Druhého dne ráno se Murtagh probudil dost brzy. Odjezd do Sílthrimu stihl bez problémů - na rozdíl od toho do Ellesméry. Ani ho nepřekvapilo, že tam byl i Trn. Ahoj Murtaghu.
Nazdar Trne. Tak ty jedeš taky, že?
Ne.
Co…cože?! Proč ne?
Musím pokračovat ve svém výcviku, ne?
A co já?
Nepotřebuješ mě jako chůvu. Nebo snad jo?!
Ani omylem. Ale já tím myslel, že už se nemusím nic učit?
Oromis si myslí, že toho umíš víc než dost.
No ne. Vážně?
Jo. Řekl něco jako že se Galbatorix docela činil.
To je teda pochvala, ušklíbl se Murtagh.
Jo. Hmm…tak si to v Sílthrimu užij.
Pokusím se.
Super. Měj se.
Když Trn odlétal, Murtagh se za ním dlouho díval. Ani ho nenapadlo, že by Trn taky neodešel do Sílthrimu. To je vidět, že už nás elfové nepovažujou za Jezdce a draka, ale za Jezdce a draka, který mu nepatří.
Do Sílthrimu nejelo moc elfů. Ti, kteří tam chtěli být, už tam dávno byli a teď to bylo jen takové symbolické. Původně to měla být hlavně taková oslava vítězství - Eragon a Katrina, naši hrdinové, přijedou a my pořádně oslavíme jejich vítězství nad Galbatorixem. Ale pak se to s Eragonem zvrtlo a on přijet nemohl. Místo toho požádala Arya svou matku, jestli by tam nemohl jet Murtagh. Islanzadí to přišlo jako dobrý nápad - řekla si, že aspoň pozapomene na ten průšvih s Trnem. Ale Katrina teď viděla, že to moc nefunguje. Murtagh rozhodně nevypadal, že se venku z Ellesméry skvěle baví. Naopak jí přišlo, že Murtagh má parádní depku. Ale Katrina byla holka, takže za tím hledala i něco jiného, než jen odloučení od Trna. A vyplatilo se jí to - nemohla si nevšimnout, že Murtagh dost často civí na Damítu jako uhranutej.
Ale měla bohužel trochu moc starostí na to, aby si z Murtagha mohla dělat srandu. Roran trval na tom, že pojede do Sílthrimu taky a Katrina mu to už nedokázala vymluvit. Přesvědčovala ho, že by bylo mnohem lepší, kdyby zůstal v Ellesméře. Rozhodně by tam byl užitečnější, než na nějakém ,turné' v Sílthrimu, ale Roran chtěl jet s ní. Měla podezření, že začal žárlit, ale nechápala to. Milovala ho a byla si jistá, že on miluje ji, ale pokaždé, když někam letěla s Gaelem, tak se na ni díval tak nesouhlasně, že by mu nejradši pěkně do plic vynadala. Nebo zůstala na zemi. Sama nevěděla, co by bylo lepší. Když budu s Roranem, bude žárlit Gael. Když budu s Gaelem, bude žárlit Roran. V tom je ta potíž - musím se věnovat oběma, aby žádný z nich netrpěl pocitem méněcennosti. Ale nemůžu se rozdělit a jinak to udělat nejde. Prostě si budu muset s oběma promluvit. Jsem si jistá, že Gael to pochopí, ale co Roran? No, to je asi ve hvězdách. A můžu jen doufat, že v těch šťastných.
"Tak tohle je Sílthrim," oznámila Damíta a zastavila koně.
Murtaghovi město přímo vyrazilo dech. Bylo mnohem hezčí než Ellesméra, která mu už po dvou dnech začala lízt na nervy. Na břehu jezera stály malé domky a na stromech visely plošiny, které taky fungovaly jako domy, které na některých stály. V záři zapadajícího slunce vypadal Sílthrim nádherně. Když Murtagh zabloudil očima ke své pravici, viděl, jak ho Damíta s úsměvem pozoruje. Tady vypadala, že sem opravdu patří, ne jako v Ellesméře. Vypadala nádherně. Její černé vlasy získaly vlivem rudého slunce měděný nádech a v očích se jí slunce odráželo jako červená tečka. Murtagh si uvědomil, jak na ni civí a rychle odvrátil pohled. Ještě, že tu není Trn. Ten by se mi vysmál, a pořádně. Jsem zamilovanej do elfky! To není možný! Nemůžu trochu dávat bacha, co dělám? Nemůže to dopadnout dobře. Ale je nádherná…to teda je. Sakra! Nesmím na ni myslet, nesmím na ni myslet, nesmím na ni myslet…
Než sešli ze skály, odkud předtím pozorovali město, slunce už dávno zapadlo a po Sílthrimu se rozhořely ohně. V jejich záři vypadalo město ještě hezčí, než z výšky. A elfové byli taky jiní, než v Ellesméře. Skoro všichni měli černé vlasy - ti se stříbrnými se vyskytovali opravdu zřídka. Vypadali vznešeněji a měli v sobě určité kouzlo, které z nich dělalo elfy skoro tak záhadné, jako byla královna Islanzadí. Nebylo pochyb, že vládkyně elfů pochází právě odsud.
Už když se Murtagh převlékal, elfové oslavovali příchod jejich hrdinů. Zřejmě jim vůbec nevadilo, že Murtagh ani Roran k nim vlastně nepatřili. Murtagh vyšel z domu a chystal se připojit k oslavám, když uviděl Damítu, jak tančí s mladým elfem. Chvíli je pozoroval a úplně ho přešla chuť něco oslavovat. Nakonec prošel nepozorován Sílthrimem až k jezeru. Sedl si na břeh a pozoroval mělké vlnky, jak se rozlévají po jinak nehybné hladině. Je to tvoje vina, ty idiote…jak mě vůbec mohlo napadnout, že nikoho nemá? Taková nádherná elfka…jsem úplně blbej, když si myslím, se mnou chce něco mít. Murtagh se zahleděl do dálky. Ne poprvé přemýšlel, jestli udělal dobře, když Aryu odmítl. Třeba bych si ji po pár letech přece jen zamiloval…ale potíž je v tom, že já nejsem vypočítavej hajzl. Nedokázal bych využít její lásku k tomu, abych se znovu dostal mezi ,přátele' elfů. A to by se mi stejně nepodařilo. A kdo kdy slyšel, aby králem elfů byl člověk? Arya je přece princezna. Murtagh rozmrzele kopl do kamínku a pozoroval, jak se při jeho dopadu zčeřila hladina. Ale uklidnila se nepřirozeně rychle a Murtagha napadlo, že v tom určitě je nějaké kouzlo.
Za sebou uslyšel kroky. Rozbušilo se mu srdce - tenhle lehký krok by poznal vždycky. "Co tu děláš?" zeptala se ho Damíta. Murtagh jen pokrčil rameny. Neměl ani náhodou v plánu jí všechno vysvětlovat a nemohl si momentálně vymyslet žádnou přijatelnou výmluvu.
Damíta ho chvíli pozorovala. "Pojď na ty oslavy."
"Proč?"
"Potřebuju nějakýho partnera," usmála se Damíta.
"A proč bych to měl být zrovna já? Máš tam spoustu mladejch elfů."
"No a? To neznamená, že chci tancovat s někým z nich. Já bych chtěla, abys mi dělal společnost ty."
Murtagh s povzdechem vstal a připojil se k Damítě. Ta po chvíli znovu promluvila. "Nemusíš si dělat starosti, že by ses nudil. Slibuju ti, že to ti fakt nehrozí."
Damíta s Murtaghem se ještě v noci po oslavách vydali k jezeru. Damíta měla pravdu - o zábavu fakt nebyla nouze. Murtagh čekal, že se k němu v Sílthrimu budou chovat stejně jako v Ellesméře, ale tohle město nejspíš mělo na spoustu věcí svůj názor. Tak například vůbec nedali najevo, že by byl Murtagh jiný než třeba Roran. O toho se sice taky moc nestarali, obletovali hlavně Katrinu. Roran nedal najevo, že by mu to nějak vadilo, ale bylo poznat, že málem puká žárlivostí. Murtagh by fakt nechtěl být v kůži Katriny, až se s Roranem vrátí do svého domku. Ale teď se cítil jako v sedmém nebi - právě protancoval večer s Damítou a teď se spolu procházeli po břehu jezera.
Nechtěl rušit to ticho, které mezi nimi panovalo. Celkem mu vyhovovalo, že nemusí nic říkat - obával se, že by ze sebe stejně nic nedostal. Nakonec se Damíta zastavila. Byli skoro na druhém břehu a ze světel Sílthrimu zbyla jen ohnivá očka pomrkávající do tmy. V jezeře se odrážel měsíc a vypadalo to, že se vodní plocha proměnila v druhé nebe.
Damíta ho objala kolem krku. "Tak co, nejsi nakonec rád, že jsi šel?"
"Hrozně rád." Murtagh objal Damítu kolem pasu a přitáhl ji k sobě. Chvíli si jen tak hleděli do očí.
Jejich rty se začaly přibližovat. Zavřel oči.
Katrina pozorovala z okna v patře jejich domku noční oblohu. Před chvílí si s Roranem promluvili a Roran si právě rovnal myšlenky v pokoji o patro níž. Měla v plánu tam za chvíli sejít, ale nejdřív chtěla svému snoubenci poskytnout trochu času na rozmyšlenou. Ale Roran už vyšel po schodech a vstoupil do jejího pokoje. Katrina se otočila a tázavě se na něj podívala. "Miluju tě," odpověděl jen prostě a políbil ji. Katrina se mu po chvíli vysmekla z objetí a pohlédla ven z okna. "Podívej," zachichotala se.
Před Murtaghovým domem stáli Murtagh s Damítou a právě se loučili vášnivým polibkem. Roran se usmál. "Ty seš ale drbna," pošeptal Katrině do ucha a políbil ji.
Nazdar Trne. Tak ty jedeš taky, že?
Ne.
Co…cože?! Proč ne?
Musím pokračovat ve svém výcviku, ne?
A co já?
Nepotřebuješ mě jako chůvu. Nebo snad jo?!
Ani omylem. Ale já tím myslel, že už se nemusím nic učit?
Oromis si myslí, že toho umíš víc než dost.
No ne. Vážně?
Jo. Řekl něco jako že se Galbatorix docela činil.
To je teda pochvala, ušklíbl se Murtagh.
Jo. Hmm…tak si to v Sílthrimu užij.
Pokusím se.
Super. Měj se.
Když Trn odlétal, Murtagh se za ním dlouho díval. Ani ho nenapadlo, že by Trn taky neodešel do Sílthrimu. To je vidět, že už nás elfové nepovažujou za Jezdce a draka, ale za Jezdce a draka, který mu nepatří.
Do Sílthrimu nejelo moc elfů. Ti, kteří tam chtěli být, už tam dávno byli a teď to bylo jen takové symbolické. Původně to měla být hlavně taková oslava vítězství - Eragon a Katrina, naši hrdinové, přijedou a my pořádně oslavíme jejich vítězství nad Galbatorixem. Ale pak se to s Eragonem zvrtlo a on přijet nemohl. Místo toho požádala Arya svou matku, jestli by tam nemohl jet Murtagh. Islanzadí to přišlo jako dobrý nápad - řekla si, že aspoň pozapomene na ten průšvih s Trnem. Ale Katrina teď viděla, že to moc nefunguje. Murtagh rozhodně nevypadal, že se venku z Ellesméry skvěle baví. Naopak jí přišlo, že Murtagh má parádní depku. Ale Katrina byla holka, takže za tím hledala i něco jiného, než jen odloučení od Trna. A vyplatilo se jí to - nemohla si nevšimnout, že Murtagh dost často civí na Damítu jako uhranutej.
Ale měla bohužel trochu moc starostí na to, aby si z Murtagha mohla dělat srandu. Roran trval na tom, že pojede do Sílthrimu taky a Katrina mu to už nedokázala vymluvit. Přesvědčovala ho, že by bylo mnohem lepší, kdyby zůstal v Ellesméře. Rozhodně by tam byl užitečnější, než na nějakém ,turné' v Sílthrimu, ale Roran chtěl jet s ní. Měla podezření, že začal žárlit, ale nechápala to. Milovala ho a byla si jistá, že on miluje ji, ale pokaždé, když někam letěla s Gaelem, tak se na ni díval tak nesouhlasně, že by mu nejradši pěkně do plic vynadala. Nebo zůstala na zemi. Sama nevěděla, co by bylo lepší. Když budu s Roranem, bude žárlit Gael. Když budu s Gaelem, bude žárlit Roran. V tom je ta potíž - musím se věnovat oběma, aby žádný z nich netrpěl pocitem méněcennosti. Ale nemůžu se rozdělit a jinak to udělat nejde. Prostě si budu muset s oběma promluvit. Jsem si jistá, že Gael to pochopí, ale co Roran? No, to je asi ve hvězdách. A můžu jen doufat, že v těch šťastných.
"Tak tohle je Sílthrim," oznámila Damíta a zastavila koně.
Murtaghovi město přímo vyrazilo dech. Bylo mnohem hezčí než Ellesméra, která mu už po dvou dnech začala lízt na nervy. Na břehu jezera stály malé domky a na stromech visely plošiny, které taky fungovaly jako domy, které na některých stály. V záři zapadajícího slunce vypadal Sílthrim nádherně. Když Murtagh zabloudil očima ke své pravici, viděl, jak ho Damíta s úsměvem pozoruje. Tady vypadala, že sem opravdu patří, ne jako v Ellesméře. Vypadala nádherně. Její černé vlasy získaly vlivem rudého slunce měděný nádech a v očích se jí slunce odráželo jako červená tečka. Murtagh si uvědomil, jak na ni civí a rychle odvrátil pohled. Ještě, že tu není Trn. Ten by se mi vysmál, a pořádně. Jsem zamilovanej do elfky! To není možný! Nemůžu trochu dávat bacha, co dělám? Nemůže to dopadnout dobře. Ale je nádherná…to teda je. Sakra! Nesmím na ni myslet, nesmím na ni myslet, nesmím na ni myslet…
Než sešli ze skály, odkud předtím pozorovali město, slunce už dávno zapadlo a po Sílthrimu se rozhořely ohně. V jejich záři vypadalo město ještě hezčí, než z výšky. A elfové byli taky jiní, než v Ellesméře. Skoro všichni měli černé vlasy - ti se stříbrnými se vyskytovali opravdu zřídka. Vypadali vznešeněji a měli v sobě určité kouzlo, které z nich dělalo elfy skoro tak záhadné, jako byla královna Islanzadí. Nebylo pochyb, že vládkyně elfů pochází právě odsud.
Už když se Murtagh převlékal, elfové oslavovali příchod jejich hrdinů. Zřejmě jim vůbec nevadilo, že Murtagh ani Roran k nim vlastně nepatřili. Murtagh vyšel z domu a chystal se připojit k oslavám, když uviděl Damítu, jak tančí s mladým elfem. Chvíli je pozoroval a úplně ho přešla chuť něco oslavovat. Nakonec prošel nepozorován Sílthrimem až k jezeru. Sedl si na břeh a pozoroval mělké vlnky, jak se rozlévají po jinak nehybné hladině. Je to tvoje vina, ty idiote…jak mě vůbec mohlo napadnout, že nikoho nemá? Taková nádherná elfka…jsem úplně blbej, když si myslím, se mnou chce něco mít. Murtagh se zahleděl do dálky. Ne poprvé přemýšlel, jestli udělal dobře, když Aryu odmítl. Třeba bych si ji po pár letech přece jen zamiloval…ale potíž je v tom, že já nejsem vypočítavej hajzl. Nedokázal bych využít její lásku k tomu, abych se znovu dostal mezi ,přátele' elfů. A to by se mi stejně nepodařilo. A kdo kdy slyšel, aby králem elfů byl člověk? Arya je přece princezna. Murtagh rozmrzele kopl do kamínku a pozoroval, jak se při jeho dopadu zčeřila hladina. Ale uklidnila se nepřirozeně rychle a Murtagha napadlo, že v tom určitě je nějaké kouzlo.
Za sebou uslyšel kroky. Rozbušilo se mu srdce - tenhle lehký krok by poznal vždycky. "Co tu děláš?" zeptala se ho Damíta. Murtagh jen pokrčil rameny. Neměl ani náhodou v plánu jí všechno vysvětlovat a nemohl si momentálně vymyslet žádnou přijatelnou výmluvu.
Damíta ho chvíli pozorovala. "Pojď na ty oslavy."
"Proč?"
"Potřebuju nějakýho partnera," usmála se Damíta.
"A proč bych to měl být zrovna já? Máš tam spoustu mladejch elfů."
"No a? To neznamená, že chci tancovat s někým z nich. Já bych chtěla, abys mi dělal společnost ty."
Murtagh s povzdechem vstal a připojil se k Damítě. Ta po chvíli znovu promluvila. "Nemusíš si dělat starosti, že by ses nudil. Slibuju ti, že to ti fakt nehrozí."
Damíta s Murtaghem se ještě v noci po oslavách vydali k jezeru. Damíta měla pravdu - o zábavu fakt nebyla nouze. Murtagh čekal, že se k němu v Sílthrimu budou chovat stejně jako v Ellesméře, ale tohle město nejspíš mělo na spoustu věcí svůj názor. Tak například vůbec nedali najevo, že by byl Murtagh jiný než třeba Roran. O toho se sice taky moc nestarali, obletovali hlavně Katrinu. Roran nedal najevo, že by mu to nějak vadilo, ale bylo poznat, že málem puká žárlivostí. Murtagh by fakt nechtěl být v kůži Katriny, až se s Roranem vrátí do svého domku. Ale teď se cítil jako v sedmém nebi - právě protancoval večer s Damítou a teď se spolu procházeli po břehu jezera.
Nechtěl rušit to ticho, které mezi nimi panovalo. Celkem mu vyhovovalo, že nemusí nic říkat - obával se, že by ze sebe stejně nic nedostal. Nakonec se Damíta zastavila. Byli skoro na druhém břehu a ze světel Sílthrimu zbyla jen ohnivá očka pomrkávající do tmy. V jezeře se odrážel měsíc a vypadalo to, že se vodní plocha proměnila v druhé nebe.
Damíta ho objala kolem krku. "Tak co, nejsi nakonec rád, že jsi šel?"
"Hrozně rád." Murtagh objal Damítu kolem pasu a přitáhl ji k sobě. Chvíli si jen tak hleděli do očí.
Jejich rty se začaly přibližovat. Zavřel oči.
Katrina pozorovala z okna v patře jejich domku noční oblohu. Před chvílí si s Roranem promluvili a Roran si právě rovnal myšlenky v pokoji o patro níž. Měla v plánu tam za chvíli sejít, ale nejdřív chtěla svému snoubenci poskytnout trochu času na rozmyšlenou. Ale Roran už vyšel po schodech a vstoupil do jejího pokoje. Katrina se otočila a tázavě se na něj podívala. "Miluju tě," odpověděl jen prostě a políbil ji. Katrina se mu po chvíli vysmekla z objetí a pohlédla ven z okna. "Podívej," zachichotala se.
Před Murtaghovým domem stáli Murtagh s Damítou a právě se loučili vášnivým polibkem. Roran se usmál. "Ty seš ale drbna," pošeptal Katrině do ucha a políbil ji.

