Bylo mi docela trapně, když mě ta žena vlekla. V půli cesty jsem jí poprosila, jestli by mě nepustila, 6e když je upír tak by mě stejně dohnala. Kupodivu mě pustila, ale kráčela těsně vedle mě.
Otevřela vstupní dveře pomocí svého modrého světla. Koukala jsem na ní s otevřenou pusou. Uvolnila mi místo ve dveřích a já jsem vešla dovnitř. Uhodila mě do osu stará vůně květin. Ta žena šla ke schodům a zavolala:,, Pojďte sem!"
Mý nevlastní rodiče rychle seběhli dolů. Když mě viděli, tak si oddechli. Po chvíli seběhl po schodech i Lucius.
,, Luciusi!" Zařvala jsem a vrhla se k němu.
,, Měla by jsi mu poděkovat, to on nás varoval před Marcusem." Řekla žena.
,, Lucius? Vždyť je to kočka." Řekla jsem se smíchem v hlase.
,, Ty máš kočku!" Vykřikla má nevlastní matka.
,, Ano mám." Řekla jsem bez jakékoliv omačky okolo.
,, Máš měsíc domácího vězení a ta kočka půjde z domu!" Rozvřeštěl se můj nevlastní otec.
,, Obávám se, že ne." Řekla ta neznámá žena.
,, Jakto?" Zaptala jsem se já a mý rodiče.
,, Viktorie půjde se mnou."
,,Ne to tedy nepůjdu."
,, Poslechni svou matku." Řekla moje nevlastní máma.
,, Matku?" Malem jsem omdlela.
,, Bude bydlet se mnou v sídle našeho klanu." Koukala se na mě.
,, Dobře." Má nevlastní matka mi šla nahoru zabalit věci.
,, Ne, já nikam s ní nejedu. Ona si myslí, že je upír. Prosím udělám cokoliv, abych tady mohla zůstat." Prosila jsem na kolenou.
,,Viktorie, ona je doopravdy upír." Řekl sklesle můj adoptivní otec.
,, A novíc Marcus tě tady bude hledat jako první, ale na náš klan si nedovolí jít." Mluvila jako by to byla běžná záležitost.
,, Vy jste...." Přerušila mě.
,, Taky upír."
,, Můj bože. Tohle se mi snad jen zdá."
Má nevlastní matka mi přinesla tašku. Má ,,vlastní" matka sáhla do kapsy. Vytáhla peněženku a začala vytahovat bankovky. Má nevlastní matka jen zářila.
,, Děkuji, že jste se o ní postarali." Řekla matka, když vytáhla poslední bankovku.
,, Není za co a kdyby měla Viktorie někdy zájem, může tu být." Řekla ta zrádkyně a otočila se na podpadku a šla nahoru.
Má matka mi vzala tašku a já si vzala do náručí Luciuse. Vylezli jsme před dům. Před domem stál nádherný červený vůz.
,, Je tvůj." Řekla mi máma.
Nasedli jsme do auta a ona řídila. Řítila jsem se do neznáma.


Supééér. jdu číst dál. Kapitolky jsou sice krátké, ale mě to vyhovuje