1. prosince 2008 v 18:25 | Aranel van de´Corvin
|
11. kapitola
Pokojem proudilo sluneční světlo a svítilo Aranel do tváře. Aranel to vzbudilo. Otočila se, aby zjistila jestli Alasther je tady. S údivem zjistila, že stále leží vedle ní. Pravou ruku měl po hlavou a levou měl položenou na peřině. Spí?Vlastně nic o něm nevím. Musím se ho na všechno zeptat, ale teď se skočím napít. Sešla dolů do kuchyně, aby se napila. Sedla si za starý dřevěný stůl, který byl uprostřed místnosti a psychicky se připravovala na další den. Půjdu se oblíct a vyrazím. Doufám, že jsem neudělala na hostinskýho špatný dojem, když jsem
dala Rufusovi přes držku- Počkat dyť on říkal, že si mám dít den pauzu! Tak mám volno. Juchúúúúú můžu dlouho spát, tak to jdu ještě zalést do postele! Vyběhla nahoru po schodech, aby zase skočila do postele.
"Dobrý ráno, dobrá nálada?" Zeptal se Alasther, který už byl vzhůru a s úsměvem ji pozoroval.
"Ahoj, Jo je. Právě jsem zjistila, že mám dneska volno." Lehla si zpátky do postele za Alastherem, který ji objal a dal pusu.
"A co budeš dělat?"
"Eee asi spát a ty ve dne nespíš?"
"Nemusím, akorát se schovávám před sluníčkem. Ne, že by mě mohlo zabít, ale je mi to nepříjemný. Mám návrh."
"Začínám se bát."
"Nemáš čeho." Dal ji opět pusu a přitiskl k sobě. " Teďka by ses mohla vyspat a odpoledne bych se pro tebe stavil a ukázal ti ostatní upíry. Co ty na to?"
"To jsem vás ještě všechny neviděla?"
"Ne, ještě jsi neviděla Abogarda a náš malý domeček, kde všichni přebýváme." Alasther se na ni usmíval a v očích mu bylo vidět, jak moc si přál, aby šla.
"No tak jo no…" Usmál se a lehl si na Aranel. Začal ji vášnivě líbat. Aranel se nebránila. Byl to nejkrásnější pocit, jaký kdy zažila. Bylo jí teplo a zároveň zima, ten pocit se nedá popsat.
"Máš hezkou košilku." Prohodil Alasther a culil se. Začal ruce strkat pod košilku. Tak to ne. Na tohle nejsem ještě připravená.
"Neříkal jsi, že mě necháš vyspat?"
"Už jdu. Odpoledne se pro tebe stavím." Dal jí pusu na rozloučenou a začal se zvedat.
"Budu čekat."
Alasther se usmál a odešel. To musel být jen sen. Něco, tak krásného se nemohlo stát. Ještě chvíli snila, ale potom se ponořila do hlubokého spánku. Zdál se jí zlý sen: Byla chladná podzimní noc a venku skučel vítr. Aranel uslyšela hluk. Vylezla z postele, aby se podívala ven, co to je. Když vyšla ven nic neviděla. Popošla dál do tmy.Uslyšela prásknutí dveří. Otočila se. U dveří stál Lucius s výsměšným pohledem. "Říkal jsem ti, že si s tebou pohraju." Začala utíkat, ale Lucius ji chytil a táhl ji do domu. Odvedl ji do pokoje pro hosty.( Pokoj pro hosty Aranel s dědečkem moc nepoužívali, ale pro jistotu ho měli)Tam ji svalil na postel. "Ani se nehni! Máš nějaké přání?" Aranel zavrtěla hlavou a chtěla se zvednout, ale Lucius ji zase položil. Naklonil se nad ní. "Nesmím tě vysát úplně. Alexander chce taky trošku nechat……Aranel se celá zpocená vzbudila…
……..*..lovel…*
…..*..lovelovelo…*
…*..lovelovelove….*
..*.lovelovelovelove…*…………….*….*
.*..lovelovelovelovelo…*………*..lovel….*
*..lovelovelovelovelove…*….*…lovelovelo.*
*.. lovelovelovelovelove…*….*…lovelovelo.*
.*..lovelovelovelovelove…*..*…lovelovelo…*
..*…lovelovelovelovelove..*…lovelovelo…*
…*….lovelovelolovelovelovelovelovelo…*
…..*….lovelovelovelovelovelovelov…*
……..*….lovelovelovelovelovelo…*
………..*….lovelovelovelove…*
……………*…lovelovelo….*
………………*..lovelo
Pošli tohle svím SBénkum a oni ti to oplatí!!!:-* =* :=*