Naše jízda trvala něco málo přes den, protože máma jela jako o život. Jen párkrát zastavila na benzínce, aby mi koupila jídlo a já mohla jít vykonat tu nejnutnější hygienu. Většinu jízdy jsem prospala, ale když jsem nespala, tak jsem se pořád vyptávala. Máma byla ohromě trpělivá.
Máma mi zařídila nový pas. Podle něho jsem se jmenovala Viktoria Belmore. A z toho jsem si odvodila, že patřím do klanu Belmore.
Máma mi vyprávěla o sobě a o tátovi. Dozvěděla jsem se, že máma se jmenuje Alice a táta Alec. Náš klan má 50 členů. Naše nenávist s Von Scivery byla tutlána. Věděli o ní jen členi klanů. Vždycky, když se na mě máma podívala svým skeptickým pohledem, zastyděla jsem se za své oblečení. Máma mi slíbila, že mě vezme na nákupy, protože bude debutantský večírek upírek.
Měla jsem takovou radost, že jsem skoro vyskočila z auta. Máma mě včas zachytla. Prej, že se nemám čeho bát, protože jsem v klanu hodně známá. Chtělo se mi brečet. Nechtěla jsem se na tom večírku znemožnit, protože bych znemožnila i své rodiče, ale blížilo se nevyhnutelné.
Máma mi zdělila, že v sídle budeme tak za 5 hodin. Ideální čas na spánek, protože jsem si už s mámou neměla co říct. Jakmile jsem zavřela oči, propadla jsem se do hlubin spánku.
Byla jsem ve velké místnosti ozářené jedním světlem. Byl to spíš špinavý skad. Rozhlížela jsem se, ale nikdo tu nebyl. Ucítila jsem kořeněnou vůni a otočila se. Stále tu nikdo nebyl. Zklidnila jsem a co nejrychleji odcházím. Někdo mě chytl okolo pasu a pronesl: ,,Ty už odcházíš?"
,, Ano." Ten hlas jsem poznala. Doufám, že necítí, že mi v břiše třepetají motýlí křídla.
,,Ale proč? Vždyť jsem právě přišel." Řekne naoko zklamaně.
,,Právě proto. Nechci mít nic společného s Von Scivery!" Tato věta mi vzala veškerou odvahu.
,, Aha tak už ti to řekli, že jsme zrůdy, že se živíme lidmi!"
,, Ano to mi řekli." odpověděla jsem mu na to.
,, Ano lovíme lidi, je to taková zábava a je to pro upíry přirozené víš." Šeptal mi zezadu do ucha. Zřejmě si všiml, že na něho reaguju. Zrychlil se mi tep, těžce se mi dýchá a chvěji se.
,, Jak může být zábava někoho zabít?" Dotáhl mě k bedně na kterou mě posadil a sedl si vedle mě, asi se bál abych nezkolabovala.
,, Popravdě nevím. My jsme zabijáci, jakmile se někdo stane upírem má tencenci zabíjet, poznáš to sama."
,,Ne!"
,, Brzy se zase uvidíme."
Vyskočila jsem a bouchla se o palubní desku auta.
,, Viktorie křičela jsi ze spaní, tak jsem tě zkusila probudit, ale asi jsem to trošku přehnala." Řekne vyděšeně mamka.
,,Ne v pořádku." koukla jsem se před sebe a viděla nádherný hrad.

