close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

upíří povídka : Probuzení (část 2)

1. prosince 2008 v 16:35 | Aranel van de´Corvin |  upíří povídka: Probuzení
2.část
Kolem 6 mě probouzí mobil. Volá kámoška, jestli půjdem do klubu. Sraz je v 8. Jasně že jdu. Začíná večer a já se probouzím. Po prospaném dnu jsem plná chuti něco dělat. Tupé pobolívání zubů mi připomene dnešní dopoledne.
Rozhoduju se to prozatim pustit z hlavy a radši přemýšlím, co na sebe.
V 8 už chvátám na zastávku. Adéla už tu čeká, ještě s nějakou holkou co neznám.
"To je Sandra," představuje mi jí.
"Ahoj", řekneme si, a Sandra si mě s nápadně podivným výrazem prohlíží.
Naštěstí zrovna přijíždí autobus, a tak toho Adéla využije a nenápadně mi šeptá "Přestoupila k nám z áčka, a bydlí Ve vilách,myslí si že je nej, tak si toho nevšímej".
"To je v poho, víš že jsem na to zvyklá" říkám jí, ale neni to úplně pravda. Vždycky se mě trochu dotkne, když na mě někdo zírá jak na bytost z jiný planety.
Snažím se zapříst rozhovor, ale Sandra nemá evidentně zájem, tak toho po chvíli nechám. Taky mi neni nějak zvlášť sympatická.
V klubu je už plno. Taky pěkně zahulíno. To zas budu zejtra smrdět kouřem.
Sandra si hned suveréně zapaluje a sedá si k baru. Já s Adélou omrkneme situaci a pak jdem tancovat. Po chvíli dostávám žízeň, tak se jdeme napít. Sandra tu furt sedí a tváří se tak nějak povýšeně, že bych jí kopla.
Vtom zahlídnu Radima, mávneme na sebe. Dneska mu to děsně sekne. Přihrne se k nám, kamarádsky mě obejme a už mu jede pusa. Je děsně ukecanej. Pro něj neni nikdo výstřední nebo nudnej, divnej nebo něco jinýho. Bere všechno jako srandu.
V tom si všimne Sandry- "ahoj, ty jsi tu nová, viď ? Necejtíš se tu sama? Já že bych ti dělal společnost."
Sandra se usměje a pohladí mu rameno." Díky, to je od tebe moc hezký, nechali mě tu sedět samotnou", a vrhne na nás vyčítavý pohled.
"Dyť si nechtěla jít tancovat?" odporuje Adéla.
Ale Radim už jí slibuje, že se jí bude plně věnovat. Vztekle zatínám zuby tak, že mám pocit jako by byly větší než jindy.
Ta je ale vychcaná, přece mi ho nesbalí? Sice jsem s Radimem nechodila, ale dělám si na něj určitej nárok. A nebo mi spíš vadí, že by ho měla sbalit právě Sandra. Je mi vážně nesympatická.
V průběhu noci sleduju očkem, co ty dva vyváděj. Taky si jdu odskočit a v umyvárce zjišťuju, že vypadám vážně divně, mám podivný výraz v obličeji, jsem bledší než kdy jindy a vůbec se sobě nelíbim.
Hledám Adélu ale nikde jí nevidim. Zahlédnu ale Radima, stále se Sandrou, tak se vydám k nim. Když už stojím Sandře za zády, slyším jí jak říká:"Je prostě divná, jde z ní strach. Divně se tváří a taky se prý neví, kdo byli její rodiče. Možná je na drogách, je děsně bledá. V autobuse pomlouvala nějakého Radima a teď vím žes to byl ty. Není taková jak si myslíš. Je mi to líto, že..."
Vře se ve mně doslova krev. To je ale ..... Popadnu jí za rameno a obracím jí proti sobě, že jí řeknu něco pěkně přímo do tváře. Cítím se teď plná síly a mám chuť jí to pěkně vytmavit!
"Ty....." říkám, a přitom, jak se ke mně otáčí s úlisným pohledem, sklouznou mi oči na její krk, mám hroznej vztek, a nevím co to je, nakláním se k ní a zakousnu se jí přímo do něj! Cítím, jak moje zuby projíždějí kůží, mám sucho v puse a tak potáhnu hlubokým a silným tahem, a cítím, jak mi něco teplého proudí do krku a já hltavě polykám.Připadá mi to jako nekonečně dlouhá vteřina absolutního ticha...
Vtom začne Sandra hrozně ječet, a mně dojde, co jsem právě udělala!
Odtrhávám se od jejího krku vyděšeně na ní zírám, stejně jako ona na mne. Na rtech cítím kapku něčeho vlhkého. Automaticky si to otírám - je to krev.
Ohlédnu se na Radima, taky na mně vyděšeně zírá. Takhle vážného jsem ho ještě nikdy neviděla. Tak to je konec. Tohle už nikdy nedám dopořádku!
Cítím nějaký propad, takovou propast co je najednou mezi nima všema a mnou. Stojím na osamnělém ostrově, a nemám se kam schovat. A já bych se nejradši někam schoulila a ........
Vlastně ne. Najednou mám spíš pocit, že se ten ostrov vznáší a že můžu udělat cokoliv budu chtít, protože mně nikdo nedokáže zastavit.
Znovu se vracím do reálu. Lidi okolo mně křičí a je hrozný zmatek. Rozeběhnu se a utíkám pryč z klubu. Schody beru po dvou a vyrážím do čerstvého nočního vzduchu.
Nezastavuju ani po chvíli, utíkám dál a dál, protože jsem hrozně zmatená a nevím, co se to se mnou stalo.
Teda asi to vím, ale nechci na to myslet a přemýšlet o tom, proč zrovna já, a co to pro mně znamená. A tak utíkám, a bojím se zastavit, protože pak to na mně všechno spadne.
V dálce slyším policejní sirény. Děsí mně to. Utíká se mi ale hrozně lehce mám pocit, že bych mohla utíkat celou noc.
Napadá mně, že poběžím ještě 3 měsíce, pak mám narozky, bude mi 16, a pak se teprve zastavim.
Probíhám nějakým parkem. Nemám ale ponětí jakým. Nechce se mi zastavovat, ale slyším zamňoukat nějakou kočku a ve tmě zahlídnu její jiskřivý oči. A to mně konečně zastaví.
"Čiči," volám na ní. "Pojď sem, či-či". Kočička opravdu jde ke mně. Má naježenou srst a opatrně našlapuje, ocas jak anténu nahoru. Přichází až ke mně, chvíli na mě kouká a pak se mi otře o nohy. Je úplně celá černá.
Beru jí do náruče a sedám si s ní na lavičku. Hladím jí a ona mi přede na klíně. Zase si připadám tak sama.
Rozbrečím se, co se mi to dneska stalo. Slzy kapou kočce na kožich, ale jí to nevadí. Pozoruje mně němě,s přimhouřenýma očima.Všechno jí to v duchu říkám a mám pocit, že mi rozumí.
Nevím co dělat, a tak tam s ní sedím až do rána a Misstear, jak jsem jí pojmenovala, je pořád se mnou.
Začíná se rozednívat a na mně padá ospalost. Pomalu vycházíme z parku a hledám zastávku, abych se nějak dostala domu.
Máma je už v práci, na stole mám akorát vzkaz, že dneska přijdou instalatéři, tak ať to s nima vyřídím. Tak na to mám zrovna tak náladu.












 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka: Probuzení?

Ano, je super!
Ujde
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama