close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2. kapitola

1. prosince 2008 v 16:22 | Aranel van de´Corvin |  Upíří romance
Bylo 23 srpna a to znamenalo jedno. Měla jsem narozeniny. Pustila jsem Luciuse ven a koukla se na staré hodiny s rozbitým sklem. Sakra. Rychle jsem seběhla ze svého pokoje dolů. Už tam na mě všichni čekali.
,, Kde jsi byla ty nemehlo? Myslíš si, že když máš narozeniny, že si můžeš pospávat až do oběda?" Mluvila ke mě moje milá maminka.
,, Omlouvám se, já jsem asi zaspala." Pravilajsem.
,,Kopyto zaspalo a má narozeniny!" Řvali mý nevlastní bratři a začalo kolem mě pobýhat a něco mi dávat na krk a na hlavu.


Nakonec jsem dostala ke svým šestnáctým narozeninám jeden pár ponožek a 5 dolarů. Poté co si mí bratři se mnou dohráli, jsem se omluvila, jestli bych mohla na čerstvý vzduch. Bylo mi to dovoleno.


Už se stmívalo. Byl to takový ten krásný letní západ slunce. Šla jsem docela daleko od našeho domu. Sedla jsem si na suchou trávu apřemýšlela. Po chvíli ke mě přiběhl Lucius a sedl si mi do klína. Instinktivně jsem ho začala hladit. Takhle jsem tam seděla až do úplné tmy jen pouliční lampy vidávaly mírné světlo. Lucius se začal vrtět. Snažila jsem se ho uklidnit, ale nic nepomohlo.



Chvíly jsem s ním takto bojovala, ale najednou zasyčel a utekl někam pryč. Marně jsem ho volala.
Za mnou něco zašustělo. Rychle jsem se otočila tím směrem. Byl tam muž. Krásný muž, při pohledu na něj se mi zastavilo srdce.
,, Ten kocour už asi nepříjde." Konstatoval.
,, Ale ani příjde a teď kdyby jste mě omluvil." Bála jsem se ho byla jsem s ním sama v odlehlé uličce. Mé smysly byly na poplach.





Když jsem kolem něj proccházela, tak mi šáhl na ruku a trhl s ní. Tím mě natočil obličejem k němu. Připadala jsem si jako hadrová panenka. Sáhl mi rukou na tvář.
,, Překrásná." Řekl. Cítila jsem vzrušení, ale i strach s přívalem adrenalinu.
Mou ruku strále svíral.








Otočil se na druhou stranu a začal mě táhnout tím směrem. Trošku jsem se bránila. Litovala jsem, že jsem si nekoupila pepřový sprej, ale byl na mě prostě moc drahý.
Vicítil můj strach a pravil: ,,Neboj se hvězdo."


Začala jsem se mu vzpírat a po čase sem začala i křičet. Obrátil se na mě a zacpal mi pusu.
,,Pššt, Buď zticha ano. Vždyť ti....... Nedořekl neboť byl něčím sražen k zemi.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka: Upíří romance?

Ano, je super!
Ujde
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama