close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

upíří povídka : Probuzení (část 10)

1. prosince 2008 v 16:52 | Aranel van de´Corvin |  upíří povídka: Probuzení
Stojíme všichni ve sklepní chodbičce u bohatě vyřezávaného zrcadla. Všichni postupně přikládáme ruku, a Dan nakonec napíše na sklo prstem kód - 004586. Přitom mi vysvětluje - "první číslo je stát, kam cestujeme, a protože zůstáváme doma, je to nula, druhé je okres, a to je taky nula, protože ten taky zůstává stejnej. Já půjdu první, ty za mnou a Tracy jako poslední. Pro jistotu," mrkne na mně, pak na Tracy a vejde do zrcadla
. Musim zamrkat, abych se ujistila, že se mi to nezdá.
" Teď ty," pobídne mě Tracy.
"Já nevim," váhám," nemůže mně to nějak rozložit nebo tak něco?"
" Ne - eee," směje se Tracy," tak to nefunguje, jdeš tam úplně vcelku, je to jen časoprostorový zlom. Žádný rozklad na atomy a zase složení."
Opatrně natáhnu nejdřív ruku, je to skoro jako bych jí nořila do vody, která má stejnou teplotu jako okolní vzduch, necítím to ani teplé ani studené. Zahýbu prsty, normálně cítím, jak se hýbou, i když už je nevidím. Jdu tedy ještě blíž , a ruka se mi noří hlouběji. Otočím hlavu k Tracy, a ta na mně kývne.
" No tak jdi. "
Nadechnu se a zadržim dech, a zavřu oči, i když nevim proč, a vkročim do zrcadla. Udělám dva kroky, zašátrám rukama kolem sebe, a slyším Dana, jak se hihňá.
" Co blbneš, prosimtě?"
Otevřu oči, vydechnu a rychle zas nadechnu, a taky se rozesměju. Je to docela v pohodě.
Stojime skoro ve stejné chodbě jako z které jsme vystoupili. Akorát vidim, že zrcadlo má jiný rám.
" Kde je ta Tracy?" Znepokojeně se zašklebí Dan. Chvíli mlč
ky čekáme." Sakra, tak kde je?"
V tom do chodbičky padne světlo a my se oba otočíme.
" Nazdáár", říká kluk, který vchází do dveří, a chystá se obejmout Dana.
Vtom ze zrcadla ale vyskočí Tracy, a Dan se na ní obrátí." Kde jsi byla?"
Tracy je trochu zadýchaná. "Slyšela jsem nějaký šramot, tak jsem se rychle běžela podívat, jestli tam někdo není, naštěstí nic, tak jsem to ještě stihla za Vámi…".říká překotně.
Mezitím si stačím prohlídnout toho kluka..
Ty jo, to je ale pěknej kluk, pomyslim si. V tom mě Dan chytne a přistrčí k němu.
."To je naše nová sestřenka- Yasmine. A to je Robin. "
"Ahoj, už jsem o tobě hodnně slyšel",podává mi ruku, "ale nezmínili se, že máš tak krásný oči!"
Úplně se mi chvějou kolena a cítím nával horka do hlavy. Už mi málem vypadne - ty taky, a rty… ale včas se zarazim, jen se usměju a pozdravim se s ním. Čekám, že se mně ještě na něco zeptá, ale on se obrací k Danovi, - "dlouho ses neozval?" Bere ho kolem ramen a dávaj se do řeči. S Tracy se za nima připojujem.
" Ježiš, ten je hezkej," hned šeptám Tracy.
" No to sice je, a jako kamarád je skvělej, je s nim sranda a je na něj i spoleh, ale jinak mu nic nevěř. Ne že by to nemyslel vážně, to co říká, ty lichotky, ale von to říká každý.!
Stisknu rty, a podívám se na zem, je mi to nějak líto, i když ho vůbec neznám.
" Ale třeba u tebe to zrovna může být jinak," snaží se mě hned povzbudit Tracy.
Hm, to určitě, zrovna u mě. Kluci se něčemu hrozně chechtaj, a Robin se na nás otáčí.
" To je štěstí, u nás taky dneska nikdo není, všichni co nejsou na konferenci jeli dneska na trhy. Zůstali jsme tu s Alexem jediný. Ale proč jste nedali vědět? Něco bysme pro vás přichystali na uvítanou. Teda hlavně pro tebe," koukne na mne.
"Takže vás můžu pozvat akorát do salonu na menší přípitek." Hodí po mě opět významný pohled a náááádherně se usměje.
Vcházíme do salonu, kde hraje nějakej psychedelickej elektrorock.
" Ahoj všichni," vítá nás další kluk. Má stejně tmavý vlasy jako Robin, ale bleděmodrý šibalský oči, Robin má zelenošedivý. Je hezkej, ale něco mu oproti Robinovi chybí.
"Přípitek pro náš nový přírůstek je připraven. Ahoj Tracy", dává jí pusu na tvář," musíš mi všechno pak vyprávět," říká, a pak jí ještě něco šeptá, přitom se dívá na Robina a pak na mně. Kývne na mě rukopu, "asi víš, že jsme o tobě už slyšeli, ale já to chci slyšet od tebe, z první ruky, jestli ti to neva. Vážně obdivuju, jak jsi to všechno zvládla. Vem si," bere do ruky sklenici, (ach ne, zase krev, )a nabízí mi, a druhou rukou už bere pro sebe." Na naší Yasmine!"
Pak se nahne, a chce mi dát pusu. Vteřinku zaváhám, ale co, je milý, tak mu ji opětuju. Všichni pozvednou sklenici k přípitku, Dan s Tracy na mě ale koukaj , zvědaví, co udělám Robin.už připíjí, a přitom se naše oči setkaj. Nemůžu se před nim teďka přece schodit, dyť je to trapný aby upírka nepila krev. A tak si přiložim sklenici k puse, a trošku ucucnu.
Robin si toho všimne a říká…".No, není to jako z čerstvého zdroje, jako od tvý Sandry, ale snažili jsme se vybrat z dobrý série, aby sis o nás nemyslela, že jsme tě špatně přivítali."
" No , já …….ehm," nevím co rychle říct, navíc při vyslovení TVÝ SANDRY se mi udělá nějak špatně od žaludku, naštěstí Tracy si toho všimne, a skočí rychle do hovoru a začne něco vykládat, a zachrání mě tak. Dan se do toho přidá, a tak Tracy nenápadně upije z mý sklenice, když se nikdo nedívá .
Pak se kluci vyptávaj , jaký to bylo, žít mezi lidma, a jak se to vlastně všechno stalo.
"Musím na záchod," šeptám Tracy.
Tak se zvedá a jdeme. Když jsme z doslechu, říká - "ty jo, to teda bylo těsný, čekala jsem jestli jim to řekneš,nebo jestli se napiješ."
"No, se sebezapřením, nechtěla jsem se před Robinem schodit.
"To je mi jasný," usmívá se. "Ale myslim, že by to pochopili, kluci jsou v pohodě".
."Mám pocit, že po mě Alex trochu jede, co myslíš?" Ptám se.
" To asi těžko, "usmívá se pořád Tracy.
"To jako myslíš, že když jsem jen poloviční a právě jsem přišla , tak se vám nemůžu rovnat, a nemůže mě teda nikdo chtít? " Vyjedu na ní naštvaně. Je to to, co si myslim já, ale obviňuju z toho Tracy.
"Ne, to ne…! "Rychle říká Tracy..ale nenechám jí domluvit." Tak mi nic nepřeješ nebo co? Myslela jsem, že jsme kámošky? A ty máš Dana, nevim, o co ti de!"
Chrlím na ní , chce mi to vysvětlit, ale jsem naštvaná, a cejtim se tu i přes přátelský přivítání trochu cize, a tak jí vůbec nenechám, bouchnu schválně dveřma a vyrazim pryč. Slyším , jak ještě volá -" počkej, tak to vůbec není, Yasmine….."ale dělám, že jí neslyším a vběhnu do salonu.
"Díky za přivítání," skočim jim do hovoru," ale já krev nepiju. Jsem totiž jen poloviční". "Upír."dodám. "Ať se vám to líbí nebo ne!". Všichni udiveně zíraj, za mnou přibíhá Tracy, tak se rychle rychle otáčím a utíkám chodbou někam pryč.
"To je v poho," říká Tracy klukum, "my jsme u nás jen trochu popíjeli, a asi jí to nesedlo. Klidně se bavte, já jdu za ní. " Dan se taky zvedá, ale Tracy ho nenechá. "Zůstaň tady, hm?!"
Dan sice neví, o co jde, ale podle výrazu Tracy pochopí, že se do toho nemá plést, tak to nechá na ní.
Sedím pod stromem, kolena mám přitisklý k tělu a rukama si je třu. Zatínám zuby, ale tečou mi slzy. Slyším Tracy, jak mě volá. Nejdřív chci odpovědět, ale pak mlčím. Stejně mě najde.
Když přijde, kleká si ke mně a chce mě obejmout, já se ale odtahuju. "Nech mě, chci bejt sama."
"Dobře, ale nejdřív ti něco řeknu. Řekla jsem, že se mu nemůžeš líbit, ale ne proto, proč si ty myslíš". Zakroutim očima a stisknu rty.
" Líbí se mu totiž Robin". řekne a odchází.
Nadechnu se zhluboka a vydechnu. Sakra. Tak to je trapas. Pěkně jsem se ztrapnila. Dojde mi, co jsem tam předvedla za scénu. Ježiši, to snad, jak tam teď budu moct vrátit?
To je hrůza. Asi se propadnu do země. Nejradši bych se vrátila rovnou domu, jenže to nemůžu, neznám kód. Budu prostě muset jít zpátky do Salonu. Taky by vlastně bylo trapný po tom všem jen zmizet. Kdybych tu teď alespoň měla Misstear. Ach jo. Vlastně, rozeberu si to. Před Tracy a Danem se nestydim, příjemný to není, ale není to ani tak hrozný. Před Alexem mi je to blbý , ale vlastně co. Vlastně jde hlavně o Robina,.že si bude myslet, že jsem máklá nebo co. Hm Tak snad horší to už nebude, takže pokud snese u mě tohle, tak to bude dobrý. Přece si před nim nebudu na něco hrát. A jestli má rád každou, tak já teda nejsem každá, a pokud se mu to nelíbí tak ať si trhne.
Jenom mám se omluvit, nebo dělat, že se nic nestalo? Už to vidim. Všichni zvednou hlavu a budou na mě němě zírat, co řeknu. To nesnáším, takový situace. Chvíli nad tím ještě přemýšlím, ale pak se rozhodnu. Zvedám se, a sebevědomě (teda alespoň se o tom přesvědčuju) jdu do salonu.
"Ahoj, " řikám a všichni zvedaj hlavu a stichnou, jak jsem čekala.
"Občas mě mě chytne amok, no ale už je to v pohodě, tak si to neberte osobně," jdu si sednout na svý místo, na nikoho přímo nekoukám, ale přitom na všechny. "To jsou pozůstatky lidský nákazy," dodávám, a usměju se. Podívám se na Tracy, ta se taky usměje, a říká - "Vždycky jsem si myslela že pobejvat dlouhodobě mezi lidma může bejt nebezpečný, počkejte, jestli něco chytim já, to bude teprve hustý." Všichni se rozesmějou a já si oddechnu.
Pak se zase všichni normálně bavíme. S Robinem komunikuju ale minimálně. Spíš se bavim s Alexem,je s nim hrozná sranda.
V půl třetí se Tracy zvedá, že musíme jít, kdyby se někdo vrátil náhodou dřív. Vůbec se mi nechce. Kluci nás jdou doprovodit až k zrcadlu. S Alexem se obejmeme, a s Robinem si podám ruku. Chce mi dát pusu na tvář, ale dělám, že jsem si nevšimla, přece jen je mi před nim ještě trochu trapně, a rychle povídám: "Díky za přivítání, bylo to od vás hezký, tak zas někdy…. " Usměju se, jen krátce mu pohlédnu do očí (ach ouiii) a rychle se otáčim, jako že už mám zase jiný zájmy.
Je z toho trochu vyvedený z míry." Jo, bylo to bezva," říká za mnou, ale já se neotočim, jen kývnu rukou, že jsem to zaslechla. Dan už připravil podchod, a tak lezu hned do zrcadla.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama