close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

Úvod: Živý sen

27. srpna 2008 v 15:20 | Selene |  Život nebo legenda
Eragon spal. Nebo si alespoň myslel, že spí. Eragone! Přemýšlel co mu takhle narušilo poklidný spánek. Eragone! Najednou mu to došlo. "Safiro!" S tímto výkřikem se posadil na slamníku. Něčí ruka jej jemně stáhla zpátky na slamník. Zabořil hlavu do měkkého polštáře a chvíli hleděl do stropu stanu, přemýšlel a zjistil že je úplně oblečený. Venku se pomalu rozednívalo. Potom se podíval komu patřila ta ruka a málem spadl na zem. Vedle jeho slamníku seděl na maličké stoličce s ustaraným výrazem na mladičké tváři Murtagh. Bratr se na něj pousmál a Eragon si začal vzpomínat na události předešlého dne.
Propracovával s Nasuadou, Aryou, Jörmundurem a Orrinem plán dalšího střetu s královými vojáky a najednou se rozezněl gong na poplach. Všichni se vyřítili za stanu a napínali zraky na severozápad, kam ukazovali vojáci. Ano. Na obzoru se objevila červená tečka a rychle se blížila. "Murtagh" vykřikl Eragon a běžel do stanu pro meč a rychle se nasoukal do drátěné košile. Když se vrátil na své původní místo, vedle Arye, Murtagh už byl na dostřel luku. Lučištníci už napínali tětivy a hledali nejlepší místo kam draka trefit, když si Safira, která stála kousek za Eragonem na malém kopečku, všimla že Murtagh před sebou někoho drží. Řekla to Eragonovi a i on si toho všiml. "Nestřílejte!" křikl na lukostřelce. Všichni se na něj nechápavě otočili ale on trval na svém. Poslechli. "Potom od tebe budu chtít vysvětlení!" zavrčela na něj Arya. Eragon si jí nevšímal. Trn začal přistávat. Smetl je závan větru, který s sebou nesl také prach, větvičky a trávu. Murtagh z draka sjel rychlostí blesku a už k nim běžel s malou postavouv náručí. "To je Katrina." vydechl Roran. "Honem" vykřil Murtagh. Eragon se k němu rozběhl. "Co tady děláš?" chtěl vedět. "Eragone odpusť mi to, jsem hlupák, já vím." řekl Murtagh s omluvným výrazem ve tváři. Na okamžik se odmlčel, aby mohl Katrinu vyléčit. "Musíš mi pomoct, Eragone. Zjistil jsem zaklínadlo které mě může dostat z jeho moci, ale musíš mi pomoc, protože jen ty ho můžeš vyslovit." Najednou Murtagh vykřikl a v křeči se zhroutil na zem, kde se stále ještě zmítal. "Eragone, pozor!" Eragon se pootočil a uviděl ohromnou černou tlapu, s drápy jako z leštěné slonoviny. Jel pohledem nahoru a prohlédl si celého ohromného draka. Šruikan, pomyslel si. "Jak dojemné." ozval se nad ním hlas, jako když se sype kamení. Viděl jedo nositeli na boty, ty byly z pevné černé kůže, vyšívané stříbrnou nití. Když si prohlédl onoho nositele hlasu zjisti že je celý oblečen do černé a stříbrné, na sobě měl černý, stříbně vyšívaný kabátec, úplně stejné baňaté spodky, stříbrný kyrys a černé, stříbrně vyšívané rukavice. Pohlédl muži do tváře. Ta byla poseta mnoha vráskami a také několika jizvami, to jej ani moc nepřekvapilo. Měl hluboké, šedomodré oči a úplně na krátko vyholené vlasy. Asi jich už moc nemá pomyslel si. Muž vypadal, až na ty jizvy, jako hodný dědeček, jehož oblíbený vnouček ukradl koláč. "Jak dojemné." zopakoval. "A já si myslel, že to bude těžké. Ale vy jste mi to tolik usnadnili. Děkuju, Murtaghu, i když musím říct, že mě tvá volba více než překvapila." Murtagh znovu vykřikl a Galbatorixův pohled poněkud ztvrdl. Najednou Eragon dostal zoufalý nápad. "Co tady chceš" štěkl aby odlákal Gabatorixovu pozornost. Evidentně se mu to povedlo. Galbatorix začal brebentit o svých plánech a evidentně zasněn nic nevnímal. Na tenhle okamžik Eragon čekal. Pohlédl na Aryu jakoby jí tím dal znamení. Rychle vykřikl zaklínadlo a obalil krále vzduchem. Hned po něm ho vykřikla Arya a postupně se přidávali všichni kdo mohli. eragon se mu začal, pomocí jiného zaklínadla, probírat v hlavě a hledal jeho spojení s bratrem a Trnem. Našl ho v podobě tlustého vlákna. Pomocí mysli vlákno zachytil a vysovil další ze zaklínadel, které mu řekl Murtagh. Galbatorix, zaskočen tak nenadálým útokem vyjekl, ale rychle se vzpamatoval, i když jej vardenští kouzelníci odřízli od energie potřebné ke kouzlení, a řval na Šruikana. "Šruikane, pomoz mi!" Ale drak se tvářil, že on je také chycen neviditelnými pouty.Eragon králi pomocí dalšího zaklínadla do úst strčil roubík ze vzduchu. Král jen vytřeštil oči a koulel s nimi vzteky, ale jinak nemohl dělat nic. V momentě kdy vyřkl ona slova, která měla Murtagha zbavit přísah, Murtagh znovu zařval a znovu se začal svíjet na zemi. Trn jen zoufale kňučel. Murtagh mu uzavřel mysl, aby nesdílel jeho bolest pomyslel si Eragon. Pomocí kouzla to tlusté vlákno řezal kousek po kousku, a dostával bratra z králova područí. Konečně praskla i poslední nitka a Eragon se zhroutil vyčerpáním. Pustil všechna ostatní kouzla. Potom si už jen nejasně uvědomoval, že se nad ním Murtagh sklání a něco mu hlasitě říká. Dokázal jsi to, maličký. Poslední co si jasně uvědomoval, byl Safiřin horký dech na jeho tváři.
Eragone!! Ten výkřik jej probudil ze zasnění. Znovu pohlédl na bratra a vyletěl z postele. Jak běžel ze stanu popadl jen svou vestu a pak už byl venku. Safiro! Už jdu. Kde jsi? Poslala mu obrázek malé mýtinky v lesíku kousek od Hořících plání. Eragon přemýšlel jak se tam dostat, když mu do oka padli koně uvázaní ke stáním. Rozběhl se tedy k nim, honem odvázal ohromného bílého hřebce a už se soukal do sedla. Pobídl mohutné zvíře, ještě ani neseděl. Procválal kolem Murtagha, kterému se, teprve, podařilo vymotat se ze stanu. Něco na něj volal, ale Eragon jej ani neposlouchal. Po chvíli rychlé jízdy už měl lesík na dohled. Ještě víc se nahrbil v sedle, téměř se koni položl na krk, a znovu jej pobídl. Cítil jak se mu kovové třmeny zařezávají do bosých chodidel. Potlačil bolest a vybičoval koně k ještě větší rychlosti. Během několika dalších okamžiků vjížděl do lesa. Už jsem skoro u tebe, vydrž ještě chvilku, všechno bude dobré. Uklidňoval dračici. V lese to bylo ještě horší, ke třmenům se totiž přidali malé, ale ostré větvičky, které jej šlehali snad úplně všude. Když vjížděl na onu mýtinu holé ruce a nohy měl poseté spoustou malých ranek a spoustu jich měl také v obličeji. Safiro!! vykřikl ve své mysli. Co se ti, proboha, stalo?Dračice měla na pravém boku dlouhý šrám táhnoucí se jí od křídla až na stehno zadní nohy. To královi vojáci. Vysvětlovala, zatímco k ní běžěl. Byla jsem si něco ulovit a zahákla se mi noha v nízkém porostu. Už jsem jim nestačila utéct. Eragon si k ní klekl a hledal ta správná léčivá slova. Zadívala se na něj safírovýma očima. Promiň mi to. Eragon zamrkal. Nemám ti co promíjet. To se může stát každému. poplácal ji po pleci. Teď se připrav. Možná to bude trochu lechtat. Připravil se a vyřkl kouzelná slova v momentě, kdy se k němu z druhé strany mýtiny rozběhl Roran, Murtagh a ostatní. "Nedělej to! Já ji vyléčím. Jsi na to ještě moc slabý!" Ale bylo pozdě. Safiřin bok se mu zahojil pod rukama a Eragoan pohlatila temnota. Poslední co si nejasně uvědomoval, než se probudil na nádherné louce, byly pevné ruce, které jej zachytily a uchránily před tvrdým dopadem na zem.
Autorka: Lerietka
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Věříš v nadpřirozené bytosti?( Upíři, vlkodlaci...)

Ano
Ne

Komentáře

1 Kikina Kikina | E-mail | 13. března 2009 v 20:27 | Reagovat

Moc pěkný

2 Bary- SB Bary- SB | Web | 26. března 2009 v 16:52 | Reagovat

Krásný moc. Je to poutavě napsaný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama