6. kapitola
Na pokraji šílenství
Byla už tma. Schylovalo se k bouřce a začalo pršet. Všichni byli doma v teple, až na jednu dívku, která běžela lesem. Běžela velice rychle. Párkrát málem narazila do stromu. Doběhla doprostřed lesa a začala křičet:
"Vylezte! Slyšíte! Nedělejte, že tu nejste! Já vás zabiju slyšíte ZABIJU!!!!!" její hlas byl hysterický. Rozhlédla se okolo. Nikde nic. Kopla do stromu a sedla si. Začínala jí být zima, ale ani se nehla. Najednou se něco pohnulo. Aranel zbystřila.
"Vylezte!!! Nebo se mě bojíte?!" Konečně se někdo objevil. Aranel ještě nerozeznala kdo to je, ale věděla, že je to upír. Přiblížil se. Aranel vyběhla a chtěla ho srazit. Upír ucukl a začal se pochechtávat. Byl to Lucius.
"Nějaká divoká, ne?" ušklíbl se.
"Já tě zabiju ty parchante!!!!" Znovu se zkusila rozběhnout, ale Lucius byl rychlejší a přitlačil ji ke stromu. Aranel si málem vyrazila dech, ale začala ho kopat, mlátit, škrábat, cokoliv co jí napadlo. Lucius se zuřivě zasmál. Líbilo se mu, jak kladla odpor.
"Ó, taková dračice s tebou bych se pobavil!" Lucius jí začal sahat na obličej.
"TY TAK!!!" zakřičela najednou, tak silně, až sebou Lucius škubl. Toho Aranel využila. Snažila se mu vymanit a povedlo se jí to, ale spíš ji Lucius pustil, aby se ještě pobavil. Aranel byla nepoučitelná. Přiblížila se k Luciusovi.
"Luciusi?"
"Ano?" Lucius se utočil a Aranel mu plivla do obličeje. To Luciuse rozzuřilo. Shodil ji na zem. Aranel se praskla o kmen stromu do hlavy. Začala se jí točit hlava, ale vstala a snažila se dál bojovat.Vyrazili naproti sobě, ale Lucius byl o hodně rychlejší. Znovu ji svalil na zem a chytil ji za ruce. Aranel se vzpírala, ale tentokrát jí to nebylo nic platný. Lucius se vítězně usmál.
"Moc se nesměj!"
"Dej mi důvod srdíčko!"
"Neříkej mi tak ty PARCHANTE!" Snažila se osvobodil, ale Luciusovi sevření se nedalo povolit. Začala chrlit různé nadávky. Lucius zvedl hlavu. Něco slyšel, ale než stačil zareagovat, tak se objevil Márius a Alasther a byl s nimi ještě jeden, ale toho Aranel neznala.
"Pusť ji Luciusi." Máriův hlas byl tvrdý.
"Donuť mě k tomu."
"Jsme v přesile Lucie. Nás neporazíš." Lucius ji pustil a pomohl ji vstát, ale pak do ni hodně strčil a Aranel odletěla o kus dál a opět se praštila o strom. První co si uvědomila byla bolest v ruce a bolest hlavy. Měla co dělat,aby neomdlela.
"Co tu chceš Máriusi? Co je ti do toho co dělám?!"
"Do toho co děláš mi není nic,ale do toho co dělá ona," ukázal prstem na Aranel," mi je hodně."
Na chvíli se odmlčel a naznačil Alastherovi, aby se podíval na Aranel jestli je v pořádku. Aranel se, už ale hrabala na nohy a vyrazila na Luciuse, ale Alasther ji chytil.
"Pust mě! Slyšíš!" křičela a kopala. Nikdo z nich netušil, co ji tak rozrušilo, až na Luciuse, který to s pobaveným pohledem sledoval.
"Co se jí stalo Lucie?" zavrčel Márius.
"Nic."
"Já ti dám, že nic! Ty jeden ZMETKU" Aranel se opět chystala zaútočit.
" Alasthere odveď ji pryč a Dakh tu zůstane se mnou." Rozkázal Márius a zadíval se na Luciuse.
"Pojď" Trhl Alasther s Aranel.
"Nikam nejdu! Okamžitě mě pusť!" procedila skrze zuby, ale Alasther se s ní nepáral. Pevně ji chytil a rychle odnášel pryč. Bylo slyšet, jak Aranel nadává.
Márius se zastavil naproti Luciusovi.
"Mluv!" Luciusovi došlo, že jestli jim to nepoví, tak se může jít zahrabat.Lucius začal mluvit…
Alasther utíkal velice rychle. Co nejdál od Luciuse. Aranel se z toho točila hlava a už necítila ruku. Když ji položil, tak Aranel zjistila, že ji odnesl někam hlouběji do lesa. Snažila se zjistit kde je. Myslela si, že ví kde je. Rychle se rozběhla a snažila se utéct Alastherovi, ale to byla hloupost. Kdyby se aspoň snažila přemýšlet, tak by ji došlo, že se mu nedá utéct.Alasther ji chytil přimáčkl ke stromu. Přimáčkl ji trochu víc než chtěl. Aranel si vyrazila dech. Vyděsilo ho to. Rychle ji chytil a bouchl do zad. Aranel konečně začala dýchat. Oddychl si.
"Jsi v pořádku?" zeptal se opatrně.
"Ne nejsem! Pust mě chci se projít"
"Ne nikam nepůjdeš. Co se stalo?"
"Pust mě já si to s ním vyřídím!"
"Ne ty sis ním nevyřídíš nic. Je silnější" řekl s ledovým klidem.
"Pust mě já si to s ním vyřídím!"
"Ne ty sis ním nevyřídíš nic. Je silnější" řekl s ledovým klidem.
"No a co? Já něco vymyslím." Alasther ji pomalu posadil a opřel ji o strom. Teprve teď si uvědomila, jak jí bolí hlava a ruka. Špatně se jí dýchalo. Asi si narazila žebra. Alasther si sedl vedle ní. Podíval se jí do očí, ale Aranel byla duchem pryč. Byla u svého dědečka. Snažila se polknout slzy.
Za to mi zaplatí. Přísahám! Já tě pomstím a nikdo mi v tom nezabrání! Z přemýšlení ji vytrhl Alasther.
" Není ti špatně? Jsi celá bledá."
"Hmmm" Chtěl se jí dotknout, ale ucukla. Alasther si stoupl. Přišel ten upír, kterého Aranel neznala. Začal se bavit s Alastherem. Alasther přikyvoval a pak se otočil na mě. Aranel jejich rozhovoru nevěnovala pozornost, ale pochopila, že tajemný upír se jmenuje Dakh.
"Aranel já půjdu pryč, ale tady můj bratr Dakh bude s tebou a-"
"Postarám se o sebe sama."
Dakh pokrčil rameny.
"Za chvíli jsem zpátky," snažil se ji uklidnit Alasther,"počkej tady." Aranel přikývla. Alasther s Dakhem odešli. Aranel se zvedla a šla pomale pryč. Špatně se jí dýchalo. Musela si někde odpočinout….
P.S.: Teď budu mít více času psát, tak budou přibývat kapitolky =o)


Paji ta povídka je dobrá hlavně se mi líbí jak nráží do stromu je ti to hodně podobný