close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

upíří povídka : Probuzení (část 8)

1. prosince 2008 v 16:50 | Aranel van de´Corvin |  upíří povídka: Probuzení
"Zaslechl jsem tu svoje jméno, byla o mně řeč"? Objeví se Dan najednou mezi náma.
"Tys nás špehoval"? Rozčíleně vyskočí Tracy.
"Vy jste vážně mluvily vo mně"? Směje se Dan, "já si dělal srandu, nic jsem neslyšel, jen sem to na vás zkoušel, a vida, chytla ses mi do sítě," škádlivě do Tracy šťouchne, ale pak si jí přitáhne k sobě a dá jí pusu. "Tak co jste celý den beze mne dělaly? Určitě vám muselo být smutno!" Usmívá se.
"Právě jsem říkala, že bys mi mohl pomoct, teda pokud budeš chtít", vložím se do toho.
"A o co jde?" Ptá se hned Dan ochotně a zvědavě.
"Ale nic," nenechá mě promluvit Tracy.
"Tak to jsem na to extrémně zvědavej," sedá si Dan k nám, nohy skříží pod sebe, a vyzývavě nás sleduje.
"Chtěla bych se projít."
"No to není problém ukážu ti, co budeš chtít."
"No, ale já myslím…."zkousnu ret, sklopim oči a pak se na něj z pod přivřenenejch víček šibalsky a zároveň smutně podívám: "……do jinýho sídla….?"
"Co? No to nejde, to ti Tracy neřekla?"
"Řekla, ale já myslim, že by to nikdo nezjistil, jen se mrknu a pujdem zpátky".
"To můžeš až se vrátí Viola, ", trvá na svém Dan. "Nechci nic riskovat."
"A jak se tam teda chodí, alespoň mi to řekněte, "koukám se z jednoho na druhýho.
Oni se na sebe taky podívají, Tracy semkne rty a tak Dan povídá:" stejně to nemůžeš udělat sama, zákaz nezákaz,. Ve sklepě je chodba, teda spíš taková podlouhlá místnost, a v ní je zrcadlo. Každý kdo chce projít, tak otiskne svou ruku na rám, pak napíše prstem na zrcadlo číselný kód, který patří požadovanýmu místu. Tím se průchod uvolní a ty můžeš vstoupit do zrcadla a vystoupíš tam, kde jsi chtěla…..Teda,..většinou.A v tom je právě ten problém."
"Hmmmm?" Čekám na vysvětlení.
" No , někdy dojde k chybě", " Ale ne samo," skočí do toho Tracy ,"No tak někdy někdo záměrně způsobí chybu, že se pak můžeš dostat jinam, a pak je problém se vrátit..Proto musíš cestovat se staršíma, oni znají všechny kódy, takže lehce najdou cestu zpátky. My je ještě všechny neznáme, ale některý jo, takže se sice dostaneme zpátky, ale může to trvat dýl."
"Co je to dýl?"
"No, třeba já jsem se jednou vrátil až za týden," směje se Dan,pak zvážní, "ale taky se už některým mladším stalo, že se už nikdy nevrátili."
"Ty jo, tak to je hustý!" Řikám." Ale nám to nikdo plýst nebude ne, když o nás nebudou vědět. A proč by to vůbec dělali? "
"No, to vlastně dělá jen jeden , Lechan, a ten to často sleduje, když někdo cestuje, ten totiž škodí záměrně všem, protože nás nesnáší. Může to udělat kdykoliv, kdy se bude chtít pobavit."
"A kde se dozvídáte ty kódy "? zajímá mě ještě.
"No přece ve škole," smějou se .
"Co - že? Tady je taky škola? To si děláte srandu, že jo? "Ach jo, tak to jsem nečekala. Myslela jsem, že alespoň tenhle vopruz mám z krku. I když…. Takový kódy jsou docela užitečný. Nakonec upíří škola možná přece jen bude zajímavá, což se o tý mí bejvalý teda zrovna říct nedá.
"Já budu muset taky chodit?" Ptám se pro jistotu.
"No to je jasný, a moc ti to nezávidim, zrovna v tomhle ročníku budete mít Ušilista, to je upír s příšernejma ušima, od toho ta přezdívka, ten učí Elkáóčko. Je děsnej ras, musela jsem u něj dělat zkoušku dvakrát," koulí Tracy očima.
"Co je Elkáóčko?"
Tracy zase zakoulí očima, tentokrát kvůli mně , což mně namíchne, protože rozhodně nejsem nijak podobná tomu Ušilistovi, tak se na mě nemusí tvářit stejně jako na něj.
"LKO - To je lidský krevní oběh , všechny tepny, žíly, oběhy a všechno o krvi."
Chvíli jen tak tiše sedíme a muchlujeme se s vlčkama.
"To asi budu dost pozadu", pronesu tiše," skoro nic z vašeho - teda našeho světa neznám, a budu za největšího blbce. Stejně jako sem byla v naší škole,i když to bylo kvůli něčemu jinýmu."
"To zvládneš, budeme ti pomáhat, a ještě ti toho spoustu vysvětlíme, než půjdeš do školy", říká mi soucitně Tracy.
"A ani podívat se nikam nemůžu, abych něco viděla a poznala. A přitom by jste mě mohli alepoň někam vzít, kdyby jste se tak strašně nebáli," řikám s mírnou otázkou.
Nerozhodně se po sobě podívají." Já se nebojim," říká Dan, "ale víš jaká je situace, měli jsme s tebou už jeden průšvih, tak nechceme……."
"Za to já ale nemůžu," řikám smutně, "měla jsem kvůli tomu krušný dny, a tak byste mi to mohli alespoň teď vynahradit……."Doufám, že jsem to nepřehnala, nechci jim přece nic vyčítat,popravdě je mi to teď už ukradený, hlavně že je to za mnou,a že to dobře dopadlo. Ne že bych na to teda ráda vzpomínala, ale mám se teď docela dobře, tak co, že jo. A tak hned dodávám - "ne , promiň, tak jsem to nemyslela, jsem už utahaná, a taky mám děsnej hlad, už půjdu," zvedám se," tak zítra, jo… ".
Slyším ještě, jak se něco šeptem dohadujou.





 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama