close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

Začátky a konce- 2. část

28. srpna 2008 v 12:36 | Selene |  Život nebo legenda
"Lane?" zvedl k ní tvrdé modré oči. "Jsi v pořádku? Nevypadáš vůbec dobře." A už šla k němu. Vztáhla ruce, aby mu mohla sáhnout na čelo nebo na obličej. Ale stalo se něco co jí ještě nikdy neudělal. Odtáhl se od ní. Stáhl šátek, který měl rozvázaný pořád ještě kolem krku, postavil se, protáhl se kolem ní a šel ke dveřím do jejího pokoje, aby jí je mohl otevřít.
"Ty se na mě zlobíš? Nebo ti opravdu není dobře?" měla na krajíčku. Nechápala co se s ním děje, stejně jako to nechápal on. Jenomže on se o tom nechtěl bavit.
"Nic se neděje, a nezlobím se na tebe, má paní." Řekl obřadně, takže bylo jasné, že se něco děje.
"Co? Přestaň mi říkat má paní, víš, že to nemám ráda. A nech si ty obřadnosti. Radši vyklop co se děje!"
"Říkám, že nic. Dobrou noc, má paní." To byl jasný signál, že jí nic neřekne. Zavřel za ní dveře a oba osaměli. Eleanor to bylo líto. Chyběly jí jejich rozhovory. Ale přestala nad tím okamžitě přemýšlet, protože na její posteli byly přichystané nádherné šaty a všechno její oblečení na zítřek. To asi Lemalian. Řekla si a stejně jako Lan se šla okoupat a spát.
Lan ráno stál v koupelně u zrcadla a pokoušel si uvázat bílý šátek, namísto černého. Řasení na konci jeho rukávů mu plácalo kolem prstů a všude mu zavazelo a najednou bylo v koupelně ještě méně světla než obvykle. V zrcadle za sebou spatřil anděla.
Stála tam Eleanor v šatech, které jí tam nechal včera přinést služkou. Byly nádherné, bílo-modré, s korzetem a bohatě nabíranou sukní a Eleanor v nich vypadala ještě víc než nádherně. Jemné bílé střevíčky zaklapaly po dlaždicích jak šla k němu. Neotočil se. Jen se mírně usmál.
"Ukaž." Řekla a protáhl mu ruce nad rameny, aby mu mohla šátek uvázat. Ale on se k ní otočil.
"Sluší ti to." Na poklony nikdy nebyl mistr. Ona se ale zarděla a sklonila hlavu.
"Děkuju. Lane, přišla jsem tě o něco požádat. Byla bych šťastná, kdybys mě tam odvedl." Zvedla k němu pomněnkově modré oči a čekala na odpověď. Lan kývl, otočil se a podíval se do zrcadla na dokonale uvázaný šátek. Vyšli spolu z koupelny a Lan vklouzl do vyleštěných pevných černých bot. Oblékl si modrobílou pruhovanou vestu a modrý, stříbrně vyšívaný kabátec. černé vlasy měl snad poprvé rozpuštěné. Učesal si pěšinku na bok a napletl do vlasů pár copů, aby mu "účes" vydržel.
Stáli tam naproti sobě a jeden druhého si prohlíželi. Eleanor na něj hleděla. Vypadal opravdu dobře, jen byl nějak moc bledý. Měla o něj strach. Lana měla velice ráda, ale Lemaliana prostě milovala.
Lan na Eleanor mohl oči nechat. Bílý korzet byl světle modře vyšívaný a byly do něj našité modré a bílé perly. Sukně se skládala z několika vrstev. Nejspodnější vrstva byla modra a postupně se zesvětlovala, poslední dvě vrstvy byly bílé. Sukně byla taky pošitá bílými a modrými perlami. Vlasy měla Eleanor vesměs rozpuštěné. Jen pár copánky je měla odtažené z obličeje a stažené tak, aby jí volně splývaly na záda. Těch pár copů měla vzadu sepnutých sponkou a mělo do toho vpletenou bílou růži. Stejnou měl Lan na připnutou kabátci.
Lan jí nabídl své rámě a společně vyrazili na louku pod veliký strom. Elfové za Alagaësie by řekli, že je to strom menoa. Byl to podobný strom, ale stromů menoa i tady bylo po málu. Pod stromem stáli všichni "senátoři", Eleanořini příbuzní a Lemalian.
Podívali se na sebe a vyrazili uličkou vysypanou lístky růží, která vedla přímo ke stromu. Lanovi těžkly nohy, ale přemohl se a došel až k Lemalianovi, kterému předal Eleanořinu ruku. V momentě kdy se chytili jejich ruce ještě obřadně chytil jednou svojí. Pak je pustil a odešel se posadit a oni se políbili. Ihned proběhla ještě i korunovace a pak se Lanovi zase všechno zvířilo. Pamatoval si jen, jak všichni kolem něj provolávali "Věčný život králi a královně!" pak už si pamatovl jen jak jej kdosi vedl do jeho pokoje a uložil jej na postel.
"Sežeňte doktora!" byl to ženský hlas.
"Tak co je mu, doktore?"
"Je mi to líto, paní Samirie, on nejspíš umírá."
"Proboha. Neříkejte to Eleanor, ani jemu. Řeknu jim to oběma sama." Pak ztratil vědomí nadobro.
Eleanor seděla ve velké síni. Všichni jí gratulovali a všichni kolem se bavili. Nemohla nikde najít Lana. Ještě před chvíli ji požádal o tanec, zatančili si a pak někam zmizel. Přitočil se k ní Lemalian.
"Už to všechno bude končit lásko a pak budeme mít čas jen sami na sebe. Vypadáš úžasně." Políbil ji na tvář.
"Děkuju. A děkuju za ty nádherné šaty." Políbila ho taky.
"Lásko, ty ale nejsou ode mě." Eleanor se na něj zadívala a uvědomila si to. Lan.
"Paní, mohla byste pronést proslov?" kývla. Všichni kolem se utišili.
"Ti co mě znají vědí, že na proslovy moc nejsem. Vědí, že raději dělám než mluvím. A proto jsem se rozhodla, že" v davu našla Samirii. Měla smutný výraz a dívala se Eleanor přímo do očí. Když si všimla, že ji Eleanor taky sleduje tak se začala usmívat, ale ten smutná podtón tam zůstával. "Rozhodla jsem se, že dostojím svému slibu, který jsem dala Jezdci Eragonovi co nejdříve. Takže zítra vyrážíme zpět do Alagaësie." Všichni začali jásat jakoby řekla, že od zítřka nezapadne slunce a dali se do dalších oslav.
Eleanor už ale neměla chuť slavit vlastní svatbu. Lemalian to vycítil, vzal ji za ruku a společně odešli do jeho ložnice.
Autorka: Lerietka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama