Dokusuju snídani a myšlenky mi pořád zalítávaj ke včerejšku. Měla jsem mu říct, že má přijít, vždyť jsem to hrozně chtěla! To jsem to zvorala.
Letka mě vytrhne ze zamyšlení." Dneska nám přijede návštěva!"
"Jé, to je super, a kdo to je?" Ptám se, "ale neřikáš to moc nadšeně?."
ůTaky že nejsem vůbec nadšená. Je to vzdálená rádobytetička Mafula, a vždycky jezdí obtěžovat, kam nemá. Teda oni ji nechtěj nikde, takže nemá na výběr. Ze slušnosti jí musíme přijmout, ale doufám, že se tu moc dlouho nezdrží. Minule tu byla celý měsíc, a než odjela, tak jsme z ní byli tak vyřízený, že jsme se hádali i mezi sebou."
Zvědavě na ní koukám, a pohledem jí vybídnu, že mě zajímaj další podrobnosti.
"Vecpe se vždycky tam, kde jí nikdo nechce, což jsem už ostatně říkala, u všeho musí být, všechno zná, všude byla, všechno ví nejlíp, a největší radost má, když může každého pomlouvat, a dělat rozbroje," povzdychne si Letka. Vik by ji nejradši hned vyprovodil, jenže ona se vždycky vytasí s tím, že její bývalý muž zachránil jeho dědu život při živelné katastrofě, a bez něj by tady nebyl, takže jí musíme být vděčný. Tak Vik radši někam odjede a nechá nás tu s tou babou samotný."
Tak to už nevypadá tak zábavně, jak jsem zprvu doufala.
Jdu si něco poklidit do pokoje, a pak si zalezu až do zadního rohu zahrady, abych moc nebyla na očích, a pouštím se do další knížky. "Speciální schopnosti upírů". To zní zajímavě.
Zrovna narazím na kapitolu o komunikaci s upířími pomocníky. Jsem zvědavá, co tam o "mých schopnostech" píšou.
"Á, taky tě máme, naší poloviční upírku," ozve se najednou nade mnou.
Leknutím sebou trhnu. "Dobrý den," stoupám si pro jistotu, protože kdyby na mě ta osoba náhodou spadla, tak je po mně. Musí mít alespoň dva metráky.
Se zděšením zjišťuju, že se mě chystá obejmout, ale nenapadá mě nic, jak bych se tomu mohla vyhnout. A tak se neochotně nechám stiskonut jejíma tlustýma prackama s buřtovitými prsty. Dává mi pusu na tvář, kde mi zůstane mastný otisk její rtěnky, a cejtim její štiplavou voňavku promísenou se zatuchlým odparem jejího oblečení. Odporná kombinace.
"Já jsem Mafula, tvoje tetička, "říká zářivě." Tolik jsem toho o tobě slyšela", říká nejednoznačně, že není poznat, jestli myslí dobrýho nebo špatného." Budeš mi to muset všechno vyprávět, (to snad ne, řikám si v duchu) a teď pojď se mnou do kuchyně, nemáte tu nic pořádného na zub, Letka nikdy nevařila dobře, pomůžeš mi udělat jitrnice."
"Ale já vařit neumim, a musim se učit," řikám rychle.
"To počká, beztak tam píšou samý blbosti. Já ti to všechno řeknu líp."
"A vařit se taky musíš naučit. Upíři sice jíst nemusí, ale i tak je to dobrá výbava do života, když ti přijdou znalí hosté,-třeba jako já -abys nenabízela blafy jako Letka..
Přijela jsem akorát včas, jak koukám", a táhne mě za ruku do kuchyně. "A tohle je jen pro začátek, u toho se nevaří".
Když zahneme za roh, zahlídnu Misstear, jak akorát s naježenou srstí stačí rychle obrátit a mizí rychle pryč..Vím , co si myslí. Ale nechá mě v tom, potvora. To si s ní ještě vyřídím.
V kuchyni na stole je už mísa plná nějaký směsy, zřejmě do těch jitrnic. Z toho se mi dělá špatně.
"Tady máš špejle, hodí je přede mne na stůl, nalámej je a budeš je zakončovat". "Ty jitrnice! Budeš zavírat těma špejlema," zvedá oči k nebi když vidí, jak na ní nechápavě koukám. "To tě doma nic nenaučili?"
Vidim, jak svýma prstama cpe směs do střev, a dělá se mi vážně špatně. "Já, asi …" zvedne ke mně naštvaný pohled, přesto, že musí vidět, jak jsem zezelenala, což musí vypadat vážně příšerně, protože já jsem bledá pořád.
Vtom so do kuchyně vejde Letka. "Co to má znamenat?" Řekne naštvaně. Pak se ale rozhodne pro jinou taktiku.
"Mafulo, ty jsi tu hostem, takže tu nebudeš pracovat. A kuchyně je moje doména, je to milý, že jsi přivezla maso, ale víš, že mi ho tu nikdo neoceníme, tak si ho radši schovej pro sebe, a navíc, pán domu mi přikázal, na tvojí počest, abych něco upekla, takže ho musim poslechnout. A Yasmine se musí učit, dělá příští týden zkoušky! "
Vyděšeně se na ní podívám - co že? To mi nikdo neřekl? Ale mlčím. Letka na mě ale nenápadně mrkne." Tak honem běž, a nech hosta odpočinout."
Rychle vypadnu, než se stačí Mafula ozvat. To je chytrá taktika, řikám si.
Za chvíli ke mně ale už doléhaj zvyšující se hlasy, Letka to asi psychicky nevydržela.
Cestou se stavim v kobkách u Tracy, musím jí to povědět.
"No to je hustý, "říká Tracy a dává si ruce v bok." Ta je tak otravná, jenže co s ní? Ještě že čistim ty kobky, teď jsem za to ráda, vlčky nesnáší, tak mě tu nebude otravovat. Zítra ale přijede Martha, dostala jsem kvůli tomu volno, abychom měli čas, doufám, že nás nebude pronásledovat."
"To snad ne, musí vědět, že se vidíte málo! "
"To jí ještě neznáš, "povzdechne si Tracy.
Zbytek večera a část noci trávim s knížkou, pro jistotu v jiném zašitém koutu zahrady.
Budou tak tři hodiny hodiny, slyším vlčky radostně štěkat, jak se těší na své jídlo o třetí.
Padne na mne stín. Nade mnou stojí opět ta ježibaba!
"Učení je pěkná věc, ale musíš mít i všeobecné vzdělání. Pojď se mnou k altánu. Musíš se dozvědět naší rodinnou spřízněnost. Je to hrdinná rodinná historie, a já o ní vím nejvíc. Budeš to mít z první ruky. Někteří upíři s postupem věku ztrácí paměť, a pak rádi zapomínaj na důležité momenty."
Posadí mě na židli. "Na, vem si," nabízí mi něco v misce. Když odmítnu, bere si sama jednu kostku škvarek za druhou a mlaskavě žvýká.
"Nejdřív ti ale něco povim, snad tě nestačili ještě úplně zkazit."
"Nepřibližuj se k vlčkum.Přenášej nemoce, trhaj upíry na kusy, odporně páchnou a jsou nevychovaní. Už jsem jim dávno řikala, aby se jich zbavili," zakroutí hlavou.
"Mně se zdaj roztomilý", snažím se je bránit.
"Roztomilý! Nenech se oklamat! To je jen přetvářka! Při nebližší příležitosti , až nebudeš dost ostražitá, se do tebe zakousnou a klidně ti vyrvou i kus masa!
Jsou stejně nebezpeční jako všichni tady!" Rozhlídne se podezíravě kolem sebe. "Třeba Letka, už dvakrát mi dala do jídla jed! Chtěla mě otrávit! Naštěstí, já to poznám!"
Ani bych se jí nedivila, pomyslim si , ale nahlas řeknu :" To by Letka neudělala!"
"Ale udělala to!" Bouchne pěstí do stolu, až se miska se škvarkama rozsype.
"Věř mi, já to s tebou myslim dobře! Chci tě včas varovat! A Richard s Marfou mě zase……"
Nedořekne, a na svou tloušťku překvapivě rychle vyskočí ze židle.
"Viděla´s tu odpornou kočku?" " Ne, nic jsem neviděla," lžu.
"Nesnáším zvířata, jsou nebezpečný".
Přemýšlím, jak bych se z tohohle mohla vyvlíknout. Ale Mafula už zase dál mele.
"Chtěla jsem říct říct něco o Marťhe, že?" Zeptá se se mě, ale na odpověď nečeká." Zítra má přijet. Letka to přede mnou tajila, ale slyšela jsem jí, jak se o tom tajně bavila s Tracy.
Vidíš to, nesmíš jim věřit."
Hned večer se za ní chystám, občas přiveze z cest zajímavý věci, chtěla bych si něco vybrat, než to zas rozdá.
Ale Tracy a Martha se těší, že stráví den jenom spolu, moc se nevidí, měla byste je nechat osamotě.
"Teda ty jseš ale drzá holka," opře do mě pichlavém pohled. "Co si to ke mně dovoluješ?"
"Já už jsem Viole řikala že jsi pěkně drzá a nevychovaná, klidně si dovoluješ k tak starý upírce jako jsem já, a teď mi ještě budeš radit, co mám dělat?"
Chvěje se vzteky, a povýšeně se mi dívá do očí.
Já mám taky pěknej vztek, jak může být tak protivná? Vydržím najust její pohled, a tvrdohlavě jí ho oplácím. Nikdo tě tu nechce, seš protivná zlá baba, seber se a vypadni odsud, a už se nikdy nevracej, myslim si v duchu a chci , aby to na mně viděla, protože jí už mám plný zuby.
Nejdřív zamrká, a pak uhne pohledem.

Ha!
"Takovej spratek ", mumlá si, zvedne se a odchází pryč. Čekám, že se každou chvíli otočí a vymyslí si na mě něco jiného. Ona ale zrychluje a za chvíli už mi mizí z očí. Pak jí až do večeře nevidím.
Zahlédnu jí jenom když procházím kolem kuchyně, jak si něco bere z lednice, a pak jde zpátky do svýho pokoje.
Večer pak trávíme příjemně v klidu v salonu s Violou a Letkou. I když se všichni občas otáčíme, jestli sem Mafula nevběhne. Dokonce i Misstear se obezřetně připlíží, a když vidí, že je vzduch čistej, tak přiběhne a usadí se mi spokojeně k nohám.

