close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

upíří povídka : Probuzení (část 14)

1. prosince 2008 v 16:55 | Aranel van de´Corvin |  upíří povídka: Probuzení
Sedím na zahradě pod stromem a Misstear mi přede u nohou. Dočítám právě velkou bichli "Úvod do upířích vlastností a zvláštností".
Stihla jsem to v rekordním čase dvou dní. Od tý doby, co skončila konference , což už je dva týdny, jsem tu dost osamělá.
Tracy s Danem opět musí čistit kobky takže se vídáme jen chvíli ráno nebo večer. Chtěla jsem taky pomáhat, ale to nesmím, protože to má za trest.
Já si zatím mám přečíst všechno na co narazim, abych mohla v září nastoupit do školy.
Naštěstí mě to všechno hodně zajímá, a tak se mi to čte rychle a lehce si to pamatuju.
Jinak si připadám jak v domácím vězení. Zatím jsem s nikým nikde nebyla, protože se ještě sepisujou a dělaj úpravy, co se odsouhlasili na konferenci, a dělá se všechno, co se za tu dobu , co tu skoro nikdo nebyl, nestihlo.
Přemýšlím o tom, co jsem se dozvěděla od mamky, teda od Violy. Upíři si všichni říkaj jménem.
Divila jsem se, že je tu docela prázdno, jenom já s Tracy a Danielem, Viola s Viktorem, Letka, a občas ještě Martha s Richardem, ale ty jsou věčně pryč, ty doma nikdo neudrží, a hosté tu zatím žádní nebyli.
Dozvěděla jsem se, že Dan byl vychováván rodičema Tracy. Proč, to mi odmítla prozradit. . Dan ale vypadá, že mu to nijak nevadí, Viola řikala, že bral rodiče Tracy vždycky jako vlastní rodinu.
Před dvěma lety se ale táta Tracy odstěhoval z našeho sídla, a Martha, máma Tracy, žije teď s Richardem, což je bratr Viktora.
Navíc jsou prázdniny, a tak všichni cestujou po světě. Škoda, že taky nikdo nepřijede k nám, aby tu byla nějaká zábava. Ani žádný přímý příbuzný prej nemáme.
Z knížky mi vypadne lístek s kódama, který jsem si vypsala a učim se je nazpaměť. Strašně se mi to plete, ale některý kódy prostě už musim v šestnácti letech znát, budu mít z toho zkoušku, a taky se musim naučit odvozování příbuzných kódů.
Ale já se pro sebe učim i takový, co se moc nepoužívaj, a taky ty, co se používaj pro spojení se světem lidí, což se učí až po prokázání spolehlivosti. To je prej taky nějaká zkouška. Dan mi ale sehnal knížku, protože ví , že samozřejmě vím, jak to u lidí chodí, asi víc jak většina upírů.
I když zatím nesmim sama cestovat, tak se tím cítím bezpečnější, co kdyby někdy něco se stalo?
Když mi jí dával, tak se zmínil, že mě pozdravuje Robin, a že by byl rád, kdyby nás mohl navštívit, aby jsme zase pokecali, a tak ho pozval na tohle pondělí, což bude už zítra, k nám.
Od tý doby mi to nejde z hlavy. Myslel tim nějak specielně na mě? Asi spíš na všechny, co si budu nalhávat. Ale nemůžu si pomoct, už se nemůžu dočkat, až ho uvidim, i když mám zároveň blbej pocit, jak jsem se minule předvedla. Navíc je tu další věc, dojde mi najednou!
Zase se určitě bude pít krev, a Danovi brzo dojdou zásoby třešňového koňaku. Sice se o tom zmínil jen jednou a nenaléhal na mě, abych to nějak vyřešila, ale je jasný že doufál, že mi dojde, že nemůže kvůli mně vykrást všechny zásoby.
Začíná na mně zase dopadat nedostatek energie a depka. Půjdu si lehnout. Ale ještě chci probrat s Tracy Robina, mohla jsem to sice udělat už dřív, jenže se mi do toho nikdy nějak nechtělo, od tý doby co mi o něm řekla ty věci.
Jdu proto kolem kobek, jestli tam ještě není, Ale nikde nikdo. Jdu ke Chlupáčovi, ten vesele vrtí ocasem, ale ani tady není. Zajdu teda až dozadu, kde je pár prázdných kobek, jestli tam nejsou někde zašitý s Danem a nekecaj tam. Úplně vzadu slyším nějaký šramot, tak tam jdu, a přemýšlím, jak se na to zeptat nějak nenápadně. V tom vidim po zemi rozházený nějaký oblečení, a pak mi zrak padne do kouta, kde vidim Dana s Tracy,( teda spíš Danovy záda a zadek, Tracy jenom tušim,) jak se vášnivě líbaj.
Tak to není zrovná vhodná chvíle na pokec. Honem potichu couvám zpátky, ještě že mě neviděli.
Jdu do svého pokoje. Ještě si dám sprchu, a přemýšlím, jestli se mám zítra nějak speciálně kvůli Robinovi oblíknout. Jsem ale najednou tak utahaná, že ani myslet nemůžu, a lezu hned do postele, kde už na mne čeká Misstear. Počká, až se přikreju, a pak si vleze na peřinu v nohách. I přes deku cítím, jak krásně hřeje.
Večer se budim pozdě, třeští mi hlava, energii mám na nule. Napiju se trochu třešňového koňaku, musím s nim šetřit.
Sotva se stačim oblíknout, a na dveře už mi ťuká Tracy." Už jsou tady, kde jsi?" "Zaspala jsem," vyběhnu rychle za ní.
Vlítnu do salonu, abych se přivítala s Alexem a Robinem. Robin se na mě s úsměvem otáčí, pak ale překvapeně zvedá obočí.
"Ahoj, vypadáš, ehm.. dobře," potlačuje smích.
Udiveně se rozhlídnu, vlasy mi spadnou do očí, a tak si v tu ránu uvědomim, že jsem se nestačila učesat! Určitě musim být celá rudá, další trapas! Pak ze mě ale vypadne- ani nevim jak - "Rozhodli jsme se, že to pojmeme jako maškarní. Já jdu za čarodejnici."
"Je, škoda, že ste mi to neřekli dřív," říká Robin," vzal bych si taky nějaký převlečení."směje se.
Radši jdu obejmout Alexe..
Tracy vyzvídá novinky, tak se zatím vypařim, a jdu se přece jen trochu upravit, abych vypadala líp.
Když se vrátim, akorát Tracy vypráví, jak jsem dala Sandře "sama" sérum s protilátkou, a zachránila je tak od případného vyloučení. Vidim, že na Robina to zapůsobilo." To nebylo tak těžký, nezapomeň, že jsem tam žila celej svůj dosavadní život, řikám."
"Ale seš dobrá, že jsi do toho vůbec šla, to by každém neudělal, takhle riskovat, mohla si mít disciplinárku ještě před tim, než se tu vůbec zabydlíš, ty jo," říká obdivně .
"Pro kámoše by to udělal každý, oni taky pro mě riskovali, !odpovídám ledabyle.
"Tak už jí přestaň tak obdivně sledovat, a dáme si něco, ne? "Vloží se do toho Alex.
"Já jsem jenom ocenil její odvahu, tak zas nežárli," říká Robin, ale je vidět, že se takhle popichujou schválně a rádi.
"Ale to já taky oceňuju, zvlášť když ve svým okolí na někoho takovýho hned tak nenarazim," významně se usměje na Robina a poklepe ho po ramenu.
"To víš, když v okolí není nikdo, kdo by mi za to stál, "vrácí mu to Robin.
"Tak tos přehnal," urazí se Kevin a chystá se odejít.
"Promiň," chytá ho hned Robin," víš že jsem to tak nemyslel," přitáhne ho zpátky a dá mu pusu do vlasů.
"No dobře," trucuje ještě naoko Kevin, ale pak už jdou s Tracy do kuchyně, a přinášejí jednohubky - s česnekovou pomazánkou, a láhev krve. Skleničky už jsou připravené na stole.
Přichází moje těžká chvilka." Vy přece česnek nesnášíte?" Naklánim se k Tracy. Než něco stačí říct, vloží se do toho Dan. "Yasmine, máme pro tebe překvápko".
"Pro mne?"divim se.
"No, víš, přemýšleli jsme s Tracy a klukama, jak by jsme ti mohli pomoct. A tak jsme vymysleli takovej plán. My upíři nesnášíme česnek, rozhlídne se po ostatních, a všichni se souhlasně škleběj, včetně mně, takže hned dodám: to já taky, no taky jsi upírka, ne? No teda ne že by nás paralyzoval nebo zabil, jako je to v pohádkách," zasměje se, "ale opravdu to není nic pro nás. A ty zase máš potíže pít krev. A tak jsme se dohodli, že abys na to nebyla sama, tak když ty budeš muset pít denní dávku krve, tak my budeme zase jíst česnek. A to pokaždé až do tý doby, než ti to přestane vadit, takže jsme slíbili, že i kdyby to bylo na věky, tak to budeme dělat taky. "
Přitom se vezme jednohubku a strčí si jí do pusy, stajně tak ostatní. Všichni se zašklebí odporem, a v očekávání koukaj, co na to řeknu.
"Eh, teda, …".nevim, co na to říct. Ale je jasný, že nemůžu říct NE.
Takže si vemu sklenici , a odhodlaně si jí přiložim k puse, a piju a piju, až do dna.
Všichni tleskaj.
"To jste hodný, ale nemusíte se kvůli mně trápit tim česnekem".
"Ale my chceme," říká Tracy.
"Člověk potřebuje nějakou motivaci, aby něco překonal," vloží se do toho Dan, "doufám, že jsme pro tebe dost motivující ":-)?
"A co bude motivovat vás?" Ptám se.
"No přece ty!" Říká Robin a naklání se ke mně. Dívá se mi přímo do očí, takže to nevydržim a uhnu pohledem stranou.
Tracy se zvedá. "Já musim bohužel jít makat, tak se tu bavte."
Když se pak večer loučíme, ptám se schválně Robina: "a jak budu vědět, že nepodvádíš, a že opravdu ten česnek sníš?"
"No, můžu přijít na večeři k tobě, a můžeme jíst spolu," říká s úsměvem.
Úplně mně to zaskočí, a nevim co honem odpovědět. Abychom byli sami dva spolu?
"No, já něco už na zejtřek mám, takže ti budu věřit."řeknu, a hned toho lituju.
Robin se zvedne obočí a říká:" škoda, tak se měj," a odejde do zrcadla.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kdo se ti nejvíc líbí z Twilight?

Jacob Black 9.4% (225)
Edward 50.9% (1224)
Bella 7.5% (180)
Jasper 6.9% (165)
Carlisle 3.9% (95)
Rosalie 2.2% (52)
Emmett 5.2% (125)
Esme 2.1% (51)
Alice 9.5% (228)
James 2.5% (61)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama