Eragon zachmuřeně seděl nad mapou. V hlavě mu hučelo jakoby mu v ní zuřil hurikán. Aryu poslal ať si znovu lehne. Na stole stála jedna jediná petrolejka, která osvětlovala celý stan a tváře lidí sedících okolo stanu. Konečně se dohodli. Konečně vymysleli strategii.teď musí jen velmi potichu vzbudit všechny vojáky, aby se připravili. Měli tolik málo času. Sice ještě pořád byla tma, ale brzy už začne svítat a pokud se do té doby nestihnou nachystat tak to bude znamenat jejich záhubu. Jejich záhubu a vítězství krále. A to nemohli dovolit.
Gawyn se najednou zvedl. "Jdu se připravit." Řekl jen a odešel. Ostatní si uvědomili, že by měli udělat totéž.
Eragon vyšel ze stanu s tím, že půjde také budit vojáky, ale Orin jej zastavil.
"Udělám to, Jezdče. Ty se jdi připravit a připrav si své lidi." Těmi jeho lidmi myslel bezpochyby Tuon a Oromise, který spal v Aryině stanu. Eragon jen kývl. Orin odešel. Eragon chvíli sledoval tábor. Vzbuzení vojáci šli budit další vojáky. Všechno dělali v naprosté tichosti. Kdyby neviděl tmavé postavy pohybující se po táboře, řekl by, že celý tábor ještě spí. Tedy pokud by byl normální člověk.
Otočil se proti kopci a podíval se na bezmračnou oblohu. Tak dneska nespadne ani kapička. To bude dobře, aspoň mohli použít Orinův poslední vynález. Metače ohnivých koulí. Pohled na oblohu mu připomněl, že má málo času. Rychle vyrazil nahoru. Tuonin stan zrovna vynechal. Věděl, že přijde sama. U Oromisova se zastavil, ale nakonec jej také obešel a došel až k tomu svému. Zevnitř se ozývalo cinkání zbroje. Zamračil se a rozhrnul dveře. Arya seděla na posteli a chystala si svoji zbroj.
"Co to děláš?" zeptal se jí ledově.
"Co myslíš?"
"Ty NIKAM nejdeš!" řekl jí až příliš tvrdě. Arya se na něj zamračila.
"Nemáš právo mi poroučet!" utrhla se na něj.
"A ty zas nemáš právo ohrozit život našeho dítěte." Arya otevřela pusu a pak ji zase zavřela. "Já si prostě nepřeju, abys dnes bojovala." Posadil se na chvíli k ní a objal ji kolem ramen. Přitiskla se k němu.
"Já se bojím, Eragone."
"A čeho?"
"Bojím se, že tě ztratím."
"Já se ztrácet nehodlám." Zasmál se a ještě pevněji ji objal. Nechtěl jí lhát. Dneška se taky bál, ale on nesmí dát ni najevo. Bál se, že to nezvládne, že nebude mít dost energie na tak složité kouzlo. Dlouho dopředu si poctivě ukládal energii do svého opasku i do modrého kamene ve svém novém meči.
Vstal a začal si chystat vlastní věci. Oblékl si čistou okrovou košili a hnědé volnější spodky. Pečlivě si zašněroval po kolena vysoké kožené boty. Vzal první chránič a začal jej upevňovat. Stahoval si šňůrky na lýtku, byl to chránič na holeň, když tu si před něj klekla Arya, jemně si od něj šňůrky vzala a začala je stahovat. Postupně brala části jeho brnění a oblékala mu je. Oba celou dobu mlčeli. Eragon proto, že byl jejím skutkem zaskočený, protože to byl starý rituál ve kterém žena vyprovází svého muže do bitvy. Arya proto, že se plně soustředila a protože se bála, že jí zradí hlas. Po tvářích se jí brzy začaly řinout slzy. Občas je ledabyle setřela a jindy je nechala stékat a kapat až na udusanou zem.
Eragon stál v plné zbroji, Arya mu zapínala hlavní krunýř brnění, dalo by se říci, že ten nejdůležitější, ten který chrání trup. Díval se na svoji tvář v malém zrcadélku. Tolik zestárl, tolik rychle dospěl a… A tolik mu chyběl Brom. Proč si na starého vypravěče a bývalého dračího Jezdce vzpomněl až teď? Asi na tom nesešlo.
"A jaké využití pro mě máš?" zeptala se Arya, když mu podávala opasek s mečem.
"Budeš tady v táboře. Budeš tu s Tuon a s Oromisem a ještě pár dalšími. Postaráte se o raněné, které vám doneseme a půjdete do bitvy, když vás bude potřeba. A taky se musíš postarat o všechny ty, kteří bojovat nemůžou a už se nám je nepodařilo dostat pryč."
"Dobrá." Řekla a šla připravit Safiru. Eragon vyšel ze stanu s ní, podíval se na Safiru, ale dračice nic neříkala. Jen chápavě sklonila hlavu. Věděla jak to v něm teď bouří. Šel k Oromisovi a jak viděl tak nebyl sám. Těsně před ním do stanu vešla Tuon.
Eragon vešel dovnitř. Oba už přítomní se na něj ve světle lampy otočili. Oba už byli připravení, oba ve zbroji.
"Ani jeden z vás dnes v hlavím boji nebude." Vyhrkl hned Eragon. Oromis překvapeně otevřel ústa a Tuon zrudla vzteky.
"Děláš si legraci?! Na tohle jsem trénovala jako pitomec!"
"Já tam ani jednoho z vás potřebovat nejspíš nebudu. Budete tady a budete čekat na můj signál, jakmile se ozvu tak vy vyrazíte. Nechci králi hned ukázat, že my máme tři draky. Zatím se mu ukážu jen já sám."
"A co Arya?" zeptal se Oromis opatrně.
"Ta zůstává taky tady." Oromisovi už nejspíš začal docházet Eragonův záměr, Tuon se ještě chvíli tiše rozčilovala, ale nakonec souhlasila. Eragon se otočil a chtěl vyjít ven, ale na Tuonině rychlém souhlasu se mu něco nezdálo. Proto se ve dveřích stanu ještě znovu otočil.
"A Tuon?"
"Ano?
"Žádné levárny. Možná tě budu potřebovat, proto nechci, abys teď šla do boje i přes můj zákaz." Dívka zrudla a sklonila hlavu. Odhalil ji. "Myslím, že Murtagh by to tak nechtěl."
Venku už na něj čekal Orin, Orik a Gawyn.
"Všichni jsou na svých místech." Oznámil Orin a odhalil zuby v širokém úsměvu. Orik se také pousmál, ale Gawyn jen sklonil hlavu.
"Dobrá. Běžte na své pozice a čekejte na signál." Tři velitelé se otočili k odchodu.
"Gawyne!" zavolal Eragon na elfa. Ten se otočil. Další dva se na chvíli zastavili a otočili se, ale pak pochopili, že to co bude následovat patří jen mezi mladíka a elfa. Vyrazili z kopce dolů.
"Gawyne děje se něco?"
"Myslím, že moje sestra to nestihne, Jezdče Eragone." Gawyn sklonil hlavu. "Omlouvám se."
"Není to tvoje chyba." Gawyn se ještě víc zachmuřil. "Pojď sem." Eragon mladého elfa objal.
"Děkuju. Tohle jsem potřeboval. I když se teď cítím hloupě." Gawyn jej také pevně stiskl.
"A proč?"
"Protože ty jsi přeci mnohem mladší než já. Ale jsi mnohem silnější. Tvá dračice si nemohla vybrat líp." S těmito slovy Eragona pustil a odešel na své stanoviště. Eragon za ním zíral s otevřenou pusou. Do kopce se začali hrnout nějaké ženy a pár dětí, ženy, které nechtěli opustit své muže. Arya už jim šla z kopce vstříc. Naposledy se objali a políbili. Arya věděla co má dělat. Vzala i Oromise a Tuon a všichni vyšli nahoru k Eragonovu stanu. Teprve teď si Eragon uvědomil, jak je pozdě. Vždyť už svítá. Rozběhl se k Safiře. Dračice už na něj čekala, společně se šli schovat ne své stanoviště. I když schovat Safiru nebylo vůbec lehké. Eragon si s tím chvíli lámala hlavu, ale nakonec mu nezbylo, než použít kouzlo skrývání. Seděl na Safiře a doufal, že kouzlo funguje. Čím víc bylo světla tím víc kolem sebe viděl královských vojáků. Na své místo přišli právě včas, protože o několik okamžiků později se tam objevili první vojáci. Plížili se mezi stromky a v trávě. Byla jich spousta. Eragon je ani nestačil počítat, jen tam seděl na Safiře a společně se snažili odhadnout tak polovinu vojska. Nechtěl jich do tábora pustit zase nějak moc, aby to zvládli.
Bylo to tu zase. Eragon byl jako z kamene. Nedokázal pohnout ani svalem. Srdce mu divoce bušilo a hučelo mu v hlavě. Začal zhluboka dýchat, aby se uklidnil. Zavřel oči a pomalu napočítal do desíti.
Dneska se o všem rozhodne. Dneska to všechno skončí. Bojím se…
< i>Tahle jediná věta mu stačila. Spojil se s veliteli. V mysli měl jediné slovo. TEĎ!
Zařval a spolu s dračicí se vrhli vpřed. Netušil, jestli tak řve on nebo ona. Zase byli jedna bytost.
***
"Murtaghu vstávej!" Murtagh otevřel oči a spatřil Leona. Ten byl v plné zbroji. Venku ještě byla tma.
"Tady máš nějaké jídlo a začni se chystat." Do ruky mu nenápadně vsunul lístek. Spiklenecky mrkl a vyšel ven. Murtagh na jídlo neměl ani pomyšlení a tak se zrovna začal nevlékat do zbroje. Zvenku slyšel cinkání. Tak mu asi už někdo chystá Trna.
To bych řekl, že mě někdo chystá! Zabručel Trn. Murtagh se proti své vůli zasmál. Z Trna se stával ubručený drak.
Jsi ubručenější než nějaký starý děda. To pobavilo i draka. Murtagh se rychle nasoukal do zbroje a vzpomněl si na onen lísteček. Vzal ho ze stolu kam ho předtím položil a rozbalil ho. Stálo na něm: Čekám na tvůj signál! Murtagh lístek rychle spálil a vyšel ze stanu.
U Nasuady se svítilo. Všude už byli nachystané šiky vojáků. Někteří už se chystali k odchodu. Čekalo se jen na něj, jako na králova zástupce. Bylo víc než jasné, že král nepotáhne s hlavním vojem. Co kdyby se náhodou dostal do hlavní vřavy? Murtagh počkal než mu nachystají Trna a pak dal signál ať první jednotky vyrazí. On se do čela dostane s Trnem snadno a rychleji než oni. Ještě může chvíli počkat. Podíval se na oblohu. Byla bez jediného mráčku. Ještě bylo vidět hvězdy, ale od východu už se červenalo.
Vojáci, kteří měli jít už byli pryč. Murtagh nasedal na Trna, když kolem něj prošel Leon a z Nasuadina stanu se ozval křik.
"Leone! Co se děje?" Leon zvedl obličej zmáčený slzami.
"On ji jednou zabije. Vím to." S tím se otočil a odevzdaně odešel do svého stanu. Murtagh zakroutil hlavou. Ozývalo se skoro to samé jako včera večer. jenže dnes se něco změnilo. Král najednou bolestně zařval a vzápětí se prudce rozletěly stanové chlopně a ven se vyřítila Nasuada. Běžela co jí nohy stačily a měla jasný cíl. Šruikana.
"Áááááá… Ty děvkooo!" řval za ní král a vyběl ze stanu. Srazil ji na zem. Až teď si Murtagh všiml, že Nasuada má svázané ruce. Tvrdě dopadla na zem, ale už zase vstávala a snažila se běžet dál.
"Ty kurvo! Když dáš Leonovi dáš i mě! A když to chceš tady před publikem máš to mít!" serval ze sebe košili a chtěl se vrhnout na ni. Nasuada jen bezmocně plakala. Takovéhle ponižování si nezasloužila. Prosebně zvedla oči ke starému drakovi. Šruikanovi už došla trpělivost se svým Jezdcem. Ani jemu se to moc nelíbilo. Prudce praštil ocasem o zem a zavrčel. Nasuada se k němu doplazila. Schoulila se mezi jeho přední nohy a on ji ještě jemně zakryl mohutným krkem.
"Ty! TY ZRÁDČE!" rozkřikl se král. "To vám ani jednomu jen tak neprojde!" sebral své věci a šel do svého stanu, ze kterého na něj vykoukla úplně nahá nevěstka.
"Můj pane. Přeci by jsi se nerozčiloval kvůli kurvě, která ti ani nechce dát. Pojď ty můj válečníku. Pojď se ke mně ještě na chvíli schovat." Řekla jak nejsvůdněji dokázala a vrhla vítězoslavný úsměv po plačící Nasuadě. Ona dokázala krále dostat, protože ten se při pohledu na její nahé a dokonalé tělo okamžitě změnil ze zuřícího býka na poslušného beránka. Zašel z ní do stanu a zavřel. Když Murtagh odlétal, Nasuada byla ještě pořád schoulená u Šruikana.
Letěli nízko při zemi. Konečně doplachtili na své místo. Tiše sedli na zem a čekali. Kolem nich se tichoučce plížili vojáci. Murtagh seděl na Trnovi, srdce mu divoce bušilo. Doufal, že všechno vyjde. Musí. Všude bylo takové ticho. Už se to nedalo vydržet. No tak, Eragone! Na co ještě čekáš? Vždyť už jich máš v táboře víc než dost!
Ticho prořízl jediný výkřik: Tééééď! A murtagh věděl, že už to začalo a už se to nedá vrátit. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Zařval a vyrazil do boje.
Gawyn se najednou zvedl. "Jdu se připravit." Řekl jen a odešel. Ostatní si uvědomili, že by měli udělat totéž.
Eragon vyšel ze stanu s tím, že půjde také budit vojáky, ale Orin jej zastavil.
"Udělám to, Jezdče. Ty se jdi připravit a připrav si své lidi." Těmi jeho lidmi myslel bezpochyby Tuon a Oromise, který spal v Aryině stanu. Eragon jen kývl. Orin odešel. Eragon chvíli sledoval tábor. Vzbuzení vojáci šli budit další vojáky. Všechno dělali v naprosté tichosti. Kdyby neviděl tmavé postavy pohybující se po táboře, řekl by, že celý tábor ještě spí. Tedy pokud by byl normální člověk.
Otočil se proti kopci a podíval se na bezmračnou oblohu. Tak dneska nespadne ani kapička. To bude dobře, aspoň mohli použít Orinův poslední vynález. Metače ohnivých koulí. Pohled na oblohu mu připomněl, že má málo času. Rychle vyrazil nahoru. Tuonin stan zrovna vynechal. Věděl, že přijde sama. U Oromisova se zastavil, ale nakonec jej také obešel a došel až k tomu svému. Zevnitř se ozývalo cinkání zbroje. Zamračil se a rozhrnul dveře. Arya seděla na posteli a chystala si svoji zbroj.
"Co to děláš?" zeptal se jí ledově.
"Co myslíš?"
"Ty NIKAM nejdeš!" řekl jí až příliš tvrdě. Arya se na něj zamračila.
"Nemáš právo mi poroučet!" utrhla se na něj.
"A ty zas nemáš právo ohrozit život našeho dítěte." Arya otevřela pusu a pak ji zase zavřela. "Já si prostě nepřeju, abys dnes bojovala." Posadil se na chvíli k ní a objal ji kolem ramen. Přitiskla se k němu.
"Já se bojím, Eragone."
"A čeho?"
"Bojím se, že tě ztratím."
"Já se ztrácet nehodlám." Zasmál se a ještě pevněji ji objal. Nechtěl jí lhát. Dneška se taky bál, ale on nesmí dát ni najevo. Bál se, že to nezvládne, že nebude mít dost energie na tak složité kouzlo. Dlouho dopředu si poctivě ukládal energii do svého opasku i do modrého kamene ve svém novém meči.
Vstal a začal si chystat vlastní věci. Oblékl si čistou okrovou košili a hnědé volnější spodky. Pečlivě si zašněroval po kolena vysoké kožené boty. Vzal první chránič a začal jej upevňovat. Stahoval si šňůrky na lýtku, byl to chránič na holeň, když tu si před něj klekla Arya, jemně si od něj šňůrky vzala a začala je stahovat. Postupně brala části jeho brnění a oblékala mu je. Oba celou dobu mlčeli. Eragon proto, že byl jejím skutkem zaskočený, protože to byl starý rituál ve kterém žena vyprovází svého muže do bitvy. Arya proto, že se plně soustředila a protože se bála, že jí zradí hlas. Po tvářích se jí brzy začaly řinout slzy. Občas je ledabyle setřela a jindy je nechala stékat a kapat až na udusanou zem.
Eragon stál v plné zbroji, Arya mu zapínala hlavní krunýř brnění, dalo by se říci, že ten nejdůležitější, ten který chrání trup. Díval se na svoji tvář v malém zrcadélku. Tolik zestárl, tolik rychle dospěl a… A tolik mu chyběl Brom. Proč si na starého vypravěče a bývalého dračího Jezdce vzpomněl až teď? Asi na tom nesešlo.
"A jaké využití pro mě máš?" zeptala se Arya, když mu podávala opasek s mečem.
"Budeš tady v táboře. Budeš tu s Tuon a s Oromisem a ještě pár dalšími. Postaráte se o raněné, které vám doneseme a půjdete do bitvy, když vás bude potřeba. A taky se musíš postarat o všechny ty, kteří bojovat nemůžou a už se nám je nepodařilo dostat pryč."
"Dobrá." Řekla a šla připravit Safiru. Eragon vyšel ze stanu s ní, podíval se na Safiru, ale dračice nic neříkala. Jen chápavě sklonila hlavu. Věděla jak to v něm teď bouří. Šel k Oromisovi a jak viděl tak nebyl sám. Těsně před ním do stanu vešla Tuon.
Eragon vešel dovnitř. Oba už přítomní se na něj ve světle lampy otočili. Oba už byli připravení, oba ve zbroji.
"Ani jeden z vás dnes v hlavím boji nebude." Vyhrkl hned Eragon. Oromis překvapeně otevřel ústa a Tuon zrudla vzteky.
"Děláš si legraci?! Na tohle jsem trénovala jako pitomec!"
"Já tam ani jednoho z vás potřebovat nejspíš nebudu. Budete tady a budete čekat na můj signál, jakmile se ozvu tak vy vyrazíte. Nechci králi hned ukázat, že my máme tři draky. Zatím se mu ukážu jen já sám."
"A co Arya?" zeptal se Oromis opatrně.
"Ta zůstává taky tady." Oromisovi už nejspíš začal docházet Eragonův záměr, Tuon se ještě chvíli tiše rozčilovala, ale nakonec souhlasila. Eragon se otočil a chtěl vyjít ven, ale na Tuonině rychlém souhlasu se mu něco nezdálo. Proto se ve dveřích stanu ještě znovu otočil.
"A Tuon?"
"Ano?
"Žádné levárny. Možná tě budu potřebovat, proto nechci, abys teď šla do boje i přes můj zákaz." Dívka zrudla a sklonila hlavu. Odhalil ji. "Myslím, že Murtagh by to tak nechtěl."
Venku už na něj čekal Orin, Orik a Gawyn.
"Všichni jsou na svých místech." Oznámil Orin a odhalil zuby v širokém úsměvu. Orik se také pousmál, ale Gawyn jen sklonil hlavu.
"Dobrá. Běžte na své pozice a čekejte na signál." Tři velitelé se otočili k odchodu.
"Gawyne!" zavolal Eragon na elfa. Ten se otočil. Další dva se na chvíli zastavili a otočili se, ale pak pochopili, že to co bude následovat patří jen mezi mladíka a elfa. Vyrazili z kopce dolů.
"Gawyne děje se něco?"
"Myslím, že moje sestra to nestihne, Jezdče Eragone." Gawyn sklonil hlavu. "Omlouvám se."
"Není to tvoje chyba." Gawyn se ještě víc zachmuřil. "Pojď sem." Eragon mladého elfa objal.
"Děkuju. Tohle jsem potřeboval. I když se teď cítím hloupě." Gawyn jej také pevně stiskl.
"A proč?"
"Protože ty jsi přeci mnohem mladší než já. Ale jsi mnohem silnější. Tvá dračice si nemohla vybrat líp." S těmito slovy Eragona pustil a odešel na své stanoviště. Eragon za ním zíral s otevřenou pusou. Do kopce se začali hrnout nějaké ženy a pár dětí, ženy, které nechtěli opustit své muže. Arya už jim šla z kopce vstříc. Naposledy se objali a políbili. Arya věděla co má dělat. Vzala i Oromise a Tuon a všichni vyšli nahoru k Eragonovu stanu. Teprve teď si Eragon uvědomil, jak je pozdě. Vždyť už svítá. Rozběhl se k Safiře. Dračice už na něj čekala, společně se šli schovat ne své stanoviště. I když schovat Safiru nebylo vůbec lehké. Eragon si s tím chvíli lámala hlavu, ale nakonec mu nezbylo, než použít kouzlo skrývání. Seděl na Safiře a doufal, že kouzlo funguje. Čím víc bylo světla tím víc kolem sebe viděl královských vojáků. Na své místo přišli právě včas, protože o několik okamžiků později se tam objevili první vojáci. Plížili se mezi stromky a v trávě. Byla jich spousta. Eragon je ani nestačil počítat, jen tam seděl na Safiře a společně se snažili odhadnout tak polovinu vojska. Nechtěl jich do tábora pustit zase nějak moc, aby to zvládli.
Bylo to tu zase. Eragon byl jako z kamene. Nedokázal pohnout ani svalem. Srdce mu divoce bušilo a hučelo mu v hlavě. Začal zhluboka dýchat, aby se uklidnil. Zavřel oči a pomalu napočítal do desíti.
Dneska se o všem rozhodne. Dneska to všechno skončí. Bojím se…
< i>Tahle jediná věta mu stačila. Spojil se s veliteli. V mysli měl jediné slovo. TEĎ!
Zařval a spolu s dračicí se vrhli vpřed. Netušil, jestli tak řve on nebo ona. Zase byli jedna bytost.
***
"Murtaghu vstávej!" Murtagh otevřel oči a spatřil Leona. Ten byl v plné zbroji. Venku ještě byla tma.
"Tady máš nějaké jídlo a začni se chystat." Do ruky mu nenápadně vsunul lístek. Spiklenecky mrkl a vyšel ven. Murtagh na jídlo neměl ani pomyšlení a tak se zrovna začal nevlékat do zbroje. Zvenku slyšel cinkání. Tak mu asi už někdo chystá Trna.
To bych řekl, že mě někdo chystá! Zabručel Trn. Murtagh se proti své vůli zasmál. Z Trna se stával ubručený drak.
Jsi ubručenější než nějaký starý děda. To pobavilo i draka. Murtagh se rychle nasoukal do zbroje a vzpomněl si na onen lísteček. Vzal ho ze stolu kam ho předtím položil a rozbalil ho. Stálo na něm: Čekám na tvůj signál! Murtagh lístek rychle spálil a vyšel ze stanu.
U Nasuady se svítilo. Všude už byli nachystané šiky vojáků. Někteří už se chystali k odchodu. Čekalo se jen na něj, jako na králova zástupce. Bylo víc než jasné, že král nepotáhne s hlavním vojem. Co kdyby se náhodou dostal do hlavní vřavy? Murtagh počkal než mu nachystají Trna a pak dal signál ať první jednotky vyrazí. On se do čela dostane s Trnem snadno a rychleji než oni. Ještě může chvíli počkat. Podíval se na oblohu. Byla bez jediného mráčku. Ještě bylo vidět hvězdy, ale od východu už se červenalo.
Vojáci, kteří měli jít už byli pryč. Murtagh nasedal na Trna, když kolem něj prošel Leon a z Nasuadina stanu se ozval křik.
"Leone! Co se děje?" Leon zvedl obličej zmáčený slzami.
"On ji jednou zabije. Vím to." S tím se otočil a odevzdaně odešel do svého stanu. Murtagh zakroutil hlavou. Ozývalo se skoro to samé jako včera večer. jenže dnes se něco změnilo. Král najednou bolestně zařval a vzápětí se prudce rozletěly stanové chlopně a ven se vyřítila Nasuada. Běžela co jí nohy stačily a měla jasný cíl. Šruikana.
"Áááááá… Ty děvkooo!" řval za ní král a vyběl ze stanu. Srazil ji na zem. Až teď si Murtagh všiml, že Nasuada má svázané ruce. Tvrdě dopadla na zem, ale už zase vstávala a snažila se běžet dál.
"Ty kurvo! Když dáš Leonovi dáš i mě! A když to chceš tady před publikem máš to mít!" serval ze sebe košili a chtěl se vrhnout na ni. Nasuada jen bezmocně plakala. Takovéhle ponižování si nezasloužila. Prosebně zvedla oči ke starému drakovi. Šruikanovi už došla trpělivost se svým Jezdcem. Ani jemu se to moc nelíbilo. Prudce praštil ocasem o zem a zavrčel. Nasuada se k němu doplazila. Schoulila se mezi jeho přední nohy a on ji ještě jemně zakryl mohutným krkem.
"Ty! TY ZRÁDČE!" rozkřikl se král. "To vám ani jednomu jen tak neprojde!" sebral své věci a šel do svého stanu, ze kterého na něj vykoukla úplně nahá nevěstka.
"Můj pane. Přeci by jsi se nerozčiloval kvůli kurvě, která ti ani nechce dát. Pojď ty můj válečníku. Pojď se ke mně ještě na chvíli schovat." Řekla jak nejsvůdněji dokázala a vrhla vítězoslavný úsměv po plačící Nasuadě. Ona dokázala krále dostat, protože ten se při pohledu na její nahé a dokonalé tělo okamžitě změnil ze zuřícího býka na poslušného beránka. Zašel z ní do stanu a zavřel. Když Murtagh odlétal, Nasuada byla ještě pořád schoulená u Šruikana.
Letěli nízko při zemi. Konečně doplachtili na své místo. Tiše sedli na zem a čekali. Kolem nich se tichoučce plížili vojáci. Murtagh seděl na Trnovi, srdce mu divoce bušilo. Doufal, že všechno vyjde. Musí. Všude bylo takové ticho. Už se to nedalo vydržet. No tak, Eragone! Na co ještě čekáš? Vždyť už jich máš v táboře víc než dost!
Ticho prořízl jediný výkřik: Tééééď! A murtagh věděl, že už to začalo a už se to nedá vrátit. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Zařval a vyrazil do boje.
Autorka:Lerietka

