čili duchové hvězdoví. Na základě buddhistické nauky o stěhování duší, jakož i názorů z fetišismu plynoucích, vznikl jak v starověkosti u ctitelů těles nebeských, tak i v době křesťanství názor, že duchové zemřelých, dobrých nebo zlých, mimo to pak i duchové padlých andělů mezi nebem, zemí a peklem se vznášejíce na hvězdách přebývají, odkud rozmanitým způsobem na lidi na zemi žijící působiti mohou. Názoru toho přidržely se hlavně různé sekty gnostikův a manicheovcův učíce mimo jiné, že Kristus odešel se země této přebývá ve slunci aneb měsíci.


