Vždycky jsem byla jiná. Nikdy jsem nikam nezapadala. Všichni se ke mě vždycky chovali jako k nějaké věci. Mí rodiče, mí spolužáci, mí sourozenci. Byla jsem něco jako odpad. Nejhorší to bylo vždy o víkenndu. Všichni z mé rodiny jeli k příbuzným, ale mě nechali zavřenou ve svém pokoji. No pokoji, spíš chlívku, jestli by se to tak mělo vůbec nazývat.
Vše jsem na sobě nenáviděla, už od svého jména. Viktoria. Děsné jméno. Byla jsem ve škole jediná s tak divným jménem. Na lavici jsem měla vyrito: ,, Viktorie, která se nemyje."
Byla jsem adoptovaná a rodiče, hlavně tedy sourozenci mi to dávali najevo. Všichni v mé rpodině byly zrzci s hnědýma očima, jenže já jsem měla černo-hnědé vlasy s modrýma očima.
Ve škole jsem měla samé jedničky. Ne proto, že jsem šprt, ale proto abych se zavděčila. Nejen svým rodičům, ale abych dokázala všem, že jsem něco víc.
Jednoho dne, když jsem dostala jedničku ze čtrtletky z matiky a kráčela si to přes park domů, jsem uviděla krásné kotě, nebo spíš to kotě uvidělo mě. Přišlo za mnou a začalo se mi otírat o nohu. Vzala bych si ho sebou domů, ale mí rodiče by mi to nedovolila, tak jsem ho taktně odehnala. Když jsem vytahovala klíče od domu, tak jsem ho znovu zahlídla. Bylo mi ho líto, tak jsem si ho vzala k sobě do pokojíčku.
Toho dne jsem získala svého prvního přítele. Začala jsem mu říkát Lucius. Byly jsme nerozluční. Jediné co nás rozdělilo byla škola, ale vždy když skonšila, tak Lucius na mě čekal v parku a potom jsme se procházely.
To byl můj poklidnný život v osamění, ale na mé šestnáctiny se všechno zvrtlo....


ceQN3E <a href="http://ktccqromufgb.com/">ktccqromufgb</a>, [url=http://wlveveikyyos.com/]wlveveikyyos[/url], [link=http://ckgyoerrlwsi.com/]ckgyoerrlwsi[/link], http://oftpzgaszkuy.com/