close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

8. kapitola- V Du Weldenvarden

10. listopadu 2007 v 18:54 |  Dračí král- povídka od Ariet
V Sílthrimu se zdrželi asi čtrnáct dní. Po celou tu dobu si Murtagh připadal jako v hodně krásným snu. Pořád si musel připomínat ten okamžik, kdy se k němu Damíta u jezera přitulila a zašeptala mu do ucha: "Miluju tě."
Potom spolu trávili každou volnou chvíli. Ale těch bohužel moc nebylo - Damíta musela připravit město pro svého nástupce. Vracela se totiž do Ellesméry, kde měla zaujmout místo svého otce. Ale i tak to bylo to nejkrásnější období, které Murtagh ve svém životě zažil. Dokonce mu ani moc nevadilo, že tu není Trn - ten by si z něj stejně jen dělal srandu a děsně by žárlil, protože Safiru se mu ani náhodou nepodařilo uhnat.
Poslední den v Sílthrimu se šli s Damítou projít. Ani jednomu z nich se nechtělo zpátky do Ellesméry. Damíta byla v Sílthrimu doma a Murtaghovi se tu líbilo mnohem víc než v elfském hlavním městě. Měli jet jen s Katrinou a Roranem, protože všichni vojáci, kteří s nimi jeli sem, v Sílthrimu zůstávali.
Seděli na skále, ze které Murtagh poprvé viděl Sílthrim. Věděl, že tohle město nevidí naposled, ale stejně se ho zmocňoval smutek, když pomyslel na zítřejší odjezd. Po západu slunce beze slova odešli do města. Před Murtaghovým domem ještě Damíta navrhla: "Nechceš zajít na večeři? Nejspíš mi ji už donesli a sama ty obrovský porce nikdy nesním."
"Proč ne? Docela rád bych ještě něco zakous."
Pokračovali městem až k Damítinému domu. Byl o mnoho hezčí než většina ostatních, ale nebyl moc velký. Elfové na domy moc netrpěli, protože stejně byli věčně v přírodě.
"Máš to tu hezký," pochválil jí Murtagh dům.
"Dík, ale je to tu pěkně starý, věřil bys tomu?"
"Ani náhodou."
Damíta se zasmála a nalila oběma víno z lahve stojící na stole. "Tak na nás."

Murtagh vyšel na terasu. Právě dovečeřeli a on si chtěl užít ten výhled, který byl opravdu úžasný. Damíta k němu přistoupila a zezadu ho objala kolem pasu. "Tak jak se ti tu líbilo?"
"To snad víš, ne? Sílthrim je fakt úžasnej."
"Jo, to je," potvrdila smutně a položila mu hlavu na rameno. Chvíli takhle stáli a pak se Damíta s povzdechem vrátila dovnitř. Murtagh za ní po chvíli přišel. Chystal se už odejít, ale když se líbali na rozloučenou, cítil, že mu víno, kterého oba vypili dost přes míru, stouplo do hlavy. Zajel Damítě rukama pod tuniku a když se nebránila, tak jí tuniku svlékl. Damíta se k němu jen přitiskla a užívala si jeho žhavé polibky.

Když se ráno Damíta vzbudila, ležela s Murtaghem v těsném objetí ve své posteli. Ani neotvírala oči, jen se k němu ještě víc přitulila. To byla fakt nádherná noc…skoro mi ani nevadí, že odsud budu muset odjet. Hlavně, když budu s Murtaghem.

Projížděli lesy Du Weldenvarden. Už byli na cestě druhý den a Murtagh se dokonce začal těšit do Ellesméry. Stejně jako při jejich poslední cestě na něj les působil děsně depresivně. A navíc měl podivný pocit, že je někdo pozoruje. Všechny stromy mu připadaly nepřátelské a ve stínech viděl všechno možné. Asi začínám bláznit.
Nikdo nepřerušil ticho, které se mezi jejich čtveřicí rozprostíralo. Všechno zajímavé, co si mohli říct, vyplácali už prvního dne a Murtagh se obával, že jestli se ta mlčenlivost nezmění, tak se asi brzo opravdu zblázní.
Se zíváním si proráželi cestu lesem, když najednou Murtagh zahlédl koutkem oka nějaký pohyb. Bylo to divné, protože po celý den zatím nepotkali jediného živého tvora. Rychle se tím směrem otočil, ale už nic neviděl.
"Děje se něco?" zeptala se Damíta, která si jeho upřeného pohledu všimla.
"Ne…asi nic. To se mi jen něco zdálo."
Chvíli jeli dál v klidu, ale najednou se koně splašili a odmítali jet dál. "Co se sakra…" vyjekl Murtagh, zatímco se snažil uklidnit svého černého koně.
Nad sebou slyšeli Gaelův řev. "Urgalové!" vykřikla Katrina. Konečně se jim podařilo koně zkrotit a vyrazili směrem, který Gael označil jako bezpečný. Ale když se dostali na malou paseku, Murtagh se přímo zděsil. Před nimi v lese stáli ra'zakové a všechny si je měřili posměšným pohledem. Kápě měli stažené ze svých odporných hlav, jakoby v předtuše očekávané hostiny.
Zatímco se jejich čtveřice snažila najít nějakou cestu z pasti, z lesa kolem nich se vyhrnula horda urgalů. Všichni se odporně šklebili a ve hnátech třímali špinavé čepele.
"Co chcete?" obořil se Roran na ra'zaky, "copak jste mi nezkazili život i tak dost?"
Jeden z ra'zaků se odporně zachechtal. "Zzzkazili, nezzkazili. Ne dosst. Náš pán si přeje, aby jssi ty i tvoje ssnoubenka byli našimi hosty. Máte už přichystanou hostinu…necháme vám kosti z těhle dvou." Ukázal na Murtagha a Damítu. "Pokud půjdete dobrovolně, nebude nutné ani jednoho z vás zraňovat. Možná se ani nebudete muset dívat na to, jak vaši přátelé umírají…"
"A nebo to tak nebude a vy si užijete mučeníčka i potom," doplnil druhý ra'zak a taky se zachechtal, "ale my si mysslíme, že nemáte dost rozumu a dobrovolně nepůjdete. To totiž nejde nikdy nikdo."
"A nenapadá vás, čím by to asi tak mohlo být?" procedil Murtagh mezi zuby a po očku sledoval postup urgalů.
"Drzzej, jssi. Tvoje kosti už ale nebudou," zasyčel vyšší ra'zak a vydal povel urgalům.
Murtagh ani nestačil sledovat, co se dělo potom. Sotva stačil vzít do ruky Zar'roc a už se na něj vrhlo pár urgalů. V zápalu boje jen zahlédl Katrinu, jak probodla svým mečem dva urgaly. "Katrino!" zařval na ni, "zavolej sem Gaela! Tohle nezvládneme!"
"Nemůžu!" odpověděla mu zoufale, "lethrblaka ho drží ve vzduchu, nedokáže se sem dostat!"
Murtagh dost sprostě zaklel a vrhl se na další pár urgalů. Netrvalo to ani moc dlouho a zahlédl, jak se Roran v bezvědomí zhroutil k zemi a ra'zakové ho odtáhli pryč. Chtěl se k nim probojovat, ale urgalové mu v tom zabránili. Použil pár kouzel, ale ani tak nestačil pozabíjet urgaly dřív, než omráčili i Damítu a Katrinu. Nakonec zůstal sám jediný schopný boje, ale taky utržil nějaké to zranění, takže to vypadalo dost bledě. Najednou ze strany vyletěl kámen jako pěst a praštil ho do spánku. Poslední, co viděl, než se v bezvědomí zhroutil k zemi, byla tvář urgala zkřivená úžasem, protože jeho hrudí projela úzká čepel.

Z bezvědomí se probudil až navečer. Gael už byl na zemi, ale Murtagh byl zatím jediný, kdo byl vzhůru. Katrina i Damíta byly pořád na pasece, ale Rorana Murtagh nikde neviděl. Hlava mu třeštila a sotva se dokázal domluvit s Gaelem. Po chvíli se mu konečně podařilo probudit Damítu a Katrinu. Katrina, jakmile zjistila, že Rorana s největší pravděpodobností odnesli ra'zakové, se za nimi okamžitě chtěla pustit.
"To je ta největší blbost, jakou můžeš udělat," snažil se jí to vymluvit Murtagh, "přemohli by tě a byli bysme na tom ještě hůř než teď. Nejlepší, co teď můžeš udělat, je letět do Ellesméry a požádat tam elfy o pomoc."
Chvíli se s ním Katrina hádala, ale nakonec uznala, že má pravdu a okamžitě odletěla s Gaelem směrem k Ellesméře. Murtagh se podíval na Damítu. Seděla opřená o strom a zřejmě nevnímala nic moc z toho, co právě s Katrinou probral. "Jsi v pořádku?"
Damíta se zavřenýma očima přikývla. Murtagh se posadil vedle ní. "Dneska už toho asi moc neujedem…bylo by lepší zůstat tady a trochu si odpočinout."
Damíta se konečně usmála. "To určitě," řekla roztřeseně. "víš…jen by mě zajímalo, co vlastně zabilo ty urgaly? Tys asi nic nezahlédl, že?" Když zavrtěl hlavou, řekla: "Myslela jsem si to."
"Jediný, co jsem viděl, byl meč, kterej propíchl urgala přede mnou. A před tím mě praštil do hlavy kámen. Neřekl bych, že ho hodil někdo z těch zrůd."
"Jako by se před náma snažil někdo schovat, co?"
"Asi tak," řekl jen Murtagh než usnul.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama