Aranel se vzbudila brzy. Alasther už tam nebyl. Možná je to dobře, že tu není. Ale ať si namlouvala, co chtěla v koutku duše věděla, že jí je to líto. Aranel ještě ležela v posteli nechtělo se jí vylézt.
Poprvé od setkání s upíry měla šanci v klidu popřemýšlet. Napadalo ji spoustu otázek: Spí upíři v rakvi? Bojí se světla? Jsou nesmrtelní?
Z přemýšlení ji vytrhl, až hluk. Donutila se převléct a sejít dolů. Dědeček, už seděl dole a měl nachystanou snídani. To bylo divný. Dědeček nikdy nechytal snídani, jenom když….
"CO se stalo?" vychrlila ze sebe Aranel.
Matias sklopil oči. Chvíli bylo ticho.
"Jsme zadlužení."
Aranel věděla, že to jednou příjde. Když nic neulovili, nebo potřebovali nějaké nové věci, tak si zašli do vedlejší vesničky pro to, co potřebovali a jak to tak vypadalo, tak se úroky zvedli…
"Já jsem ti to říkala!" Zvedla se a začala popocházet po místnosti.
"Já vím."
"Půjdu pracovat do-"
"Ne! Nechci abys někde pracovala. Měla by jsi studovat! Ať tu neztvrdneš celý svůj život!"
Aranel, ale už byla rozhodnutá. Matias je už moc starý na to, aby šel někam pracovat. A jí nedávno nabídli práci v hospodě. Dělala by číšnici. Nebyla to, tak špatná práce. Jediný riziko byli opilci, ale Aranel si s nimi hlavu nelámala.
"Nastoupím zítra," oznámila suše.
Matias jen přikývl. Aranel se usmála, potom se nasnídala a šla do vesnice.
Blížilo se odpoledne a ve vesnici bylo rušno, ale v hospodě bylo málo lidí. Ti se tam nahrnou, až k večeru.
V hospodě obsluhovala zrovna žena hospodského.
" Dobrý den, chtěla bych se zeptat jestli máte ještě volné místo?"
Žena se usmála.
"Ano ještě je. Máte zájem?"
"Ano."
"Myslím si, že manžel nic proti vám mít nebude,ale pro jistotu tady počkejte za chvíli se vrátí."
Aranel nečekala dlouho. Hostinský šel prvně za ženou, ale za chvíli se vrátil s úsměvem na tváři. Hned se s Aranel dohodl na zítřek.
Aranel se loudala domů. K jejich malému domečku to bylo, ještě tak 4 km. Ale s tím loudáním to přehnala. Začalo se stmívat a sluníčko, který jinak celý den svítilo bylo v tahu. Chtěla to vzít zkratkou přes les, ale na jednou si nebyla jistá. Kdyby se to stalo před týdnem, tak by tudy prošla ani by se neohlídla.
Sakra jsem to ale paranoidní! Já dělám jako kdyby na mě čekali za stromem.
Sakra jsem to ale paranoidní! Já dělám jako kdyby na mě čekali za stromem.
Prudce zahnula do lesa, ale šla rychlím tempem. Svoji rychlost si vysvětlovala tím, že má oni dědeček starost. Ale ve skrytu duše věděla, že kdyby Lucius, nebo kdokoliv jiný chtěl, tak ji chytí a-
Ne na to nesmím myslet! Nic se mi nestane. Poprvé se rozhlédla po okolí bylo krásně. Nasála vůni borovice. Vrátila se jí dobrá nálada. Doma byla za půl hodiny a nic se nestalo. Aspoň to si měla myslet…
"Dědo jsem doma! A mám tu práci," vypískla nadšeně, ale odpověď nepřicházela.
"Dědo? Dě-" Nedořekla. Klesla na kolena vedle Matiase, který ležel mrtvý na zemi….
P.S.: Tak tady je další kapitolka =o) Doufám, že se bude líbit...


Super povídka,rychle další kapitolu,ať mám co číst