Tak to bylo včera hustý. Máme fakt štěstí, že to dobře dopadlo. Naštěstí Letka si myslela, že jsme na zahradě a šla si lehnout. Celý dopoledne jsme pak všichni tři dobrovolně čistili kobky protože jsme se cítili trochu provinile.
,,Proč vlastně nenosíte u sebe krizový plán kódů pro tyhle situace jako jsi ho měl včera z té knížky?" napadně mě.
,,Pokaždý je to jiný," odpoví zamyšleně Dan. ,,Záleží, kam jsem se dostal, tak to má určitou návaznost, a podle toho se to musí obejít, aby ses vyhla skokovejm zrcadlům, navíc to bylo vážně štěstí, že jsme něco vyhrabalil v tý knížce, vždycky to nejde obejít. Každá situace je jiná. Zdá se, že tomu Lechan nevěnoval plnou pozornost, jinak by jsme tam taky mohli zůstat ještě několik dní."
V poledne jdu něco zakousnout, mám hlad jako vlk ( asi od těch vlčků...). Dan s Tracy se jen napijou, jíst nemusej, krev jim vystačí, takže jedi jen když mají chuť.
Zrovna po sobě doklízím nádobí, když slyším nějakej hlahol. Vyjdu se podívat - mamka se vrátila z konference i s ostatníma.
,,Tak jak jste to tu zvládli?" vyptává se.
,,Všechno v pohodě, Tracy s Danem jsou skvělí". Cítím, jak se mi hrne krev do hlavy, naštěstí si toho mamka nevšimne. ,,A co bylo na konferenci?" ptám se radši hned, abych zamluvila případné další otázky.
,,Pár nových zabezpečení a další organizační věci, a taky se mluvilo o tobě."
,,O mě? A co?" nevím jestli mám bejt potěšená nebo mít obavy.
,,Kvůli Lechanovu zásahu a jeho zjevnému zájmu o tebe a tím, že ještě nemáš dost znalostí a schopností jako poloupírka, se odsouhlasilo, že budeš smět cestovat podchodem........ říkali ti o něm?" zeptá se uprostřed věty.
Přikývnu.
",,......takže budeš smět cestovat sama až od sedumnácti."
Úplně se mi zarazí dech. To snad ne!
,,Ale to není tak hrozný" dodá mamka, když vidí, jak jsem se zarazila, ,,Budeš moct cestovat s náma, a stejně budeš chodit do školy, a tady je taky spousta věcí který budeš ještě poznávat."
Rozhořčeně vyskočim. ,,Copak jsem malý dítě? Lechan nenávidí všechny a všem dělá naschvály a já jediná budu muset bejt jak hlídanej vězeň? A navíc jsi říkala, že poloupíři maj někdy větší schopnosti a teď je mama najednou menší. Tak jsem teda rovnocenná, nebo jsem něco horšího a jen ty se mě snažíš povzbudit? Tak mě udělejte plnohodnotnou upírkou!" Slzy se mi tlačej do očí, ale tentokrát je dokážu zadržet.
,,Tak za prvý," říká mi mírně, ,,Nemůžeme tě udělat plnohodnotným upírem a za druhý, opravdu buď ráda že jsi poloviční, protože to má skutečně své výhody a schopnosti."
,,Tak proč mě tak nikdo nebere?" ptám se a sedám si k ní zpátky.
,,Protože je ti teprve patnáct. Musíš nejdřív dospět."
,,Ani ne za dva měsíce mi bude šestnáct. A navíc, vždycky jsem si víc rozuměla se staršíma než jsem já."
,,Já vím, že jsi dospělejší než jaký je tvůj věk, ale musíš nabýt zkušenosti z našeho světa a naučit se s nima zacházet."
,,Hm." napůl rezignuju. ,,Ale s tím cestováním to opravdu není fér. Všichni mí kamarádi budou moct a já ne?!"
,,Třeba když se situace uklidní a ty prokážeš určitý schopnosti, tak to pak zrušej."
,,Úžasný. Třeba. To mi dodává fakt naději."
Pak si ještě nějakou dobu povídáme. Snažím se to nedávat najevo, ale mám úplně zkaženou náladu. Proč vždycky já jsem nějaká pitomá vyjímka která nikam tak úplně nepatří?
Odpoledne sedím ve svym pokoji a nechce se mi s nikym mluvit. Někdo mi zaťuká na dveře. Je to Tracy.
,,Dneska nikam nejdu, nezlob se, nemam náladu."
,,Já jsem to slyšela, ale to nějak zvládnem, neboj."
,,No, vy možná jo, ale za sebe neručim."
,,No, kdybys pak chtěla, tak budem na zahradě, tak klidně přijď."
,,Hm, uvidim."
Zase si zalezu zpátky. Po chvíli někdo klepe. Kdo to zase je? Letka.
,,Všichni se diví, že nejsi v salonu, probírají tam včerejší konferenci a je pohoštění." snaží se mě nalákat.
,,Tak to tam bejt nemusim, ani jedno, ani druhý mě vůbec nezajímá."
Letka udiveně zvedne obočí. ,,Snad tady netrucuješ? To bych od tebe nečekala."
,,Ne, to ne." vzdychnu si. ,,Jen se potřebuju se vším srovnat."
,,Tak jo." usměje se. ,,To bude v pořádku, uvidíš."
,,Hm, díky." Zavřu zase dveře a jdu zase do po.s tele. Dávám si do uší sluchátka, poslouchám a vznášim se úplně jinde, ve svym vesmíru. Takže vůbec neslyšim údery ani škrábání na dveře.
Jenže mam takovej divnej pocit, jako by mě něco ke dveřím táhlo, abych je otevřela. Nejdřív si toho nevšímám, ale je to silnější a silnější, a tak vyndám sluchátka, a teprve teď slyšim ty zvuky zpoza dveří. Kdo co zase chce? To tady nemůžu mít chvilku soukromí? Otevřu dveře. Nejdřív nikoho nevidím, ale pak cítím, jak se mi něco otřelo o nohu a podívám se tam - á, Misstear. ,,Pojď ke mě, Missi." Vezmu jí do náruče a nesu si jí do křesla.
Kouká na mě naléhavým pohledem a jak jí hladím, přede. Pořád se mi kouká do očí a mě najednou začínají napadat zvláštní myšlenky. Že Misstear měla za úkol, sledovat Sandru, jestli se u ní neprojeví příznaky po mém kousnutí. Vypadalo to už, že bude všechno v pořádku, ale dneska ráno jí Misstear viděla, jak si schválně seškrábala strupy, co jí zbyly po mém kousnutí a to tolik, že jí začala téct krev. Pak šla ven a bezcílně bloumala po městě až se zastavila u jedné výlohy, kde se odrážel její obraz. Viděla v něm, jak se jí ještě kapky zpola nezaschlé krve třpytí na krku, setřela je prsty, pozorovala, jak se krev prosakuje podel odrážek který jí tvoří nezaměnitelný otisk prstu. Pak krev olízla a otočila se přímo k Misstear, která seděla na okapu domu a podívala se jí do očí a Misstear poznala, že je to tady. Sandra převzala upíří nákazu.
A Sandra se nesmí stát upírkou! Nemá dobrý srdce. Musí dostat do čtyřicetiosmi hodin protilátku a to je moje odkysličená krev ze žíly. Misstear měla za úkol to nahlásit Vikovi nebo Viole. Jenže to by znamenalo, že by Tracy a Dan museli jít k disciplinární komisi protože to už je ohrožení upíří rasy kterou zavinili svou nedbalostí při výkonu svěřené práce - hlídání mně. A Misstear ví, jak je mám ráda a že to bych nechtěla a ani ona ne, a tak šla za mnou že bysme to mohli provést tajně a nikdo by nezjistil, že k infikování došlo. Dává tak v sázku i svojí kůži, protože kdyby se přišlo na to, že to nenahlásila, půjde před komisi i ona, přestože je jen upíří pomocnice. Sloužila doposud Viole protože jsem byla pryč, ale oficialně byla darována mě a mě má nejradši. ,Ach Misstear, moc ti děkuju´ tisknu jí k sobě. ,Nedopustím, aby se ani tobě ani Tracy a Danovi něco stalo´. Zvládnu to.
Misstear musí zase odejít hlídat Sandru a já běžím honem na zahradu.
,,Cože? Ty si s ní povídáš?" diví se Tracy.
,,Ne, jenom myšlenkama" říkám udiveně. ,,To umí všichni upíři, když mají pomocnice, ne?"
,,No to teda neumí. My přece žádnou pomocnici nemáme. A ani ti kteří jí maj s ní nedokážou vždycky komunikovat, někteří jen pochopí, že je musí někam zavést, že se něco stalo, ale to je všechno."
,,Ty jo, seš dobrá!" poplácá mě Dan kamarádsky.
Jsem hodně potěšená, jak to na ně zapůsobilo, ale chovám se tak, jako by to bylo normálka, že to neni nic zvláštního.
"Musíme jí co nejrychlejc najít. Jenže jak se odsud dostanem, když jsou všichni doma? Co když mě budou schánět?"
"Sakra, sem jí přivíst nemůžeme", říká Dan.
Chvíli přemýšlíme.
Pak mě to dojde! "Půjdem ráno, až pudou všichni spát"!
"No to je sice pěkný, ale jak se k ní pak dostaneme? Nemůžeme na světlo tak dlouho, a teď v létě je jasná obloha, nedostaneme se k ní".
"Vy ne, vy všechno připravíte, ale já za ní můžu. Budu to muset zvládnout sama. Když jsem jí zvládla kousnout" ušklíbnu se.
"Potřebuješ ještě někoho, kdo jí přidrží, než do ní dostaneš protilátku. Dobrovolně si jí nevezme. Teď už jí koluje v krvi upír, toho se dobrovolně nevzdá.
"To nech na mě", říkám. "A proč jsem jí vlastně tu protilátku nemohla dát dřív? Byl by klid."
"Protože pokud by nebyla infikovaná, tak by jí to zabilo".
"Takže kdybych dala náhodou už dřív krev nějakýmu člověku, mohla jsem ho zabít?" ptám se zděšeně.

"To ne, musíš jí do nápoje z tvý krve ještě přidat sérum. A to je pak vražedná kombinace. Zabíjí v každém případě, buď člověka, a nebo upíra," ušklíbne se Dan.
"Mě to teda k smíchu nepřijde. Ráda jí sice nemám, ale nejsem žádnej vrah."
"Ty jí to přece dáš jen jako protilátku, to je něco jinýho", uklidňuje mě Tracy.
"Takže dneska ráno v osum na záchodě pro návštěvy. Dan sežene sérum. A ty si vem něco, čím se budeš moct říznout."
"To je dobrá rada", usměju se sarkasticky," tu mi ještě nikdo nedal".


Super tak mě zase něco vzalo. Jak tak začteně sedim u PC tak mi mamka akorát nadává