Hned jak vystupuju ze zrcadla, vrazím do Tracy, která stojí přímo před ním.
" Pozor", chytám se jí, "co se děje? "Vidim, že má podivný výraz v obličeji.
" Tady není něco v pořádku," říká, a rozhlíží se.
Taky se rozhlížím, a cítím to taky, jen nevím, co je jinak. Všechno vypadá stejně jako u nás. A najednou to vím jistě."Je to tu jinak cítit, jinej vzduch," říkám. Na to jsem vždycky byla dobrá.
" A sakra. Honem zpátky", rozhoduje se Tracy.
Přikládá ruku, já taky, a honem píše kód. Pro jistotu se chytíme za ruce a Tracy jde první a táhne mě za sebou. Vyjdeme ven, a je nám jasný, že je to opět špatně. Tak to je průser.
"Zkusim to někam jinam, třeba to Lechan nebude mít všechno pod kontrolou".
"Jak víš, že to udělal on?" ptám se.
"To je jasný. Nikdy se jinak nestanou dvě chyby za sebou".
Prostupujem opět zrcadlem. Jsme v nějaký malý místnosti. "Tak co, je to správně?"
"Teď jo," oddechne si Tracy. Chvíli počkáme a pak to zkusíme znova domu.
"A kam se dostal Dan?"
"No, tak to nevim." zamyslí se Tracy. "Ale ten si určitě poradí. Je na cestování odborník".
"A kde vlastně jsme?" jsem ještě zvědavá.
"Tohle je dům, který už nikdo neobývá. Ani dospělý sem moc nechodí, už totiž není na normálních seznamech, jen na seznamu vyřazených, a ty se běžně nepoužívaj. Je totiž jen zpoloviny chráněnej a je to taková ruina. Není bezpečný chodit nahoru, ale tady to zatím vypadá bezpečně, podchody bývaj hodně starý, takže jsou ještě vybudovány ze starých kamenů, a ty něco vydržej. My, kdo o něm víme, ho používáme k tajným schůzkám."
"To zní zajímavě," usměju se, a představuju si, jestli bych ho mohla někdy třeba použít ke schůzce s Robinem.
Asi těžko, vracim se hned do reality.
Ale co kdyby? "Řekneš mi ten kód taky?"
" Ty ještě nemůžeš přece," podívá se jako-by překvapeně.
" A co?" Nedojde mi hned, čte mi snad myšlenky?
" Cestovat," zasměje se. Párkrát mi ho zopakuje, abych se ho naučila zpaměti, ale jen když jí slíbim, že ho dřív jak v šestnácti nepoužiju." Kdyby ses kvůli tomu dostala do maléru, nechci tím být vinná, to bych si neodpustila. Mám tě ráda." Obejme mě." Pokud se teda dostaneme z tohohle, …..za který jsem zodpovědná taky," dodá tiše.
Pak zadá kód domů a vyrážíme. Jeden krok, a jsme…."To snad NE! To je dům Ruzbeckých!"
"Pryč!" Chci se zeptat, kdo to je, ale radši mlčim. Teď jsou důležitější věci. Vracíme se do ruiny. Tracy chvíli přemýšlí. Pak zadá jiný kód." Zkusíme to oklikou," říká na vysvětlenou." A kdyby něco, náš kód znáš?!"
"Jo," přikyvuju." Co by ještě mělo bejt?"
"No, ale nic", říká, bere mě za ruku." Jdeme."
V první chvíli si oddechnu. Zdá se, že jsme doma. Ale nejsme. Dokonce ani nejsme tam, kde jsme měli být podle Tracy.Takhle můžeme cestovat věčnost. Zadá opět kód, že se vrátíme alespoň do Ruiny. Ale vyjdeme úplně někde jinde. Tracy skoro ani už nic neříká.
"Jestli nebude fungovat už ani Ruina, tak to máme opravdu velký problém."
"Co kdybychom zkusily jít za místníma, co tu bydlej, a poradili se?" zkouším navrhnout.
"Tak to ani náhodou. To už je až ta nejposlednější věc, kdyby nebyla už žádná jiná šance. Třeba kdybychom umíraly hlady, nebo tak něco."
"A to jako proč? To chceš tohle dělat třeba celý týden?"
"Máme podmínku, nezapomeň. Tebe se to ovšem netýká, to nás by mohli vyloučit. Pokud se nevrátíme včas, tak je to průšvih, ale nikdo nebude mít důkaz, že jsme cestovali s nezletilou a nemůžou nás vyloučit, ale když se jim ohlásíme, tak je to jasný".
"Promiň," to jsem nevěděla. "To já jsem vás zatáhla do průšvihu, kdybych vás nepřemlouvala a nehecovala, vůbec jsem si skutečně nepřipustila, že by se něco mohlo stát, i přes ten první průšvih jsem tomu nevěřila. Jsem to ale sobec, jestli kvůli mně něco vodnesete, tak…."
"My jsme se meměli nechat, souhlasili jsme dobrovolně!, přeruší mně Tracy.
"A navíc měli jsme ten alkohol, který jsme ti taky neměli dávat, my ho sice smíme, ale kdyby sme si nenedali všichni, tak bysme si ho taky nebrali, a neudělali pak tuhle blbost."
Chytí mě za ramena a dívá se mi do očí." Ale to je teď jedno. Nebu.dem si nic vyčítat ,ani vzájemně, ani sami sobě, ale musíme věřit, že to dobře dopadneTakže teď to zkusíme za klukama. "
Opět lezeme do zrcadla, a jak jinak, opět vycházíme úplně jinde. Zkoušíme opět domů, pak ruiny, pak ke klukum, a tak několikrát za sebou. Už ani nemluvíme, jen vždycky vyjdem, kouknem se okolo, pak na sebe, a Tracy zadává další kód.
Začínám mít hrůzu z toho, že se buď opravdu nikdy nevrátíme, a nebo Tracy s Danem, teda pokud se s nim ještě někdy setkáme, vyloučí. Nechce se mi tomu věřit, ale uvědomuju si, že tomu, že se nám do toho Lechan zamíchá jsem taky nevěřila. Co když to tak opravdu dopadne?
Už jsem ztratila přehled o tom, kde jsme všude byly. Tracy se snaží působit odhodlaně, ale vidim, že už je toho taky pro ní dost. Snaží se, aby to na ní nebylo vidět, aby mi dodala odvahu. Tak sakra, přece to já nebudu vzdávat, když ona se kvůli mně tak snaží. Já nic udělat nemůžu, tak bych jí alespoň neměla přidělávat starosti. A jestli je kvůli mně vyloučí, tak půjdu s nima.
Tak. Buď silná. Jsem přece upírka, to zvládnu. A taky tu nejsem sama.
Ovšem po dvou hodinách procházení bez žádného výsledku jsme obě úplně hotový. Vystoupit, nastoupit, vystoupit, nas….. "Počkej," zadrží mně Tracy. "Jsme v Ruině!"
"Hm," řikám. "A co z toho?"
" Odpočinem si, už nemůžu, a tady je to alespoň bezpečný, vcelku. A taky by sem mohli dorazit nějaký známí na rande."
"Huh," unaveně si sedám na zem.
"Teď bych hlavně chtěla vidět Dana," říká Tracy smutně.
" Uvidíš ho," říkám jí, "cejtim to ve vzduchu. A já mám dobrej čuch".
" Chmmm," usměje se, a pak odpočíváme.
Jsem sice napnutá, ale taky utahaná, a tak se mi pomalu klíží oči. A usínám, a jak ještě zaznamenám podle pravidelného oddechování, Tracy taky.
Nejdřív se mi zdají takový potrhlý sny, a škubu sebou,a Lechanův smích mi drnčí do uší. A pak se mi zdá, že ze zrcadla vystupuje Dan, vypadá trochu vyděšeně, ale když nás vidí, tak se usmívá, a vrhá se obejmout Tracy, a pak mi zas zmizí z očí, a já se někam propadám, a Lechan mě tahá za ruku, "Yasmine, probuď se, Yasmine…."
Otevřu oči. Nademnou klečí Tracy, a za ní Dan." To se mi zdá," mžourám očima.
"To se ti nezdá, prober se!"
Posadim se, a teprve se opravdu proberu.! Jak si nás našel?" divim se a začínám zase cítit trochu optimismu.
"Když jsem tak cestoval, něco jako vy, jak mi Tracy říkala, napadlo mě, že pokud si budete chtít někde promyslet co dál, tak by to mohlo být tady, a kód sem fungoval, a tak jsem tady. Jednoduchý jak facka," usmívá se. "A teď se děcka zpakujte a jde se domů".
"Seš si jistej, že to bude fungovat?"
"Jasně že jo, uklidněte se, říká,"a ke mně dodá na vysvětlenou: "Podařilo se mi dostat se zpátky k Robinovi a tam jsme vyhrabali nějaký kódy, který by měli být bezpečný, chvilku to sice potrvá, ale do čtvrt hodiny by jsme měli být doma."

Teď vede Dan, cestujeme přes několik zrcadel, všechny ústí do dost zaprášených s starých, zjevně moc nepoužívaných chodeb, a pak vystoupíme -" a jsme doma!" Říká Dan, chytá Tracy kolem pasu a zatočí se s ní. "Honem nahoru," snaží se vymanit Tracy, ale je vidět, jak je šťastná.
Bereme schody po dvou a pak opatrně nahlížíme do chodby. Vypadá to, že je klid, pak ale zaslechneme oddechování z kuchyně.
Letka leží na pohovce a spí." Hm," všichni se na sebe zašklebíme.
" Do zítřka něco vymyslíme, kdyby se ptala, my to ráno omrknem, co ví, a dáme ti vědět".
"Dobře, zítra, a Dane, omlouvám se, že jsem vás vytáhla a děkuju, že si nás zachránil".
"Jasně," narovná Dan ramena a usměje se.


bad credit loans direct lenders <a href="https://creditloansguaranteedapproval.com/">credit loans guaranteed approval</a> bad credit loans reviews <a href=https://creditloansguaranteedapproval.com/>credit loans</a>