Muži pak po jednom začali odcházet. Nejdéle se zdržel Murtagh s Roranem. Ti zůstali u náhrobku stát, i když už se se zesnulým začaly loučit ženy. Každá měla malou kytici kvítí, kterou na hrob položila. Poslední se tam dostala Arya. Stála tam tak dlouho, dokud ostatní neodešli do domů a nezačali pít na památku mrtvého a na svůj žal. Jediní, kdo tam zůstal, byla Safira, stále sedící u lesa a tmavá postava rýsující se proti vesnici a oddaně čekající na Aryu- Nasuada. Arya klekla k malému náhrobku, protože ten byl nad Eragonovou hlavou. Pohladila rukou v rukavici studený kámen a posmrkla, aby neplakala. Položila svoji kytku nenápadně do rohu, k jejímu překvapení kytka také zkameněla, aby rytíř pod zemí věděl, že kytka, která je tam pořád je od jeho milé.
"Já vím, že tu budeš pořád se mnou." Zašeptala Arya, zvedla se a odcházela. Když se připojila k Nasuadě a naposled se na hrob ohlédla. Už se na něj nikdy nepřišla podívat.
Hostiny v Roranově domě se účastnila jen ze slušnosti. Odpoledne se sice vleklo, ale přítomnost některých lidí jí byla docela příjemná. Postupně však všichni vesničané začali odcházet a večer už v teplé a útulné kuchyni zůstala jen vybraná společnost. Samozřejmě tam byl Roran a Katrina, Murtagh a Tuon, která uložila Vaina ke spánku, Gawyn, Eleanor, Lemalian, Oromis, Orik a Nasuada. A taky Arya. Všichni seděli kolem krbu. Muži měli poháry s kořalkou a ženy většinou čaj.
"Tak, co s námi se všemi bude?" přerušil najednou ticho Roran. Katrina se na něj zamračila, ale všichni zapřemýšleli a začali pomalu odpovídat.
"Já se vrátím domů, ke svým povinnostem a ke svému lidu." Prohlásila Eleanor a nebylo pochyb, že Lemalian půjde s ní.
"Já budu muset do Uru´Baenu. Chci aby vypadal zase jako dávná Illirea a taky bych chtěla vrátit jeho původní jméno. Navíc svobodná Surda se rozhodla přidat ke Království." Řekla Nasuada a povzdechla si nad prací, kterou bude muset vykonat, než si taky bude moci spokojeně užívat života, ale lidé Alagaësie ji teď potřebovali, což jí hned Katrina řekla.
"Já vezmu Safiru a odpluju se svým lidem na západ." Řekla Arya a dál hleděla do plamenů. Všichni se k ní překvapeně otočili.
"Ty chceš opravdu odjet?" zeptal se smutně Orik.
"Ano. Pochopte mě, já nemůžu…"
"Já tě chápu." Řekla Tuon něžně, Arya prostě nemohla žít v zemi, jejíž každý kout jí připomínal toho, koho ztratila.
"Já vyvedu svůj lid z jeskyní na jihu a přijdeme zvelebit Illireu." Odpověděl na otázku Orik. Roran se otočil na Gawyna s Murtaghem, kteří ještě neodpověděli. Gawyn jen zavrtěl hlavou, pokrčil rameny a kývl směrem k Eleanor. Celý den neprohodil jediné slovo. Murtagh upřeně zíral do plamenů a nad něčím horečně přemýšlel.
"Vím, že se to teď nehodí." Začal a stále hleděl na oheň v krbu. "Ale chtěl bych si Tuon vzít, a chtěl bych vás všechny na své svatbě." Všichni se na něj překvapeně otočili, nejvíc vyjevená se zdála právě Tuon.
"Hmm. Tak zítra to začneme připravovat a za dva tři dny se můžete vzít." Uvažovala Arya nahlas, což taky překvapilo všechny ostatní. Na otazníky v jejich ořích odpověděla jednoduše. "Nemám moc času, moje loď vyplouvá za necelé dva týdny."
Další hovor byl k radosti všech veden pouze kolem chystání svatby. Nikomu se nechtělo myslet na události dnešního dne a i Arya uvítala téma plánování svatby. Ukázala se jako dobry poradce. Ale jak Tuon tak Murtagh chtěli skromnou svatbu, tak ostatním nezbylo nic jiného, než své velkolepé plány trochu uskrovnit. Společnost se do svých pokojů rozcházela až pozdě večer a v dobré náladě.
Další dva dny příprav utekli jako voda. I počasí se umoudřilo a vybralo, takže v den svatby svítilo slunce a bylo horko. Arya se tentokrát upravovala sama. Nasuada jí vše přichystala a jen jí přišla pomoct do šatů. Byly stejného střihu jako ty předešlé, jen tentokrát byly šaty z hedvábí a byly bílé. Krátký živůtek byl pošitý bílými a modrými perlami a lem výstřihu, dlouhé sukně a lemy tříčtvrtečních rukávů byly modrostříbrně vyšívané. Tentokrát si Arya nechala vlasy rozpuštěné, jen si na hlavu dala věnec z kopretin, který jí upletlo jedno malé děvčátko. Bosá sešla po schodech dolů a potkala tam Rorana s Murtaghem. Ona mladíci byli v dobrém rozmaru a smáli se. Arya se na ně taky usmála a už ženicha hnala z domu, Roran bratrance popadl za ruku a šel s ním k bráně, kterou postavili vesničané brzo ráno. Brána byla z mladých prutů a z květin. Kolem brány už byli shromáždění snad všichni.
Arya pomohla ještě něco v kuchyni Katrině a pak konečně vyšla Tuon a za ní šla Nasuada. Nasuada měla hedvábné, bohatě nabírané světle modré šaty s bohatě vyšívaným živůtkem, kolem krku měla šňůru tmavomodrých perel a další perly měla i ve vlasech. Obě ženy v kuchyni však zůstali zírat na Tuon.
Kratší vlasy se jí začaly už vlnit, tak jí je Nasuada jen rozčesala a ozdobila je věncem kopretin, kterým přichytila i jemný závoj, Tuon jej měla stejně, jako Arya svůj smuteční, takže nádherně vynikly dívčiny velké hnědé oči s naolejovanými řasami. Líčka jí rudě žhnula.
Na sobě měla Tuon nádherné bílé šaty. Krásný korzet byl vyšívaný stříbrnou nití a pošitý bílými perlami. Sukně byla čistě bílá a vypadala jako pěna u vodopádu, byla nadýchaná lehká a bohatě nabíraná. Ušitá z několika vrstev průhledného bílého hedvábí. Tuon neměla žádný šperk, protože nechtěla, jen v rukou držela obrovskou kytici bílých růží.
Šaty i kytici sháněla Nasuada a nebylo to vůbec lehké. Taky se jí podařilo sehnal hedvábné šaty pro každého, kdo chtěl.
"O, vypadáš jako anděl." Ozvalo se ode dveří. Stála v nich Eleanor. Teď vypadala zase jako dřív. Na sobě měla bílou sukni, zapředu a ze strany byla úplně hladká a vzadu byla bohatě nabíraná s modrou mašlí přímo na zadečku. Pak měla tričko bez rukávů stejně modré jako mašli na sukni a bílý projmutý kabátek. Vlasy měla rozpuštěné a jen pár prameny stažené dozadu.
"Můžeme, nevěsto? Všichni už na tebe netrpělivě čekají." Zašvitořila zase elfka a zasmála se. Tuon se zhluboka nadechla a vydechla.
"Můžeme." Řekla a pod závojem se usmála. Všechny ženy tedy vyšly z kuchyně a šly směrem k bráně, cestou potkaly Rorana, který se vracel, aby mohl přivézt Tuon. Ženy z domu si postoupali kolem brány pod jejímž obloukem stál Oromis. Katrina chytila za ruku Vaina, bylo vidět, že se nemůže dočkat vlastního dítěte. Arya se stoupla naproti ní, pak to vedle ní zašustilo a objevila se tam Nasuada. Eleanor stála vedle Lemaliana a Katriny na druhé straně brány.
Vesničané utvořili od brány k domu jakousi cestu. Teď to směrem od domu začalo davem pomalu šumět a objevil se Roran, který za ruku vedl Tuon. Chvíli to vypadalo, že Murtagh omdlí. Roran mu podal Tuoninu ruku a Murtagh ji roztřeseně sevřel. Odvrátil pohled od Tuon a otočil se na Oromise. Absolutně nevnímal co starý elf říká. Celou dobu jako v transu hleděl na Tuon. Ona na něj občas mrkla a usmála se. Pak na sobě najednou cítil pohled všech. Tuon k němu taky vzhlížela. Otočil se na Oromise a ten se na něj díval s otázkou v očích. Muetagh chvíli zmateně klouzal pohledem přes všechny ty tázavé obličeje až se k němu konečně naklonil Roran stojící přímo za ním a pošeptal mu to ucha: "Řekni "ano", ty troubo."
Nikdo jiný Rorana neslyšel, ale Tuon se najednou začala hrozně smát. Murtagh ze sebe rychle vykoktal své "ano" a Tuon zvážněla. Teď byla řada na ní. Taky mu řekla své "ano". V tu chvíli se tam objevil Vain a na podnose nesl dva stříbrné prstýnky. Jeden druhému je navlékli a pak konečně Oromis prohlásil, že se mohou políbit.
Murtagh se usmál na svoji ženu. Natáhl ruku a přímo jí serval závoj, který pak během vášnivého polibku upustil na zem. Pak Tuon rychle vzal do náručí a proběhl s ní pod bránou a pak se rozběhl ke dveřím Roranova domu. Byla to taková tradice. Ženich musí s nevěstou běžet pod bránou, aby zůstali svěží a milovali se po celý život a pak musí rychle utíkat a dostat se do domu dřív než jeho svědek, který mu zavře dveře, když to ženich nestihne musí první manželskou noc trávit někde venku a ne v posteli. Svědek vybíhá v okamžiku, kdy je ženich s nevěstou na jeho úrovni.
Roran běžel co mu nohy stačily a Murtagh taky. Tuon byla lehká jako pírko, ale trochu mu zavazela její nabíraná sukně. Roran už byl málem u dveří dřív, když se do rychlostního souboje zapojila Tuon a strčila do něj až se zapotácel. Murtagh vzrušeně vykřikl a rychle se smíchem proběhl do kuchyně. Pak vyšel ven a v každé ruce nesl kalíšek kořalky, pro sebe a svého svědka na usmířenou. Když si připili všichni se rozradostnili a začalo se slavit. Celý zbytek dne se jedlo a pilo zpívalo a tančilo. A, za což byli ženich s nevěstou vděční, vše se netočilo jen kolem nich. Tuon ještě z prahu odhodila svoji kytici, kterou chytila jedna starší žena. Což u ní i u ostatních vzbudilo výbuch smíchu.
Celý den uběhl až nepříjemně rychle a slavilo se až hluboko do noci, někteří dokonce slavili až do dalšího rána. Ženich s nevěstou se při prvních hvězdách odebrali pryč.
Týden na to už Arya stála na kamenité pláži a sledovala svůj lid jak nastupuje na loď. Byli tam taky všichni její přátelé. Ten týden uběhl pro všechny příliš rychle a Arya jej skoro celý strávila přípravami na cestu. Nebyl tam jen Roran a Katrina, se kterými se rozloučila už v Carvahallu.
Loučení nikdy neměla ráda, ale tentokrát to být prostě muselo. Její matka, královna Islanzadí, už byla na lodi i s kočkodlačicí Maud. Safira i ostatní draci seděli na pláži a evidentně se taky loučili.
"Aryo, už je čas." Zašeptal Oromis a položil jí ruku na rameno. Arya se na něj napůl otočila a kývla. Pak se donutila k úsměvu, aby zakryla slzy.
První objala Tuon, která od svatby jen rozkvetla, pak Vaina. Pak přišla na řadu Eleanor, Lemalian a Gawyn. S každým z nich prohodila pár slov a přála hodně štěstí na cestě domů. Pak se dlouze objala s Orikem, dlouholetým přítelem. Orik jí též přál hodně štěstí, když se nedívala tak si rukavicí setřel slzu.
Arya se zase narovnala a stála naproti uslzené Nasuadě. Dívka jí padla kolem krku a jemně ji sevřela. Chvíli si plakali v náručí. Arya byla chvíli pro Nasuadu něco jako matka, když byla Nasuada malá tak trávila hodně času u jejího otce.
"Budeš mi tu chybět." Vzlykla dívka a trochu se od sebe odtáhli, ale ne víc než na půlku paží.
"Ty mě taky." Nasuada se začala hrozně smát.
"Jsme to ale kozy umečené. Tady bulíme jako nějaké plačky, když si máme přát hodně štěstí a krásný život, který každou z nás jistě čeká." Arya se na ni jen mlčky s úsměvem dívala a pak si setřela slzy. Naposled se k sobě přitiskly.
Poslední byl Murtagh. Jemně k sobě Aryu přivinul a chvíli ji nechal v ochranné schránce svých paží. Ani jeden nic neříkal. Arya si zase připadala, jako v Eragonově náručí.
"Tolik mi chybí." Zašeptala a odtáhla se, aby se Murtaghovi mohla podívat do očí.
"Mně taky. Mně taky."
"Až tu nebyl tak jsem si uvědomila co všechno pro mě dělal, a co všechno jsem měla udělat já a neudělala."
"Tak už to bývá. Člověk si uvědomí co všechno měl, až když všechno ztratí." Za chvíli pohlédl na loď za elfkou a na zástup posledních odjíždějících elfů. "Opravdu si to nechceš s tím odjezdem rozmyslet?"
"Ne. Tady mi ho všechno připomíná."
"Dobrá. Přemlouvat tě nebudu." Křečovitě se usmál. Mluvil předtím docela dlouho se Safirou. "Tak šťastnou cestu. A měj se krásně." Pořád si přáli, jakoby se za pár let měli vidět znovu. Slunce postoupilo dál po obloze a jak zapadalo, tak Murtaghovi svítilo přímo do očí. Arya jej naposled objala a políbila na čelo, pak se otočila a zaklesla se do Oromise. Ten ji pevně podepřel rukou a společně uzavřeli průvod nastupujících elfů. Když vešli na palubu, elfové odstrčili lávku a napjali veliké plachty, do kterých okamžitě zafoukal vítr a loď se začala vzdalovat.
Arya s Oromisem stáli na zádi jako dvě sochy a hleděli na vzdalující se pobřeží i na jediného člověka, kterého tam bylo vidět, na Murtagha. Safira s Glaedrem se vznesli do výše a začali kroužit nad lodí a pak nad obzorem.
Loď Murtaghovi mizela z očí a s ní mizelo i to poslední co mu připomínalo bratra. Jeho milovaná a jeho dračice. Všichni už z pobřeží odcházeli a proto je pozorovatelé na lodi nemohli vidět. I tři draci už byli pryč.
Murtagh najednou roztáhl ruce, zhluboka se nadechl, zaklonil hlavu a z plných plic vykřikl. Jeho výkřik byl plný bolesti a žalu a všem, kdo ho slyšeli zněl v uších ještě hodně dlouho.
Poté co Murtagh zařval, zmizel jim on i břehy Alagaësie z očí. Arya se zvolna otočila a šla na příď. Tam se zastavila a zadívala se směrem k zapadajícímu slunci. V té daleké zemi snad najde klid po kterém tak touží. Sledovala dvě tečky na obloze, které se chvílemi přiblížili tak, že šlo poznat oba draky a jindy zase téměř zmizeli.
Ve slunečním kotouči Arya zahlédla Eragonovu tvář a ve hvízdání větru slyšela jeho smích, když se jí vítr dotkl, bylo to jako Eragonovo pohlazení. Nebo se jí to jen zdá? A sejde na tom vůbec? Zavřela oči a vychutnávala si tento okamžik.
"Já vím, že tu budeš pořád se mnou." Zašeptala Arya, zvedla se a odcházela. Když se připojila k Nasuadě a naposled se na hrob ohlédla. Už se na něj nikdy nepřišla podívat.
Hostiny v Roranově domě se účastnila jen ze slušnosti. Odpoledne se sice vleklo, ale přítomnost některých lidí jí byla docela příjemná. Postupně však všichni vesničané začali odcházet a večer už v teplé a útulné kuchyni zůstala jen vybraná společnost. Samozřejmě tam byl Roran a Katrina, Murtagh a Tuon, která uložila Vaina ke spánku, Gawyn, Eleanor, Lemalian, Oromis, Orik a Nasuada. A taky Arya. Všichni seděli kolem krbu. Muži měli poháry s kořalkou a ženy většinou čaj.
"Tak, co s námi se všemi bude?" přerušil najednou ticho Roran. Katrina se na něj zamračila, ale všichni zapřemýšleli a začali pomalu odpovídat.
"Já se vrátím domů, ke svým povinnostem a ke svému lidu." Prohlásila Eleanor a nebylo pochyb, že Lemalian půjde s ní.
"Já budu muset do Uru´Baenu. Chci aby vypadal zase jako dávná Illirea a taky bych chtěla vrátit jeho původní jméno. Navíc svobodná Surda se rozhodla přidat ke Království." Řekla Nasuada a povzdechla si nad prací, kterou bude muset vykonat, než si taky bude moci spokojeně užívat života, ale lidé Alagaësie ji teď potřebovali, což jí hned Katrina řekla.
"Já vezmu Safiru a odpluju se svým lidem na západ." Řekla Arya a dál hleděla do plamenů. Všichni se k ní překvapeně otočili.
"Ty chceš opravdu odjet?" zeptal se smutně Orik.
"Ano. Pochopte mě, já nemůžu…"
"Já tě chápu." Řekla Tuon něžně, Arya prostě nemohla žít v zemi, jejíž každý kout jí připomínal toho, koho ztratila.
"Já vyvedu svůj lid z jeskyní na jihu a přijdeme zvelebit Illireu." Odpověděl na otázku Orik. Roran se otočil na Gawyna s Murtaghem, kteří ještě neodpověděli. Gawyn jen zavrtěl hlavou, pokrčil rameny a kývl směrem k Eleanor. Celý den neprohodil jediné slovo. Murtagh upřeně zíral do plamenů a nad něčím horečně přemýšlel.
"Vím, že se to teď nehodí." Začal a stále hleděl na oheň v krbu. "Ale chtěl bych si Tuon vzít, a chtěl bych vás všechny na své svatbě." Všichni se na něj překvapeně otočili, nejvíc vyjevená se zdála právě Tuon.
"Hmm. Tak zítra to začneme připravovat a za dva tři dny se můžete vzít." Uvažovala Arya nahlas, což taky překvapilo všechny ostatní. Na otazníky v jejich ořích odpověděla jednoduše. "Nemám moc času, moje loď vyplouvá za necelé dva týdny."
Další hovor byl k radosti všech veden pouze kolem chystání svatby. Nikomu se nechtělo myslet na události dnešního dne a i Arya uvítala téma plánování svatby. Ukázala se jako dobry poradce. Ale jak Tuon tak Murtagh chtěli skromnou svatbu, tak ostatním nezbylo nic jiného, než své velkolepé plány trochu uskrovnit. Společnost se do svých pokojů rozcházela až pozdě večer a v dobré náladě.
Další dva dny příprav utekli jako voda. I počasí se umoudřilo a vybralo, takže v den svatby svítilo slunce a bylo horko. Arya se tentokrát upravovala sama. Nasuada jí vše přichystala a jen jí přišla pomoct do šatů. Byly stejného střihu jako ty předešlé, jen tentokrát byly šaty z hedvábí a byly bílé. Krátký živůtek byl pošitý bílými a modrými perlami a lem výstřihu, dlouhé sukně a lemy tříčtvrtečních rukávů byly modrostříbrně vyšívané. Tentokrát si Arya nechala vlasy rozpuštěné, jen si na hlavu dala věnec z kopretin, který jí upletlo jedno malé děvčátko. Bosá sešla po schodech dolů a potkala tam Rorana s Murtaghem. Ona mladíci byli v dobrém rozmaru a smáli se. Arya se na ně taky usmála a už ženicha hnala z domu, Roran bratrance popadl za ruku a šel s ním k bráně, kterou postavili vesničané brzo ráno. Brána byla z mladých prutů a z květin. Kolem brány už byli shromáždění snad všichni.
Arya pomohla ještě něco v kuchyni Katrině a pak konečně vyšla Tuon a za ní šla Nasuada. Nasuada měla hedvábné, bohatě nabírané světle modré šaty s bohatě vyšívaným živůtkem, kolem krku měla šňůru tmavomodrých perel a další perly měla i ve vlasech. Obě ženy v kuchyni však zůstali zírat na Tuon.
Kratší vlasy se jí začaly už vlnit, tak jí je Nasuada jen rozčesala a ozdobila je věncem kopretin, kterým přichytila i jemný závoj, Tuon jej měla stejně, jako Arya svůj smuteční, takže nádherně vynikly dívčiny velké hnědé oči s naolejovanými řasami. Líčka jí rudě žhnula.
Na sobě měla Tuon nádherné bílé šaty. Krásný korzet byl vyšívaný stříbrnou nití a pošitý bílými perlami. Sukně byla čistě bílá a vypadala jako pěna u vodopádu, byla nadýchaná lehká a bohatě nabíraná. Ušitá z několika vrstev průhledného bílého hedvábí. Tuon neměla žádný šperk, protože nechtěla, jen v rukou držela obrovskou kytici bílých růží.
Šaty i kytici sháněla Nasuada a nebylo to vůbec lehké. Taky se jí podařilo sehnal hedvábné šaty pro každého, kdo chtěl.
"O, vypadáš jako anděl." Ozvalo se ode dveří. Stála v nich Eleanor. Teď vypadala zase jako dřív. Na sobě měla bílou sukni, zapředu a ze strany byla úplně hladká a vzadu byla bohatě nabíraná s modrou mašlí přímo na zadečku. Pak měla tričko bez rukávů stejně modré jako mašli na sukni a bílý projmutý kabátek. Vlasy měla rozpuštěné a jen pár prameny stažené dozadu.
"Můžeme, nevěsto? Všichni už na tebe netrpělivě čekají." Zašvitořila zase elfka a zasmála se. Tuon se zhluboka nadechla a vydechla.
"Můžeme." Řekla a pod závojem se usmála. Všechny ženy tedy vyšly z kuchyně a šly směrem k bráně, cestou potkaly Rorana, který se vracel, aby mohl přivézt Tuon. Ženy z domu si postoupali kolem brány pod jejímž obloukem stál Oromis. Katrina chytila za ruku Vaina, bylo vidět, že se nemůže dočkat vlastního dítěte. Arya se stoupla naproti ní, pak to vedle ní zašustilo a objevila se tam Nasuada. Eleanor stála vedle Lemaliana a Katriny na druhé straně brány.
Vesničané utvořili od brány k domu jakousi cestu. Teď to směrem od domu začalo davem pomalu šumět a objevil se Roran, který za ruku vedl Tuon. Chvíli to vypadalo, že Murtagh omdlí. Roran mu podal Tuoninu ruku a Murtagh ji roztřeseně sevřel. Odvrátil pohled od Tuon a otočil se na Oromise. Absolutně nevnímal co starý elf říká. Celou dobu jako v transu hleděl na Tuon. Ona na něj občas mrkla a usmála se. Pak na sobě najednou cítil pohled všech. Tuon k němu taky vzhlížela. Otočil se na Oromise a ten se na něj díval s otázkou v očích. Muetagh chvíli zmateně klouzal pohledem přes všechny ty tázavé obličeje až se k němu konečně naklonil Roran stojící přímo za ním a pošeptal mu to ucha: "Řekni "ano", ty troubo."
Nikdo jiný Rorana neslyšel, ale Tuon se najednou začala hrozně smát. Murtagh ze sebe rychle vykoktal své "ano" a Tuon zvážněla. Teď byla řada na ní. Taky mu řekla své "ano". V tu chvíli se tam objevil Vain a na podnose nesl dva stříbrné prstýnky. Jeden druhému je navlékli a pak konečně Oromis prohlásil, že se mohou políbit.
Murtagh se usmál na svoji ženu. Natáhl ruku a přímo jí serval závoj, který pak během vášnivého polibku upustil na zem. Pak Tuon rychle vzal do náručí a proběhl s ní pod bránou a pak se rozběhl ke dveřím Roranova domu. Byla to taková tradice. Ženich musí s nevěstou běžet pod bránou, aby zůstali svěží a milovali se po celý život a pak musí rychle utíkat a dostat se do domu dřív než jeho svědek, který mu zavře dveře, když to ženich nestihne musí první manželskou noc trávit někde venku a ne v posteli. Svědek vybíhá v okamžiku, kdy je ženich s nevěstou na jeho úrovni.
Roran běžel co mu nohy stačily a Murtagh taky. Tuon byla lehká jako pírko, ale trochu mu zavazela její nabíraná sukně. Roran už byl málem u dveří dřív, když se do rychlostního souboje zapojila Tuon a strčila do něj až se zapotácel. Murtagh vzrušeně vykřikl a rychle se smíchem proběhl do kuchyně. Pak vyšel ven a v každé ruce nesl kalíšek kořalky, pro sebe a svého svědka na usmířenou. Když si připili všichni se rozradostnili a začalo se slavit. Celý zbytek dne se jedlo a pilo zpívalo a tančilo. A, za což byli ženich s nevěstou vděční, vše se netočilo jen kolem nich. Tuon ještě z prahu odhodila svoji kytici, kterou chytila jedna starší žena. Což u ní i u ostatních vzbudilo výbuch smíchu.
Celý den uběhl až nepříjemně rychle a slavilo se až hluboko do noci, někteří dokonce slavili až do dalšího rána. Ženich s nevěstou se při prvních hvězdách odebrali pryč.
Týden na to už Arya stála na kamenité pláži a sledovala svůj lid jak nastupuje na loď. Byli tam taky všichni její přátelé. Ten týden uběhl pro všechny příliš rychle a Arya jej skoro celý strávila přípravami na cestu. Nebyl tam jen Roran a Katrina, se kterými se rozloučila už v Carvahallu.
Loučení nikdy neměla ráda, ale tentokrát to být prostě muselo. Její matka, královna Islanzadí, už byla na lodi i s kočkodlačicí Maud. Safira i ostatní draci seděli na pláži a evidentně se taky loučili.
"Aryo, už je čas." Zašeptal Oromis a položil jí ruku na rameno. Arya se na něj napůl otočila a kývla. Pak se donutila k úsměvu, aby zakryla slzy.
První objala Tuon, která od svatby jen rozkvetla, pak Vaina. Pak přišla na řadu Eleanor, Lemalian a Gawyn. S každým z nich prohodila pár slov a přála hodně štěstí na cestě domů. Pak se dlouze objala s Orikem, dlouholetým přítelem. Orik jí též přál hodně štěstí, když se nedívala tak si rukavicí setřel slzu.
Arya se zase narovnala a stála naproti uslzené Nasuadě. Dívka jí padla kolem krku a jemně ji sevřela. Chvíli si plakali v náručí. Arya byla chvíli pro Nasuadu něco jako matka, když byla Nasuada malá tak trávila hodně času u jejího otce.
"Budeš mi tu chybět." Vzlykla dívka a trochu se od sebe odtáhli, ale ne víc než na půlku paží.
"Ty mě taky." Nasuada se začala hrozně smát.
"Jsme to ale kozy umečené. Tady bulíme jako nějaké plačky, když si máme přát hodně štěstí a krásný život, který každou z nás jistě čeká." Arya se na ni jen mlčky s úsměvem dívala a pak si setřela slzy. Naposled se k sobě přitiskly.
Poslední byl Murtagh. Jemně k sobě Aryu přivinul a chvíli ji nechal v ochranné schránce svých paží. Ani jeden nic neříkal. Arya si zase připadala, jako v Eragonově náručí.
"Tolik mi chybí." Zašeptala a odtáhla se, aby se Murtaghovi mohla podívat do očí.
"Mně taky. Mně taky."
"Až tu nebyl tak jsem si uvědomila co všechno pro mě dělal, a co všechno jsem měla udělat já a neudělala."
"Tak už to bývá. Člověk si uvědomí co všechno měl, až když všechno ztratí." Za chvíli pohlédl na loď za elfkou a na zástup posledních odjíždějících elfů. "Opravdu si to nechceš s tím odjezdem rozmyslet?"
"Ne. Tady mi ho všechno připomíná."
"Dobrá. Přemlouvat tě nebudu." Křečovitě se usmál. Mluvil předtím docela dlouho se Safirou. "Tak šťastnou cestu. A měj se krásně." Pořád si přáli, jakoby se za pár let měli vidět znovu. Slunce postoupilo dál po obloze a jak zapadalo, tak Murtaghovi svítilo přímo do očí. Arya jej naposled objala a políbila na čelo, pak se otočila a zaklesla se do Oromise. Ten ji pevně podepřel rukou a společně uzavřeli průvod nastupujících elfů. Když vešli na palubu, elfové odstrčili lávku a napjali veliké plachty, do kterých okamžitě zafoukal vítr a loď se začala vzdalovat.
Arya s Oromisem stáli na zádi jako dvě sochy a hleděli na vzdalující se pobřeží i na jediného člověka, kterého tam bylo vidět, na Murtagha. Safira s Glaedrem se vznesli do výše a začali kroužit nad lodí a pak nad obzorem.
Loď Murtaghovi mizela z očí a s ní mizelo i to poslední co mu připomínalo bratra. Jeho milovaná a jeho dračice. Všichni už z pobřeží odcházeli a proto je pozorovatelé na lodi nemohli vidět. I tři draci už byli pryč.
Murtagh najednou roztáhl ruce, zhluboka se nadechl, zaklonil hlavu a z plných plic vykřikl. Jeho výkřik byl plný bolesti a žalu a všem, kdo ho slyšeli zněl v uších ještě hodně dlouho.
Poté co Murtagh zařval, zmizel jim on i břehy Alagaësie z očí. Arya se zvolna otočila a šla na příď. Tam se zastavila a zadívala se směrem k zapadajícímu slunci. V té daleké zemi snad najde klid po kterém tak touží. Sledovala dvě tečky na obloze, které se chvílemi přiblížili tak, že šlo poznat oba draky a jindy zase téměř zmizeli.
Ve slunečním kotouči Arya zahlédla Eragonovu tvář a ve hvízdání větru slyšela jeho smích, když se jí vítr dotkl, bylo to jako Eragonovo pohlazení. Nebo se jí to jen zdá? A sejde na tom vůbec? Zavřela oči a vychutnávala si tento okamžik.
Autorka: Lerietka
*******KONEC*******


proc to musi koncit takhle smutne?
brecela jsem docela dlouho...:'(:-[