30. listopadu 2008 v 16:43 | Aranel van de´Corvin
|
10. kapitola
Aranel slyšela, jak se Alexander blíží. Prudce zastavila. Alexander do ní vrazil.
"Ty jedna malá mrcho!"
"Být tebou, tak se ovládám, nebo ti vyrazím i ten druhej špičák!"
"Zas tak moc si nevěř." Aranel se snažila uniknout, ale Alexander ji svalil na zem.
"Lucius měl pravdu. Něco na tobě je." Naklonil k ní hlavu a pomale jí rty přitiskl na krk.
"Pust mě!"
"Nevyváděj tak. Přiznej, že se ti to líbí?!"
"Ne nelíbí! Komu by se to líbilo?"
"Uvolni se. Ani to neucítíš-" Trhla sebou. Alexander vzdychl.
"Nech mě si to užít." Opět se k ní naklonil. Teď už neváhala. Chytla se stromu a snažila se vytáhnout, aby neležela pod Alexandrem. Povedlo se. Alexander ji chytil za nohu. Začal ji tahat znovu k sobě.
"Mě neute-" Najednou Alexander vykřikl a pustil ji nohu. Otočila se. Alexandra držel Dakh. Začala se drápat na nohy, ale než stačila vstát, tak ji někdo chytil za ruku a zvedl.
"Pojď! Rychle!" Alasther ji popadl a odnášel pryč.
"Kam jdeš? Pust mě."
"Dobře, tak jdi posvejch."
"Kam jdem?"
"Někam kde nás Lucius a spol nenajde."
" A kde je Lucius?"
"Márius s ním někam šel, ale neřekl kam. My jsme tě měli najít a odvést."
"A co-?"
"Pak ti všechno vysvětlím. Teď půjdeme k tobě domů."
Šli mlčky k chalupě. Aranel s údivem zjistila, že teprve po 3 hodině ráno.Teprve? Mě to připadalo jako věčnost. Až budu doma, tak se umyju a vyspím. Ráno jdu do práce.
Když přišli do chalupy, tak Aranel šla automaticky nahoru.
"Kam jdeš?"
"Umýt se."
"Aha" Ten vyvádí, jako kdybych se tady mohla ztratit. Ohřála si teplou vodu a umyla se. Podívala se na sebe do zrcadla. Měla na sobě modřiny. Kde jsem je vzala? Uslyšela dole kroky. Alasther chodil po kuchyni. Rychle se oblíkla. Vzala si na sebe krátkou košilku, která ji moc slušela. Sešla dolů a do kuchyně strčila jen hlavu.
"Jdu si lehnout a díky, že jste mi pomohli."
"Není zač." Usmál se. Jen co vešla do pokoje, tak se svalila na postel a rozpustila si vlasy. Ještě na chvíli vstala, aby si rozestlala, když s konečně lehla, tak slyšela ťukání na dveře. To si snad ze mě dělá srandu. Já chci spát. Já nejsem upír. Já v noci spím!
"Můžu dál?"
"Jo" Sedl si vedle ní na postel. Chvíli se na sebe dívali. Bože můj, ať se tak na mě nedívá!Nebo po něm skočím. Musela se zasmát.
"Co je?"
"Nic. Jen jsem na něco myslela."
"A na co?" Lehl si vedle ní a opřel se o loket.
"To bys rád věděl, co?" Uculila se na něj.
"Hmmm" Začal ji hladit po tváři. Asi se rozpustím. Ale nic neříkala. Alasther se naklonil.
"Nechceš mě vysát, že ne?"
"Ne. To bych nikdy neudělal." Usmál se a opět se k ní sklonil. Cítila jak se jeho rty dotýkají její tváře. Pohladila ho po tváři. Tentokrát ji políbil.Aranel mu jeho polibek opětovala. Odkryl peřinu a přitiskl se k ní.Cítila jeho chladnou kůži... Kéž by to nikdy neskončilo. Alasther ji jemně hladil po celém těle.
"Měla by jsi jít už spát."
"Já vím."
"Bude ti vadit společník?" Usmál se.
"Ne nebude." Alasther si lehl vedle ní a Aranel se mu schoulila do náruče. Zavřela oči. Cítila jak ji hladí….
P.S: Doufám, že se vám to zatím líbí..
juu ty si rýchla xDD ale super :)))))))))))))