close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

6. kapitola- Přetržené pouto

10. listopadu 2007 v 18:47 |  Dračí král- povídka od Ariet
Když se Murtagh probudil, cítil se tak hrozně jako ještě nikdy. Nemohl se pomalu ani hnout. Ale to nebylo to nejhorší - nejhorší na tom byl ten strašný pocit ztráty, který ho prostupoval. Nemohl se na nic soustředit, takže nemohl přijít na nic, čím by to mohlo být. Přemýšlel, co se mu asi tak mohlo stát. Bylo jasné, že mu něco udělal Eragon, a že to s tímhle vším nějak souvisí. Ale co, a hlavně jak, to už byla záhada.
Otevřel oči a s námahou se rozhlédl kolem sebe. Ležel na posteli ve svém pokoji a vedle ní seděla Arya. Když si všimla, že už se konečně probral, se soucitem v očích se na něj podívala. "Nehýbej se," varovala ho tiše.
Murtagha by něco takového nenapadlo ani omylem. "Co se mi stalo?" zašeptal.
"Eragon udělal něco hrozně hnusnýho. Vnikl ti do mysli a našel to pouto, které spojuje draka s jeho Jezdcem. Pak…kdo ví proč…prostě to tvoje přetrhl."
"Ne…"
Arya jen přikývla. Murtagh zavřel oči, neschopný přijmout tu pravdu. Pak se zeptal: "Proč?"
Arya sklopila oči k zemi. "To nikdo neví…snažili jsme se to z Eragona dostat, ale nechce nám nic říct. A do mysli se mu nikdo nedostane."
"A…co Trn?"
"Je na živu," odpověděla mu stručně Arya.
"Aspoň to."
Arya ho ještě chvíli pozorovala a pak beze slova odešla z pokoje. Murtagh jen dál ležel na posteli. Nedokázal to přijmout, prostě ne…někdo se musel děsně seknout, tohle není možný…

Druhý den už byl naštěstí schopný vstát. Nesnesl by, kdyby měl pořád jen ležet a přemýšlet o tom, co mu to bratr udělal. Je pravda, že k večeru se už dostal k plánování pomsty, ale pokud byla pravda, co říkala Arya, tak žádná pomsta vůbec nepřicházela v úvahu.
Časně ráno už byl venku z domu a loudal se po Ellesméře. Hlavně hledal Trna, ale taky se chtěl vyhnout tomu, že by za ním zase někdo přišel. Teď se cítil nejlíp, když byl sám. Věděl, že se doporučuje s někým mluvit, ale on prostě s nikým mluvit nechtěl. Přišlo mu to děsně depresivní…už tak se cítil dost hrozně, ale když ho ostatní litovali, bylo to ještě horší. Po chvíli si uvědomil, že už je venku z města, ale stejně šel dál do lesa.

Nazdar.Murtagh se probudil tím, že ve své hlavě slyšel hlas plný smutku. Posadil se a uvědomil si, že asi musel usnout. Podíval se za sebe. Trne?!
Jo. Jak se cejtíš?
Úplně hrozně.
To já taky. A pořád nemůžu pochopit, jakej to mělo mít účel.
Myslíš si, že já jo?
To sotva.
A nejhorší je na tom, že to byl zrovna Eragon…on se prostě asi zbláznil. Nevíš, co s ním udělali?
Myslím, že ho zavřeli v tom jeho skvělým baráku a nepouštěj ho ven. A pozdějš to bude muset nějak smysluplně vysvětlit, pokud chce, aby mu elfové dál věřili.

Murtagh se ušklíbl. No jo…já zapomněl. Jednu výhodu to přece jen má. Nejspíš mi začnou věřit trochu víc než před tím.
Je to možný…ale moc velký naděje bych si nedělal. A ty bys to snad vyměnil?
To ani náhodou.
Já taky ne. A jestli si myslíš, že si s Eragonem vyměníte pozici, tak to asi budeš zklamanej. Nezapomeň, že Eragon má polehčující okolnost…porazil přece Galbatorixe a pořád je to hrdina, ať si říká kdo chce co chce.

Murtagh si povzdechl. Takže já už můžu jen doufat, že se nezblázním jako Eragon.

Murtagh se do Ellesméry vrátil až večer. Když tak procházel v šeru mezi stromy, všiml si, že opodál stojí Arya. Usmála se na něj a pokynula mu, aby šel za ní. Sledoval ji do lesa, až se zastavila na malé mýtince. Došel až k ní a tázavě se na ni podíval.
"Musím ti něco říct, Murtaghu."
"A…?"
Arya přistoupila ještě blíž k němu. "Murtaghu…vím, že je to těžké…nebudu ti nijak zazlívat, když nebudeš chtít nic měnit. Ale…já…já tě miluji."
Cože? Čekal jsem všechno, ale jen tohle ne. To není možný. A v hlavě mu ležela ještě jedna myšlenka. Eragon mě zabije, jestli se to doví.
"Aryo. Máš pravdu…opravdu mezi námi nechci vůbec nic měnit."
"Nemiluješ mě," prohlásila smutně a sklopila hlavu.
Murtagh jen zoufale přikývl.
"Ale…proč? Udělám pro tebe všechno! Je to jiné, než s Eragonem!"
"Mezi námi nikdy nic nebylo. Ani přátelství. A teď…já tě nemiluji, Aryo. Mohl bych se o tom přesvědčovat tisíce let, ale jsem si jistý, že by se…stejně nic nezměnilo." Murtagh se otočil a odešel. Arya tam ještě dlouho stála, než se také vrátila do města.

Druhý den ráno se Murtagh zase protloukal Ellesmérou. Přemýšlel o Arye a pořád ještě mu nešlo do hlavy Eragonovo počínání. Trna tentokrát nikde nepotkal a netušil, kde by ho mohl potkat. Nakonec se rozhodl, že půjde za Oromisem. Měl takové nejasné tušení, že by mohl vědět něco o Eragonovi. Strávil s ním nejspíš mnohem víc času než kdo jiný.
Když konečně vylezl na skálu Tel'naeír, čekalo ho tam příjemné překvapení. Trn seděl před Oromisovou chýší a zřejmě si se starým elfem povídal. Když drak uviděl Murtagha, zasmál se. Ale, taky jsi šel vyhledat pomoc psychologa?
Nic takovýho nepotřebuju,
odsekl mu Murtagh.
Vyměnili si s Oromisem pozdravy a pak se ho elf zeptal: "Tak co potřebuješ?"
Murtagh neurčitě pokrčil rameny. "Chtěl jsem si jen tak popovídat. Samozřejmě pokud máte čas, mistře."
"Času mám zatím dost. A stejně bych rád slyšel, co se vlastně stalo. Pokud tomu dobře rozumím, s Trnem můžeš dál mluvit v myšlenkách, že? Tak co se vlastně změnilo?"
"Spousta věcí," odpověděl tak trochu uražený Murtagh, "je pravda, že s ním sice můžu mluvit, ale není v tom nic víc, než když s ním mluví někdo jiný. Je to prostě, jako bych mluvil třeba s koněm."
"Aha…a co kouzla? Ta můžeš používat?"
"Jo. Ale asi jen tak, jako Brom…potom, co mu zabili dračici. Prostě…je to tak, jako by byl Trn mrtvý. Já už nejsem Jezdec a Trn…"
…a já jsem momentálně děsně osamělý drak.
"Musí to být hrozné…nikdy jsem nic podobného nezažil a myslím, že si to ani nedokážu představit…ale i tak se musím zeptat, jestli si myslíte, že by se to dalo nějak změnit."
Murtagha Oromisova otázka docela zaskočila. "Jak, změnit? Lze vytvořit pouto mezi člověkem a drakem? Ne. Podle mě se to nedá vrátit."
Počkej, Murtaghu. Dá se to vytvořit. Vzpomeň si na Galbatorixe a Šruikana!
Murtagh se na Trna zhnuseně podíval. Ty bys chtěl něco takového?
No…asi ne.

Pak se ozval Oromis. "Ale je to možnost…pokud byste někdy změnili názor…nebylo by to tak zvrácené jako to se Šruikanem."
"To by asi nebylo, ale i tak je to něco…nepředstavitelného."
"Pravda." Chvíli bylo ticho. Pak se váhavě ozval Murtagh. "No, je vlastně ještě něco, o čem jsem chtěl mluvit. Včera večer jsem potkal Aryu a ona …"

Když se Murtagh vracel, pořád ještě přemýšlel o tom, jestli mu tenhle rozhovor byl k něčemu platný. Oromis mu nedal žádnou radu, co udělat s Aryou, ale na druhou stranu tím zase Murtagh pobavil Trna. Aspoň něco.
Všiml si, že před jeho domem na něj čeká Damíta. Doufal, že nechce to samé jako Arya. I když, je pravda, že od ní by ho něco podobného potěšilo mnohem víc než od Aryi.
"Nazdar Murtaghu…mám ti vyřídit vzkaz od královny Islanzadí. Přeje si, abys odjel do Sílthrimu. Zítra tam vyjíždí pár elfů a královna si myslí, že bys měl poznat i jiná elfská města než Ellesméru."
"Aha…a tomu mám věřit?"
"No…měl bys. Jinak, je pravda, že se rozneslo, že o tuhle ,laskavost' požádala svoji matku Arya. Ty asi netušíš, co by za tím mohlo být, že ne?"
"Ani v nejmenším," ujistil ji zcela nepravdivě Murtagh.
Damíta se ušklíbla. "Dobrá, v tom případě…odjíždíš zítra ráno. Pojedeme asi týden, ale zásoby berou elfové, o to se starat nemusíš."
"Počkej, chceš tím říct, že jedeš taky?"
"No jistě. Co sis myslel? Že se ani nepodívám do svého města? No…tak se uvidíme zítra."
Když Damíta odešla, Murtagh jen nechápavě zakroutil hlavou a vešel do domu. Co se to se všema poslední dobou děje?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama