Murtaghovi se rozšířily oči úžasem i štěstím. Je živý. Bylo to jediné co mu běželo hlavou. Vyskočil z postele a objal Tuon. Byla šťastná, že on je šťastný. Takový pocit štěstí nezažil už dlouho. Naposledy asi když trn poprvé chrlil oheň. To byl hodně šťastný z Trnova úspěchu.
Teď to však bylo něco úplně jiného. Zjistil, že po tvářích mu kanou slzy. Byly to slzy štěstí. Murtaghova štěstí. V tu chvíli je chtěl rozdat celému světu.
Zítřejší bitva nabývala nového rozměru. Půjde si pro bratra a společně odejdou. Byl jen rád, že se Roran musel vrátit za vesničany. Nechtěl ho vzít s sebou, když zjistili, že Katrina je těhotná. Nechtěl, aby zabili otce ještě nenarozenému dítěti.
Po tomto výbuchu radosti šli všichni spát. Jen Safira si ještě dlouho povídala s Eragonem.
Murtagh se svalil na postel, byl úplně vyčerpaný. Tuon vklouzla vedle něj, jen co se vysoukala z šatů. V bílé spodničce se kradla k posteli, myslela si, že už spí. Vklouzla pod peřinu, naklonila se k němu a políbila jej na tvář. Murtagh zabručel, že ještě nespí a Tuon se tichounce zasmála. Otočil se na ni a opřel se o lokat, aby na Tuon ve tmě lépe viděl.
Upírala na něj divoké hnědé oči. Mávala dlouhými řasami. Až se skoro dělal průvan. Ostříhané černé vlasy už jí sice dorůstaly, ale pořád to byl je ježek. Avšak díky krátkým vlasům vynikly špičaté uši. Ačkoli nebyla nesmrtelná jako elf, a dokud nebyla Dračím Jezdcem nemohla ani kouzlit, zdědila elfskou krásu a nespoutanost. Usmála se tomu, že ji tak dlouho studuje, a ve tvářích se jí udělaly roztomilé dolíčky. Byla o dva roky mladší než Murtagh, takže v podstatě ještě dítě. Přesto se už od raného dětství chovala jako dospělá. Miloval ji pro její odpor králi, pro to, že se ho jako jedna z mála nebála.
"Je pozdě. A zítra nás čeká velký den." Řekla.
Políbila jej na rty a lehla si do jeho náručí. Opřela si hlavu o jeho hruď jako už snad stokrát a usnula. Murtagh ještě chvíli poslouchal její tichý dech ale pak únava přemohla i jeho. Usnul.
Když se Murtagh probudil, Tuon už stála ve stanu, oblečená do spodků a kabátce a zrovna si obouvala měkké kožené boty. Prudce škubala za šňůrky bot, jakoby byla rozčílená. Pak vzala holenní brnění a také si jej na lýtkách stáhla šňůrkami.
Pak ale udělala něco, co Murtagh nečekal. Vysvlékla si kabátec a zašla za zástěnu, kam si oba dávali své oblečení. Když po chvilce vyšla, měla na sobě pevný, kožený korzet, od ním bílou košili a právě si přidělávala chrániče na předloktí. Kabátec měla přehozený přes rameno. Korzet byl ještě pošitý železnými kolečky, aby lépe chránil.
Tuon došla ke stolu a začala z něj brát malé dýky. Jednu po druhé je zasunovala do korzetu, tak, že Murtagh absolutně neviděl, kde dýka je. Prostě jakoby zmizely.
Oblékla si kabátec a připnula si opasek s meči. Nadechla se a otočila se na něj. Umívala se, očividně se sebou spokojená. Protože Estel by ještě příliš malý měl dnes letět na Safiře.
"Dobré ráno." Popřála mu, když se loudal z postele.
Zabručel na ni odpověď a došel k malému umyvadlu. Opláchl si obličej a studená voda mu stékala až po zádech. To jej dokonale probralo. Tuon mezitím vyšla ze stanu a začala dávat brnění na Safiru a něco málo také na Estela.
Murtagh se začal soukat do své vlastní zbroje. Byla to ta zbroj co ji dostal od Galbatorixe. Nablýskaná, nádherná. Oblékl si čisté spodky a čistou košili. Obul si boty a vyšněroval je až pod koleno, stejně jako Tuon. Pak se stojanu vzal holenní brnění a také si jej přivázal. Následovala drátěná košile, sahající mu do půli lýtek. Pak ze stojanu sundal brnění zakrývající trup a záda a začal se soukat do něj. To už bylo složitější. Ještě ho na bocích stáhnul pevnými koženými šňůrkami a zbývaly mu jen chrániče na předloktí a přilba. Už stál v plné zbroji ve stanu a připínal si opasek se Zar´rocem.
Vyšel ven. Byla ještě tma. Dobré ráno. Popřál Trnovi. Ten jen pohodil hlavou a šťouchl do svého brnění.
Tak už mi to nasaď ať můžeme králi ukázat co nás naučil! Řekl Trn bojovně.
Murtagh se tedy dal do práce. Po pár minutách byl hotov.
Pak k nim přišla Arya, Eleanor, Orik a Orrin, aby doladili poslední kousky bitvy. Byl to prostý plán a proto bylo jasné, že musí vyjít.
Pak už se všechno dělo velmi rychle. Vojáci se sešikovali, někteří museli zůstat tady, aby to království nebylo podezřelé. Murtagh, Tuon, Eleanor a její bratr Gawyn a ještě ten podivný elf Lan, se postavili do řady a propojili své mysli, tak, aby si mohl propůjčovat energii.
Až dosáhli tohoto stavu přidali se k nim všichni tři draci. Pak si Murtagh co nejlépe sestavoval v mysli obraz krajiny asi 2 míle od Makaréše.
Už. Začal odříkávat zaklínadlo a ve vzduchu před nimi se začínal utvářet otvor, kterým bylo vidět na zvlněnou pláň a na Dračí hory. Samozřejmě, že by to zvládl sám jen s pomocí trna, ale takhle se spotřebovaná energie rozložila mezi všechny rovnoměrně a nikdo z nich nebyl vyčerpaný.
Otvor se rozšířil do takové velikosti, aby jím prošel drak a vojáci se začali rychle přesunovat, skrz. Konečně prošel poslední voják. Pak následovala Arya, se svým koněm, po ní šel Lan, Eleanor a Gawyn, také s koňmi. Tam se museli rozloučit. Tuon a Murtagh poletí, aby mohli otvor zavřít. Poslední co viděli, než se otvor zavřel, byli nasedající elfové a vojsko dávající se na pochod.
Nasedli také a vzlétli. V několika momentech vyletěli tak vysoko, že pozorovatel ze země je buď neviděl a nebo si myslel, že je to pták. Bok po boku vyrazili na severozápad. Slunce už stálo nad obzorem a začínalo se pouštět na svou každodenní pouť.
Asi 2 hodiny před večeří se konečně zase přidali k ostatním. Slunce už se chýlilo na západ. Bylo poznat, že nikdo moc nespěchal, a Murtagh s Tuon nechtěli draky uštvat. Ostatní už na ně čekali, na dohodnutém místě a odpočívali. Stáli schovaní v lese, několik set metrů od pevnosti. Murtagh sám se musel divit tomu, že je nezahlédli. Všichni ještě honem sbírali síla na divoký běh k pevnosti.
Teď byla řada na Tuon, Eleanor a Aryi. Měli se nabourat do myslí vojáků u brán a otevřít je. Orrin seděl na svém koni v čele vojska lidí. V čele trpaslíků stál Orik a v čele elfů stál Gawyn a Lan. Eleanor a Arya se k nim přidají za okamžik. Murtagh, spolu s Trnem, vzal Estela a Safiru do hor, nasbírají si pár kamínků. V momentě, kdy se vzdálili a záhlédli je hlídky na střílnách vyběhlo vojsko z lesa a začala ta správná mela. Královi vojáci začali otvírat brány a pouštět nepřátele dovnitř, zatímco jejich přátelé se je snažili zastavit.
Murtagh s draky se už vracel. Pod sebou uviděl dva jezdce na koních jak uhánějí k městu a na velkém kameni stála další postava a zuřivě na ně mávala. Safira sklopila křídla a střemhlav se řítila k zemi, v posledním okamžiku je roztáhla a prudce zabrzdila. Tuon rychle nasedla a už se obě řítily k Murtaghovi. Safira byla vynikající letec.
Pevnost byla těsně pod nimi. Murtagh rychle hledal kobky. Estel sice hodil svůj kámen na palác, ale škodu napáchal a to bylo hlavní. Safira se rozletěla a pustila svůj kámen na nádvoří před kobkami, aby se moc neponičila budova, ale aby Eragon věděl, že už jdou. Murtagh s Trnem se vrátili nad palác a doufali, že Galbatorix je v něm a oni ho tam zazdí.
Opak byl ale pravdou. Ozval se příšerný řev a zpoza paláce se vyřítil ohromný černý drak. Jeho Jezdec okamžitě zaútočil na Murtaghovu mysl. Tuon na oplátku útočila na mysl svého otce, aby jej rozptýlila. Udeřila hodně silně. Všichni se ponořili do souboje se Šruikanem a Galbatorixem. A dole pod nimi taky zuřila bitva. A slunce už pomalu zapadalo.
***
Eragon se probral příšernou ránou. Zděšeně se posadil a rozhlížel se po cele. Byla čistá a uklizená. Pod sebou měl novou "postel" s čistými přikrývkami a na podlaze nebylo ani zmínky po včerejšku. Pohlédl na svá zápěstí, poprvé od doby co je prořízl. Na každém měl tenkou bílou jizvu, asi jako připomínku. Bezděčně si po nich přejížděl prsty.
Ozvala se další rána a celé vezení se zatřáslo. Eragon se usmál. Už si pro něj jdou. Posadil se na turka, opřel si zády o zeď, ruce, dlaněmi vzhůru si položil na kolena a vyčkával. Zavřel oči a odpoutal se od svého těla, toulaje se v myšlenkách. Dlouho slyšel jen řev draků a křik umírajících vojáků.
Pak se ozval rachot u dveří.
"Sakra! Nejde to otevřít!"
Murtagh klel jak nejlépe uměl, ale dveře se stejně neotevřely.
Eragon se v duchu smál. Začínal se probírat. Ale nedokázal to. Bylo mu jako když spíte a máte strašný sen a přesto se z něj sami nemůžete vzbudit. Potřebujete vás aby někdo probudil. A to přesně potřeboval Eragon.
Z druhé strany se nejdnou ozvalo: "Jierda huildr."
A dveře se rozletěly. V nich stál Murtagh v brnění. Vytřeštil oči a rozběhl se k němu.
***
Nasuada se probudila časně ráno. Nadechla se chladného ranního vzduchu, který do pokoje proudil otevřeným oknem.
Z pod vyhřáté peřiny se jí vůbec nechtělo. Ale musela. Hned zamířila do šatny a oblékla si stejně černé šaty jako předešlého dne. Jen se doplnila o stejný kabátek. Obula si střevíčky.
Celé dopoledne zůstala ve svém pokoji. Nic se jí nechtělo dělat. Nešla ani na snídani. Neměla hlad. Na oběd už však musela.
S Galbatorixem pojedli mlčky. Nasuada neměla chuť navazovat konverzaci a Galbatorix mlčel, jako vždy.
Po obědě se opět rozešli a Nasuada čekala, jako odsouzený na šibenici, na západ slunce. Na moment kdy se bude muset zaprodat tomuto příšernému muži. Hodiny se vlekli jako med. Bylo to příšerné čekání.
Nejdříve četla knihu. Ale ta ji po několika stranách přestala bavit a tak jen seděla v křesle a dívala se do zahrad.
Její pozornost nakonec upoutal rozruch venku. Vyhlédla druhého okna a zjistila, že celý palác je jako mraveniště. Všude pobíhali vojáci, řvali na sebe a snažili se zabezpečit bránu. Poslední bránu, odolávající dobytí.
To jí vrátilo náladu. Vyskočila z křesla a rozběhla se ven z paláce.
Byla u schodiště, když se ozvala příšerná rána. Otočila se a její pokoje byly prostě pryč. Místo nich byla v paláci ohromná díra. Neváhala. Rozběhla se po schodišti dolů.
Už byla v hale. Rozbíhala se ke dveřím. V momentě, kdy je otevřela a probíhala jimi ozvala se další rána, otočila se a schodiště bylo pryč. Vykřikla a seběhla po schodišti.
Pod ním byla spousta vojáků a všichni civěli na oblohu. Podívala se tam teda také. V tu chvíli se ozval hrozivý řev a zpoza paláce se vyřítil Šruikan, s Galbatorixem v sedle. Letěli přímo na tři draky, vznášející se nad palácem. Trn, Safira a malý Estel. Chvíli sledovala vzdušný souboj.
Pak ji ale něco napadlo. Vzala několik vojáků, aby jí pomohli s ohromným strojem. Sloužilo to k sestřelení nepřátelského draka nebo k zabití vzbouřených ra´zaků.
Společnými silami jej nabili. Vojáci stále v domnění, že chce se sestřelit třeba Trna, jí se vším pěkně pomohli. Nasuada si stoupla za stroj a zamířila přímo na Šruikana.
"Pal!" vykřikla.
Vojáci provedli. Šruikan zařval a začal klesat.
Vojáci se vrhli po Nasuadě. Rychle se vyhnula meči, která se zabodl do dřeva vedle ní a jeho vlastníka tvrdě nakopla do rozkroku. Muž se s bolestivým skučením skácel k zemi.
Ostatní chvíli jen tak stáli a pak se na ni vrhli s ještě větší vervou. Jeden se tak rozběhl, že když mu uhnula, vyletěl ven a tvrdě dopadl na dláždění.
Jak se za ním dívala další ji skolil na zem a přišpendlil ji vlastním tělem. Šmátrala rukou kolem sebe a zároveň se jí zvedla žaludek. Ten muž se snad v životě nemyl. Konečně něco nahmátla. Rozmáchla se a praštila ho do hlavy. Tvrdě se to do ní zaseklo a muž se na ni svalil plnou vahou. Bylo to kladivo na zaseknutí zástrčky u stroje. Rychle se z pod něj vytáhla a vyškubla meč ze dřeva.
V momentě kdy se otočila stál pod strojem rozzuřený Galbatorix. Stáli naproti sobě. Jeden druhému se díval do očí, a ani jeden nechtěl uhnout. Nakonec uhnula Nasuada. S výkřikem se na krále vrhla.
***
Murtagh bezmocně sledoval jak Safira vyhnula Šruikanovu ocasu a letí níž, aby si na chvíli oddechla. Přichystal se tedy k dalšímu útoku.
Najednou však Šruikan zařval a klesal k zemi s kopím zabodnutým do boku. Murtagh překvapeně pohlédl dolů, tam stála Nasuada za tím podivným strojem a už se na ni dosípali vojáci. Rychle začal s Trnem klesat, aby mohl do kobek.
Když byli konečně na zemi, Murtagh sklouzl a rozběhl se ke schodišti, vedoucímu dolů. Razil si cestu mezi vojáky, sekal napravo a nalevo. A čistil si cestu.
Chytl se zábradlí a pomocí něj se otočil, až to s ním škublo. Rozběhl se po schodech dolů. Věděl, že nemá moc času. Slunce už svítilo pramálo, takže v kobkách nebylo vidět na krok. Chvíli tam dole jen stál a mžikal. Konečně se trochu rozkoukal a rozběhl se k louči ve stojanu na zdi.
"Brisingr!" poručil a louč se rozsvítila.
Uviděl tu spoustu dveří a zděsil se. Pak se pořádně rozhlédl, jen u jedněch byla lavka pro vojáky na stráži. Byly na konci chodby, přímo naproti němu. Rozběhl se k nim.
Chvíli s nimi lomcoval a nadával, ale dveře se ani nehnuly.
"Sakra. Nejde to otevřít."
A pokračoval v řetězci nadávek.
Zapřemýšlel. A už skládal slova starověkého jazyka. Kývl, až byl spokojen.
"Jierda huildr."
Dveře se rozlétly na spoustu kousků. Chvilku počkal, než se usadil prach a vběhl dovnitř.
Eragon seděl opřený o zeď, po turecku, ruce dlaněmi vzhůru položené na kolenou. Oči otevřené, jen občas mrkl. Murtagh vyvalil oči a rozběhl se k bratrovi. Klekl si vedle něj.
"Eragone!" Nic. "Eragone!" Zase nic.
Murtagh si stáhl rukavici. Jednou rukou chytil Eragona za rameno, a pořádně mu nafackoval. Eragon vyvalil oči a chvíli jen koukal, co se mu to vlastně stalo. Murtagh se musel smát. Eragon se na něj zadíval a do očí mu vběhly slzy. Přitiskl se k bratrovi, zabořil tvář do jeho brnění. Murtagh jej objal a jemně jej začal zvedat. Eragon nebyl schopný se postavit. Proto jej Murtagh vzal do náručí a odnášel jej pryč.
Venku už to vypadalo úplně jinak. Musel být dole hrozně dlouho. Byla totiž úplná tma.Murtagh vyrazil k Trnovi, šel podhloubím, aby jej nikdo neviděl. Eragon se zachrul a vypadl Murtaghovi z náručí, tak, že jej Murtagh držel jen pod paží.
Eragon se nebezpečně zhoupl a zhluboka se nadechl. Murtagh jej chytil co nejpevněji. Najednou Eragon vykřikl: "Pozor!" a podtrhl Murtaghovi nohy, až se oba zřítili na zem. V místě, kde měli oba hrudník hvízdla černá čepel. Eragon se pohotově odkulil a popadl nedodělaný meč, tady asi byla kovárna. Galbatorix se ohnal po Murtaghovi, který tak tak stihl tasit Zar´roc. Murtagh čekal další ránu ale král se odvrátil a ohnal se za sebe.
Tam stál Eragon, ve tváři měl vepsanou odplatu za prožité utrpení. S výkřikem se vrhl po králi. Ten byl zuřivostí jeho útoku zaskočen a tak jen ustupoval. Eragon škubl zápěstím a králův meč obloukem vyletěl do vzduchu a zabodl se do dřevěného trámu. Eragon se vítězoslavně zasmál a Murtagh se rychle zvedal, aby mohli utéct.
Eragonovi se už podlamovala kolena. Netušil jak moc vypadl z kondice. Murtagh jej zachytil tak tak. Eragon ztěžka oddechoval a úplně se o bratra opřel.
Galbatorix popadl značkovač na otroky. Jeho konec, vykovaný to tvaru pro runu značící slovo "otrok", se začal doběla rozpalovat. Král se s výrazem naprostého vítězství blížil k nim. Napřahoval se, aby značku vypálil Murtaghovi do tváře a Murtagh nemohl nic dělat. Král se už napřahoval a rozžhavený kov se blížil k Murtaghově tváři.
V tu chvíli Eragon praštil Murtagha loktem do ramene a ve stejném momentě vystřelil pravou rukou proti značce. Zavřel oči. Pravou paží mu projela nesmírná palčivá bolest. Klesl na kolena a levou rukou si držel pravé zápěstí. Měl co dělat aby se nerozeřval.
Murtgah se vzpamatoval dřív než král, který nechápal co vůbec Eragon udělal. Stál tam s rukou stále napřaženou a v ní držel rozžhavený kov.
Murtagh Eragona rychle popadl do náručí a už běžel pryč. Před nimi se náhle objevil Šruikan, před kterým stál Galbatorix a držel Nasuadu, která měla dýku na krku.
"Eragone, buď půjdeš se mnou, nebo ji zabiju." Řekl král a přitlačil Nasuadě dýku víc na krk. Murtagh bratra ještě víc stiskl. Už si ho nenechá vzít.
"Tak co?"
Eragon se pustil Murtagha, stál ke králi zády. Vytáhl Murtaghovi zpoza opasku dýku a schoval si ji do rukávu. Šibalsky na něj mrknul a šel ke králi. Ten se usmál na Murtagha a vlekl Nasuadu ne sedlu. Vystrčil ji do něj a ládoval se za ni, ještě Eragon a už seděli všichni.
Šruikan se odrazil a rychle nabíral výšku. Eragon sledoval jak se Murtagh zmenšuje. Murtagh tam bezmocně stál a plakal. Pak už byl tak malý, že jej Eragon neměl šanci vidět ani na osvětleném nádvoří.
A to byla jeho chvíle, byli dost vysoko. Vytáhl dýku z rukávu, rozmáchl se a vší silou ji králi zarazil do ledvin. Galbatorix zařval a Eragon se rychle vysoukal ze sedla. Vyskočil, roztáhl ruce a nohy aby zpomalil pád. Zavřel oči a volal na Safiru. Tak jej během několika momentů zachytila a pomalu se s ním snášela k zemi.
Eragon se křečovitě držel sedla dokud se neocitli zase na zemi. Tam se k němu vrhnul Murtagh a objal jej tak, že Eragona málem udusil.
"Dusíš… Dusíš mě." Sípal Eragon a Murtagh se jen smál.
Všichni se podívali k obloze. Tam naposledy uslyšeli Šruikanův řev a králův výkřik.
"Já si tě najdu, Stínovrahu!" Jeho hlas jim zněl v uších ještě dlouho. Byl plný zloby a nenávisti.
Teď to však bylo něco úplně jiného. Zjistil, že po tvářích mu kanou slzy. Byly to slzy štěstí. Murtaghova štěstí. V tu chvíli je chtěl rozdat celému světu.
Zítřejší bitva nabývala nového rozměru. Půjde si pro bratra a společně odejdou. Byl jen rád, že se Roran musel vrátit za vesničany. Nechtěl ho vzít s sebou, když zjistili, že Katrina je těhotná. Nechtěl, aby zabili otce ještě nenarozenému dítěti.
Po tomto výbuchu radosti šli všichni spát. Jen Safira si ještě dlouho povídala s Eragonem.
Murtagh se svalil na postel, byl úplně vyčerpaný. Tuon vklouzla vedle něj, jen co se vysoukala z šatů. V bílé spodničce se kradla k posteli, myslela si, že už spí. Vklouzla pod peřinu, naklonila se k němu a políbila jej na tvář. Murtagh zabručel, že ještě nespí a Tuon se tichounce zasmála. Otočil se na ni a opřel se o lokat, aby na Tuon ve tmě lépe viděl.
Upírala na něj divoké hnědé oči. Mávala dlouhými řasami. Až se skoro dělal průvan. Ostříhané černé vlasy už jí sice dorůstaly, ale pořád to byl je ježek. Avšak díky krátkým vlasům vynikly špičaté uši. Ačkoli nebyla nesmrtelná jako elf, a dokud nebyla Dračím Jezdcem nemohla ani kouzlit, zdědila elfskou krásu a nespoutanost. Usmála se tomu, že ji tak dlouho studuje, a ve tvářích se jí udělaly roztomilé dolíčky. Byla o dva roky mladší než Murtagh, takže v podstatě ještě dítě. Přesto se už od raného dětství chovala jako dospělá. Miloval ji pro její odpor králi, pro to, že se ho jako jedna z mála nebála.
"Je pozdě. A zítra nás čeká velký den." Řekla.
Políbila jej na rty a lehla si do jeho náručí. Opřela si hlavu o jeho hruď jako už snad stokrát a usnula. Murtagh ještě chvíli poslouchal její tichý dech ale pak únava přemohla i jeho. Usnul.
Když se Murtagh probudil, Tuon už stála ve stanu, oblečená do spodků a kabátce a zrovna si obouvala měkké kožené boty. Prudce škubala za šňůrky bot, jakoby byla rozčílená. Pak vzala holenní brnění a také si jej na lýtkách stáhla šňůrkami.
Pak ale udělala něco, co Murtagh nečekal. Vysvlékla si kabátec a zašla za zástěnu, kam si oba dávali své oblečení. Když po chvilce vyšla, měla na sobě pevný, kožený korzet, od ním bílou košili a právě si přidělávala chrániče na předloktí. Kabátec měla přehozený přes rameno. Korzet byl ještě pošitý železnými kolečky, aby lépe chránil.
Tuon došla ke stolu a začala z něj brát malé dýky. Jednu po druhé je zasunovala do korzetu, tak, že Murtagh absolutně neviděl, kde dýka je. Prostě jakoby zmizely.
Oblékla si kabátec a připnula si opasek s meči. Nadechla se a otočila se na něj. Umívala se, očividně se sebou spokojená. Protože Estel by ještě příliš malý měl dnes letět na Safiře.
"Dobré ráno." Popřála mu, když se loudal z postele.
Zabručel na ni odpověď a došel k malému umyvadlu. Opláchl si obličej a studená voda mu stékala až po zádech. To jej dokonale probralo. Tuon mezitím vyšla ze stanu a začala dávat brnění na Safiru a něco málo také na Estela.
Murtagh se začal soukat do své vlastní zbroje. Byla to ta zbroj co ji dostal od Galbatorixe. Nablýskaná, nádherná. Oblékl si čisté spodky a čistou košili. Obul si boty a vyšněroval je až pod koleno, stejně jako Tuon. Pak se stojanu vzal holenní brnění a také si jej přivázal. Následovala drátěná košile, sahající mu do půli lýtek. Pak ze stojanu sundal brnění zakrývající trup a záda a začal se soukat do něj. To už bylo složitější. Ještě ho na bocích stáhnul pevnými koženými šňůrkami a zbývaly mu jen chrániče na předloktí a přilba. Už stál v plné zbroji ve stanu a připínal si opasek se Zar´rocem.
Vyšel ven. Byla ještě tma. Dobré ráno. Popřál Trnovi. Ten jen pohodil hlavou a šťouchl do svého brnění.
Tak už mi to nasaď ať můžeme králi ukázat co nás naučil! Řekl Trn bojovně.
Murtagh se tedy dal do práce. Po pár minutách byl hotov.
Pak k nim přišla Arya, Eleanor, Orik a Orrin, aby doladili poslední kousky bitvy. Byl to prostý plán a proto bylo jasné, že musí vyjít.
Pak už se všechno dělo velmi rychle. Vojáci se sešikovali, někteří museli zůstat tady, aby to království nebylo podezřelé. Murtagh, Tuon, Eleanor a její bratr Gawyn a ještě ten podivný elf Lan, se postavili do řady a propojili své mysli, tak, aby si mohl propůjčovat energii.
Až dosáhli tohoto stavu přidali se k nim všichni tři draci. Pak si Murtagh co nejlépe sestavoval v mysli obraz krajiny asi 2 míle od Makaréše.
Už. Začal odříkávat zaklínadlo a ve vzduchu před nimi se začínal utvářet otvor, kterým bylo vidět na zvlněnou pláň a na Dračí hory. Samozřejmě, že by to zvládl sám jen s pomocí trna, ale takhle se spotřebovaná energie rozložila mezi všechny rovnoměrně a nikdo z nich nebyl vyčerpaný.
Otvor se rozšířil do takové velikosti, aby jím prošel drak a vojáci se začali rychle přesunovat, skrz. Konečně prošel poslední voják. Pak následovala Arya, se svým koněm, po ní šel Lan, Eleanor a Gawyn, také s koňmi. Tam se museli rozloučit. Tuon a Murtagh poletí, aby mohli otvor zavřít. Poslední co viděli, než se otvor zavřel, byli nasedající elfové a vojsko dávající se na pochod.
Nasedli také a vzlétli. V několika momentech vyletěli tak vysoko, že pozorovatel ze země je buď neviděl a nebo si myslel, že je to pták. Bok po boku vyrazili na severozápad. Slunce už stálo nad obzorem a začínalo se pouštět na svou každodenní pouť.
Asi 2 hodiny před večeří se konečně zase přidali k ostatním. Slunce už se chýlilo na západ. Bylo poznat, že nikdo moc nespěchal, a Murtagh s Tuon nechtěli draky uštvat. Ostatní už na ně čekali, na dohodnutém místě a odpočívali. Stáli schovaní v lese, několik set metrů od pevnosti. Murtagh sám se musel divit tomu, že je nezahlédli. Všichni ještě honem sbírali síla na divoký běh k pevnosti.
Teď byla řada na Tuon, Eleanor a Aryi. Měli se nabourat do myslí vojáků u brán a otevřít je. Orrin seděl na svém koni v čele vojska lidí. V čele trpaslíků stál Orik a v čele elfů stál Gawyn a Lan. Eleanor a Arya se k nim přidají za okamžik. Murtagh, spolu s Trnem, vzal Estela a Safiru do hor, nasbírají si pár kamínků. V momentě, kdy se vzdálili a záhlédli je hlídky na střílnách vyběhlo vojsko z lesa a začala ta správná mela. Královi vojáci začali otvírat brány a pouštět nepřátele dovnitř, zatímco jejich přátelé se je snažili zastavit.
Murtagh s draky se už vracel. Pod sebou uviděl dva jezdce na koních jak uhánějí k městu a na velkém kameni stála další postava a zuřivě na ně mávala. Safira sklopila křídla a střemhlav se řítila k zemi, v posledním okamžiku je roztáhla a prudce zabrzdila. Tuon rychle nasedla a už se obě řítily k Murtaghovi. Safira byla vynikající letec.
Pevnost byla těsně pod nimi. Murtagh rychle hledal kobky. Estel sice hodil svůj kámen na palác, ale škodu napáchal a to bylo hlavní. Safira se rozletěla a pustila svůj kámen na nádvoří před kobkami, aby se moc neponičila budova, ale aby Eragon věděl, že už jdou. Murtagh s Trnem se vrátili nad palác a doufali, že Galbatorix je v něm a oni ho tam zazdí.
Opak byl ale pravdou. Ozval se příšerný řev a zpoza paláce se vyřítil ohromný černý drak. Jeho Jezdec okamžitě zaútočil na Murtaghovu mysl. Tuon na oplátku útočila na mysl svého otce, aby jej rozptýlila. Udeřila hodně silně. Všichni se ponořili do souboje se Šruikanem a Galbatorixem. A dole pod nimi taky zuřila bitva. A slunce už pomalu zapadalo.
***
Eragon se probral příšernou ránou. Zděšeně se posadil a rozhlížel se po cele. Byla čistá a uklizená. Pod sebou měl novou "postel" s čistými přikrývkami a na podlaze nebylo ani zmínky po včerejšku. Pohlédl na svá zápěstí, poprvé od doby co je prořízl. Na každém měl tenkou bílou jizvu, asi jako připomínku. Bezděčně si po nich přejížděl prsty.
Ozvala se další rána a celé vezení se zatřáslo. Eragon se usmál. Už si pro něj jdou. Posadil se na turka, opřel si zády o zeď, ruce, dlaněmi vzhůru si položil na kolena a vyčkával. Zavřel oči a odpoutal se od svého těla, toulaje se v myšlenkách. Dlouho slyšel jen řev draků a křik umírajících vojáků.
Pak se ozval rachot u dveří.
"Sakra! Nejde to otevřít!"
Murtagh klel jak nejlépe uměl, ale dveře se stejně neotevřely.
Eragon se v duchu smál. Začínal se probírat. Ale nedokázal to. Bylo mu jako když spíte a máte strašný sen a přesto se z něj sami nemůžete vzbudit. Potřebujete vás aby někdo probudil. A to přesně potřeboval Eragon.
Z druhé strany se nejdnou ozvalo: "Jierda huildr."
A dveře se rozletěly. V nich stál Murtagh v brnění. Vytřeštil oči a rozběhl se k němu.
***
Nasuada se probudila časně ráno. Nadechla se chladného ranního vzduchu, který do pokoje proudil otevřeným oknem.
Z pod vyhřáté peřiny se jí vůbec nechtělo. Ale musela. Hned zamířila do šatny a oblékla si stejně černé šaty jako předešlého dne. Jen se doplnila o stejný kabátek. Obula si střevíčky.
Celé dopoledne zůstala ve svém pokoji. Nic se jí nechtělo dělat. Nešla ani na snídani. Neměla hlad. Na oběd už však musela.
S Galbatorixem pojedli mlčky. Nasuada neměla chuť navazovat konverzaci a Galbatorix mlčel, jako vždy.
Po obědě se opět rozešli a Nasuada čekala, jako odsouzený na šibenici, na západ slunce. Na moment kdy se bude muset zaprodat tomuto příšernému muži. Hodiny se vlekli jako med. Bylo to příšerné čekání.
Nejdříve četla knihu. Ale ta ji po několika stranách přestala bavit a tak jen seděla v křesle a dívala se do zahrad.
Její pozornost nakonec upoutal rozruch venku. Vyhlédla druhého okna a zjistila, že celý palác je jako mraveniště. Všude pobíhali vojáci, řvali na sebe a snažili se zabezpečit bránu. Poslední bránu, odolávající dobytí.
To jí vrátilo náladu. Vyskočila z křesla a rozběhla se ven z paláce.
Byla u schodiště, když se ozvala příšerná rána. Otočila se a její pokoje byly prostě pryč. Místo nich byla v paláci ohromná díra. Neváhala. Rozběhla se po schodišti dolů.
Už byla v hale. Rozbíhala se ke dveřím. V momentě, kdy je otevřela a probíhala jimi ozvala se další rána, otočila se a schodiště bylo pryč. Vykřikla a seběhla po schodišti.
Pod ním byla spousta vojáků a všichni civěli na oblohu. Podívala se tam teda také. V tu chvíli se ozval hrozivý řev a zpoza paláce se vyřítil Šruikan, s Galbatorixem v sedle. Letěli přímo na tři draky, vznášející se nad palácem. Trn, Safira a malý Estel. Chvíli sledovala vzdušný souboj.
Pak ji ale něco napadlo. Vzala několik vojáků, aby jí pomohli s ohromným strojem. Sloužilo to k sestřelení nepřátelského draka nebo k zabití vzbouřených ra´zaků.
Společnými silami jej nabili. Vojáci stále v domnění, že chce se sestřelit třeba Trna, jí se vším pěkně pomohli. Nasuada si stoupla za stroj a zamířila přímo na Šruikana.
"Pal!" vykřikla.
Vojáci provedli. Šruikan zařval a začal klesat.
Vojáci se vrhli po Nasuadě. Rychle se vyhnula meči, která se zabodl do dřeva vedle ní a jeho vlastníka tvrdě nakopla do rozkroku. Muž se s bolestivým skučením skácel k zemi.
Ostatní chvíli jen tak stáli a pak se na ni vrhli s ještě větší vervou. Jeden se tak rozběhl, že když mu uhnula, vyletěl ven a tvrdě dopadl na dláždění.
Jak se za ním dívala další ji skolil na zem a přišpendlil ji vlastním tělem. Šmátrala rukou kolem sebe a zároveň se jí zvedla žaludek. Ten muž se snad v životě nemyl. Konečně něco nahmátla. Rozmáchla se a praštila ho do hlavy. Tvrdě se to do ní zaseklo a muž se na ni svalil plnou vahou. Bylo to kladivo na zaseknutí zástrčky u stroje. Rychle se z pod něj vytáhla a vyškubla meč ze dřeva.
V momentě kdy se otočila stál pod strojem rozzuřený Galbatorix. Stáli naproti sobě. Jeden druhému se díval do očí, a ani jeden nechtěl uhnout. Nakonec uhnula Nasuada. S výkřikem se na krále vrhla.
***
Murtagh bezmocně sledoval jak Safira vyhnula Šruikanovu ocasu a letí níž, aby si na chvíli oddechla. Přichystal se tedy k dalšímu útoku.
Najednou však Šruikan zařval a klesal k zemi s kopím zabodnutým do boku. Murtagh překvapeně pohlédl dolů, tam stála Nasuada za tím podivným strojem a už se na ni dosípali vojáci. Rychle začal s Trnem klesat, aby mohl do kobek.
Když byli konečně na zemi, Murtagh sklouzl a rozběhl se ke schodišti, vedoucímu dolů. Razil si cestu mezi vojáky, sekal napravo a nalevo. A čistil si cestu.
Chytl se zábradlí a pomocí něj se otočil, až to s ním škublo. Rozběhl se po schodech dolů. Věděl, že nemá moc času. Slunce už svítilo pramálo, takže v kobkách nebylo vidět na krok. Chvíli tam dole jen stál a mžikal. Konečně se trochu rozkoukal a rozběhl se k louči ve stojanu na zdi.
"Brisingr!" poručil a louč se rozsvítila.
Uviděl tu spoustu dveří a zděsil se. Pak se pořádně rozhlédl, jen u jedněch byla lavka pro vojáky na stráži. Byly na konci chodby, přímo naproti němu. Rozběhl se k nim.
Chvíli s nimi lomcoval a nadával, ale dveře se ani nehnuly.
"Sakra. Nejde to otevřít."
A pokračoval v řetězci nadávek.
Zapřemýšlel. A už skládal slova starověkého jazyka. Kývl, až byl spokojen.
"Jierda huildr."
Dveře se rozlétly na spoustu kousků. Chvilku počkal, než se usadil prach a vběhl dovnitř.
Eragon seděl opřený o zeď, po turecku, ruce dlaněmi vzhůru položené na kolenou. Oči otevřené, jen občas mrkl. Murtagh vyvalil oči a rozběhl se k bratrovi. Klekl si vedle něj.
"Eragone!" Nic. "Eragone!" Zase nic.
Murtagh si stáhl rukavici. Jednou rukou chytil Eragona za rameno, a pořádně mu nafackoval. Eragon vyvalil oči a chvíli jen koukal, co se mu to vlastně stalo. Murtagh se musel smát. Eragon se na něj zadíval a do očí mu vběhly slzy. Přitiskl se k bratrovi, zabořil tvář do jeho brnění. Murtagh jej objal a jemně jej začal zvedat. Eragon nebyl schopný se postavit. Proto jej Murtagh vzal do náručí a odnášel jej pryč.
Venku už to vypadalo úplně jinak. Musel být dole hrozně dlouho. Byla totiž úplná tma.Murtagh vyrazil k Trnovi, šel podhloubím, aby jej nikdo neviděl. Eragon se zachrul a vypadl Murtaghovi z náručí, tak, že jej Murtagh držel jen pod paží.
Eragon se nebezpečně zhoupl a zhluboka se nadechl. Murtagh jej chytil co nejpevněji. Najednou Eragon vykřikl: "Pozor!" a podtrhl Murtaghovi nohy, až se oba zřítili na zem. V místě, kde měli oba hrudník hvízdla černá čepel. Eragon se pohotově odkulil a popadl nedodělaný meč, tady asi byla kovárna. Galbatorix se ohnal po Murtaghovi, který tak tak stihl tasit Zar´roc. Murtagh čekal další ránu ale král se odvrátil a ohnal se za sebe.
Tam stál Eragon, ve tváři měl vepsanou odplatu za prožité utrpení. S výkřikem se vrhl po králi. Ten byl zuřivostí jeho útoku zaskočen a tak jen ustupoval. Eragon škubl zápěstím a králův meč obloukem vyletěl do vzduchu a zabodl se do dřevěného trámu. Eragon se vítězoslavně zasmál a Murtagh se rychle zvedal, aby mohli utéct.
Eragonovi se už podlamovala kolena. Netušil jak moc vypadl z kondice. Murtagh jej zachytil tak tak. Eragon ztěžka oddechoval a úplně se o bratra opřel.
Galbatorix popadl značkovač na otroky. Jeho konec, vykovaný to tvaru pro runu značící slovo "otrok", se začal doběla rozpalovat. Král se s výrazem naprostého vítězství blížil k nim. Napřahoval se, aby značku vypálil Murtaghovi do tváře a Murtagh nemohl nic dělat. Král se už napřahoval a rozžhavený kov se blížil k Murtaghově tváři.
V tu chvíli Eragon praštil Murtagha loktem do ramene a ve stejném momentě vystřelil pravou rukou proti značce. Zavřel oči. Pravou paží mu projela nesmírná palčivá bolest. Klesl na kolena a levou rukou si držel pravé zápěstí. Měl co dělat aby se nerozeřval.
Murtgah se vzpamatoval dřív než král, který nechápal co vůbec Eragon udělal. Stál tam s rukou stále napřaženou a v ní držel rozžhavený kov.
Murtagh Eragona rychle popadl do náručí a už běžel pryč. Před nimi se náhle objevil Šruikan, před kterým stál Galbatorix a držel Nasuadu, která měla dýku na krku.
"Eragone, buď půjdeš se mnou, nebo ji zabiju." Řekl král a přitlačil Nasuadě dýku víc na krk. Murtagh bratra ještě víc stiskl. Už si ho nenechá vzít.
"Tak co?"
Eragon se pustil Murtagha, stál ke králi zády. Vytáhl Murtaghovi zpoza opasku dýku a schoval si ji do rukávu. Šibalsky na něj mrknul a šel ke králi. Ten se usmál na Murtagha a vlekl Nasuadu ne sedlu. Vystrčil ji do něj a ládoval se za ni, ještě Eragon a už seděli všichni.
Šruikan se odrazil a rychle nabíral výšku. Eragon sledoval jak se Murtagh zmenšuje. Murtagh tam bezmocně stál a plakal. Pak už byl tak malý, že jej Eragon neměl šanci vidět ani na osvětleném nádvoří.
A to byla jeho chvíle, byli dost vysoko. Vytáhl dýku z rukávu, rozmáchl se a vší silou ji králi zarazil do ledvin. Galbatorix zařval a Eragon se rychle vysoukal ze sedla. Vyskočil, roztáhl ruce a nohy aby zpomalil pád. Zavřel oči a volal na Safiru. Tak jej během několika momentů zachytila a pomalu se s ním snášela k zemi.
Eragon se křečovitě držel sedla dokud se neocitli zase na zemi. Tam se k němu vrhnul Murtagh a objal jej tak, že Eragona málem udusil.
"Dusíš… Dusíš mě." Sípal Eragon a Murtagh se jen smál.
Všichni se podívali k obloze. Tam naposledy uslyšeli Šruikanův řev a králův výkřik.
"Já si tě najdu, Stínovrahu!" Jeho hlas jim zněl v uších ještě dlouho. Byl plný zloby a nenávisti.
Autorka: KLIK→SEM

