close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

26.kapitola – NEJlepší/horší otec na světě (vyberte si)

18. prosince 2007 v 13:40 |  Dračí král- povídka od Ariet
Asteria celé odpoledne jenom mluvila s Weretem. Až večer pro ni přišel sluha, a oznámil jí, že je pozvaná na večeři. Pak se konečně zvedla a nechala se ze svého pokoje odvést.
Jídelna byla velká místnost na západní straně sídla. Když procházeli chladnými chodbami, Asterie přejížděl mráz po zádech. Tohle se jí moc nelíbilo, ale když už jednou je ve lvím doupěti, tak z něj přece neuteče? Kromě toho… já se přece můžu bránit… no, aspoň trochu…
Dohnala sluhu, který kráčel pár kroků před ní. "Poslyšte… jaký je vůbec lord Lagos? Je to váš pán, tak byste o něm mohl ledacos vědět… povězte mi, co si o něm myslíte?"
"Já jsem jenom sluha, madam… nevím nic, co bych vám o něm mohl říct…a o svých pánech si také nic nemyslím. To nenáleží k náplni mé práce."
"Chápu, že jste svým zaměstnavatelům zavázán, ale… ničemu neuškodí, pokud mi řeknete, jak na vás působí…?"
Konečně se k ní sluha otočil. "Lord Lagos je velice vážený muž a podle toho se i chová. Netrpí záchvaty nepříčetnosti, není hrubý, ale ke všem se chová s veškerou profesionalitou, jaká někomu jeho postavení přísluší. A to dokonce i ke sluhům, jako jsem já. To se rozhodně nedá říci o všech," dořekl a pohlédl na Asteriu způsobem, který naznačoval, že v tomhle směru mladá Jezdkyně nesahá lordu Lagosovi ani po kotníky.
Asteria jen pokrčila rameny, ale sluha už ji neviděl. Pokračovali dál do jídelny. Když vešli, nejspíš tam už všichni byli. U stolu seděl postarší muž. Podle jeho podoby s Dragonelem hádala, že to bude lord Lagos. Dále o něco mladší žena, zřejmě Lagosova manželka. A pak… Dragonelovo ženské vydání, jeho sestra Stefanie. Jediné, co neměla se svým bratrem společné, byly nádherné světlé vlasy. Asteria celý život po takové hřívě toužila, pocítila závistivé bodnutí.
Stefanie se moc hezky usmála. V tu chvíli Asteria pochopila, že už nemá šanci. V okamžiku, kdy sem přijela, to celé zvorala… oni už o ní věděli, čekali, až sem přijede… a měli pro ni přichystané moc hezké uvítání… a teď už se nemohla vrátit. Jediné, co mohla udělat, bylo sednout si na volné místo u stolu a po celou večeři předstírat, že se nic neděje, že jí nic nedošlo.

Vlastně ještě… Werete?
Copak se děje? Nechutná ti?
Tobě by snad chutnalo, v takový společnosti? Ne, o to teď nejde. Víš, cos mi slíbil, že utečeš, když ti řeknu?
Vím.
Takže teď ti říkám, abys odsud zdrhal co nejrychleji. Nehodlám se s nima moc prát, ale nechci, aby chytili i tebe.
A kam mám podle tebe asi tak jít?
Do Dras - Leony… najdi tam ostatní…
Aha. Tak to budu hrozně nenápadnej. Velkej bílej drak, co se potlouká ulicema, toho si určitě nikdo nevšimne.
Nějak to vyřešíš… tak teď už běž!
No jo, no jo… tak se tam drž… snaž se nevyvolávat problémy a dělej, že se nic neděje…
Problémy už tu jsou, Werete. Ale dobře, můžu předstírat, že jsem úplně blbá a nedat nic najevo… ale nevím, jestli mi to projde.
To asi ne, ale co se dá dělat. Tak zatím sbohem…jo, a budu pozdravovat Dragonela. Hrozně se ti po něm stýská a těšíš se až ho zase uvidíš…
Mlč už sakra!
Dobře. Už jdu… hodně štěstí.

Asteria se najednou cítila ještě osamělejší než předtím. Ale aspoň ji naplňoval pocit, že něco udělala… teď už si nepřipadala úplně zbytečná, ale jenom trochu.:) Damíta s Murtaghem dorazili na poradu jako poslední, ale nikomu to moc nevadilo. Poradu svolala Damíta jen proto, aby ostatním pověděla o Murtaghovi - jinak žádné nové zprávy nebyly.
Damíta vstoupila do dveří jako první a naskytl se jí tak nádherný pohled na překvapené obličeje Katriny a Dragonela, když se v místnosti objevil Murtagh. "To snad…"
"Ale jo. Je to Murtagh… a jestli mi to nevěříte, poslechněte si ho sami…" Damíta se opravdu bavila, když viděla Dragonelův zpitomělý ksicht.

"… no dobře, tak už víme, co se eventuelně mohlo dít, ale to ještě nedokazuje, že je to opravdu Murtagh? Jak si tím můžeš být tak jistá, Damíto?"
"Já Murtaghovi věřím. Jestli vy ne, je to váš problém, ale podle mě by nikdo… nikdo by…"
"… nedokázal Murtagha tak dobře napodobit. Chápu," dořekla za ni Katrina.
"A kromě toho mi včera zachránil život…no, nebo jsem aspoň nebyla nesená nebo něco takovýho. A to by se mi fakt nelíbilo…"
"No… dobře… Murtaghu, říkal jsi, že máš něco důležitýho, co se týká Asterii… tak o co jde?" Dragonel nevypadal moc přesvědčeně, ale rozhodl se, že v tuhle chvíli jsou na světě důležitější věci než se s někým dohadovat.
"Nejde jen o Asteriu. Tak zaprvý… neměl jsem co dělat, tak jsem se koukal co se děje tady, a třeba s tím, kam unesli krále jste měli pravdu."
"Takže oni ho opravdu schovali v domě? Co z toho mají? A teď tam navíc mají Asteriu…"
"No jo…" povzdechl si Murtagh, "vám nedošlo, že přesně to oni chtěli? Chtěli tam vylákat Asteriu… ale co mají v plánu pak, to už jsem bohužel nezachytil," dodal lítostivě.
"Nevíme, co mají v plánu oni, ale můžeme si aspoň ujasnit, co budeme dělat my, ne?" navrhla Katrina, "třeba bysme tam mohli…" podívala se překvapeně na Murtagha. Ten ji gestem zarazil, pak vstal, potichu odkulhal ke dveřím a prudce otevřel. Do místnosti vpadl po hlavě malý chlapec s bílými vlasy a černýma očima. "Co si sakra myslíš, že tady děláš?" obořil se na něj Murtagh, hrubě ho zvedl z podlahy a chytil za klopy kabátu.
"Právě jsem se chystal zaklepat!" protestoval chlapec a pokusil se vytřást z Murtaghova sevření.
"To ti tak budeme věřit," procedil mezi zuby Murtagh a vytáhl dýku, " já myslím, žes jen šmíroval, že?" Přitiskl dýku k chlapcovu hrdlu.
"Murtaghu!" ozval se Damítin šokovaný výkřik.
"No co je?" otočil se na ni.
"Koukej ho pustit! Vždyť je to ještě dítě!"
Murtagh se na ni podíval asi jako kdyby se zbláznila, ale nakonec malého vetřelce pustil. Ten se na něj vystrašeně podíval, ale netrvalo dlouho a vypadal zase normálně - tak trochu přidrzle a… špinavě.
"Nemůžeš ho přece jen tak podříznout!" zasyčela Damíta na Murtagha.
"Proč ne?" zavrčel v odpověď.
"Je to ještě dítě! A kromě toho, můžeme z něj dostat něco užitečnýho."
"No jasně!" vpadl do jejich hádky špeh, "vím spoustu věcí… ale nejsem žádný dítě," podíval se ošklivě na Damítu.
"No to máš za to," zamumlal uražený Murtagh.
"Damíto, nějak nevím, jestli tohle je ten správnej otec," zašeptala elfce Katrina.
"Cože?" otočil se ke dvěma ženám Murtagh.
"Nic," zamluvila to spěšně Damíta a otočila se k chlapci, který to celé netečně sledoval. "Tak co nám teda můžeš povědět?"
"Nejsem žádnej špeh! Právě naopak…nesu zprávy od Asterii. Odešel jsem tamodsuď předevčírem, tak by ještě mohly být čerstvé."
"A jak bys to asi udělal?" nevěřil Murtagh.
"A co nám vzkazuje?" ignoroval Murtaghovu otázku Dragonel a zeptal se sám.
"Že jste to trefili… určitě za to můžou a nedivila by se, ani kdyby král byl právě v tom domě… prej tam máte přijet, ale opatrně, protože tam je určitě i ten kouzelník…"
"A to je všechno?" ptal se dál Dragonel.
"V podstatě jo… no vlastně… ještě speciálně tobě vzkazuje, že tě má ráda a takový ty řečičky kolem…"
Dragonel zrudl. O moc se to nevylepšilo, když se Katrina začala smát. "A ještě něco?" dostal ze sebe.
"Ne. Jinak už vůbec nic."
"Takovej nepodstatnej dotaz…" ozval se hlasitě Murtagh a mluvil přitom někam do stropu, "jak ses tohle všechno dozvěděl?"
"Odpověď je tak velká, že by se sem nevešla," ušklíbl se chlapec.
"Nech si ty legrácky, nebo ti i přes Damítiny výhružky zakroutím krkem!"
"Vždyť je to pravda! Copak já můžu za to, že kdybych vám to jen pověděl, nevěřili byste mi?"
"Zkus to."
"No tak jo," pokrčil chlapec rameny, "tak jo, jsem Weret!"
"Cože?"
"No jo! Jsem Weret! jedna z vlastností Dračího krále je ta, že se umí proměnit ve člověka, když je to potřeba…"
"To ti nevěřím," vpadl mu do řeči Murtagh, "to by nám Asteria řekla."
"Jak by asi mohla, když o tom nevěděla?"
"A teď už to ví?"
"Ne. No přece se nepotáhnu pěšky až do Dras-Leony v tomhle počasí? To radši uletím kus a pak se proměním…"
Murtagh se už nadechoval, aby zase začal protestovat, ale Katrina ho zastavila. "Mluví pravdu."
"A jak to víš?"
"Jsem Dračí Jezdec, tak to snad poznám!"
"Jo, ale já jsem taky…"
"Nejseš. Za prvý nemáš draka, za druhý jsi byl mrtvej a za třetí nám všem lezeš na nervy, tak buď tak laskav a chvíli drž hubu!"
"Katrino, já…"
"Myslím, že jsem něco řekla!"
Murtagh jen pokrčil rameny. Katrina znovu promluvila: "Tak jo. Nikdo kromě pana vševědoucího neprotestuje…? Výborně. Tak předpokládejme, že je to Weret a to, co nám řekl je pravda… co uděláme?"
"Už se nemůžu dočkat, až zase uvidím svoji sestřičku," prohlásil jízlivě Dragonel, "takže jasně že tam pojedem!"
"Damíto?"
"Souhlasím. Co jinýho bysme měli dělat? Sedět tady a čekat, než nám krále přinesou upečeného až pod nos?"
"Nevím jak ty, ale já bych si moc nepochutnala," ušklíbla se Katrina. "No super, zítra ráno vyrážíme!"

"Murtaghu," zašeptala do ticha Damíta.
"Hm."
"Ty se pořád ještě zlobíš?"zeptala se smutně.
"Hm."
Trochu se k němu přisunula, ale ležel zády k ní a nejspíš to ani necítil. "Vždyť jsem tě nemohla nechat abys mu něco udělal… víš co by se stalo Asterie?"
"Hm."
Damíta to vzdala. Lehla si zpátky na svoji půlku postele a otočila se k němu zády. "Já jen abys věděl, co se mohlo stát."
"Hm."
Dost dlouho bylo ticho. Damíta už si říkala, že to vzdá a usne, když se Murtagh konečně ozval. "Damíto?"
"Copak?"
"Co myslela Katrina tím, že asi nejsem ten správnej otec?"
"Vůbec nic, už jsem ti to říkala…"
Murtagh se najednou převalil, lehl si na elfku a přitiskl ji celým svým tělem k posteli. "Damíto," zašeptal jí potichounku do ucha, "miluju tě, ale jestli mi tohle řekneš ještě jednou, přísahám, že ti něco provedu!"
"Vždyť už to stejně víš…"
"Chci to slyšet od tebe."
"Murtaghu… jsem těhotná…! Stačí?"
Sklonil se a se vší vášní ji dlouze políbil. "Stačí… a vážně si myslíš, že nebudu ten správnej otec?"
"No, vzhledem k tomu, že už otec seš, tak s tím asi nic nenadělám, ne?"
"Ještě si stěžuj."
"Ale ne… myslím si, že budeš ten nejlepší otec na světě."
"No proto!"
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Byl jsi tu?

klik

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama