close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

Pohřeb, svatba a loučení

28. srpna 2008 v 12:53 | Selene |  Život nebo legenda
Arya seděla ve svém pokoji v nově zbudovaném domě. Většina Carvahallských se vrátila zpátky dávno před koncem války. Za svého starostu si zvolili mladého Rorana. Ten taky nezapřel svoji podobu s Eragonem. Teď se pilně činil. Katrinna už byla hezky zakulacená a Roran vypadal na šťastného otce od rodiny. Svůj dům, ve kterém teď byla i Arya, se snažil všemožně zvelebit a zútulnit, jen aby se tam Katrině líbilo. Katrina byla velmi hodná mladá žena. Ani jeden z nich nemeškal a rychle se vzali když zjistili, že Katrina je těhotná.
Teď se tu všichni sešli kvůli nepříliš veselé záležitosti. Eragon si přál být pohřbený tam, kde se cítila doma. Spousta lidí si myslela, že to budou lesy Du Weldenwarden, ale pro něj byl domov tady. A navíc, tady našel i Safiřino vece a prožil tu, vyjma posledního roku, celý svůj život. Arya to chápala, ale netěšila se, až svého milovaného uvidí naposled.
Seděla na neustlané posteli, jen ve spodničce, dlouhé černé vlasy měla neupravené. Eragon vždy chtěl, aby měla dlouhé vlasy, tak se teď rozhodla, že už si je nebude zkracovat jen po ramena a nechá si je narůst. Teprve teď začala dělat tolik věcí, které Eragon chtěl. Až teď si uvědomila, jak sobecká a nedomýšlivá byla. Tolik ji mrzelo, že neuskutečnila jeho přání a nevzala si ho za muže se slovy, že na to bude čas později. Dnes se jí opět zdálo, že ji vede za ruku, ve své naleštěné zbroji, a ona v krásných šatech a s věncem květin v černých vlasech.
Děj snu jí vehnal do očí slzy. Cítila se malátná a v uších jí hučelo. Kvůli myšlenkám na to co měla udělat a neudělala ani nepostřehla, že někdo zaklepal a vešel. Když jí příchozí osoba položila ruku kolem ramen, Arya se vyděsila a poplašeně se rozhlédla. Nasuada za ní přišla. Na sobě měla krásné, ale zároveň jednoduché černé vlněné šaty. Za celou dobu, co byli v Carvahallu si neoblékla jiné šaty, než vlněné a většinou ani nebyly jiné barvy než černé.
Tyhle jí obzvláště slušely. Měly pěkný střih se čtveratým výstřihem a tříčtvrteční rukávy. Živůtek jí přesně seděl a příjemně zdůrazňoval její mladou, a teď už zase svěží postavu, jemně přešel do bohatě nabírané dlouhé sukně.
"Aryo, drahoušku můj," jemně na ni promluvila, pohladila ji po vlasech a objala ji kolem ramen, "nemůžeš se takhle zanedbávat. Pojď, pomůžu ti, se trošku upravit. Ano?" nepadlo ani slovo o tom, že Eragonovi by se to nelíbilo. Nasuada byla Aryi velkou oporou. Taky se znaly už dlouho a Nasuada přesně věděla, jak volit slova, aby elfku neranila.
"Děkuji." Zašeptala Arya a vděčně si opřela hlavu o kamarádčino rameno.
"Tak pojď. Přinesla jsem ti šaty. Obléknu tě a pak tě upravím." Arya vstala a pohlédla na krásné černé šaty, které se výborně hodily pro těhotnou ženu. Jemný živůtek končil těsně pod ňadry, tak, aby je ještě podepíral a pak už následovala jen dlouhá nabíraná sukně. Rukávy byly dlouhé, na koncích mírně rozšířené.
Nasuada Aryi nejdřív podala černou spodničku, a pak jí jemně pomáhala do vlněných šatů. Opatrně přitahovala krátký živůtek a neustále se elfky ptala, zda ji netáhne. Aryino bříško se v šatech málem ztratilo. Arya si hluboce povzdechla. Do nosu jí tak pronikla známá vůně. No jistě, vůně drceného jehličí. To byla její vůně. Zase si vzpomněla na Eragona a dobu strávenou ve své domovině. Tam jí všechny šaty voněly po drceném jehličí.
Nasuada ji posadila na stoličku, která stála u stolu a odvrátila od elfky zrcadlo. Arya se však natáhla a zadívala se na odraz. Vytřeštila oči a upřímně se vyděsila. Napuchlá víčka, oči zrudlé od pláče, tmavé kruhy pod očima, bledý a vyhublý obličej a to vše rámovaly příšerně rozcuchané černé vlasy.
"Tohle by se Eragonovi nelíbilo. Nikdy by mi nedovolil se takhle zanedbat." Řekla pevným hlasem, který sliboval, že už skončí se svojí lítostí a zármutkem a začne zase žít. Pořád měla smysl života. Nasuada jen pokývala hlavou. Do dlaně si nakapala růžový olej a jemně jej elfce vetřela do tváře, aby ji trochu projasnila. Moc to nepomohlo. Proto si nanesla na obě ruce trochu heny smíchané s vodou a velmi opatrně tím elfce natřela tvář a krk. Naštěstí v tomhle už byla zběhlá a tak se jí podařilo dosáhnout správného odstínu, aby elfka nevypadala nepřirozeně. Navíc tak skryla nepříjemné tmavé kruhy pod očima. Zbytek směsi co měla na dlaních lehce natřela elfce na ruce. Hena se stejně za pár dní smyje, když je smíchaná s vodou ve správném poměru. Pak vzala borovicový olej, kápla si jej na palec a jemně jej rozetřela mezi palcem a ukazovákem a pak s ním Aryi jemně přejela po řasách a obočí. Její obličej vypadal konečně skoro stejně jako před týdnem. Pak si povzdechla. Teď musí rozčesat vlasy. Vzala si proto kartáč a co nejjemněji začala. Arya se ani jednou nezašklebila ani jinak nedala najevo, že mladá žena škudlí. Nasuada jí stáhla vlasy do jednoduchého volného drdolu, několik pramínku, přitom elfce stále rámovalo obličej.
Arya se na celou tuto svoji proměnu dívala s úžasem. Když ji Nasuada dočesala a chvíli se od ní obrátila pryč, Arya byla velmi spokojená. Zase vypadala jako dřív. Tohle byla aspoň navenek ta stará Arya. Nasuada jí přes obličej jemně připevnila černý závoj. Jeho dva cípy připevnila v drdolu a závoj se Arye táhl přes uši a nos. Polovina nosu, oči a čelo byly odhalené. Nakonec jí Nasuada podala ještě černé rukavice. Arya jí poděkovala, vstala a chystaly se společně k odchodu. Teprve teď se Arya podívala z okna. Dnešní počasí se naprosto přizpůsobilo události. Nad celým údolím kam až z okna dohlédla bylo zamračené. Foukal vítr a vypadalo to, že se každou chvíli rozprší. A to už mělo být léto.
Společně sešly po dřevěném schodišti do kuchyně, kde v krbu příjemně hořel malý ohýnek a ještě více tak podporoval sychravé počasí venku. Všichni přítomní si dvě příchozí prohlédli. Arya mezi nimi rozeznala Katrinu, která k ní spěchala s hrnkem čaje, Rorana, který se starostlivě díval po své ženě, Oromise, kterého pár vesničanů trochu podezřívavě sledovalo, protože kouzlem chránil Eragonovo tělo, aby nezačaly probíhat přirozené procesy dřív, než jej pohřbí, a tak Eragon vypadal pořád téměř živě, pokud se to tak dalo říct. Dále tam bylo ještě několik mužů z vesnice a trpaslík Orik, kterého si zamilovali všechny děti už na jihu. Muži a Roran s Oromisem ponesou máry.
Katrina se na Aryu usmála a podala jí krníček. Čaj nádherně voněl. Arya si dlouze přivoněla a pak mladé ženě úsměv oplatila. Katrina měla podobně střižené šaty jako Arya, jen byly trochu víc vyšedlé. Přes ramena měla přehozený pletený černý šátek s třásněmi. Jak elfce podávala hrníček, šátek jí sklouznul a zastavil se až o pokrčené lokty. S omluvným úsměvem jej vrátila zpátky na ramena. Každý Katrinin úsměv byl stejně hřejivý a proto se Arya prostě musela usmívat taky.
"Můžeme vyrazit?" zeptal se Roran a chvíli si o sebe třel ruce. Katrina se na něj otočila a kývla. Ostatní také zabručeli svůj souhlas a tak celá společnost vyšla ven.
Venku bylo docela chladno, ale nebyla tam taková zima, jakou Arya čekala po pohledu z okna. Venku stáli další vesničané, kteří Eragona znali, ale mnohem víc tam bylo elfů. Byla tam Eleanor a Lemalian, elfka se stále ještě nevzpamatovala z vlastní ztráty, ale k Eragonovi cítila takovou úctu a respekt, že by si nedovolila nepřijít, i když ji nikdo nenutil. Byl tam také Gawyn a ještě další elfové, kteří se s Eragonem dobře znali. Všichni byli v černém. Aryu už tahle barva začínala štvát. Kam se podívala tam byl někdo v černém. Konečně v davu zahlédla taky Murtagha s Tuon a malým Vainem. Murtagh měl černý kabátec a šedou košili, víc z něj zatím neviděla. Tuon měla šedočerné sametové šaty. Vain měl taky šedou košili, ale měl jen černou vestu a krátké černé kalhoty. Tuon se na něj neustále mračila a chlapec měl nasazený vítězoslavný úsměv. Opět si něco vyvzdoroval, tentokrát to asi byly ty krátké kalhoty.
Muži na chvíli zmizeli a ženy si zatím postoupaly tak nějak do zástupu. Pak se muži vrátili si márami. První dvojici, každý z jedné strany már, tvořil Roran s Murtaghem, za nimi šel Oromis a Lemalian, a pak Gawyn a nějaký muž z vesnice, podle širokých ramen to byl nejspíš kovář.
První vyrazil Orik, za ním šli muži s márami a hned za márami šla Arya, obklopená svými kamarádkami. Jedna osoba jí tu však scházela. Bylinkářka Angela. Ta ale na pohřeb odmítla jít s tím, že si chce Eragona uchovat takového, jaký byl za života a ne jak jej upravili na poslední cestu. A navíc řekla, že pohřbí jen jeho tělo, jeho duši nikdy.
Arya se vděčně zaklesla do Nasuady. Po její levici tiše šustila černými sukněmi Eleanor. Elfka měla přiléhavé černé sametové šaty s úzkou rozšířenou sukní. Dlouhé úplé rukávy zdůrazňovaly její štíhlé ruce. A její odhalená ramena ji dělala malinko křehčí. Arya se otočila, aby zjistila, že za ní jde Tuon s Katrinou a Vainem a za nimi jde ještě těch pár vesničanů.
Jejich cíl byl jednoznačný a určovali jej draci, kteří tiše seděli na kopci nad vesnici. Tady byl dřív Eragonův domov. Ještě pořád tu bylo trochu poznal, že tu kdysi hořel nějaký velký objekt. Tady stála farma Eragonova strýce a Roranoca otce, farmáře Gera. A přesně tady, chtěl být Eragon pochovaný. Arya místo jeho posledního odpočinku dlouho řešila se Safirou, ale dračice jí nedala na výběr, odzbrojila elfku tím, že si to tak přál Eragon.
Celý průvod už byl nahoře na kopci. Foukalo tu ještě víc než v údolí. Všichni měli tváře rudé od studeného větru a od namáhavé cesty. Muži s márami došli na místo, které dračice označila, ta teď seděla kousek od lesa a sledovala, jak Murtagh pouští jednou rukou máry a kouzlem dělá do země velkou díru. Pak pomocí lan do ní opatrně spouštěly máry i s Eragonovým tělem a Safira naposledy viděla jeho hmotné tělo. Potom začali hlínu hrnout zpátky. Arya to vše sledovala s dalšími a dalšími přívaly slz. Dívala se, jak jí Eragon kousek po kousku navždy mizí. Ne, navždy ne. On bude pořád žít v ní, v Safiře a hlavně v jejich dítěti. Arya bezděčně přitiskla dlaň na břicho. Nasuada jí stiskla druhou ruku, aby ji trochu podpořila. Slzám se ani dnes neubránil snad nikdo. Oromis pak z horních vrstev hlíny vytvořil těžký kamenný náhrobek a z hlíny, která zbyla udělal trochu menší desku, kterou zasadil Eragonovi k hlavě a vyryl do ní:

Zde leží Jezdec Eragon, Stínovrah a Rytíř Spravedlnosti
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama