Vyděšeně jsem se koukala na místo kam byl sražen, ale nic jsem neviděla. Jenom jsem slyšela hlučné rány. Myslím si,že i snad vrčení?
Běžela jsem na místo kde se ozývalo vrčení. Byl tam ten neznámý docela naštvaný, protože se snažily ho držet ho dva muži a tři ženy proti němu bojovali.
Nebyly ale dost silní. Vytrhl se těm dvou mužům a běžel neuvěřitelnou rychlestí ke mě. Když by skorou mě tak se zastavil a napřímil. Bylo vidět takové modré světli a on vykřikl. Padl na zem.
S výkřikem: ,, panebože" jsem k němu spěchala. Poklekla jsem k němu na zem a snažila se nahmatat tep. Nic jsem necítila a on byl úplně ledový.
,, Vy jste ho zabily!" Zařvala jsem na ně.
,, Ne, on už je mrtvý dlouho a dej si pozor každou chvílí se probudí." Povídala nově příchozí žena, která ho zasáhla tím modrým světlem.
Jak řekla tak se taky stalo začal se pomalu probírat. Když otevřel oči a uviděl mě tk se tak blaženě usmál, ale když zahlédl tu ženu, tak na ní zavrčel. Já jsem se lekla a spadla jsem na zadek.
Ta žena byla pohotová. Rychle mě se brala ze země a táhla mě pryč. Začala jsem se jí vzpírat.
,, Musíme zavolat sanitku! Pusťtě mě a to hned. Co když znovu omdlí?" Ptala jsem se zuřivě.
,, Ten neomdlí. Nic mu není." Prohodila jen tak.
,, Vždyť on neměl tep!" Zařvala jsem na ní.
,, On je upír!" Otočila se na mě a zařvala.
Nevěřila jsem jí. Vzdorovitě jsem jí koukla do očí. Přejel mi mráz po zádech. Měla úplně ty samé oči jako já. Když si toho všimla, tak sklopila zrak a šla dál.
,, Kam to jdeme?" Zeptala jsem se jí po chvíli.
,, K tobě domů!" Řekla prostě.
,, Proč? Vždyť nevíte kde bydlím." Začínala jsem mít strach.
,, Ale ano, vím kde bydlíš." A opravdu jsme šli směrem k mému domovu.

