Je to už přes hodinu, co u Robina debatujeme , co by se dalo provést s Lechanem. Všechny návrhy jsme zatím zamítli. Nejlepší byl zatim Danův, navrhoval uspávací nápoj na jeden rok, sice to zní jako fór, ale byl by na rok klid. Ale kdyby na to někdo přišel, tak by to asi nebylo dobrý, a taky by jsme se neměli chovat tak zákeřně jako on.
Kontaktuju Missy. °Rada má vypracovaný nějaký plán, jak Lechana částečně zneškodnit°. Neví ale jakej.
°Jak to že nevíš?°
° Já se dovnitř zasedání nedostanu, co si myslíš°.°Ale to neznamená, že nic nezjistim,°dodává.
°Největší problém je totiž v tom, že nikdo neví, kde se Lechan skrývá, nejdřív ho musí najít. Přemýšleli o návrhu systematického prohledávání všech kódů, jenže to může trvat věky. Navíc Lechan si mohl postavit něco na černo, a to pak kor nikdo nezjistí.°
Přeřikám klukum, co jsem se dozvěděla od Missy.
" Hmm, takže stačí, když ho jen najdem, rada už to má vymyšlený", říká ironicky Dan. "Jenže v tomhle asi moc lepší nebudem" .
"Mno, já si myslim, že já bych mohla", ozvu se tiše, "ho najít".
"Jenže nevíš kam a na co se zaměřit, takže ho nenajdeš".
"Vim, vim jak vypadá".
"Ty ses ns nim už setkala?" Diví se oba.
"Ne, ale vím to prostě, to neřešte". Nebudu jim přece vykládat, že jsem ho viděla ve snu, akorát by se mi vysmáli, ale já to vím, že to byl on.
"I kdyby, tak to ale nemůžeme riskovat, mohlo by se ti něco stát", nesouhlasí hned Robin.
"To se mi může stát i tak, třeba tady".
"Ale tam bys byla u něj, v jeho prostoru, a navíc, to je jak kdybychom tě mu naservírovali".
" Já myslim, že kdyby nás chtěl zabít, tak to už kolikrát udělal, protože příležitostí měl určitě dost. On se prostě jen baví tim, jak škodí".
"To je možná pravda", vloží se do toho Dan," ale nikdy nevíš, co když mu rupne v bedně, nebo by tě mohl mučit!"
" No zase nepřeháněj", odporuju.
"Ne , vážně, to není žádná sranda nebo zábava", přidává se Robin, "tohle nemůžeš zlehčovat, nevíme vůbec co od něj čekat. Zatím sice jen škodil, ale co když už mu to nebude stačit? Bude chtít větší vzrůšo, a nebo se mu to vymkne z rukou. A protože nevíme co čekat, měli by jsme bejt připravený na nejhorší".
"Jo? Takže tim chceš říct, že to vlastně necháme bejt, tak proč jsme sse teda scházeli?
Abychom jenom pokecali?"
"Tak to není, ale do tohohle bys neměla být namočená. Chceme něco vymyslet a jednat, a budem rádik když nám pomůžeš, ale teoreticky. Prakticky se u toho prostě vyskytovat nebudeš, je ti teprve 16, a seš holka, a…. "
"A-ha, Fajn!" Zvedám se odcházím. Mám toho dost.
"Počkej, Yasmine, neber si to špatně,....."
Zrychlim, protože vim, že se za mnou zvedaj. V minutě jsem u zrcadla. Já prostě nesnáším takovýhle dohadování že něco bych neměla atd. Zvlášť teda od kámošů.
Domu nepudu, tam mě budou hned hledat. V troskách je to taky napadne. Takže… rozhodnutí je jasný, moc míst tu neznám. Za vteřinu už vycházim do světa lidí. Tady se rozhodně nevyznaj tak, jako já. Ne že bych byla až zas tak moc naštvaná, chápu, že maj o mě strach, ale mám chuť se jim trochu pomstít, ukázat, že si vystačim, jak pořád omílaj, že jsem moc mladá, i když jindy souhlasej, že myšlením jsem stejně stará jako oni.
Stoupnu si nenápadně ke stánku s novinama, je už zavřeném, okolo občas projde pár lidí, jinak je ale klid. Projedu pohledem dnešní výtisky. Vlastně vůbec nevim, co se nového ve světě děje, od té doby co jsem u upírů. Tam se o tom moc nemluví, akorát rada se zajímá, aby nedošlo k přestupku, jinak je jim to ukradený.
Oči mi sami zajedou na malý článek s titulkem
Mladou studentku pronásledují podivné okolnosti.
Před necelýma dvěma měsíci byla studentka S. napadena v klubu a podivně pořezána na krku, vyšetřování ale nepřineslo žádné objasnění (Blik informoval) Včera byla stejná studentka napadena v parku prý podivným mužem, který jí někam lákal, a když se bránila, chytil ji v pase
a chtěl ji odnést. Dívka křičela a tak se zřejmě útočník zalekl a nechal ji být. Mohlo by se zdát, že jde o normální přepadení, ale sama studentka odmítla popsat zmíněného muže i prozradit, o čem se spolu bavili.
Něco mnou projede, a já vim, že je to Sandra, kterou přepadl Lechan. Ale proč Sandru?
Co by po ní chtěl?
Vtom vycítím Missy.°Hned se vrať, Letka tě schání°.
°Jasně, ° vyšlu a běžím hned zpátky. Běžim pak hned do kuchyně.
"Tady jsi! Sháním tě! Potřebuju s něčim pomoct."
" Jasně, hned jdu na to," řikám a v duchu vysílám Missy, aby zjistila něco o Sandře. Úplně v tu
chvíli zapomenu na kluky, kteří mě ještě asi hledaj. To mi dojde až ve chvíli, kdy oba vtrhnou do kuchyně jak dva šílenci.
Letka se lekne, "no co to vyvádíte! Vy jste mě ale vyděsili!"
"Promiň", hoděj po mně pohled, ze kterého nevim, ci si mám myslet, a pakujou se zase pryč.
Najdu je na zahradě, oba na mě podmračeně koukaj, a neřeknou ani slovo. To je zlý. Kdyby se alespoň chtěli hádat, ale takhle ….
Nevim, jak to mám najednou omluvit, chtěla jsem je trochu potrápit, ale ne tohle.
"Omlouvám se, tohle jsem nechtěla.Když chtěla Letka pomoct, úplně jsem na vás zapomněla".
Pořád se tváří stejně, jako bych nic neřekala. Přemýšlím , že bych se k Robinovi přitulila, ale v
očích mu vidim takový výraz, že nemám odvahu, připadá mi tak vzdálenej .
očích mu vidim takový výraz, že nemám odvahu, připadá mi tak vzdálenej .

" Co mám teda dělat? "Zeptám se.
Robin se zvedne,"Nechovat se jak malá holka" a odchází pryč.
"Kdyby jste mě za ní nepovažovali a nepodceňovali
mě, tak jste si tohle mohli ušetřit", nedá mi.
"Robine!" Snažim se ho zadržet, ale ani se neohlédne.
Dan radši sklopí oči.
Vzdychnu si a jdu do buňky. Cestou přemýtám, kdo má vlastně z nás pravdu, Přehnala jsem to nebo ne? Možná jo, ale oni by z toho taky nemuseli dělat takovou vědu.

