Když se Damíta probudila, nebylo jí právě nejlíp. Vzpomněla si na to, co se stalo předchozího dne. Přemýšlela, jestli už Katrina dorazila do Ellesméry, ale hádala, že spíš ne.
Když konečně otevřela oči, první, co uviděla, byly Murtaghovy oči. Když ji políbil, musela se usmát. "Jak se cejtíš?" zeptal se jí starostlivě.
Damíta se posadila. "Nic moc, ale přežiju to."
Murtagh přikývl a vydal se chystat koně. Po chvíli se vrátil. "Mám pro tebe špatnou zprávu. Našel jsem jenom jednoho koně, ostatní asi pochytali urgalové."
"A tomu říkáš špatná zpráva? Slyšela jsem už mnohem horší věci."
"No, pokud uvážíš, že se do Ellesméry musíme dostat co nejdřív, tak to moc dobrý není. Nechci toho koně uštvat."
Damíta se musela zasmát jeho starostlivosti. "Neboj se, naše koně toho vydrží hodně. A do Ellesméry dorazíme včas… Katrina tam stejně nejspíš ještě není."
"To ne, ale nechci, aby nás urgalové přepadli znova. Je možný, že jich tu je víc."
Damíta balila věci. "Je to možný, ale pokud budeme chtít, tak jim bez problémů utečem. Věř mi."
Dalších pár dní se snažili dojet co nejdál. Měli ale hodně málo zásob a ani jeden z nich se po tom výprasku od urgalů necítil nejlíp, takže toho ujeli jen o trochu víc než kdyby jeli normálním tempem.
Nakonec se jednoho večera, kdy si už říkali, že by do zítřka do Ellesméry mohli dorazit, objevil Trn. Přistál přesně před Murtaghem a šťouchl do něj čumákem, až ho povalil na zem.
A hele. Nazdar Trne. Kde ses tady vzal?
Katrina měla takový pocit, že mě možná budete potřebovat.
No ne. Vážně? A proč?
Neptej se tak blbě a koukej nasedat.
Nemůžeš chvíli počkat? zeptal se Murtagh a sbíral se ze země.
A na co? Až se tu objeví sám Vrael a pomůže ti vstát?
Drž…tlamu, doporučil drakovi Murtagh a obrátil se k Damítě. "Poletíme?"
"Pokud je Trn ochotnej nás odnýst až do Ellesméry, tak proč ne."
Wow. Téda. To jsem netušil, že se ti podaří sbalit ji tak rychle.
Moh' bys toho už konečně nechat? Otravuješ mě už asi půl hodiny.
A proč bych měl? Abys mohl dát Damítě pusinku?
Ha ha ha. Děsně vtipný.
Máš pravdu, to by bylo ubohý. Co takhle rovnou francouzáka? To už je lepší, ne?
Najednou se do jejich rozhovoru vmísila Damíta. Trne?
No? Co je?
Tak abys byl spokojenej…Damíta se v Trnově sedle otočila a začala Murtagha vášnivě líbat.
Héj, to od tebe není hezký…uslyšel jen Trnův hlas, než si uzavřel mysl.
V Ellesméře už bylo plno shonu. Elfové se očividně chystali do boje a Murtagh s Damítou museli ihned po příletu k Islanzadí. Když vešli do trůnního sálu, Murtagh si všiml Aryi, která stála ve stínu. Vrhla na něj a hlavně na Damítu pohled plný zášti a vypadala, že málem puká žárlivostí. A sakra. Asi se mezi elfama moc nenosí, odmítnout princeznu. A Arya vypadá, že je schopná všeho.
V sále byl i Eragon. Murtagh ho od toho posledního setkání, které nedopadlo pro něj zrovna nejlíp neviděl. Jeho bratr vypadal, že má dost dobrou náladu, i když se to ze všech sil snažil skrývat. To Murtagh nepochopil. Jeho bratrance, kterého má radši než vlastního bratra unesou ra'zakové a on z toho má radost?
Islanzadí už na ně netrpělivě čekala. "Je dobře, že už jste tady. Zjistili jsme, že Rorana odvlekli do Helgrindu, takže na něj elfové zaútočí. Měli jsme se těch zrůd zbavit už dávno. Tak by se nestalo mnoho zlého."
Murtagh se ušklíbl. Takže najednou se jich nebojíte? Ale nahlas se prohlásil: "Podle mě je to dobrý nápad. Ale jak se chcete do Helgrindu dostat? Elfové neumí létat, pokud si dobře pamatuji."
Islanzadí na něj vrhla rozzlobený pohled. "Ne, to neumí. Proto potřebujeme pomoc od všech Jezdců. Vy se tam zeshora dostanete a otevřete nám - kouzlem nebo ne, to je jedno - vchod do dolní části skály."
"A nebylo by lepší tam odsaď Rorana dostat a pak teprve něco dělat s ra'zaky? Mohli by ho při tom pokusu ho osvobodit zabít, aby z toho měli aspoň něco."
"Ale to by to zabití ra'zaků potom muselo být pěkně rychlé. To, že jim ho odvedete, je rozzuří k nepříčetnosti," zapojila se Damíta taky do debaty.
"Tak proč ne?" zamyslel se Murtagh, "mohli bysme na ně shodit tu skálu… stejně není moc na ozdobu."
Katrina se na něj nechápavě podívala. "A jak to chceš udělat? Bylo by na to potřeba hrozná spousta energie. Ani my tři jako Jezdci bysme to nedokázali."
Murtagh se zatvářil hrozně provinile. "No…abych tak řekl, myslím, že já sám bych Helgrind v pohodě shodit dokázal."
"Kecáš."
"Nekecám!" ohradil se Murtagh, "Galbatorix mě naučil spoustu způsobů, jak dostat energii i z toho nemožnýho… mohl bych vysát energii z té samotné skály a použít ji k jejímu zboření."
Kolem něj se ozývalo nesouhlasné mumlání elfů a Oromis dokonce prohlásil něco o černé magii. "Tak co? Když to použiju k dobrému účelu, nemělo by to ničemu uškodit."
"Možná," připustila Islanzadí, ale netvářila se moc přesvědčeně.
"Tak jak to teda uděláme? Nikdo nemá lepší nápad a pokud sebou nepohneme, Roran může bejt mrtvej."
"Asi tak jak navrhuješ. Takže, ty a Eragon počkáte, až Katrina s Roranem vylezou z Helgrindu a pak ho společně shodíte. Měli byste na to stačit, pokud teda mluvíš pravdu."
"S ním nikam nejdu," prohlásili najednou Murtagh i Eragon a nevraživě na sebe zahlíželi.
"Ach jo," povzdechla si elfská královna, "nemůžete to aspoň na chvíli překonat?"
"Nevím, co mu vadí na mě, ale já s ním nehodlám spolupracovat. Ne po tom, co mě a Trnovi provedl."
"Ale to už je přece dávno za námi," snažila se Murtagha přesvědčit Islanzadí.
"Pro vás možná, ale já s ním nehodlám nic mít, dokud aspoň nepodá věrohodné vysvětlení," prohlásil Murtagh a v duchu si pomyslel: Tak už je to dávno za náma, jo? Kdybych něco podobnýho provedl já Eragonovi, tak mi to ještě po padesáti letech budou připomínat.
Všechny oči se obrátily na Eragona, který stál s nehybnou tváří. Všichni čekali, jaká perla z něj vypadne. "Přikázala mi to Nasuada," prohlásil po chvíli do ticha.
"Lžeš," zasyčela na něj Damíta. Eragon jen pozvedl obočí. "Nelžu."
"Ach bože, nemůžete to vážně nechat na někdy jindy?" zaúpěla Katrina, "to se budete zase dohadovat celou věčnost a ze záchrany nebude nic."
Eragon s Murtaghem se ještě dlouho probodávali pohledy, kterými jeden druhému slibovali, že z toho jen tak se zdravou kůží nevyvázne, ale nakonec oba s Katrinou souhlasili.
"No super. Bratříčci se nám přestali vraždit, takže bysme se mohli dohodnout, jak to teda bude." Katrina si založila ruce na prsa a obrátila oči v sloup.
"Dobře," povzdechl si Murtagh, "takže to teda uděláme takhle…"
Tři draci letěli z Du - Weldenvarden směrem k Dras - Leoně. Mezi jejich Jezdci vládlo mrazivé ticho. Eragon s Murtaghem se okázale ignorovali a Katrina se během plánování stihla pohádat s oběma. Když dorazili na patřičnou vzdálenost k Helgrindu, Gael se Safirou se zastavili a Trn letěl rádoby nenápadně při zemi. Těsně u skály zamířil rovnou do oblohy. Murtagh seskočil a vkradl se do sídla ra'zaků. Už tu kdysi byl, takže některé chodby poznával. Zamířil ke věznici. Ostražitě se dostal až k mřížím, ale pak ztuhl leknutím, protože slyšel syčivé hlasy ra'zaků. "Takže, ty náš malý kamarádíčku, přiššli si tě vyssvobodit. Ale to dokazzzuje, že nemají dosst rozzumu. Assi nepochopili, že když ssse o něco pokussí, tak zzzemřeš."
"Tedy, pokud ssse nechcceš přidat k našemu pánovi…ale ty už jssi tolikrát prohlásssil, že ne, že to ani nebudeme zzkoušet se tě ptát."
"Nikdy se k vám nepřidám," zasípal Roran.
Ra'zak se kdákavě zasmál a obrátil se ke svému společníkovi. "Tak mi podej tu dýku."
Murtagh stál za rohem strnulý hrůzou. To ne, nemůžu jim dovolit, aby ho zabili…ale co mám dělat? No…ono je to vlastně docela jednoduché…
Vytasil Zar'roc.
"Katrino, neměli bysme už déle čekat."
"Ale uvnitř jsou Murtagh s Roranem!"
"Murtagh je tam tak dlouho, že už ho ra'zakové museli objevit. A jestli ho objevili, tak Rorana určitě zabili."
Katrina visela pohledem na Trnovi, který se vznášel nad Helgrindem. "Nikdy nic takového neříkej. Roran žije…a kromě toho, jak bys chtěl Helgrind zbořit?"
Eragon přimhouřil oči. "No, dejme tomu, že jsem poslouchal, když Murtagh popisoval, jak ho hodlá zbořit on. Myslím, že jsem to pochopil dostatečně dobře."
Katrina zaváhala. "Nevím…podle mě ještě jsou na živu…"
"Poslyš, jestli se budeš rozhodovat moc dlouho, tak budeme muset bojovat s ra'zaky! A to snad nechceš, nebo ano?!"
Gaele…co myslíš?
Já nevím…ale být tebou, tak věřím spíš Roranovi než Eragonovi.
"Tak co?! Jak ses rozhodla? Jestli spojíme svoje síly, tak tu skálu zboříme, to tě ujišťuju."
Katrina pořád váhala. Ale něco v Eragonově hlase ji varovalo… "Ne."
"Cože?!"
"Říkám, že ne. Radši budu bojovat s ra'zaky než abych pohřbila Rorana pod Helgrindem."
Eragon se na ni znechuceně podíval. "Jsi nenapravitelná… už jsem myslel, že tě získám na svoji stranu, ale když chceš…tak holt Alagaësii vládnout nebudeš. Ale byla bys skvělá královna."
"Co to blábolíš?!"
"To nic…" prohodil Eragon, "ale radím ti, abys se rozloučila se svým milovaným." Upíral jí pohled přímo do očí a při to mumlal kouzlo.
Murtagh se ani předtím necítil v Helgrindu právě nejlíp, ale teď to bylo mnohem horší. Když ra'zaky vyprovokoval, aby ho pronásledovali, myslel si, že to je skvělý nápad. Ale teď už to tak nebylo. Náskok, který před ra'zaky na začátku měl, se už o hodně zmenšil a Murtagh začínal umdlévat. Kroky ra'zaků slyšel pořád blíž… pomalu se začal loučit se životem. A hlavně s Damítou. Sakra! Proč vždycky, když už to vypadá, že je všechno v pořádku, se něco pokazí a to moje zatracený štěstí mi uteče?! Vzpomněl si na ten poslední polibek, který mu Damíta dala, než odletěl. To mu trochu dodalo odvahy. Když už mám zemřít, tak aspoň ne jako štvaná zvěř.
Zastavil se, opřel se o stěnu a čekal, kdy se objeví jeho pronásledovatelé. Po chviličce na podlaze zahlédl stín blížícího se ra'zaka. Zadržel dech a v ten správný čas se rozmáchl mečem.
Roran se pěkně lekl, když zpoza rohu vystoupil Murtagh a zaútočil na jeho věznitele. Ale jakmile se Murtagh dal na útěk a ra'zaky odvedl s sebou, začal mu být vděčný. Konečně si mohl odpočinout od těch pátravých pohledů. Sesul se po zdi k zemi a málem usnul, když se jeho mysli dotkla nějaká cizí.
Rorane?
To je kdo? zeptal se obezřetně a vyškrábal se na kolena.
Trn.
Hm. A co potřebuješ?
Murtagh říkal, že ti mám pomoct. Podívej se, já teď kouzlem rozštípnu ty tvoje okovy a zámek na mřížích, ale utéct musíš sám.
Ale drak nemůže bez Jezdce kouzlit.
Kecy. Připrav se… Roranova pouta najednou praskly a zámek cvaknul a mříže se odklopily.
Díky.
Není za co. A teď zdrhej.
Jak's to dokázal? naléhal Roran.
To…to mě naučil Galbatorix, přiznal neochotně Trn. A teď už uteč!
Roran cítil, jak Trn opouští jeho mysl. Potichu se vydal ven z cely a zamířil dolů, směrem, kde věděl, že je východ ze skály. Ale po pár krocích si to rozmyslel a zamířil směrem, kudy utekl Murtagh. Nakonec, proč bych mu nepomohl? Jsem dost při síle a on pomoc potřebovat bude.
Murtagh bojoval s ra'zaky poprvé, pokud nepočítáme těch pár šípů, které na ně vystřelil, když zachraňoval Broma s Eragonem. Ale už po pár úderech zjistil, že daleko převyšují jeho schopnosti. Věděl, že ten boj, který bojuje, je marný, ale už mu to bylo jedno. Přikázal Trnovi, ať pomůže uniknout Roranovi, takže svůj účel jeho návštěva v doupěti ra'zaků splnila. Teď už klidně mohl umřít…Trn ani nic díky Eragonovi nepocítí… jediné, po čem se mu bude stýskat, bude Damíta.
Nechal si Zar'roc vyrazit z ruky. Pod prudkou ranou padl na kolena. Zdvihl hlavu k ra'zakovi nad ním. Přítomnost toho druhého cítil za svými zády. Ra'zak se na něj odporně zašklebil a zdvihl ruku k osudové ráně. Murtagh pevně zavřel oči a očekával úder.
Ale nic se nedělo. Podíval se na ra'zaka. Ten se jen taktak držel na nohou a potácel se, protože ho do hlavy zasáhl Zar'roc a rozklepl mu lebku. Murtagh se překvapeně otočil. Roran si vzal jeho meč a právě bojoval s druhou zrůdou. "Ne! Ty pitomče! Měl jsi utýct!" zařval na svého bratrance.
Roran se na něj jen zašklebil a dál bojoval. Murtagh radši vytáhl z boty dýku a snažil se vystihnout příhodný okamžik k bodnutí do ra'zaka. Najednou prudce švihl zápěstím a dýka skončila v ra'zakově hrudi.
Roran na něj kývl. "Díky. A teď bysme asi opravdu měli zmizet…" Větu už nikdy nedokončil. Do zad mu druhý ra'zak zabodl svoji dýku. Když Roran padl na kolena a pak se zhroutil do kaluže krve, Murtagh jen nevěřícně zíral. "Ne…" Veden náhlým impulsem vytrhl z Roranovy bezvládné ruky Zar'roc a setnul zrůdě už tak zohavenou hlavu.
Ještě chvíli zíral na Roranovo mrtvé tělo. Jaký to mělo smysl… to jsme sem ani nemuseli jet a dopadlo by to úplně stejně.
Klopýtavě se vydal na vrchol Helgrindu, kde na něj čekal Trn. Ale když byl uprostřed jedné dlouhé chodby, podlaha se mu pod nohama začala třást. Trne! Co to tam sakra vyvádíte?!
Žiješ? To je super! Ale…Eragon se asi zbláznil…snaží se Helgrind shodit.
Murtagh se přitiskl ke stěně a chránil si hlavu rukama proti padajícím kusům skály. Tak ho někdo zastavte! Mám dojem, že se mu to začíná dařit a já mám zájem ještě chvilku přežít!
Chvíli bylo ticho.
Murtaghu?
Tak co je za problém?
Eragon se zastavit nedá. Právě shodil k zemi Katrinu a Gaela… já teď udělám to jediný, co ještě udělat můžu.
Co máš v plánu?
Murtaghu, ty budeš mít mnohem zajímavější život, než bych měl já.
To nemyslíš vážně…
Jo! Myslím! Prostě a jednoduše, právě se hodlám vyhodit do vzduchu a tím tě přemístit někam jinam!
Ty ses zbláznil! Nedělej to!
Ale jo. Měj se, Murtaghu…
Nad Helgrindem se krvavě zablesklo. Uvnitř skály se v tom okamžiku nasypalo kamení do volného místa, které po sobě zanechal Murtagh
Když konečně otevřela oči, první, co uviděla, byly Murtaghovy oči. Když ji políbil, musela se usmát. "Jak se cejtíš?" zeptal se jí starostlivě.
Damíta se posadila. "Nic moc, ale přežiju to."
Murtagh přikývl a vydal se chystat koně. Po chvíli se vrátil. "Mám pro tebe špatnou zprávu. Našel jsem jenom jednoho koně, ostatní asi pochytali urgalové."
"A tomu říkáš špatná zpráva? Slyšela jsem už mnohem horší věci."
"No, pokud uvážíš, že se do Ellesméry musíme dostat co nejdřív, tak to moc dobrý není. Nechci toho koně uštvat."
Damíta se musela zasmát jeho starostlivosti. "Neboj se, naše koně toho vydrží hodně. A do Ellesméry dorazíme včas… Katrina tam stejně nejspíš ještě není."
"To ne, ale nechci, aby nás urgalové přepadli znova. Je možný, že jich tu je víc."
Damíta balila věci. "Je to možný, ale pokud budeme chtít, tak jim bez problémů utečem. Věř mi."
Dalších pár dní se snažili dojet co nejdál. Měli ale hodně málo zásob a ani jeden z nich se po tom výprasku od urgalů necítil nejlíp, takže toho ujeli jen o trochu víc než kdyby jeli normálním tempem.
Nakonec se jednoho večera, kdy si už říkali, že by do zítřka do Ellesméry mohli dorazit, objevil Trn. Přistál přesně před Murtaghem a šťouchl do něj čumákem, až ho povalil na zem.
A hele. Nazdar Trne. Kde ses tady vzal?
Katrina měla takový pocit, že mě možná budete potřebovat.
No ne. Vážně? A proč?
Neptej se tak blbě a koukej nasedat.
Nemůžeš chvíli počkat? zeptal se Murtagh a sbíral se ze země.
A na co? Až se tu objeví sám Vrael a pomůže ti vstát?
Drž…tlamu, doporučil drakovi Murtagh a obrátil se k Damítě. "Poletíme?"
"Pokud je Trn ochotnej nás odnýst až do Ellesméry, tak proč ne."
Wow. Téda. To jsem netušil, že se ti podaří sbalit ji tak rychle.
Moh' bys toho už konečně nechat? Otravuješ mě už asi půl hodiny.
A proč bych měl? Abys mohl dát Damítě pusinku?
Ha ha ha. Děsně vtipný.
Máš pravdu, to by bylo ubohý. Co takhle rovnou francouzáka? To už je lepší, ne?
Najednou se do jejich rozhovoru vmísila Damíta. Trne?
No? Co je?
Tak abys byl spokojenej…Damíta se v Trnově sedle otočila a začala Murtagha vášnivě líbat.
Héj, to od tebe není hezký…uslyšel jen Trnův hlas, než si uzavřel mysl.
V Ellesméře už bylo plno shonu. Elfové se očividně chystali do boje a Murtagh s Damítou museli ihned po příletu k Islanzadí. Když vešli do trůnního sálu, Murtagh si všiml Aryi, která stála ve stínu. Vrhla na něj a hlavně na Damítu pohled plný zášti a vypadala, že málem puká žárlivostí. A sakra. Asi se mezi elfama moc nenosí, odmítnout princeznu. A Arya vypadá, že je schopná všeho.
V sále byl i Eragon. Murtagh ho od toho posledního setkání, které nedopadlo pro něj zrovna nejlíp neviděl. Jeho bratr vypadal, že má dost dobrou náladu, i když se to ze všech sil snažil skrývat. To Murtagh nepochopil. Jeho bratrance, kterého má radši než vlastního bratra unesou ra'zakové a on z toho má radost?
Islanzadí už na ně netrpělivě čekala. "Je dobře, že už jste tady. Zjistili jsme, že Rorana odvlekli do Helgrindu, takže na něj elfové zaútočí. Měli jsme se těch zrůd zbavit už dávno. Tak by se nestalo mnoho zlého."
Murtagh se ušklíbl. Takže najednou se jich nebojíte? Ale nahlas se prohlásil: "Podle mě je to dobrý nápad. Ale jak se chcete do Helgrindu dostat? Elfové neumí létat, pokud si dobře pamatuji."
Islanzadí na něj vrhla rozzlobený pohled. "Ne, to neumí. Proto potřebujeme pomoc od všech Jezdců. Vy se tam zeshora dostanete a otevřete nám - kouzlem nebo ne, to je jedno - vchod do dolní části skály."
"A nebylo by lepší tam odsaď Rorana dostat a pak teprve něco dělat s ra'zaky? Mohli by ho při tom pokusu ho osvobodit zabít, aby z toho měli aspoň něco."
"Ale to by to zabití ra'zaků potom muselo být pěkně rychlé. To, že jim ho odvedete, je rozzuří k nepříčetnosti," zapojila se Damíta taky do debaty.
"Tak proč ne?" zamyslel se Murtagh, "mohli bysme na ně shodit tu skálu… stejně není moc na ozdobu."
Katrina se na něj nechápavě podívala. "A jak to chceš udělat? Bylo by na to potřeba hrozná spousta energie. Ani my tři jako Jezdci bysme to nedokázali."
Murtagh se zatvářil hrozně provinile. "No…abych tak řekl, myslím, že já sám bych Helgrind v pohodě shodit dokázal."
"Kecáš."
"Nekecám!" ohradil se Murtagh, "Galbatorix mě naučil spoustu způsobů, jak dostat energii i z toho nemožnýho… mohl bych vysát energii z té samotné skály a použít ji k jejímu zboření."
Kolem něj se ozývalo nesouhlasné mumlání elfů a Oromis dokonce prohlásil něco o černé magii. "Tak co? Když to použiju k dobrému účelu, nemělo by to ničemu uškodit."
"Možná," připustila Islanzadí, ale netvářila se moc přesvědčeně.
"Tak jak to teda uděláme? Nikdo nemá lepší nápad a pokud sebou nepohneme, Roran může bejt mrtvej."
"Asi tak jak navrhuješ. Takže, ty a Eragon počkáte, až Katrina s Roranem vylezou z Helgrindu a pak ho společně shodíte. Měli byste na to stačit, pokud teda mluvíš pravdu."
"S ním nikam nejdu," prohlásili najednou Murtagh i Eragon a nevraživě na sebe zahlíželi.
"Ach jo," povzdechla si elfská královna, "nemůžete to aspoň na chvíli překonat?"
"Nevím, co mu vadí na mě, ale já s ním nehodlám spolupracovat. Ne po tom, co mě a Trnovi provedl."
"Ale to už je přece dávno za námi," snažila se Murtagha přesvědčit Islanzadí.
"Pro vás možná, ale já s ním nehodlám nic mít, dokud aspoň nepodá věrohodné vysvětlení," prohlásil Murtagh a v duchu si pomyslel: Tak už je to dávno za náma, jo? Kdybych něco podobnýho provedl já Eragonovi, tak mi to ještě po padesáti letech budou připomínat.
Všechny oči se obrátily na Eragona, který stál s nehybnou tváří. Všichni čekali, jaká perla z něj vypadne. "Přikázala mi to Nasuada," prohlásil po chvíli do ticha.
"Lžeš," zasyčela na něj Damíta. Eragon jen pozvedl obočí. "Nelžu."
"Ach bože, nemůžete to vážně nechat na někdy jindy?" zaúpěla Katrina, "to se budete zase dohadovat celou věčnost a ze záchrany nebude nic."
Eragon s Murtaghem se ještě dlouho probodávali pohledy, kterými jeden druhému slibovali, že z toho jen tak se zdravou kůží nevyvázne, ale nakonec oba s Katrinou souhlasili.
"No super. Bratříčci se nám přestali vraždit, takže bysme se mohli dohodnout, jak to teda bude." Katrina si založila ruce na prsa a obrátila oči v sloup.
"Dobře," povzdechl si Murtagh, "takže to teda uděláme takhle…"
Tři draci letěli z Du - Weldenvarden směrem k Dras - Leoně. Mezi jejich Jezdci vládlo mrazivé ticho. Eragon s Murtaghem se okázale ignorovali a Katrina se během plánování stihla pohádat s oběma. Když dorazili na patřičnou vzdálenost k Helgrindu, Gael se Safirou se zastavili a Trn letěl rádoby nenápadně při zemi. Těsně u skály zamířil rovnou do oblohy. Murtagh seskočil a vkradl se do sídla ra'zaků. Už tu kdysi byl, takže některé chodby poznával. Zamířil ke věznici. Ostražitě se dostal až k mřížím, ale pak ztuhl leknutím, protože slyšel syčivé hlasy ra'zaků. "Takže, ty náš malý kamarádíčku, přiššli si tě vyssvobodit. Ale to dokazzzuje, že nemají dosst rozzumu. Assi nepochopili, že když ssse o něco pokussí, tak zzzemřeš."
"Tedy, pokud ssse nechcceš přidat k našemu pánovi…ale ty už jssi tolikrát prohlásssil, že ne, že to ani nebudeme zzkoušet se tě ptát."
"Nikdy se k vám nepřidám," zasípal Roran.
Ra'zak se kdákavě zasmál a obrátil se ke svému společníkovi. "Tak mi podej tu dýku."
Murtagh stál za rohem strnulý hrůzou. To ne, nemůžu jim dovolit, aby ho zabili…ale co mám dělat? No…ono je to vlastně docela jednoduché…
Vytasil Zar'roc.
"Katrino, neměli bysme už déle čekat."
"Ale uvnitř jsou Murtagh s Roranem!"
"Murtagh je tam tak dlouho, že už ho ra'zakové museli objevit. A jestli ho objevili, tak Rorana určitě zabili."
Katrina visela pohledem na Trnovi, který se vznášel nad Helgrindem. "Nikdy nic takového neříkej. Roran žije…a kromě toho, jak bys chtěl Helgrind zbořit?"
Eragon přimhouřil oči. "No, dejme tomu, že jsem poslouchal, když Murtagh popisoval, jak ho hodlá zbořit on. Myslím, že jsem to pochopil dostatečně dobře."
Katrina zaváhala. "Nevím…podle mě ještě jsou na živu…"
"Poslyš, jestli se budeš rozhodovat moc dlouho, tak budeme muset bojovat s ra'zaky! A to snad nechceš, nebo ano?!"
Gaele…co myslíš?
Já nevím…ale být tebou, tak věřím spíš Roranovi než Eragonovi.
"Tak co?! Jak ses rozhodla? Jestli spojíme svoje síly, tak tu skálu zboříme, to tě ujišťuju."
Katrina pořád váhala. Ale něco v Eragonově hlase ji varovalo… "Ne."
"Cože?!"
"Říkám, že ne. Radši budu bojovat s ra'zaky než abych pohřbila Rorana pod Helgrindem."
Eragon se na ni znechuceně podíval. "Jsi nenapravitelná… už jsem myslel, že tě získám na svoji stranu, ale když chceš…tak holt Alagaësii vládnout nebudeš. Ale byla bys skvělá královna."
"Co to blábolíš?!"
"To nic…" prohodil Eragon, "ale radím ti, abys se rozloučila se svým milovaným." Upíral jí pohled přímo do očí a při to mumlal kouzlo.
Murtagh se ani předtím necítil v Helgrindu právě nejlíp, ale teď to bylo mnohem horší. Když ra'zaky vyprovokoval, aby ho pronásledovali, myslel si, že to je skvělý nápad. Ale teď už to tak nebylo. Náskok, který před ra'zaky na začátku měl, se už o hodně zmenšil a Murtagh začínal umdlévat. Kroky ra'zaků slyšel pořád blíž… pomalu se začal loučit se životem. A hlavně s Damítou. Sakra! Proč vždycky, když už to vypadá, že je všechno v pořádku, se něco pokazí a to moje zatracený štěstí mi uteče?! Vzpomněl si na ten poslední polibek, který mu Damíta dala, než odletěl. To mu trochu dodalo odvahy. Když už mám zemřít, tak aspoň ne jako štvaná zvěř.
Zastavil se, opřel se o stěnu a čekal, kdy se objeví jeho pronásledovatelé. Po chviličce na podlaze zahlédl stín blížícího se ra'zaka. Zadržel dech a v ten správný čas se rozmáchl mečem.
Roran se pěkně lekl, když zpoza rohu vystoupil Murtagh a zaútočil na jeho věznitele. Ale jakmile se Murtagh dal na útěk a ra'zaky odvedl s sebou, začal mu být vděčný. Konečně si mohl odpočinout od těch pátravých pohledů. Sesul se po zdi k zemi a málem usnul, když se jeho mysli dotkla nějaká cizí.
Rorane?
To je kdo? zeptal se obezřetně a vyškrábal se na kolena.
Trn.
Hm. A co potřebuješ?
Murtagh říkal, že ti mám pomoct. Podívej se, já teď kouzlem rozštípnu ty tvoje okovy a zámek na mřížích, ale utéct musíš sám.
Ale drak nemůže bez Jezdce kouzlit.
Kecy. Připrav se… Roranova pouta najednou praskly a zámek cvaknul a mříže se odklopily.
Díky.
Není za co. A teď zdrhej.
Jak's to dokázal? naléhal Roran.
To…to mě naučil Galbatorix, přiznal neochotně Trn. A teď už uteč!
Roran cítil, jak Trn opouští jeho mysl. Potichu se vydal ven z cely a zamířil dolů, směrem, kde věděl, že je východ ze skály. Ale po pár krocích si to rozmyslel a zamířil směrem, kudy utekl Murtagh. Nakonec, proč bych mu nepomohl? Jsem dost při síle a on pomoc potřebovat bude.
Murtagh bojoval s ra'zaky poprvé, pokud nepočítáme těch pár šípů, které na ně vystřelil, když zachraňoval Broma s Eragonem. Ale už po pár úderech zjistil, že daleko převyšují jeho schopnosti. Věděl, že ten boj, který bojuje, je marný, ale už mu to bylo jedno. Přikázal Trnovi, ať pomůže uniknout Roranovi, takže svůj účel jeho návštěva v doupěti ra'zaků splnila. Teď už klidně mohl umřít…Trn ani nic díky Eragonovi nepocítí… jediné, po čem se mu bude stýskat, bude Damíta.
Nechal si Zar'roc vyrazit z ruky. Pod prudkou ranou padl na kolena. Zdvihl hlavu k ra'zakovi nad ním. Přítomnost toho druhého cítil za svými zády. Ra'zak se na něj odporně zašklebil a zdvihl ruku k osudové ráně. Murtagh pevně zavřel oči a očekával úder.
Ale nic se nedělo. Podíval se na ra'zaka. Ten se jen taktak držel na nohou a potácel se, protože ho do hlavy zasáhl Zar'roc a rozklepl mu lebku. Murtagh se překvapeně otočil. Roran si vzal jeho meč a právě bojoval s druhou zrůdou. "Ne! Ty pitomče! Měl jsi utýct!" zařval na svého bratrance.
Roran se na něj jen zašklebil a dál bojoval. Murtagh radši vytáhl z boty dýku a snažil se vystihnout příhodný okamžik k bodnutí do ra'zaka. Najednou prudce švihl zápěstím a dýka skončila v ra'zakově hrudi.
Roran na něj kývl. "Díky. A teď bysme asi opravdu měli zmizet…" Větu už nikdy nedokončil. Do zad mu druhý ra'zak zabodl svoji dýku. Když Roran padl na kolena a pak se zhroutil do kaluže krve, Murtagh jen nevěřícně zíral. "Ne…" Veden náhlým impulsem vytrhl z Roranovy bezvládné ruky Zar'roc a setnul zrůdě už tak zohavenou hlavu.
Ještě chvíli zíral na Roranovo mrtvé tělo. Jaký to mělo smysl… to jsme sem ani nemuseli jet a dopadlo by to úplně stejně.
Klopýtavě se vydal na vrchol Helgrindu, kde na něj čekal Trn. Ale když byl uprostřed jedné dlouhé chodby, podlaha se mu pod nohama začala třást. Trne! Co to tam sakra vyvádíte?!
Žiješ? To je super! Ale…Eragon se asi zbláznil…snaží se Helgrind shodit.
Murtagh se přitiskl ke stěně a chránil si hlavu rukama proti padajícím kusům skály. Tak ho někdo zastavte! Mám dojem, že se mu to začíná dařit a já mám zájem ještě chvilku přežít!
Chvíli bylo ticho.
Murtaghu?
Tak co je za problém?
Eragon se zastavit nedá. Právě shodil k zemi Katrinu a Gaela… já teď udělám to jediný, co ještě udělat můžu.
Co máš v plánu?
Murtaghu, ty budeš mít mnohem zajímavější život, než bych měl já.
To nemyslíš vážně…
Jo! Myslím! Prostě a jednoduše, právě se hodlám vyhodit do vzduchu a tím tě přemístit někam jinam!
Ty ses zbláznil! Nedělej to!
Ale jo. Měj se, Murtaghu…
Nad Helgrindem se krvavě zablesklo. Uvnitř skály se v tom okamžiku nasypalo kamení do volného místa, které po sobě zanechal Murtagh

