Za deset dní mně čekaj zkoušky. Měla bych se učit. Vůbec se mi ale nechce, nemůžu se soustředit. Místo toho myslím na Robina. Missy mi přinesla od něj vzkaz, že by se rád za mnou dneska stavil. Její myšlenky jsem věděla ještě dřív, než běžela přes zahradu. Od tý doby, co cvičím, tak si rozumíme mnohem jednodušeji. Teda nešlo to hned, ale zrovna teď se projevilo posunutí vzdálenosti, na kterou se s ní dokážuu komunikovat. Předtím to bylo sotva za dveře. Působení protivenství teď nemám na kom procvičit, takže to nevim, i když mi to moc teda nevadí.
Viola s Vikem jdou dneska někam na návštěvu, Letka jde s nima, takže tu nikdo nebude, to bude prima. Mohli by jsme si zopáknout nějakou párty, až dorazí Robin.
S přemáháním se zase ponořím do učení,
Ani nevim, jak utekl čas, když ucítím Missy, je nějaká znepokojená. °Co se dejě?°
°Jsem s Volou, mám divný pocit při průchodu zrcadlem, něco není v pořádku°.
°A kde jste?° Vyskočim.
°Jsme dobře, ale se zrcadlem něco je, ne aby tě napadlo někam cestovat, a vyřiď ostatním, ať nikam necestujou, řeknu to Vikovi, aby se pokusil zjistit, o co jde°.
°Má ale přijet Robin!°
° Tak vzbuď Dana, ať se s ním spojí ať zůstane doma, než na to přijdem°.
°Ach jo, už jdu°. Vyjdu na chodbu a ploužim se k Danovi, tak jsem se těšila. No ale lepší než kdyby se někde Robin ztratil v podchodech. V tom zase slyšim Missy - °jo, tak to je průšvih!°
° Co?° Leknu se.
° Zase Lechan, všechny podchody se zasekly a přestaly fungovat, nedá se nikam dostat, a ty, co v tu chvíli zrovna procházeli, zůstali uvěznění v zrcadle!°
Ty vado, přidám hned do kroku a vpadnu k Danovi. Nejdřív se leknu, uvidím sedět Alexe na židli. Pak mi dojde, že už jsou teda oba asi tady a tak je to v pořádku. Snad.
"Taky zkus příště zaklepat, jo?" dělá Dan naštvanýho.
"Kde je Robin? vybafnu místo odpovědi.
Trochu udiveně si vymění pohledy, a Alex říká- "ještě doma, chtěl něco dodělat, ale dorazí každou chvíli".
"Tak se s nim hned spoj ať nikam nechodí!" sypu ze sebe.
Teď už na mě opravdu divně zíraj, a protože se k ničemu nemaj, rychle jim ve zkratce vysvětlim situaci.
"A sakra!" konečně pochopí." Tos měl teda štěstí," řiká Dan Alexovi, ale ten už se zvedá a jde se spojit s Robinem.
"Nemůžu se s nim spojit," řiká nešťastne, když dojdeme k němu, "neodpovídá!"
Zkoušej to, říkám, a spojim se s Missy
.°Zatim nevíme čim je to bloklý, Vik na t.. ....uje.°
°Špatně ti rozumim°-vysílám jí.
°Já to.. ..ky. Je..... ° a ticho, nemůžu se na Missy naladit. Do prčic, to snad ne, co teď?
Tracy už je taky tady a všichni sedíme kolem spojovacího sloupu, Alex se snaží spojit s Robinem, já s Missy, a Tracy s Danem jen beznadějně mlčej.
"Přece mi nemůže Lechan zabránit spojit se s Missy, to nemá s podchodem nic společnýho", řikám naštvaně, přitom mám strach o Robina, jestli nikde neuvíznul. Zvedám se.
" Kam jdeš?"
" Do buňky".
"Co?"
" Na něco se musim podívat," řikám, a jdu k sobě, zapálim svíčku a snažim se soustředit. Nějakou dobu se nic neděje, až po nějaký chvíli začnu vnímat útržky myšlenek, a nakonec se přece jen spojim s Missy.
°Lechan zmrazil síť, ale nevíme zatim, jak ji zprovoznit. A zřejmě se snaží ovlivnit i tebe, a proto jsme ztratili spojení°.
°Jak může pusobit na mě?° ptám se.
°Vždyť tě dokázal i dřív probudit, tak čemu se divíš? musíš si toho být vědoma a dávat pozor!°
° Robin se už přes hodinu neozývá..... °
°Ticho.° Nejdřív si myslim, že se opět přerušilo spojení, ale pak missy odpoví....° Zkus se na něj napojit.°
° On to ale neumí.°
° To nevadí, nemusí vysílat, zkus jen zachytit jeho pocity, naladit se na něj. Tvoje schopnost roste, poznám to.měla bys to dokázat, za takovýhle vypjatý situace, zvlášť když ho máš ráda°.
°OK, zkusim to°.Napiju se krve, abych se posilnila. Slyšim ale někoho ťukat na dveře.
" Co se děje?" vstupuje Tracy.
"Pokouším se zesílit spojení s Missy..., něco novýho?"
Tracy jen zavrtí zamítavě hlavou.
" Potřebuju tak půl hoďky klid, jo?"
" Jasně", zavírá za sebou zase Tracy. Vypadá trochu vyděšeně, a na mě to přeskočí taky. Musim se soustředit,Musim se soustředit,řikám si, zírám do svíčky, a snažim se zachytit Robina. Na nikoho jiného než na Missy jsem se ještě nikdy nezaměřovala, ale mělo by to snad fungovat stejně, akorát že Robin nevysílá, tak je to těžký, na co se mám zaměřit.
Po dvaceti minutách mám pocit, že čím víc se snažim, tím se cejtim rozházenější, a už jsem z toho utahaná. Vlezu si do křesla a na chvilku zavřu oči, vydechnu a uvolnim se, a představim si Robina, jak jsem ho viděla v tu chvíli, než mě poprvý políbil. Byl to tak napínavej a nádhernej pocit. Pak pocítim znepokojení. Ale jiné než to moje. Je spojené se vztekem a bezmocí, a takový obavy, o Alexe.
° O Alexe??? Nemůžu se spojit s Alexem, nestalo se mu něco?° Dyť Alex je tady, co se mi to plete? °Proč jsem nešel s nim?° V tom mi to dojde! To jsou Robinocvy pocity! Skoro radostí nadskočim, a tím se spojení přeruší. Snažím se rychle uklidnit, ale srdce mi nějak divoce tluče. Párkrát se zhluboka nadechnu a vydechnu, a pak se znova soustředím, ale uvolněně, abych nebyla napjatá. Po chvíli se mi to zase podaří. Robin je vzteklej a bolí ho noha, nevim ale proč. Jinak je ale v pořádku a je doma.
Snažim se mu vyslat, že Alex je v pořádku tady s náma, ale cítím, že on nepřijímá. Pak ucítim, že se mu vkrádají obavy i o mě (což mě potěší, trochu zvrhlý, no) a jemu z toho dobře neni. To ode mě neni fér.
Jsem už z toho vyčerpaná. Natáhnu se ještě po poháru a dopiju krevní dávku. Pak se vydám za Tracy a spol.
Alex skoro brečí, že Robin určitě zůstal v zrcadle, a Tracy s Danem na tom nejsou o moc líp. Když alle uviděj mě, tak úplně nadskočej." Jsi v pořádku? Vypadáš hrozně!"
"Dík, " ušklíbnu se, "jsem utahaná, ale jinak dobrý. Robin je doma a v pořádku."
" Jak to můžeš vědět? " vyletí Alex.
"Komunikuju. Ale on nepřijímá, a tak síťmá o tebe pořád strach."

"Chudák Robin," sedá si zase Alex a opírá se hlavou o zeď.
"Nějak ví co se stalo, ale nevim jak. Vik se pokouší zjistit,jak Lechan zmrazil síť,aby ji mohli dát zase do provozu ".
O tom, že se snažil ovlivnit i mně, radši pomlčim. Konec konců jsem to překonala a překazila mu to, tak nemá cenu nikoho znepokojovat.
Nemáme na nic náladu a tak jdem do salonu a padneme do křesel. Za chvíli se mi klíží oči. Missy? vysílám ještě.
°Seš dobrá, já věděla že to dokážeš! Tady zatim nic novýho°.
°Kdyby něco, dej mi vědět°. Ani nevim jak ale hned usínám.

