Murtagh hleděl na Trna. Tak co říkal? Zeptal se nedočkavě.
No, nic moc. Jen, že je v pořádku a že se máte držet jeho plánu. Pak tam ale přišla Nasuada. A jinak Safiře vyprávěl co dělá. Murtagh byl štěstím bez sebe. Zalezl si zpátky pod pokrývku, k Tuon. Pevně ji objal rukou kolem pasu a ona se k němu mírně přivinula. A tak spali až do rána.
Když na tábor dopadli první sluneční paprsky, rozezněla se poplašná trubka. Murtagh ji nejdříve ignoroval. Ale když se rozezněla po druhé, věděl, že musí vstávat. V rychlosti si oblékl drátěnou košili, připásal si Zar´roc a vyběhl ze stanu. Zjistil, že většina vojáků udělala to samé. Trne, co se stalo? Zeptal se. Království na nás zaútočilo.
Odpověděl mu Trn. Chvíli se rozmýšlel, kam jít, a pak se vydal směrem, kterým odbíhali vojáci. Po chvíli se k němu připojila Tuon, měla na sobě stále ty prosté hnědé šaty, přes ně měla opasek na něm dva meče. Další měla připevněné k toulci šípů na zádech a v ruce držela luk. Pousmála se na něj a vyrazila za Aryou. Když se k nim oběma přidal, zjistil, že královští vojáci napadli Orrinův úsek. Tam, kde věděli, že budou nejméně připravení, protože Oriinovi muži měli ze všech nejhorší disciplínu. Zavolal Trna, nasedl na něj a vyrazil jim na pomoc. Arya a Tuon se rozběhli také. Když přilétal, viděl, že elfové už tam jsou, byla tam také spousta trpaslíků a lidí, a pořád přibíhali další, přesto měli královští vojáci přesilu. Viděl jak Safira, kousek od nich, míří k zemi, cestou chrlí namodralý oheň, kde na ni nasedla Arya a společně se opět vznesli. Jdou nám pomoci. Vysvětlil mu Trn. A s tím se společně vrhli do víru bitvy. Bojoval pomocí kouzel stejně často, jako s mečem. Nakonec přece jen z Trna sesedl, bojoval už jen mečem, na kouzla byl moc zesláblí. I tak věděl, že moc dlouho nevydrží. Najednou mu žebry projela příšerná bolest, Trn zařval. Murtagh se podíval, co že se mu to vlastně stalo. Z levého boku mu trčel šíp. Zaťal zuby a zlomil dřík šípu na palec od hrudi. S řevem se vrhl zpět do boje. Najednou bylo po všem. Matně si uvědomoval, jak neustále sekal a rozsekával mečem. Odrážel rány dotěrných nepřátel a oplácel je stejně zuřivě a dotěrně. "Utíkají! Dávají se na ústup!" křičeli rozradostněně jeho spolubojovníci. Skoro je nevnímal a rychle hledal Tuon. Netrvalo mu to dlouho. Stála asi pět metrů od něj. Usmála se, určitě jej taky hledala. Meč mu vypadl z ruky a Murtagh sebou praštil o zem. Spadl na záda a vyrazil si dech. "Murtaghu". Zaznělo mu v uších i v hlavě. Otevřel oči a nad ním se skláněla Tuon s Aryou a Eleanor. "Odneste ho do stanu." Řekla Tuon, a hned jej zvedli něčí ruce. Zavřel oči a uchovával si před nimi obraz jejího obličeje. Znovu otevřel oči. Pod sebou cítil něco tvrdého. Nejspíš stůl. Řekl si. Znovu se nad ním sehnula Tuon. Mezi zuby mu dala kůží omotaný klacek. "Zakousni se, srdce moje, tohle bude bolet." Pevně chytil klacek mezi zuby. Někdo mu chytil ruce i nohy. Pevně, jakoby mu je chytili do svěráků. Tuon chytila dřík šípu a pamalu s ním začala kroutit. Do očí mu nově způsobenou bolestí vhrkly slzy, a ještě pevněji se zakousl do klacíku. Bylo to, jakoby mu do žeber opakovaně vráželi do běla rozžhavené železo. Poslední, co si uvědomoval bylo, ze mu klacík praskl mezi zuby. Pak vše pohltila tma. Tma a bolest.
Když se probudil, seděla u něj ta nejkrásnější žena jakou kdy viděl. Nejdřív si myslel, že je to anděl a on je v nebi, ale pak si uvědomil ostrou bolest hlavy. Tuon se na něj usmála. Rychle si vytáhl košili a našel jen neporušenou kůži. "Kdo?" zeptal se a Tuon se ještě víc usmála. Vděčně na ni pohlédl. Vzala jej za ruku. Pořád mu bylo nějak divně, ale připisoval to bolesti hlavy. "Počkej tu. Přinesu ti nějaké jídlo." Pustila jeho ruku, vstala, usmála se a byla pryč. Murtagh vyčerpaně klesl zpátky do polštářů. Tuon se vrátila, jak vcházela viděl ven, bylo pozdní odpoledne, v rukou nesla tác a na něm bylo pečivo a dva hrníčky, z nichž se kouřilo. Postavila tác na stolek vedle Murtagha a pomohla mu upravit polštáře tak, aby se mu dobže sedělo. "Děkuji." Podívala se mu do očí, mírně se zamračila a vzala si jeden z hrníčků. Murtagh pohlédl na podnos, hledaje něco k pečivu. "Nezapomněla jsi něco vzít?" Podívala se na tác a pak na něj. "Ne. Nezapomněla. Dneska máš prostě dietu." "Ale no tak. To si ze mě děláš legraci." Zaúpěl. "Ne. Nedělám. Byl jsi těžce zraněný. Nemůžeš se nacpávat čím chceš." Usrkla ze svého hrníčku. Murtagh se na ni podíval svým psím pohledem, který na ni vždy zaručeně zabral. "A nekoukej na mě tak. Sníš tohle." Ušklíbla se. "A nebo nebudeš jíst nic." Murtagh se honem pustil do jídla. "Kdy vyrazíme?" zeptal se mezi sousty. Vykulila oči. "No nejdřív zítra. Na cestu ještě nejsi dost zdravý." Murtagh vzal svůj hrníček a napil se. Viděl jak Tuon klidně pije čaj plnými doušky, a tak si taky loknul pořádně. Výsledek však byl takový, že si spálil celý jazyk a pusu celkově. Honem polkl a rozkuckal se. Nevěděl jestli se mu to zdálo, ale měl pocit, že se Tuon tichounce chichotá. "Kolik je hodin?" zeptal se, aby změnil téma. "Asi hodina do západu." Cože?! Vyvalil oči. Když dojedl, oblékl se a s Tuoninou pomocí vyšel ven ze stanu. "Počkej tady. Za chvíli se vrátím. Musím mluvit s Aryou." Murtagh se tedy posadil a čekal. Věděl, že bez ní by daleko nedošel. Ozvalo se zapraštění a vedle něj se z ničeho nic objevila Safira. Po jejím boku se objevil Estel a Murtaghovi nad hlavou proletěl Trn. Lehce přistál. A hrnul se k ostatním. Murtagh se pousmál, vstal a šel k drakům. Safira vypadala šťastná. Ale když se zeptal Trna, nejdřív odpovědět nechtěl. A pak řekl jen: Trápí se. Jako my všichni a mnohem víc. Říkala, že Eragon už to dlouho nevydrží. A ona ví, že jestli by mu musel přísahat tak udělá cokoli, klidně se i zabije. Neřekl jí to, ale poznala to z jeho myšlenek a pocitů. Murtaghovi po tváři skanula slza. Vzpomněl si na ten okamžik, kdy mu ho Galbatorix vzal. Najednou se mu ve spáncích rozbušila krev. Silněji než doposud. Hlava mu třeštila. Co se to s mnou děje? Pomyslela si a zamnul si spánky. Nepomohlo to. "Murtaghu? Jsi v pořádku?" přicházela k němu Arya a za ní běžela Tuon, sukni šatů vykasanou až nad kolena. "Murtaghu?!" vykřikla. Murtaghovi se začalo tmít před očima. Dokázal vnímat pouze krev bubnující mu ve spáncích. Skácel se k zemi a vše pohltila temnota. Temnota a zvuk bubnující krve.
***
No, nic moc. Jen, že je v pořádku a že se máte držet jeho plánu. Pak tam ale přišla Nasuada. A jinak Safiře vyprávěl co dělá. Murtagh byl štěstím bez sebe. Zalezl si zpátky pod pokrývku, k Tuon. Pevně ji objal rukou kolem pasu a ona se k němu mírně přivinula. A tak spali až do rána.
Když na tábor dopadli první sluneční paprsky, rozezněla se poplašná trubka. Murtagh ji nejdříve ignoroval. Ale když se rozezněla po druhé, věděl, že musí vstávat. V rychlosti si oblékl drátěnou košili, připásal si Zar´roc a vyběhl ze stanu. Zjistil, že většina vojáků udělala to samé. Trne, co se stalo? Zeptal se. Království na nás zaútočilo.
Odpověděl mu Trn. Chvíli se rozmýšlel, kam jít, a pak se vydal směrem, kterým odbíhali vojáci. Po chvíli se k němu připojila Tuon, měla na sobě stále ty prosté hnědé šaty, přes ně měla opasek na něm dva meče. Další měla připevněné k toulci šípů na zádech a v ruce držela luk. Pousmála se na něj a vyrazila za Aryou. Když se k nim oběma přidal, zjistil, že královští vojáci napadli Orrinův úsek. Tam, kde věděli, že budou nejméně připravení, protože Oriinovi muži měli ze všech nejhorší disciplínu. Zavolal Trna, nasedl na něj a vyrazil jim na pomoc. Arya a Tuon se rozběhli také. Když přilétal, viděl, že elfové už tam jsou, byla tam také spousta trpaslíků a lidí, a pořád přibíhali další, přesto měli královští vojáci přesilu. Viděl jak Safira, kousek od nich, míří k zemi, cestou chrlí namodralý oheň, kde na ni nasedla Arya a společně se opět vznesli. Jdou nám pomoci. Vysvětlil mu Trn. A s tím se společně vrhli do víru bitvy. Bojoval pomocí kouzel stejně často, jako s mečem. Nakonec přece jen z Trna sesedl, bojoval už jen mečem, na kouzla byl moc zesláblí. I tak věděl, že moc dlouho nevydrží. Najednou mu žebry projela příšerná bolest, Trn zařval. Murtagh se podíval, co že se mu to vlastně stalo. Z levého boku mu trčel šíp. Zaťal zuby a zlomil dřík šípu na palec od hrudi. S řevem se vrhl zpět do boje. Najednou bylo po všem. Matně si uvědomoval, jak neustále sekal a rozsekával mečem. Odrážel rány dotěrných nepřátel a oplácel je stejně zuřivě a dotěrně. "Utíkají! Dávají se na ústup!" křičeli rozradostněně jeho spolubojovníci. Skoro je nevnímal a rychle hledal Tuon. Netrvalo mu to dlouho. Stála asi pět metrů od něj. Usmála se, určitě jej taky hledala. Meč mu vypadl z ruky a Murtagh sebou praštil o zem. Spadl na záda a vyrazil si dech. "Murtaghu". Zaznělo mu v uších i v hlavě. Otevřel oči a nad ním se skláněla Tuon s Aryou a Eleanor. "Odneste ho do stanu." Řekla Tuon, a hned jej zvedli něčí ruce. Zavřel oči a uchovával si před nimi obraz jejího obličeje. Znovu otevřel oči. Pod sebou cítil něco tvrdého. Nejspíš stůl. Řekl si. Znovu se nad ním sehnula Tuon. Mezi zuby mu dala kůží omotaný klacek. "Zakousni se, srdce moje, tohle bude bolet." Pevně chytil klacek mezi zuby. Někdo mu chytil ruce i nohy. Pevně, jakoby mu je chytili do svěráků. Tuon chytila dřík šípu a pamalu s ním začala kroutit. Do očí mu nově způsobenou bolestí vhrkly slzy, a ještě pevněji se zakousl do klacíku. Bylo to, jakoby mu do žeber opakovaně vráželi do běla rozžhavené železo. Poslední, co si uvědomoval bylo, ze mu klacík praskl mezi zuby. Pak vše pohltila tma. Tma a bolest.
Když se probudil, seděla u něj ta nejkrásnější žena jakou kdy viděl. Nejdřív si myslel, že je to anděl a on je v nebi, ale pak si uvědomil ostrou bolest hlavy. Tuon se na něj usmála. Rychle si vytáhl košili a našel jen neporušenou kůži. "Kdo?" zeptal se a Tuon se ještě víc usmála. Vděčně na ni pohlédl. Vzala jej za ruku. Pořád mu bylo nějak divně, ale připisoval to bolesti hlavy. "Počkej tu. Přinesu ti nějaké jídlo." Pustila jeho ruku, vstala, usmála se a byla pryč. Murtagh vyčerpaně klesl zpátky do polštářů. Tuon se vrátila, jak vcházela viděl ven, bylo pozdní odpoledne, v rukou nesla tác a na něm bylo pečivo a dva hrníčky, z nichž se kouřilo. Postavila tác na stolek vedle Murtagha a pomohla mu upravit polštáře tak, aby se mu dobže sedělo. "Děkuji." Podívala se mu do očí, mírně se zamračila a vzala si jeden z hrníčků. Murtagh pohlédl na podnos, hledaje něco k pečivu. "Nezapomněla jsi něco vzít?" Podívala se na tác a pak na něj. "Ne. Nezapomněla. Dneska máš prostě dietu." "Ale no tak. To si ze mě děláš legraci." Zaúpěl. "Ne. Nedělám. Byl jsi těžce zraněný. Nemůžeš se nacpávat čím chceš." Usrkla ze svého hrníčku. Murtagh se na ni podíval svým psím pohledem, který na ni vždy zaručeně zabral. "A nekoukej na mě tak. Sníš tohle." Ušklíbla se. "A nebo nebudeš jíst nic." Murtagh se honem pustil do jídla. "Kdy vyrazíme?" zeptal se mezi sousty. Vykulila oči. "No nejdřív zítra. Na cestu ještě nejsi dost zdravý." Murtagh vzal svůj hrníček a napil se. Viděl jak Tuon klidně pije čaj plnými doušky, a tak si taky loknul pořádně. Výsledek však byl takový, že si spálil celý jazyk a pusu celkově. Honem polkl a rozkuckal se. Nevěděl jestli se mu to zdálo, ale měl pocit, že se Tuon tichounce chichotá. "Kolik je hodin?" zeptal se, aby změnil téma. "Asi hodina do západu." Cože?! Vyvalil oči. Když dojedl, oblékl se a s Tuoninou pomocí vyšel ven ze stanu. "Počkej tady. Za chvíli se vrátím. Musím mluvit s Aryou." Murtagh se tedy posadil a čekal. Věděl, že bez ní by daleko nedošel. Ozvalo se zapraštění a vedle něj se z ničeho nic objevila Safira. Po jejím boku se objevil Estel a Murtaghovi nad hlavou proletěl Trn. Lehce přistál. A hrnul se k ostatním. Murtagh se pousmál, vstal a šel k drakům. Safira vypadala šťastná. Ale když se zeptal Trna, nejdřív odpovědět nechtěl. A pak řekl jen: Trápí se. Jako my všichni a mnohem víc. Říkala, že Eragon už to dlouho nevydrží. A ona ví, že jestli by mu musel přísahat tak udělá cokoli, klidně se i zabije. Neřekl jí to, ale poznala to z jeho myšlenek a pocitů. Murtaghovi po tváři skanula slza. Vzpomněl si na ten okamžik, kdy mu ho Galbatorix vzal. Najednou se mu ve spáncích rozbušila krev. Silněji než doposud. Hlava mu třeštila. Co se to s mnou děje? Pomyslela si a zamnul si spánky. Nepomohlo to. "Murtaghu? Jsi v pořádku?" přicházela k němu Arya a za ní běžela Tuon, sukni šatů vykasanou až nad kolena. "Murtaghu?!" vykřikla. Murtaghovi se začalo tmít před očima. Dokázal vnímat pouze krev bubnující mu ve spáncích. Skácel se k zemi a vše pohltila temnota. Temnota a zvuk bubnující krve.
***

