9. kapitola
Auuu, sakra kde to jsem? Je tady tma jak v prde-
"Á, moje srdíčko se už vyspinkalo?" Tak tenhle hlas Aranel poznala vždycky.
"Rozsviť nic nevidím!"
"Ty jsi zase nějaká ostrá. Chováš se někdy normálně?"
"Ty jsi zase nějaká ostrá. Chováš se někdy normálně?"
"Když žil děda, tak jsem se normálně chovala."
"Sím tě! Nevytahuj to zase."
Co si o sobě ten imbecil myslí! On si myslí, že když je upír, tak si z toho sednu na prdel, nebo co?
"No nic. Už je pozdě večer, vyspinkej se srdíčko. Já se zatím skočím najíst pak si s tebou pohraju."
Blbec!Já mu dám pohrát. Za to co mi udělal ještě zaplatí…!Kde to vůbec jsem?Taky mohl rozsvítit, než odkráčel.Lucius, takový debilní jméno!Aranel se postavila. Teprve teď si uvědomila, že tu je nějaký vlhko.No to si dělá srandu. Já jsem v jeskyni!No a co teď? Jak dlouho může být pryč?Třeba tu ještě někdo je?!No jasně! Určitě mi další upíři přiběhnou na pomoc. Zeptají se mě jestli jsem v pořádku….Usmála se. Zajímavá představa. No nic tak já si zase kecnu na zadek a budu čekat až se vrátí. Co jiného mi zbývá?!
Po půl hodině ji to přestane bavit. Jdu nějak ven. Přece musí existovat východ!Vyhrabe se na nohy a ve tmě šátrá rukama, aby nenarazila. Nebylo to tak těžké. Párkrát zahnula a už viděla světlo. No tak to byla víc než lehký. Usměje se a podívá se odkud světlo přichází. Byla stále ještě v jeskyni. Dívala se do kruhové místnosti, kde bylo ohniště. Vykročila vpřed a chystala se odejít. Na druhé straně viděla už východ. Teprve teď si všimla upíra, který seděl v roku jeskyně. No tak dobře zas tak lehký to nebude.To je ten upír, kterého jsem viděla s Luciusem. Tuším, že se jmenuje Alexander.Co na mě tak blbě čumí? Asi bych měla něco říct:
"Zdravím, nenech se rušit, jako bych tady nebyla. Jdu se jenom nadejchat čerstvého vzduchu."
"Hmmm jdi, ale nesnaž se utéct. Chytnu tě, ani o tom nebudeš vědět."
"Jo pohoda."A je to v prdeli.No aspoň se projdu.
Byla krásná noc. Měsíc zářil. Aranel si všimla, že je u potoka. Sundala si boty a šla po proudu. Voda jí sahala po kolena. Na říjen je docela teplo, ale za chvíli budu muset stejně vylézt, tak teplá voda zase není. Šla dál a u toho si broukala melodii, která jí zrovna napadla. To je divný. Unesli mě upíři a já si tady zpívám a nikdo mě nehlídá. Mohla bych se zkusit vypařit. Aranel vylezla ven a začala si trochu sušit nohy, aby si mohla vzít boty. No to je sice moc hezký, že chci utéct, ale kam. Je mi to tu povědomí, ale nejsem si jistá. Zaslechla nějaké hlasy. No tak už přemýšlet ani nemusím. Kdo to je, že bych se nenápadně podívala. Aranel vyskočila na nohy a potichu šla za hlasy. Neušla ani deset kroků a už poznala kdo to je. Alasther, Dakh a Lucius. NO u toho být nemusím. Teď bude mít i jiné starosti Alexander, tak můžu jít. Doprava , nebo doleva? Třeba doprava. Aranel zrychlovala. Už věděla kde je. Trochu se uklidnila.
"Kampak jdeš?"Sakra Alexander!Co ten tady dělá, dyť Luciuse má Alasther a Dakh, tak by mu mohl jít pomoc.
"Já? Nikam, jen se procházím."
"To by ti stačilo. Už jsi se prošla dost. Jde se zpátky." Alexander k ní udělal krok.Co teď? Stihnu mu zdrhnout? Třeba kecal, že je rychlej. Zkusit to můžu. Aranel vyběhla. Byla dobrý běžec, ale na upíry hold neměla. Alexander ji během vteřiny chytil a táhl zpátky. No tak nekecal.
"Říkal jsem ti, že to nemáš zkoušet."
"Blá, blá, blá, aby ses z toho nepo…"
"Neuvěřitelný. Být tebou, tak se uklidním. Lucius má s tebou nějaké plány."
"A jo pořád, tak mě pusť. Chodit umím."
"Jdi přede mnou." Aranel se zase rozběhla a Alexander ji opět chytil a zavrtěl hlavou.
"Co je? Já rada běhám!Sem se chtěla proběhnout."
"Co je? Já rada běhám!Sem se chtěla proběhnout."
"Hmmm." Chytil ji za rukáv a šel. No s ním je ale zábava.
Alexander se zastavil. Aranel už věděla proč. Zaslechla nějaké hlasy. Usmála se. Alexander zrychlil.
"Konečně budeš moct běžet."
"Už nechci přešla mě chuť!"
"To máš blbý." Aranel se chytla stromu, ale Alexander s ní škubl a odnášel jí pryč. Doprčič ten má sílu. Hmmm má hezký tělo. Sakra na co to tady myslím! Musím ho nějak zastavit. Alexander běžěl. Aranel viděla rozmazaně. Viděla jenom jak míjí stromy. Dala mu ruku před oči. Alexander málem narazil do stromu, ale zastavil se včas. Začala se smát. To je idiot. Stačí na něj používat lehké věci. Co bych se dřela.
"Co to sakra děláš!? Málem jsem narazil do stromu." Teď už byl zuřivý. Chytil ji pevně za ruce a snažil se ještě nějak pojistit nohy, kdyby náhodou.
"Nejradši bych tě vysál namístě."
"Co ti v tom brání?" Pošklebovala se.
" Do toho ti nic není."
"Ale je. Jde o mě."
"SKLAPNI!" Dal ji facku. Spadla na zem. Začala se pomale zvedat. Alexander zaťal pěsti.
"Tak dělej!"
"Dyť jdu. Nezblázni se." Z nás asi kamarádi nebudou. Už slyšela opět hlasy. Blíží se. Za chvíli nás dohoní. Alexander se pro ni natáhl. Uskočila. Tak to teda ne kámo! Já už se znova chytit nenechám!
"Nehraj si tady na statečnou, nebo se neudržím!" Chytil ji za rameno, ale Aranel se otočila a dala mu pěstí do zubů. Alexander zavil bolestí a dal si ruku k puse. Když ruku dal pryč, tak mu na dlani ležel špičák. Podíval se na ni. Viditelně ho to překvapilo. Za tohle mě asi mít rád nebude, spíš dostanu pěknou nakládačku. Aranel radši začala zase utíkat. Věděla, že jí to nepomůže, ale aspoň dostane chvilku čas na přemýšlení. Alexander se zpamatoval a rozběhl se za ní…..


mnoo vyvýja sa to zaujímavo, len tak ďalej a rýchlo ďaľšiu kapitolu