close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

Zrádce a nečekaný spojenec

27. srpna 2008 v 15:21 | Selene |  Život nebo legenda
Eragon se probudil do svěžího rána. Když otevřel oči, zjistil, že ve stanu není sám. V křesle někdo seděl, s nohou hozenou přes lenoch, a četl knihu. Jenomže tenhle někdo k Eragonovi seděl zády, takže zakrytý opěradle, aby mu do knihy svítilo světlo jdoucí z malého okýnka. "No konečně!" Ten hlas okamžitě poznal. "Bál jsem se, že budeš spát věčně." Murtagh s hlasitým prásknutím knihu zabouchl a pustil ji na zem. "Na," podal mu čistou košili a spodky, "obleč se a já ti zatím dojdu pro něco k jídlu." Než se Eragon stačil na cokoli zeptat, bratr byl pryč. Eragon se nasoukal do spodků a zjistil, že umírá hlady, ruce se mu už pomalu třásly. Než si však stačil obléknout košili, Murtagh byl zpět a nesl celý chleba, sýr a nějaké ovoce a pod paží měl měch, když z něj nalil do dvou hrníčků Eragon zjistil, že v měch byl čaj. Hned se hladově pustil do jídla. Po spolknutí prvního sousta se zeptal: "Jak dlouho jsem spal?" Murtagh k němu obrátil divoký, modrý pohled. "Spal jsi pět dní." "Cože?" Murtagh se pousmál, ale v očích měl stále ustaraný výraz. Pak mu povyprávěl všechno co se za těch pět dní stalo. Eragon jej poslouchal jen na půl ucha zabrán do vlastních myšlenek. Pět dní, říkal si zrovna, kdy ho zaujalo co mu bratr říká: "... no a pak vesničané odešli kousek za ohyb Jiet. Tak aby nebyli moc na ráně a taky aby nebyli moc daleko. Je to tak půl dne rychlejší jízdy. A tam si začali stavět další vesnici, byl bych jim pomohl, ale nechtěl jsem od tebe odejít." Při posledním slovu se zamračil a zmlkl. Pak už bylo uplné ticho. Eragon hladově hltal chléb se sýrem a Murtagh, očividně zamyšlen, se mračil a nepřítomně se tahal za tkanice košile až ji rozvázal, chvíli hleděl co vlastně udělal a pak se mu výraz znovu rozjasnil. "Málem bych zapoměl na to nedůležitější. Galbatorix stahuje své vojáky, čímž nám usnadňuje postup. Proč a kam ale zatím, bohuže, nevíme." Dodal posmutněle. "Pojď," řekl a vstal, "ostatní tě taky chtějí vidět." Šibalsky se usmál a vyšel ze stanu, Eragon mezitím spořádal všechno jídlo, které mu bratr přinesl.
Venku se líně povalovala Safira s Trnem. Když ho viděla rozčíleně sklapla čelisti, Eragon věděl proč se na něj zlobí. Taky tě rád vidím. Usmál se a dalo mu práci nevybuchnout smíchy, když cítil její rozhořčení, že to nevzal vážně a taky její radost z toho, že ho vidí. Safira k němu natáhla hlavu, foukla mu do obličeje, až mu odfoukla vlasy z čela, a olízla mu tvář svým dlouhým a drsným jazykem. Už se nezlobila. Eragon ji vděčně objal. "Eragone!" Tento hlas také poznal, když se otočil spatřil Orika jak se k němu žene. Za ním běžela Elva a Nasuada. Když se s nimi pozdravil všichni šli do Nasuadina stanu. Tam však , podle všeho, probíhala bouřlivá diskuse. "...to toho prostě nemůžete nechat?! Aspoň kvůli němu?" Bylo to poslední co Arya řekla. Když vešli, elfka seděla za stolem, na atole naproti ní seděl Roran a na židli na druhé strabě stolu seděla Katrina a snažila se ty dva neposlouchat. Elfka vstala a běžel jej obejmout, pak už se o tom nebavili. Všichni si sedli a začali vyprávět, každý trochu jinak než Murtagh, co se stalo, když byl v bezvědomí. Pak se rozhostilo nepříjemné ticho a Eragonovi došlo co je na nich jiného. Všichni byli poněkud napjatí a sledovali Rorana a Murtagha. Proto se na ně Eragon po chvíli také zaměřil. Každý mu seděl po jednom boku a vrhali po sobě nenávistné pohledy, slibující tomu druhém, že dostane. "Co se mezi vámi dvěma stalo?" Zeptal se náhle. Ostatní se napjatě podívali na něj a pak na ty dva, ale očividně se nikdo neměl k odpovědi. "Tak řekne mi to někdo?" Než se však někdo vzmohl na odpověď zvenku se ozvali hlasy vojáků. Vyběhli ven zjistit co se stalo. Nic se nedozvěděli a tak se zadívali na severní hranici tábora, kam vojáci ukazovali. Eragon, Murtagh a Roran se tam hned rozběhli.
Když se tam konečně dostali, zjistili, že vojáci mají zajatce. Byl to malý chlapec. Jeho věk se Eragonovi nepodařilo odhadnout. "Pusťte mě, sakra!" Křičel na své věznitele, kteří jej pevně drželi za ruce. "Říkám vám, že mám něco důležitého pro paní Nasuadu." Nic se nestalo. Když si vojáci konečně všimli Eragona a ostatních hodili jim chlapce k nohám. "Můj pane, tohohle jsme našli kousek tam od toho lesa. Pokoušel se proklouznout do lesa." Chlapec se sbíral za země a rozzuřeně se oprašoval. Pak ale pohledl na Eragona a ještě víc se navztekal. "Kdo je tohle, že mu říkátě pane? Vždyť je to ještě děcko, vždyť mu ještě teče mlíko po bradě..." Pak se na něj ale zaměřil pořádně a otevřel ústa v němém úžasu, to už to Murtagh nevydřel a vybuchl smíchy, čímž si vyloužil podmračený pohled. Eragon si chlapce začal zkoumavě prohlížet. Mládenec na sobě měl šedohnědé, volné spodky zastrkané do po kolena vysokých, šněrovacích, černých bot z měkké kůže, pak měl šedohnědý kabátec zpod něhož mu čouhala bílá košile, kolem hlavy pak měl omotaný jakýsi tuban, také šedohnědý, měl ho tak, že když chtěl mohl si s ním zakrýt obličej. Na rukou mě půlprstové rukavice z černé kůže, na pravé potom sokolinickou rukavici se třemi prsty celými a ostatními do půle. Na opasku měl na jedné straně podivně zahnutý meč a na druhé měl toulec ježící se šípy. Na zádech pak měl další toulec, stejně plný jako ten u pasu, a vněm složený luk. Když se ho už už chtěl zeptat co je zač ozval se křik mužů a ryk koně. Čtyři vojáci vlekli z houští ohromného černého koně. "Tanečníku!" Vykřikl chlapec a rozběhl se ke koni, zatímco koně uklidňoval, Eragon si zvíře pečlivě prohlédl. Byl to velice dobrý kůň, uzdečku, sedlo a deku měl prvotřídní kvality, sedlové brašny byly plné k prasknutí. Eragona však víc zaujaly další dva meče, podobné tomu prvnímu, ukryté v sedle. Po chvíli se chlapec vrátil i s koněm. Konečně se na Eragona podíval tak, že i jemu bylo vidět do tváře. Je na kluka moc hezký, říkal si Eragon a se zájmem si chlapce prohlížel. Měl vystouplé lícní kosli, velké hnědé oči, dlohé černé řasy a nádherně tvarované černé obočí. V tom se ale Murtaghovi rozšířili zornice. "Co tady, k sakru, dě..." Větu nedokončil, protože jej chlapec praštil malou pěstičkou přímo do obličeje a Murtagh se skácel k zemi, teď se rozesmál Roran. Murtagh klel a mnul si tvář. Eragon se radši otočil k odchodu a pokynul chlapci, ať jej následuje.Šli mlčky, za což byl Eragon rád, aspoň mohl přemýšlet.Vypadá jako holka, pomyslel si. Při pohybu mu nesmírně připomínal Aryu. Ale připomínal mu ještě někoho. Pořád přemýšlel až málem nejednou špatně zahnul mezi stany. No jasně! Připomíná mi Murtagha, když jsem jej poprvé viděl. Je zvyklí mít peníze, a hodně peněz. To jsem si přece myslel i o Murtaghovi..
Konečně došli před Nasuadin stan, kde je dohonil Murtagh, ještě pořád klel. Roran, při pohledu na něj, propadl dalšímu záchvatu smíchu. Chlapec poklekl před Nasuadou, jako před královnou, s pravou rukou, v pěsti, složenou na srdci. "Má paní." Nasuada se k němu sehnula. "Nejsem královna, a nejsem ani Galbatorix, a proto, neklekej." Usmála se a zvedla jej na nohy. "Jak se jmenuješ a proč jsi přišel?" Zeptala se klidně. "Jsem Maruan a přináším dobré zprávy." Než se mohli na cokoli zeptat vytáhl z mošny u pasu zelený kámen, v dlaních se mu trochu chvěl. Murtagh přestal klít a mnout si tvář, a pro změnu vyvalil oči. Chlapec vajíčko schoval. "Jak jsi k tomu přišel?" Zeptala se Arya nevěřícně. "Ukradl jsem ho. Náhodou jsem našel místo kam si je Galbatorix schoval." Řekl s ledovým klidem. "No dobrá, nech si ho, myslím, že ty budeš příštím dračím jedzcem, Maruane. A teď, jistě jsi po cestě unavený, vem si své věci a jdi s Orikem. Budeš spát s ním. Murtaghu, ty můžeš spát s bratrem."Odpověděla na Murtaghův tázavý pohled. Orik potěšeně odváděl chlapce ke stanu a už byli oba plně zabraní do hovoru. Murtagh tam stál se skříženýma rukama a mračil se na všechny kolem. Nasuadě cukali koutky ale ovládla se a zeptala se: "Co se ti stalo? Máš opuchlou polovinu obličje." Tentokrát to nevydržel nikdo a všichni vybuchli smíchy. Murtagh zlostně otevřel pusu, že něco řekne, ale pak jeho pohled utkvěl na Trnovi, on i Safira se také smáli, po svém. "Tak se na něj nezlob, stejně by nám někdo řekl, že ti vrazil malý kluk. Murtagh zamumlal něco o tom, že si radši dojde pro věci a odešel. Po zbytek odpoledne se Eragon věnoval Safiře. Potom se opět všichni, i s Maruanem, sešli opět v Nasuadině stanu a tam povečeřeli. Po jídle se rozloučili a šli všichni spát. Když se Eragon se Safirou vraceli ke svému stanu uviděli Murtagha a Maruana jít za něj. Pojďme zjistit, co tam jdou dělat, navrahla Safira. Potichoučku se plížili kolem stanu. Ale to co potom uviděli Eragona málem stálo oči, a to netušil co ještě uvidí. Murtagh a Maruan se objímali a Murtagh chlapci něco tichounce šeptal, Eragon si pro jednou nepřál vědět co. Pak se Murtagh trochu sklonil a chlapce políbil, a ještě jednou... Eragon už to raději nechtěl počítat a Safira také ne. Popřáli si dobrou noc a rozešli se. Eragon doklopýtal do stanu a snažil se rychle usnout, nepovedlo se. Za chvilinku se vrátil Murtagh, v dobré náladě, začal se svlékat a tiše si pobrukoval. Můj bože! To byla Eragonova poslední zoufalá myšlenka, než konečně usnul.
Několik dalších dní se vůbec nic nedělo, pomáhal kde se dalo. Když o tři dny později večeřeli, vešel do stanu kapitán: "Paní Arya má hosty." A byl zase venku. Když vyšli za stanu málem všem vypadli oči z důlků. Před stanem se táhla snad nekonečná řada elfů. Někteří, asi polovina blíž ke stanu, byli na koních, ti ostatní opěšalí. Hned před nimi, z ohromného bělouše, sesdl elf, plavně se poklonil a sunadal si kápi barvoměnivého pláště. Teď vypadli oči úplně všem. Nebyl to elf, byla nádherná, zlatovlasá elfka. Na sobě měla baňaté šedé spodky, zastrkané do po koleny vysokých, černých bot z měkké kůže, pak měla hnědý kabátec mužského střihu a pod ním bílou košili, na tom všem černý plášť. U pasu měla dva meče se zakřivenou čepelí, podobné jako měla i Arya. A podobé Maruanovým, uvědomil si Eragon. Ale jeho víc než zbraně či oděv fascinovali její vlasy. Byly zlaté jako Slunce, po zadek dlohé a co jej fascinovali nejvíc bylo to, že je měla spletené do stovek, možná tisíců copánků, z nichž žádný nebyl tlustší než polovina Eragonova malíku. Podíval se na ostatní a zjistil, že ostatní jsou ohromeni stejně jako on. Viděl Murtagha jak natahuje ruku k Maruanovi a zavírá mu pusu se slovy: "Když už se divíš, zavírej aspoň pusu." A přesladkým úsměvem. Elfka se prsty dotkla rtů a promluvla: "Aryo svit-kona, jsem Eleanor, a přišla jsem ti, na žádost královny Islanzadí, věrně sloužit a chránit tě i vlastním životem." Murtagh na ni hleděl, a pak se zastavil na jednom místě ze kterého nemohl, a a ani nechtěl, zpustit oči. Pod kabátcem se elfce dmulo něco co by nazval vyvinutým poprsím. Hned si začal představovat, co by udělal kdyby si mohl...Člověče na co to myslíš?!to jej vytrhlo ze snění a on se vděčne podíval na Trna a cítil jak najednou rudne.
Celý večer si pak povídali s elfkou, zatímco její vojáci si stavěli tábor, který pak šla sama skontrolovat. Eragon seděl pohodlně opřený o Safiru a poslouchal co si ostatní povídají. Eragone, s touhle se, prosím, do křížku nepoštěj. Ta by nás oba rozsekala na nudličky. Eragon se zasmál, ale vzápětí jej smích přešel. Murtagh ležel na zemi, u krku dýku a nad ním se tyčila elfka a něcom mu zuřivě říkala. Murtagh horlivě přikyvoval a jeden z elfů, také zlatovlasý, se hlasitě rozesmál. Elfka plavným pohybem nechala čepel zmizet zpátky v rukávu a vrhla varovný pohled na elfa, který okamžitě utichl. Působivé, zajímalo by mě, kolik těch dýk asi má. Aby se o ně někdo nepopíchal. Eragon jen tak tak potlačil výbuch smíchu a káravě se podíval na Safiru, ale v duchu se smál a ona s ním. Mohlo být kolem půlnoci, když se konečně rozešli a šli spát.
Eragone vstávej, honem. Dorazili zvědové. Eragon rychle otevřel oči a kvapně se oblékal, koutkem oka zahlédl bratra, také se oblékal. Spolu spěchali do Nasuadina stanu. Už tam všichni byli, a že jich tam bylo. Byla tam Nasuada, samozřejmě, Arya, Elva, Eleanor, Katrina, Roran, Orik, Maruan a on s Murtaghem a samozřejmě také zvědové, Albreich a Baldor. "Už víme kam Galbatorix svolává své muže." Řekl Baldor a Albreich rychle dodával: "Jo, hledá totiž svoji dceru. Prý mu utekla a sebrala mu poslední dračí vejce..." Povídali ještě dál, ale to už Eragon nezajímalo. Rozhlédl se po stanu, nikomu to zjevně nedošlo, možná Murtaghovi, a najednou si to dal všchno dohromady. Jeho pohled spočinul na Maruanovi
Autorka: Lerietka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama