem?" Murtagh neměl daleko k tomu, aby se přestal ovládat úplně.
"Ty to nevidíš? Ty to nevidíš?! Seš… seš na dně! To, jak se chováš… to není… to nejseš ty! Chlastáš jako duha, dorazíš to nějakým tím jointem, a ještě ty holky… jsou to chudinky, nechápu, proč se s nima zahazuješ!"
Murtagh se rozhodl zvolit jinou taktiku. "Už zase se chováš jako moje svědomí, Asterio."
"Možná proto, že ty už žádný nemáš."
"Tak přemýšlej, kdo mě k to mu dohnal! Ty holky," ukázal na dveře od hospody, "ty jsou za mě rád! Jen… jen… jen chtěj někde přespat, nechtěj bejt na ulici, přišly sem bez jediný mince a chtěj žít, tak co maj dělat?!"
"Nikdy jsi nebyl dobrodinec, Murtaghu, tak mě nenuť, abych ti tohle všechno věřila. Jestli si myslíš, že takhle si Damíta uvědomí, co ztratila, tak seš vedle. Ona si to už uvědomila, a je za to hrozně ráda."
"Koukám, že mě tady pěkně špehujete," řekl Murtagh kysele. "A mimochodem, nekaž mi tu pověst a říkej mi Greland, ano?"
"Vybral sis hezký jméno," odfrkla si Asteria, "možná až moc hezký pro to prase, co z tebe teď je." Chvíli byla zticha. "Hele, vím, kde bydlíš. Promluvíme si tam. Teď se běž rozloučit s tím svým kamarádíčkem, Je mi jedno, co mu řekne, ale makej!"
Murtagh ji beze slova poslechl. Už neměl sílu na to, aby se ještě hádal s Asteriou.
"Průser, kámo," oznámil Dragonelovi, "je tu moje ségra a v pěkně blbý náladě. Jdu s ní trochu pokecat, nejspíš se už nevrátím." Položil na stůl peníze za víno.
Dragonel přikývl. V odpověď na jeho pátravý pohled Murtagh jen zamumlal: "Vysvětlím ti to. Vážně. Ale pozdějš."
Asteria následovala Murtagha do jeho bytu. Za celou dobu si neřekli ani slovo. Neměli to zapotřebí - Murtagh byl pořád ještě naštvaný a Asteria vypadala, že jí je všechno jedno.
Murtagh sebou plácl na pohovku. "Tak spusť."
"A co ti mám říct?" Asteria si sedla do křesla naproti Murtaghovi. "To co chceš slyšet, nebo pravdu?"
Murtagh jen něco zavrčel.
"Murtaghu," naléhala Asteria, "seber se trochu. Ty si to možná nepřiznáváš, ale seš naprosto zoufalej. Takhle se zoufalci chovaj - to není, že si tady jenom užíváš. Ty prostě jenom něco děláš, abys zapomněl. Ale… jsou i jiný způsoby, jak zapomenout."
"A jaký? Co mi tu nabízíš, Asterio? Že mi vymažeš paměť?!"
"Ne. Murtaghu, vrať se zpátky do Du Weldenvarden. Tam ti bude rozhodně bude líp než tady."
"Jo? A co mě tam čeká? Damíta se mnou nemluví, elfové teď nejspíš taky ne, Eragona nechci ani vidět, natož aby mi ještě pomáhal a Oromis mě minule pěkně nasral, takže od něj nic nečekám. Tak proč bych tam jezdil? netvrdím, že je moje místo tady, ale je to rozhodně víc než v Ellesméře."
"No ne. Tak ty dáváš přednost práci a Iliree před nicneděláním a kouzelnou Ellesmérou? Nevím, jestli to Islanzadí potěší…"
"Islanzadí se může jít bodnout. Jestli je někdo, za kým určitě nepolezu, tak je to ona," zavrčel Murtagh.
Asteria obrátila oči v sloup a něco si zamumlala. "Dobrá, vidím, že pro dnešek to nemá smysl. Jestli dovolíš, tak bych se ráda někde umyla, a pokud mi dovolíš tady přespat…"
"Klidně," pokrčil Murtagh rameny. "Koupelna je vpravo, ložnice vlevo. Já… já asi teď zajdu za Dragonelem… slíbil jsem, že mu všechno vysvětlím…"
Asteria souhlasila, takže se Murtagh vydal ven. Ale hned před domem potkal Dragonela; kupodivu byl sám.
"Grelande! Už jsem chtěl za tebou jít. Když se člověk ožere sám, není to taková sranda jako když jsme dva. A navíc už chci slyšet, co se to doprdele děje."
"Hned," slíbil Murtagh, "půjdem radši k tobě, ne?"
"Jasně."
Sotva se usadili a Dragonel přinesl flašku vína, pobídl Murtagha stejně jako on předtím Asteriu. "Tak spusť."
"No," Murtagh se dlouze nadechl a pak se rozhodl skočit do toho po hlavě. Koneckonců, co by mi zrovna Dragonel mohla vyčítat? Jeho rodiče taky nejsou výkvět správný společnosti. "Slyšel jsi někdy o Murtaghovi?"
"… takže je to teda pravda?" ujišťoval se Dragonel. "Vážně?"
"Jo."
"I to s tou elfkou?"
"To taky."
"Hm. O ní jsem teda zatím neslyšel… poslyš, jaká je?"
"To myslíš jako - " Murtagh se zrazil.
"Jo, přesně tak," Dragonelovi zajiskřilo v očích. "Já jen abych věděl, jestli má cenu si s nějakou něco začínat."
"Noo," protáhl Murtagh, "asi lepší než lidi, ale nejspíš záleží na tom, na koho zrovna natrefíš."
"To asi vždycky."
"Jo jo. Ale každopádně, elfky jsou pěkný svině."
"Tak to by jim to někdo měl oplatit, ne?" zasmál se Dragonel.
"Jo."
"I to s tou elfkou?"
"To taky."
"Hm. O ní jsem teda zatím neslyšel… poslyš, jaká je?"
"To myslíš jako - " Murtagh se zrazil.
"Jo, přesně tak," Dragonelovi zajiskřilo v očích. "Já jen abych věděl, jestli má cenu si s nějakou něco začínat."
"Noo," protáhl Murtagh, "asi lepší než lidi, ale nejspíš záleží na tom, na koho zrovna natrefíš."
"To asi vždycky."
"Jo jo. Ale každopádně, elfky jsou pěkný svině."
"Tak to by jim to někdo měl oplatit, ne?" zasmál se Dragonel.
Murtagh se vrátil nahoru dost pozdě. Asteria už naštěstí spala. Murtagh se pořádně nevyspal už dlouho, a neměl to v plánu ani teď. Donesl si k pohovce víno a popíjel, dokud se nedostal aspoň do stavu blažené nevědomosti. Pak konečně usnul, s hlavou na jedné područce a nohama na druhé a napůl vypitou lahví v ruce vysící z pohovky směrem k podlaze.
Takhle ho ráno našla Asteria. Aspoň, že nechrápe, pomyslela si, ale hned se okřikla. Její bratr vypadal dost zuboženě i bez toho. Včera si jeho stavu ještě nevšimla, protože to s ní aspoň mluvil a odváděl pozornost.
Podívala se na hodiny. Bylo půl osmé. Věděla, že od osmi má Murtagh službu, ale nedokázala být tak krutá, aby ho vzbudila. Očividně těch pár hodin spánku navíc potřeboval.
První mu vzala z ruky flašku, její obsah vylila a pak si šla připravit něco k snídani.
Když za deset minut osm scházela po schodech dolů, potkala Murtaghova přítele. "Dobrý ráno," pozdravil, "nevíš, kde je Murtagh?"
"Chrápe," oznámila mu Asteria, "a není k vzbuzení."
"Zatraceně. No, co se dá dělat. Snad to nějak přežiju…. mimochodem, já jsem Dragonel," představil se.
"Asteria," odpověděla, i když předpokládala, že Murtagh Dragonelovi její jméno řekl.
"Jak dlouho tu zůstáváš?" zajímal se Dragonel, když společně mířili k paláci.
"Zítra už asi odjíždím. Dneska jen něco vyřídím v paláci, a pak… no, uvidím."
"Škoda."
Asteria byla poněkud zmatená. Cože? Škoda?! To se mě snaží sbalit, nebo co? I když nemůže se mu upřít, že je symaptickej…
Takhle ho ráno našla Asteria. Aspoň, že nechrápe, pomyslela si, ale hned se okřikla. Její bratr vypadal dost zuboženě i bez toho. Včera si jeho stavu ještě nevšimla, protože to s ní aspoň mluvil a odváděl pozornost.
Podívala se na hodiny. Bylo půl osmé. Věděla, že od osmi má Murtagh službu, ale nedokázala být tak krutá, aby ho vzbudila. Očividně těch pár hodin spánku navíc potřeboval.
První mu vzala z ruky flašku, její obsah vylila a pak si šla připravit něco k snídani.
Když za deset minut osm scházela po schodech dolů, potkala Murtaghova přítele. "Dobrý ráno," pozdravil, "nevíš, kde je Murtagh?"
"Chrápe," oznámila mu Asteria, "a není k vzbuzení."
"Zatraceně. No, co se dá dělat. Snad to nějak přežiju…. mimochodem, já jsem Dragonel," představil se.
"Asteria," odpověděla, i když předpokládala, že Murtagh Dragonelovi její jméno řekl.
"Jak dlouho tu zůstáváš?" zajímal se Dragonel, když společně mířili k paláci.
"Zítra už asi odjíždím. Dneska jen něco vyřídím v paláci, a pak… no, uvidím."
"Škoda."
Asteria byla poněkud zmatená. Cože? Škoda?! To se mě snaží sbalit, nebo co? I když nemůže se mu upřít, že je symaptickej…
Murtagh se vzbudil až k večeru. Jeho tělo ten spánek zatraceně potřebovalo a bylo mu celkem jedno, že spí na nepohodlné pohovce. Zato když se vzbudil, moc jedno mu to nebylo. Byl celý rozlámaný a navíc měl špatnou náladu, protože zjistil, kolik je hodin. Služba u paláce dávno skončila a on to celé prospal. Super! Doufám jen, že Dragonel za mě vymyslel nějakou přijatelnou výmluvu. Vstal a rozhodl se, že se dá do pořádku, když už má čas.
Za chvíli už ležel ve vaně napuštěné až po okraj. Tohle mu už dlouho chybělo. Sice se každé ráno stihl vysprchovat, ale s tímhle se to vážně nemohlo měřit. Ležel v horké vodě, snažil se na nic nemyslet a …
Vzbudil se zimou. Voda už byla dávno vychladlá a to rozhodně nebylo to pravé. Rychle vylezl, osušil se a za chvíli byl moc rád, že se rovnou i oblékl. Asteria už na něj čekala. Měla sbaleno a jen se s ním chtěla rozloučit.
"Už odjíždím."
"Aha," zamumlal jen Murtagh. "Počkej… už tak brzo?"
"Jo. Ale za čtrnáct dní jsem tady znova. právě jsem vyjednala v paláci, kdo bude tím elfským vyslancem, no a já jedu taky."
"Tak to pak jo. Kdo to je?" Murtagh něco kutil v kuchyni.
"Damíta."
"Cože?" zařval Murtagh a málem si uřízl nožem prst.
"Co to vyvádíš?" Asteria přišla za ním do kuchyně. "Jo, Damíta. Divíš se? Už předtím měla s lidmi docela dobré vztahy."
"No jasně," zavrčel Murtagh, "já jsem toho živoucím důkazem. A ještě něco… můžeš mi vysvětlit, proč jsi mě ráno nevzbudila?"
"Spal's jako pařez. Nešlo tě vzbudit. Ale řekla jsem to Dragonelovi, a ten si něco vymyslel."
"Tys mluvila s Dragonelem?"
"Jo. A musím říct, že je docela sympatickej."
Murtagh se na ni nevěřícně podíval. "Asterio, on vyvádí stejně jako já. To není nikdo pro tebe."
"Řekla jsem snad něco takovýho?"divila se Asteria. "Jen je sympatickej. To neznamená, že s ním musím nutně něco mít." Odkašlala si. "Tak teda… za čtrnáct dní se uvidíme znova. A můžu tě o něco poprosit? Snaž se trochu krotit. Neříkám, že musíš přestat pít úplně, ale trochu omezit by neškodilo. Stejně tak s tou trávou… a myslím, že holky bys mohl vynechat úplně."
Murtagh něco zamumlal. Asteria měla pocit, že tam zaslechla "svědomí". Nahlas Murtagh řekl: "Pokusit se můžu, ale nic neslibuju."
Asterie to stačilo. Spokojeně přikývla a vyšla ze dveří. "Tak se uvidíme."
Těch čtrnáct dní bylo pro Murtagha utrpení. Šel do Ilirey proto, aby Damítu nemusel v životě vidět, a ona má tu drzost, že sem přijede. Ani se nesnažil plnit slib, který Asterie dal. Jediné, co ho po tu dobu drželo při životě, byl alkohol. Je pravda, že aspoň ty holky vynechal, protože by z nich stejně nic neměl. V noci spal jako zabitý a ráno měl potíže s tím se vzbudit.
Dragonel na tom byl kupodivu podobně, i když k tomu neměl žádný důvod. Murtagh občas přemýšlel, jestli mu Asteria náhodou taky nedomluvila, ale jediné, co z Dragonela dostal, bylo to, že jeho ségra je fakt kočka. To snad není možný. Asteria se nejspíš zabouchla do Dragonela už po pěti minutách hovoru a on je na tom kvůli ní tak, že je dokonce ochotnej vzdát se svý oblíbený marihuany. Já se z nich jednou zblázním!
Aspoň je znovu povýšili, takže nemuseli celou dobu stát před bránou jako debilové. Teď byli pro změnu v paláci, což byla celkem úleva. Počasí se začínalo horšit a nikomu se nechtělo chodit venku v těch mlhách a dešti.
Čím více se blížila návštěva elfů, tím víc opatření ji provázelo. Velitel se obával, že by někteří odpůrci nynějšího krále mohli chystat atentát, takže se zvýšil počet hlídek o polovinu. Murtagh s Dragonelem měli službu prodlouženou až do šesti, ale moc jim to nevadilo. Stejně neměli co dělat.
Elfové přijeli v jeden úžasný den, který celý propršel. Murtagh měl tu smůlu, že byl přidělen jako osobní stráž samotnému vyslanci - Damítě. Dokonce kvůli tomu zašel za velitelem, jestli by to nemohl s někým vyměnit. Ale velitel mu vysvětlil, že aspoň na tomhle místě potřebuje někoho inteligentního a všichni ostatní schopní už byli zabraní. Kdyby mu Murtagh řekl, proč to místo nechce, nejspíš by se mu podařilo dosáhnout cíle, ale neměl zájem pouštět další věci ze svého soukromí.
Hned po příjezdu elfů zjistil, že to byla chyba. Damíta sice stráž přijala, ale nedala ani trochu najevo, že by Murtagha brala na vědomí i jen o trochu víc než otravnou mouchu. Na Murtagha z toho padala dost hnusná deprese, takže byl jen rád, když dostal na dvě hodiny volno. Při odchodu potkal Dragonela, který měl to štěstí, že byl přidělen k Asterie. Dragonel oznámil Murtaghovi ne zrovna moc milou novinku, a to tu, že za půl hodiny mají být u krále.
Kráčeli k přijímací síni. Ani jeden z nich nevěděl, proč si král dal zavolat zrovna je, ale předpokládali, že se to dozvědí.
Před síní měly stát stráže, ale teď tam nebyly. Murtagh si vyměnil mírně znepokojený pohled s Dragonelem a zabušil na dveře. Nic.
Zaklel a opatrně otevřel. "Kurva." Tak tak stačil uhnout, když mu kolem hlavy proletěl šíp.
Vytasil meč a opatrně se protáhl dovnitř.
Dragonel chvíli váhal za dveřmi, ale nakonec následoval Murtaghova příkladu. V síni byla naprostá spoušť. Několik strážných leželo mrtvých na zemi, a ti zbylí i s Murtaghem teď zaměstnávali pár maskovaných mužů. Ta nejdůležitější postava celé hry chyběla - král tu nebyl. Nebylo pochyb, že ho unesli ti neznámí atentátníci.
Dragonel se opatrně plížil kolem stěn, až se dostal za záda jednoho útočníka. Pak už neváhal a několika dobře mířenými ranami se vrhl do boje.
Netrvalo to moc dlouho, a ze stráží zůstávali v bojeschopném stavu pouze Murtagh a Dragonel. Dragonel svého spolubojovníka po očku pozoroval, a když mu Murtagh dal znamení, rychle se vrhl na zem.
Kouzlo zabilo všechny jejich soupeře - aspoň si to mysleli. Dragonel se už zvedal ze země, když mohutná vlna energie ohodila jeho i Murtagha ke stěnám. Dragonelovi chvíli trvalo, než se vzpamatoval. Když se tak stalo, viděl jen, jak jeden jejich přeživší soupeř vykročil k Murtaghovi s mečem v ruce. Murtagh ležel bezvládně u zdi - nejspíš se praštil do hlavy a omdlel.
Dragonel se snažil dát trochu do pořádku, ale už bylo pozdě. Muž s jizvou na tváři Murtaghovi nelítostně probodl hruď mečem skrz naskrz. Murtagh se ani nepohnul… jenom z hluboké rány prýštila jeho krev.
"To snad ne," zašeptal Dragonel. Neměl to dělat. Jeho soupeř k němu vykročil, rozmáchl se mečem a - zarazil se. Pozorně si Dragonela prohlížel. Nakonec meč otočil a uštědřil mu jílcem prudkou ránu do hlavy.
Dragonel nejenže nestačil Murtagha pomstít, ale sám byl poražen.
Tma v jeho mysli zvítězila.
Za chvíli už ležel ve vaně napuštěné až po okraj. Tohle mu už dlouho chybělo. Sice se každé ráno stihl vysprchovat, ale s tímhle se to vážně nemohlo měřit. Ležel v horké vodě, snažil se na nic nemyslet a …
Vzbudil se zimou. Voda už byla dávno vychladlá a to rozhodně nebylo to pravé. Rychle vylezl, osušil se a za chvíli byl moc rád, že se rovnou i oblékl. Asteria už na něj čekala. Měla sbaleno a jen se s ním chtěla rozloučit.
"Už odjíždím."
"Aha," zamumlal jen Murtagh. "Počkej… už tak brzo?"
"Jo. Ale za čtrnáct dní jsem tady znova. právě jsem vyjednala v paláci, kdo bude tím elfským vyslancem, no a já jedu taky."
"Tak to pak jo. Kdo to je?" Murtagh něco kutil v kuchyni.
"Damíta."
"Cože?" zařval Murtagh a málem si uřízl nožem prst.
"Co to vyvádíš?" Asteria přišla za ním do kuchyně. "Jo, Damíta. Divíš se? Už předtím měla s lidmi docela dobré vztahy."
"No jasně," zavrčel Murtagh, "já jsem toho živoucím důkazem. A ještě něco… můžeš mi vysvětlit, proč jsi mě ráno nevzbudila?"
"Spal's jako pařez. Nešlo tě vzbudit. Ale řekla jsem to Dragonelovi, a ten si něco vymyslel."
"Tys mluvila s Dragonelem?"
"Jo. A musím říct, že je docela sympatickej."
Murtagh se na ni nevěřícně podíval. "Asterio, on vyvádí stejně jako já. To není nikdo pro tebe."
"Řekla jsem snad něco takovýho?"divila se Asteria. "Jen je sympatickej. To neznamená, že s ním musím nutně něco mít." Odkašlala si. "Tak teda… za čtrnáct dní se uvidíme znova. A můžu tě o něco poprosit? Snaž se trochu krotit. Neříkám, že musíš přestat pít úplně, ale trochu omezit by neškodilo. Stejně tak s tou trávou… a myslím, že holky bys mohl vynechat úplně."
Murtagh něco zamumlal. Asteria měla pocit, že tam zaslechla "svědomí". Nahlas Murtagh řekl: "Pokusit se můžu, ale nic neslibuju."
Asterie to stačilo. Spokojeně přikývla a vyšla ze dveří. "Tak se uvidíme."
Těch čtrnáct dní bylo pro Murtagha utrpení. Šel do Ilirey proto, aby Damítu nemusel v životě vidět, a ona má tu drzost, že sem přijede. Ani se nesnažil plnit slib, který Asterie dal. Jediné, co ho po tu dobu drželo při životě, byl alkohol. Je pravda, že aspoň ty holky vynechal, protože by z nich stejně nic neměl. V noci spal jako zabitý a ráno měl potíže s tím se vzbudit.
Dragonel na tom byl kupodivu podobně, i když k tomu neměl žádný důvod. Murtagh občas přemýšlel, jestli mu Asteria náhodou taky nedomluvila, ale jediné, co z Dragonela dostal, bylo to, že jeho ségra je fakt kočka. To snad není možný. Asteria se nejspíš zabouchla do Dragonela už po pěti minutách hovoru a on je na tom kvůli ní tak, že je dokonce ochotnej vzdát se svý oblíbený marihuany. Já se z nich jednou zblázním!
Aspoň je znovu povýšili, takže nemuseli celou dobu stát před bránou jako debilové. Teď byli pro změnu v paláci, což byla celkem úleva. Počasí se začínalo horšit a nikomu se nechtělo chodit venku v těch mlhách a dešti.
Čím více se blížila návštěva elfů, tím víc opatření ji provázelo. Velitel se obával, že by někteří odpůrci nynějšího krále mohli chystat atentát, takže se zvýšil počet hlídek o polovinu. Murtagh s Dragonelem měli službu prodlouženou až do šesti, ale moc jim to nevadilo. Stejně neměli co dělat.
Elfové přijeli v jeden úžasný den, který celý propršel. Murtagh měl tu smůlu, že byl přidělen jako osobní stráž samotnému vyslanci - Damítě. Dokonce kvůli tomu zašel za velitelem, jestli by to nemohl s někým vyměnit. Ale velitel mu vysvětlil, že aspoň na tomhle místě potřebuje někoho inteligentního a všichni ostatní schopní už byli zabraní. Kdyby mu Murtagh řekl, proč to místo nechce, nejspíš by se mu podařilo dosáhnout cíle, ale neměl zájem pouštět další věci ze svého soukromí.
Hned po příjezdu elfů zjistil, že to byla chyba. Damíta sice stráž přijala, ale nedala ani trochu najevo, že by Murtagha brala na vědomí i jen o trochu víc než otravnou mouchu. Na Murtagha z toho padala dost hnusná deprese, takže byl jen rád, když dostal na dvě hodiny volno. Při odchodu potkal Dragonela, který měl to štěstí, že byl přidělen k Asterie. Dragonel oznámil Murtaghovi ne zrovna moc milou novinku, a to tu, že za půl hodiny mají být u krále.
Kráčeli k přijímací síni. Ani jeden z nich nevěděl, proč si král dal zavolat zrovna je, ale předpokládali, že se to dozvědí.
Před síní měly stát stráže, ale teď tam nebyly. Murtagh si vyměnil mírně znepokojený pohled s Dragonelem a zabušil na dveře. Nic.
Zaklel a opatrně otevřel. "Kurva." Tak tak stačil uhnout, když mu kolem hlavy proletěl šíp.
Vytasil meč a opatrně se protáhl dovnitř.
Dragonel chvíli váhal za dveřmi, ale nakonec následoval Murtaghova příkladu. V síni byla naprostá spoušť. Několik strážných leželo mrtvých na zemi, a ti zbylí i s Murtaghem teď zaměstnávali pár maskovaných mužů. Ta nejdůležitější postava celé hry chyběla - král tu nebyl. Nebylo pochyb, že ho unesli ti neznámí atentátníci.
Dragonel se opatrně plížil kolem stěn, až se dostal za záda jednoho útočníka. Pak už neváhal a několika dobře mířenými ranami se vrhl do boje.
Netrvalo to moc dlouho, a ze stráží zůstávali v bojeschopném stavu pouze Murtagh a Dragonel. Dragonel svého spolubojovníka po očku pozoroval, a když mu Murtagh dal znamení, rychle se vrhl na zem.
Kouzlo zabilo všechny jejich soupeře - aspoň si to mysleli. Dragonel se už zvedal ze země, když mohutná vlna energie ohodila jeho i Murtagha ke stěnám. Dragonelovi chvíli trvalo, než se vzpamatoval. Když se tak stalo, viděl jen, jak jeden jejich přeživší soupeř vykročil k Murtaghovi s mečem v ruce. Murtagh ležel bezvládně u zdi - nejspíš se praštil do hlavy a omdlel.
Dragonel se snažil dát trochu do pořádku, ale už bylo pozdě. Muž s jizvou na tváři Murtaghovi nelítostně probodl hruď mečem skrz naskrz. Murtagh se ani nepohnul… jenom z hluboké rány prýštila jeho krev.
"To snad ne," zašeptal Dragonel. Neměl to dělat. Jeho soupeř k němu vykročil, rozmáchl se mečem a - zarazil se. Pozorně si Dragonela prohlížel. Nakonec meč otočil a uštědřil mu jílcem prudkou ránu do hlavy.
Dragonel nejenže nestačil Murtagha pomstít, ale sám byl poražen.
Tma v jeho mysli zvítězila.

