close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

Makaréš- 2. část

27. srpna 2008 v 15:38 | Selene |  Život nebo legenda
Když se Murtagh otočil spatřil svého bratrance. A pak mu zazvonilo v uších a před očima mu zatančily hvězdy. Spadl na zem. Chvíli se otřepával a pak se na Rorana znovu podíval. Ten poskakoval v kruhu a mnul si pravou ruku. Murtagh si zamnul tvář. Roran se po něm znovu vrhnul, přistál na něm a pustili se do lítého boje. Bušili do sebe hlava nehlava. Tu Murtagh nakopl Rorana, tu mu Roran vrzail další políček a tak to pokračovalo dál a dál. V šíleném propletenci se váleli po udusaném trávníku. Až do doby než se ozvalo velitelské a rozzuřené: "Letta!" V tu chvíli oba ztuhli, s napřaženými pěstmi k políčku. Murtagh ležel na zádech a pevně svíral klopu Roranova kabátce, pravou rukou se právě chystal zasadit mu pořádný políček. Roran klečel na Murtaghovi, držel jej téměř pod krkem a také prvou rukou se rozmachoval k dalšímu políčku. Tuon si dala ruce v bok. "Chovaté se jak malý děcka! Tohle Eragonovi nepomůže. Když se tu budete mlátit jak nezralý žito!" Oba k ní otočili alespoň oči. Byla malá a útlá, ale přece měla respekt. "On si to zasloužil…" začal reptat Roran, ale Tuon jej okamžitě uťala. "Mateřský mlíko v hrnku!" Roran vyvalil oči a zmlkl. Murtagh raději nic neříkal, věděl co by následovalo. "Ták, teď se jeden druhýmu pěkně omluvíte." To bylo pod Murtaghovu důstojnost. "Já se nikdy neomluvím!" "Jak chcete. V tom případě vás tady budu držet tak dlouho, dokud nepřijdete k rozumu!" Složila ruce na prsou, sedla si po turecku a dívala se na ně. Estel si stoupnul za ni, spolu se Safirou a Trnem, který nesouhlasně vrtěl hlavou. Hlupáku! Takhle snadno se nechat svést vztekem! "Asi nás nepustí,co?" Zeptal se Roran. "To ne." Odpověděl Murtagh. Do očí mu vhrkly slzy. Takhle jej a Eragona držela Safira cestou k Vardenům. "Co se tady děje?" to byla Eleanor. Spolu s ní přicházel Gawyn, Arya a elf, kterého Murtagh ještě neviděl. Ten měl kamennou tvář, studené modré oči, černé vlasy zastřižené po ramena a stažené koženou čelenkou. Na sobě měl přesně padnoucí zelený kabátec, šedé, úplé spodky, měkké boty po kolena a barvoměnivý plášť. U pasu měl těžký meč, který však vypadal jakoby byl elfovou součástí. Zatímco si elfa prohlížel Tuon vyprávěla co, že se tady vlastně stalo. "…a tak jsem je tady chytila. Dokud se neomluví tak je nepustím." Eleanor zaklonila hlavu a vybuchla smíchy. Byl to nenucený ryzí smích, jako zvonečky. Na chvíli byli úplně někdy jinde. Ne uprostřed války, ne chyceni kouzlem, měli své blízké u sebe. Přestala se smát, a celé kouzlo bylo rázem pryč. Roran si povzdychl. "Murtaghu, bratranče, chci se ti omluvit, za všechno. Neměl jsem to dělat, neměl jsem ti nic vyčítat, ani tě praštit. Já, prostě, jen… Promiň. Vážně promiň." Murtagh zamrkal. "No… Já bych se měl taky omluvit. Byl jsem hrozně sobecký a bezohledný. Kdybys byl tu tak se nic z toho nestalo. Ty by sis Eragona nenechal vzít. Promiň, i za ten políček." Řekl a oba se rozesmáli. V tom je Tuon pustila, jejich paže nachystané k políčkům se dali do pohybu a… Murtaghovi znovu zazvonilo v uších a před očima měl hvězdičky. Avšak, byli na tom podobně. Roran dostal takovou pecku až odpadl dozadu, mnul si tvář a divoce mrkal. Tuon se tvářila pobaveně a nadmíru spokojeně. "To jsi nemusela." Zabručel Murtagh. Zasmála se. "Jak to, že jsi tu tolik brzo? Jak ses o tom dozvěděl?" Otočil se Murtagh na Rorana. "No…" Začal Roran. "Když jsme došli do vesnice už se začínalo šeřit. Pak jsme pojedli a šli spát. Ještě chvíli nám Horst a ostatní vyprávěli co se dělo, když jsme byli pryč. A pak nás v noci vzbudil křik, byl to posel, hledal mě. Řekl mi o smrti jejího bratra a taky o tom, že Galbatorix unesl Eragona. No a tak jsem se sbalil a vyrazil sem, s tím, že tě asi přerazím, když, už nezabiji." Dokončil se smíchem. Tento smích však byl nucený. "Tak… Co budeme dělat?" Arya se vždy dokázala trefit. Všichni se na ni podívali. "No, tak přišli jsme o Jezdce i o vůdce. Navrhuji, abychom si zvolili dočasného vůdce. A navrhuji, aby jím byl někdo, kdo zná Galbatorixe." Otočila se na Murtagha. A ten se otočil na Tuon. "No, myslím, že by to měla být Tuon. Ona jej zná nejlépe za nás všech." Tuon se rozpačitě rozhlédla kolem. Všichni přikyvovali. "Tedy, staniž se. Tuon, teď jsi naší vůdkyní. Na tvůj rozkaz půjdeme do boje i budeme ustupovat." Pak Arya poklekla a políbila Tuon ruku s gedwey ignasia. Všichni nad jejím počínáním zůstali ohromeně hledět. Nejvíce překvapená byla Tuon, vzala Aryu za ruce a pomohla jí vstát. "Nejsem on. Tohle už nikdy nedělej. Princezno." Zdůraznila Aryin titul. Elfka se usmála. "No, jestli jste skončili, dámy, mohli bychom naplánovat co uděláme." Při zvuku toho hlasu sebou Murtagh trhnul. Byl to onen černovlasý elf. Eleanor mu věnovala zničující pohled. "Dávej si pozor na jazyk, gaidine, když mluvíš s princeznami." Obrátil na ni pozornost svých modrých očí. "Jak přikazuješ, má paní." A dotkl se rukou nejdříve jílce a potom srdce, a nakonec se mírně poklonil. Elfka si kupodivu povzdechla a zavrtěla hlavou. Elf se pousmál. Gawyn se, naopak, zamračil. "Takže?" Zeptal se Murtagh. "Co uděláme, má paní?" Chvíli přemýšlela. "Tak za prvé: zbudujeme tábory, pro uprchlíky. Válkou trpí příliš mnoho lidí, přicházejí o domovy… A za druhé: vytáhneme vší silou proti království." Murtagh čekal, že vydá rozkaz najít Eragona. Ale nic takového neudělala. Všichni se rozhlíželi v očekávání onoho rozkazu. "Tuon, a co Eragon?" Zeptal se jí, po delší době. Povzdechla si. "To jej nezachráníme?" "Ne." Řekla se vší autoritou. "Proč?" Nedokázal odolat. Byl rozčílený. "Omluv mne. Ale já půjdu zachránit svého bratra!" "Nikam nepůjdeš!" vykřikla. Otočil se k ní zády a vyrazil ke svému stanu. "Stůj!" vykřikla. Šel dál. "To je rozkaz!" Otočil se na ni, slzy v očích. "A ty uděláš co? Necháš ho tam? Galbatorixovu napospas? To nedovolím. Pochop to. Buď jej zabije nebo donutí odpřísáhnout, tak jako mě. Tohle já nedopustím!" Ke konci už na ni řval. "Tak mě teď nech jít! Vím, že on by udělal totéž." "Ale já nemůžu." Zašeptala. Zarazil se. "Cože?" Pohlédla na něj. "Nemůžu tě nechat jít" Po tváři jí stekla slza. Stále šeptala. "Proč? K sakru řekni mi proč?!" Takhle na ni nikdy nekřičel. A hned mu to taky bylo líto. Po tvářích jí tekly hotové proudy slz. "Protože jsem přísahala!" Křikla. "Murtaghu, on to věděl, nebo alespoň tušil. Nepřeje si, aby jej kdokoli hledal. A už vůbec ne ty!" Znova si sedla a zabořila tvář do dlaní. Věděla co tou přísahou Murtaghovi způsobila. "Proč jsi mi o tom neřekla?" Zašeptal, neschopen vydat hlasitější zvuk. "Součástí mé přísahy bylo, že o tom nikomu neřeknu, dokud nepřijde ta správná chvíle." Procedila skrz vzlyky. "Prosím, odpusť mi to. Dělala jsem jen to, co po mně Eragon chtěl." Najednou nevěděl co má dělat. Murtaghu! Poslechni ji. Musíš ji teď cvičit, aby jste měli proti Galbatorixovi převahu. Teď nesmíš zklamat. Ani mě, ani ji, ani Vardeny, ani sebe a ani bratra. Murtagh na Trna vděčně pohlédl a objal jej kolem šupinatého krku. Safira sklopila hlavu a odcházela do lesa. "Safiro!" zavolal na ni. Otočila hlavu. Teď ji nech. Půjdu za ní i s Estelem…. Dobrá. Pustil Trna a on i malý zelený dráček vyrazili za Safirou. Murtagh se rozhlédl po ostatních. Arya seděla u Tuon a něco jí velice důrazně šeptala, a Eleanor se bavila s černovlasým elfem, chvílemi mu hrozila, dokonce i pěstí, on vše snášel bez mrknutí oka. Jen Gawyn tam stál a také se rozhlížel, po chvíli došel k Murtaghovi. "Kdo je to?" Zeptal se elfa a kývl hlavou směrem k Eleanoře a neznámému elfovi. "On? No, on je smrtonoš. Gaidin. Doslova "bratr smrti". Je vycvičený pro ni i umřít. Je tu aby moji sestru chránil." Zamračil se na elfa. "Jak je tu dlouho? Ještě jsem ho tu neviděl." "To je dost možné, ale přijel s námi. Nedá o sobě vědět, když nechce. Ale pořád je tu. Nemám ho rád. Běhá mi z něj mráz po zádech." Otřásl se. "Jak se jmenuje?" "Jmenuje se Lan. Je úplně v pohodě, jen… No, my se moc rádi nemáme." Murtagh se na Gawyna pozorně zadíval. "Proč?" "Byl to můj mistr meče. Naučil mě o boji všechno. No a při cvičném zápase jsem mu zlomil nos." Murtagh vybuchl smíchy. Gawyn se k němu po chvíli přidal. Lan jim oběma věnoval studený pohled a odešel. Eleanor se za ním dlouho dívala. "A teď, řekla, je na čase zjistit co v tobě je." A s tím se otočila k Tuon. Ta mezitím přestala plakat. Teď vstala, a šla za Eleanor k cvičišti. Tam si obě vzali cvičné meče, což bylo několi prutů svázaných dohromady, a každá vyrazila k jednomu konci cvičiště. Eleanor se vyslékla do košile a zaujala postoj, opět přesunula pravou nohu a opřela se o ni. Oba meče si podivně skroutila kolem těla. Najednou Murtagh pocítil zvláštní nutkání. "Eleanor, mohu já?" Eleanor jen mlaskla, ale ustoupila stranou. Tuon jen zalapala po dechu. Murtaghsi svlékl kabátec a zaujal vyčkávací postoj. Stoupnul si úplně stejně jako Eleanor před ním. Tuon zaujala taktéž vyčkávací postoj, "Levhart ve vysoké trávě". Stála na předsunuté pravé noze, záda rovná, oba meče, zasunuté do pochev, držela za jílce. Zaútočila na něj "Pampeliškou ve větru" a prudce vyrazila kupředu. A teprve potom začala ta správná bitva. Zasypávali se sériemi těch nejtěžších a nejsložitějších úderů, ve snaze přijít s něčím složitým, aby to protivníka vykolejilo. Ale ani jednomu se nedařilo získat převahu. Murtagh ustoupil pomocí figury zvané "Soumračný déšť", otočil se kolem své osy a chystal se do "Rozvité růže", aby jí mohla vzít oba meče, ale Tuon využila jeho obratu a pomocí "Štiky ve vodě" mu vyrazila meč z ruky a "Černými oblázky na sněhu" jej srazila k zemi. Přitiskla mu hrot cvičného meče k hrudi. "Mrtev." Zašeptala. Pak odložila meče a podala mu ruku. "Kde ses tohle všechno naučila?" Zeptal se nevěřícně. Pousmála se. "No… Dívala jsem e, když ses učil s Tornakem a pak s mým otcem." Zakroutil hlavou. Všichni tam stáli okolo čtverce a nyní Tuon blahopřáli k vítězství. Všichni se smáli, jak mu to nandala. Dokonce i Murtagh se rozesmál. Potom šli na oběd. Murtagh si, s bolestným výrazem, uvědomil, že od večeře nic nejedl. A tak, i když byla UHO, hladově vše snědl. Byl opět dušená králík, chléb a UHO. Stejně jako předešlý den. Potom už se všichni chystali k přesunu. Někteří vojáci balili všechno potřebné, jiní rychle chystali věci pro uprchlický tábor, který se zde měl zbudovat. A ostatní, těch bylo nejméně, šli do lesa, na dříví a navíc věděli, že na druhé straně lesa jsou uprchlíci z vesnice Melian. Ráno měli vyrazit, hned jak sbalí stany. Murtagh pomáhal stavět opevnění budoucího tábora, pracovali celé odpoledne. Potom ještě pomáhal připravovat večeři, ale to už se vrátili vojáci s některými uprchlíky. A začal další shon. Honem jim přichystat jídlo, pokrývky a spoustu dalších věcí. Najednou Murtagh začal hledat Tuon, ale nikde ji namohl najít. A pak ji uviděl. Byla překrásná. Měla na sobě prosté hnědé šaty, které jí dala Arya, a na hlavě nic neměla, takže byl vidět její dorůstající ježek. Díky krátkým vlasům ještě více vynikly její velké oči. Chvíli si ho také prohlížela, ale potom se vrátila ke své činnosti, a podala misku s jídlem malému chlapci. Těšil se, až s ní zase bude sám, ale věděl, že to nebude nijak brzo. Ještě stále byl jako ve snu. Šel si lehnout. Spal neklidně, matně si uvědomoval, že si přišla lehnout k němu. Když v tom se mu hlavou rozezněl Trnův hlas:Murtaghu! Spojil se se Safirou.Bylo jediné co mu Trn řekl. To Murtaghovi stačilo. "Co říkal, Safiro?"
***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama