Murtagh si rychle balil svoje věci a při tom rozčileně konverzoval s Trnem.
Hoď sebou trochu, pobízel ho právě drak, všichni už na tebe čekaj.
No jo, ale já za to nemůžu. Sliboval's, že mě vzbudíš.
Sliby, chyby.
Hele, to bych měl říct já!
Ha ha ha.
Seš hrozně vtipnej.
To ty taky. A hoď sebou.
Víš o tom, že mi hrozně lezeš na nervy?!
Ale ale, jezdec by měl mít svýho draka rád.
A kdo říká, že tě rád nemám? Jen mi lezeš na nervy, no.
Vždyť já vím, že mě máš rád, prohlásil Trn a jeho hlas byl najednou nezvykle něžný, maličký.
Ah bože, co jsem komu udělal! Můj drak se změnil na Safirku! Prosím, jen to ne!
No vidíš! Ještě pořád ti dokážu způsobit nervovej šok. Takže jsem k něčemu! A hoď sebou.
Vždyť už jdu, zavrčel nespokojeně Murtagh a vyběhl z pokoje.
Běžel celou cestu až na nádvoří. Kvůli tomu, že ho Trn nevzbudil, přijde pozdě. Dnes měl odjíždět do Ellesméry a to bylo něco, co fakt zmeškat nechtěl. Elfské město chtěl vidět za každou cenu - a to bylo i to, že musel vstávat už v pět hodin ráno.
Ale jakmile doběhl na nádvoří, zjistil, že Trn si z něj zase jednou vystřelil. Drak k němu líně otočil hlavu. Zdá se, že jsi nezaspal jen ty, ale i ostatní.
Ty seš vážně magor, Trne.
No co. Tak si chvilku počkáme, no, utěšoval ho Trn, když si k němu Murtagh sedal na prázdném nádvoří.
Murtagh zívl. Byli na cestě už půl dne, ale to nebylo to, co by ho nudilo. Byl na cestování zvyklý a po Uru - baenu to byla docela vítaná změna. Ne, štvalo ho to, že ho všichni okázale ignorovali. Zvlášť u elfů to bylo jasně vidět, o trpaslících ani nemluvě. Ti se na něj dívali, jako by ho chtěli pohledem zavraždit. Murtagh sice nepočítal s tím, že by se jejich mínění o něm po soudu nějak změnilo, ale doufal, že to nebude tak zlé. A nejhorší na tom je, že Trn je naopak docela oblíbený a zdá se, že k němu elfové žádnou zášť necítí. Asi si myslí, že u draků je zrada prominutelná… ale u lidí tomu tak bohužel není.
Trne? zavolal na draka v myšlenkách.
Co je? Nevidíš, že jsem právě uprostřed obdivovatelů? Nemysli si, že mě takhle můžeš rušit pokaždý.
Nechej toho, zavrčel na něj Murtagh, nechceš se trochu proletět? Varuju tě, že jestli ne, tak asi za chvíli chcípnu nudou.
No jo, tak půjdeme obhlídnout terén.
Murtagh vyjel s koněm z řady a pak z něj sesedl. Kůň nebyl jeho, protože Tornaka měli pořád trpaslíci v Tronjheimu. To už se Trn objevil nad hlavami vojáků. Murtagh na něj nasedl, poté, co požádal jednoho vojáka, jestli se mu postará o koně. Jakmile Trn vzlétl, Murtagh cítil, jak z něj padá veškerá tíha toho dne. Všechny svoje starosti nechal na zemi a hrozně se mu ulevilo, že už nemusí vzdorovat těm rozčileným a hlavně nedůvěřivým pohledům.
Věděl, že tohle měl udělat už dávno - zbavil by se toho, že ho všichni obviňovali, proč je jim ještě na očích. Safira a Gael byli i se svými Jezdci ve vzduchu už od rána a nevypadalo to, že by se chtěli do večera vrátit. Murtaghovi to přišlo divné - měl létání rád, ne že ne, ale přece jen se mu nechtělo strávit ve vzduchu celý den. Jasně, drak ať si lítá, kde chce, ale Jezdec přece nemusí všude být se svým drakem. A jen tak mimochodem, všiml si, že Roranovi se to taky moc nelíbí. Zřejmě mu vadilo, že jeho snoubenka dává před ním přednost nějaké velké zelené létající příšeře. Upřímně řečeno, Murtaghovi by to taky dost vadilo - pokud by tedy nějakou snoubenku měl. A při tom, jek se ke mně všichni chovaj, tak bych řekl, že to nejbližších pár let nehrozí.
Cože? To mi chceš říct, že zůstaneš na ocet?
Hele, co mi lezeš do hlavy? ohradil se Murtagh rozčileně proti Trnově výpadu.
Co že ti to tak najednou vadí? dělal Trn jakoby nic.
Tobě by to taky vadilo, zamumlal Murtagh.
Možná. Ale abych se tomu vyvaroval, tak ti radši rovnou řeknu, že Safira je vážně hezká dračice.
To si děláš srandu?! zasmál se Murtagh, víš moc dobře, že nemáš ani nejmenší šanci.
Jasně, že to vím. Všiml jsem si přece, jak se chová k Gaelovi. Nemyslíš si snad, že sem úplně slepej, nebo jo?!
Ale to víš, že ne, zamumlal Murtagh a znovu upadl do depresivní nálady.
Hele, mohl bych ti něco poradit? Zeptej se zejtra Damíty, jestli by neletěla taky. A to jako proč? Prostě to udělej. Já rád svezu o jednu osobu víc. Zvlášť pokud to bude… jedna jistá osoba.
Nech toho.
Dobře, ale zeptáš se jí.
Tak jo, povzdechl si Murtagh, ale stejně z toho nic nebude.
Nekecej a prostě to udělej. Uvidíš, jak to nakonec dopadne.
Damíta pořád ještě hleděla směrem, kudy před chvílí odešel Murtagh. Přijala jeho nabídku, a to i když věděla, co za tím je. A to nemyslela Trnovo pobízení. Jasně, tušila, že se ji Murtagh snaží sbalit, ale netušila, co s tím. Vážně nechtěla dopadnout jako Arya, která tím, že odmítla Eragona, ztratila i jeho přátelství. Damíta na rozdíl od druhé elfky doufala, že Murtagh se nepokusí vyznat jí lásku, tak jako to udělal Eragon. Ale když už, tak ať to má aspoň rychle za sebou. Vážně nevím, co bych mu na to řekla. Nechci s ním nic mít…zatím. Ale zase nechci, aby se se mnou přestal bavit. A sama si nejsem jistá, co k Murtaghovi cítím. Nejlepší by bylo, kdyby se zatím o nic nepokoušel. Doufám, že je aspoň o něco inteligentnější než Eragon a zatím se vážně o nic nepokusí.
"Tak co…můžeme letět?" zeptal se Murtagh Damíty a utáhl jí řemínky na nohách.
"Myslím, že jo," přikývla a pevně se chytla sedla. Zatraceně. Zapomněla jsem na to, že moc nemusím vejšky.
Trn vzlétl a průvod cestující do Ellesméry se rychle zmenšoval. Damíta se chytla sedla ještě pevněji a proklínala svoji zapomnětlivost.
"Copak, bojíš se?"
"No, řekněme, že tohle moc nemusím."
"Neboj se, nespadneš," uklidňoval ji Murtagh a objal ji kolem pasu.
"To doufám,"odpověděla a chytla ho za ruce. Jindy by jí dost vadilo, že ji Murtagh takhle chytil, ale v týhle situaci byla jen ráda.
Po chvíli Trn konečně přestal stoupat a letěl směrem k Du Weldenvarden. Damíta přemohla nevolnost a rozhlédla se kolem. Modrá obloha přímo lákala k tomu, aby do ní skočila…v jednu chvíli si byla naprosto jistá, že by se ve vzduchu udržela, ale pak si připomněla, kde je a co se chystá udělat za blbost. Ještě, že mám na nohách ty řemínky.
"Je tady přímo nádherně!" řekla po chvíli, když se trochu vzpamatovala.
"Jo, to je. Ale představ si, že tady musíš bejt celej den…jako Trn."
"Myslím, že by mě pak hodně bolely křídla."
To určitě. A pak si ještě zkus někoho nýst na zádech.
Trne?!
Jo, jsem to já. Vážně se ti tady tak líbí? To bys s náma mohla lítat častějš. Murtaghovi by to udělalo radost.
"Trne!"
"Ten tvůj drak má velkej smysl pro humor,"prohlásila Damíta, když se konečně přestala smát.
"Ten určitě," zavrčel Murtagh.
Ale jo.
"Hele, nechtěl bys radši letět? Seš trochu moc blízko k zemi."
Dobře, dobře. Aby se to nezbláznilo!
"Brzo by se to asi zbláznilo, Trne."
No tak. Přece nechceš kazit legraci?!
Murtagh se na chvíli zamyslel. "Máš pravdu, to asi nechci."
Když večer Trn konečně přistál na tábořišti, měla Damíta hodně dobrou náladu. Byla ráda, že na ten ,výlet' s Murtaghem letěla, protože jí to právě vylepšilo náladu. Trn měl pořád nějaký kecy a Damíta se málem usmála. S Murtaghem hezky pokecali a dozvěděla se spoustu zajímavejch věcí. Třeba že Galbatorix měl v Uru - baenu nejmíň tři milenky a všechny byly milenky i králova nejlepšího přítele. Galbatorix to prý nikdy nezjistil.
Roran měl naopak pěkně blbou náladu. Katrina byla celý den pryč s Gaelem, Safirou a Eragonem a on se nudil. Přišlo mu, že Katrina má radši toho draka než jeho - a i když jí věřil, tohle pomyšlení bylo něco, co nesnesl. Budu si s ní muset promluvit. Ať si lítá, kde chce, ale když mi to nevadí. Bohužel, teď zrovna mi to vadí. A to hodně.

