Čarodějnictví není pouze legendou, bylo a je skutečné. Nebylo vymýceno, je živé a vzkvétá.Od té doby, co byly poslední zákony proti čarodějnictví zrušeny (teprve v 50. letech 20. století), čarodějnice mohou vystupovat veřejně a předvádět se takové, jaké jsou.A jaké jsou? Jsou to inteligentní, společenští, rozvážní mužové a ženy dneška. Čarodějnictví neznamená krok zpět, ústup do pověrčivější doby. Zdaleka ne. Je to krok vpřed. Čarodějnictví je náboženství mnohem lépe svázané s dobou než většina velkých tradičních náboženství. Je spojeno s přijetím osobní a společenské odpovědnosti. Je to uznání holistického vesmíru a prostředek k pozvednutí uvědomění. Rovná práva, feminismus, ekologie, harmo nie, bratrská a sesterská láska, péče o Zemi - to všechno jsou součásti čarodějnictví, starého, a přece nového náboženství.
Určitě to není to, co si průměrný člověk o čarodějnictví myslí. Nesprávná interpretace je hluboce zakořeněna v důsledku staletí nepřátelské propagandy. S rozšiřujícími se informacemi o čarodějnictví - co to je, jakou má dnes ve světě platnost - přichází "Hledač".
Pokud existuje tato alternativa ke konvenčním náboženstvím, tento moderní, kupředu pohlížející přístup k životu známý jako "čarodějnictví", jak se člověk do něj začlení? Zde je pro mnohé háček.
Obecné informace o tomto starém náboženství - spolehlivé informace od samotných čarodějnic - jsou dostupné, ale vstup do tohoto kultu nikoliv. Velká většina sabatů (skupin čarodějnic) je ještě dost opatrná, takže nemají dveře dokořán a nevíta jí všechny. S radostí napravují omyly, ale nezískávají stoupence pro svou víru. To vede mnohé rádoby čarodějnice k tomu, že se z pouhé frustrace samy prohlašují za čarodějnice a zahajují vlastní praxi.
Přitom přitahují některé, a časem všechny dostupné zdroje. Je zde nebezpečí, že nevědí, co je spolehlivé a důležité a co ne. Bohužel nyní existuje spousta takových sabatů provozujících mnohé z ceremoniální magie spolu s amatérskými projevy satanismu a drobnostmi z voodoo a lidového učení amerických Indiánů. Čarodějnictví je velmi "volné" nábo ženství, pokud jde o rituální praktiky, ale má určité základní principy a rituální zvyklosti, které je třeba dodržovat. V křesťanství existuje mnoho církví (například episkopální, římskokatolická, baptistická, metodistická).
Podobně je tomu v čarodějnictví. Stejně jako neexistuje jedno náboženství, které by vyhovovalo všem lidem, není jedno vyznání čarodějnictví, které by bylo vhodné pro všechny čarodějnice. A tak by to také mělo být. Jsme různí. Náš původ - etnický i sociální - se značně liší. Často se říká, že existuje mnoho cest, ale všechny vedou do stejného středu.
Určitě to není to, co si průměrný člověk o čarodějnictví myslí. Nesprávná interpretace je hluboce zakořeněna v důsledku staletí nepřátelské propagandy. S rozšiřujícími se informacemi o čarodějnictví - co to je, jakou má dnes ve světě platnost - přichází "Hledač".
Pokud existuje tato alternativa ke konvenčním náboženstvím, tento moderní, kupředu pohlížející přístup k životu známý jako "čarodějnictví", jak se člověk do něj začlení? Zde je pro mnohé háček.
Obecné informace o tomto starém náboženství - spolehlivé informace od samotných čarodějnic - jsou dostupné, ale vstup do tohoto kultu nikoliv. Velká většina sabatů (skupin čarodějnic) je ještě dost opatrná, takže nemají dveře dokořán a nevíta jí všechny. S radostí napravují omyly, ale nezískávají stoupence pro svou víru. To vede mnohé rádoby čarodějnice k tomu, že se z pouhé frustrace samy prohlašují za čarodějnice a zahajují vlastní praxi.
Přitom přitahují některé, a časem všechny dostupné zdroje. Je zde nebezpečí, že nevědí, co je spolehlivé a důležité a co ne. Bohužel nyní existuje spousta takových sabatů provozujících mnohé z ceremoniální magie spolu s amatérskými projevy satanismu a drobnostmi z voodoo a lidového učení amerických Indiánů. Čarodějnictví je velmi "volné" nábo ženství, pokud jde o rituální praktiky, ale má určité základní principy a rituální zvyklosti, které je třeba dodržovat. V křesťanství existuje mnoho církví (například episkopální, římskokatolická, baptistická, metodistická).
Podobně je tomu v čarodějnictví. Stejně jako neexistuje jedno náboženství, které by vyhovovalo všem lidem, není jedno vyznání čarodějnictví, které by bylo vhodné pro všechny čarodějnice. A tak by to také mělo být. Jsme různí. Náš původ - etnický i sociální - se značně liší. Často se říká, že existuje mnoho cest, ale všechny vedou do stejného středu.
Čarodějnictví je životním stylem a zároveň je i náboženstvím. Nemusí nutně znamenat, že pokud jsi čarodějnice a vyznáváš Umění, tak jsi Wiccan/ka! Čarodějnictví je velmi starým náboženstvím, prý existuje téměř 6000 let. Obsahuje v sobě monoteistické (věří v Jednotný životní princip) a pohanské (uznává dva základní aspekty božství: Boha a Bohyně) prvky. Pro moderní nábožensky založené ženy je Umění velmi vítaným východiskem.
Čarodějnice pomocí svých rituálů pracují s neviditelným světem, aby pozitivně ovlivnili sami sebe a svět kolem nás. Pokud máte zvláštní schopnosti: např. umíte astrálně cestovat či ovládáte telepatii, ještě to neznamená, že jste čaroděj nebo čarodějka.
Často se objevují otázky : "Jak jste přišla k čarodějnictví?" "Co je pro to třeba udělat?". Z mnoha nich je cítit přání zvládnout ty "tajemné síly" a být schopný manipulovat s okolím. Podstata čarodějnictví v tom opravdu není. Nedá se to dost dobře popsat, je to jen určitý a naléhavý pocit, že máte pokračovat v učení. Vlastně jsem byla vždy blízko toho, co dělám.
K základním tradicím patří úcta k přírodě, dříve hlavně s důrazem na plodnost, dnes spíše na ochranu životního prostředí. Čarodějnictví nemá žádného vůdce či zakladatele. Vyvíjí se přirozeně s potřebami člověka.
Čarodějnictví není rovněž o image. Můžete klidně všude hodit v černém hábitu, nosit pentagram, barvit si vlasy a výrazně se malovat. Budete sice nápadní a možná trochu nahánět hrůzu … jenže co je uvnitř té skořápky? Skutečná víra a přesvědčení anebo jen potřeba dodat si jistotu, a utvořit kolem sebe opar tajemná?

