Po chvíli jsem něco zaslechla, ale hlavně jsem ucítila vůni. Ani ne za dvě vteřiny se rozpadly dveře. Marcus stále nahý napřáhl ruku.
,, Ahoj, bratříčku!"
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
,, Taky tě nerad vidím, Marcusi." Ve dveřích stál Oliver. Hned poté co to dořekl, tak vystřelil rukou směrem k Marcusovi. Marcus nestihl uhnout a tak byl odhozen přes celou místnost. Vystartovala jsem proti Oliverovi. Začala jsem ho, bouchat, kopat, škrabat, řvát na něj a syčet. Tím jsem ho dostatečně zabavila, aby se Marcus stihl zvednout a zaútočit.
,, Jdi odsud pryč, mon belle." Říkal Marcus, který se obratně vyhýbal Oliverovi.
Ihned jsem ho poslechla, rychle jsem běžela ke dveřím, jenže skoro u dveří mě chytl za ruku Oliver. Marcus k nám vystartoval a s rychlestí blesku mě od Olivera odtrhl. Na nic jsem nečekala a utíkala jsem pryč.
Když jsem se dostala z pokoje, ocitla jsem se v omšelém obýváku ve světle měsíce. Zamířila jsem hned k vchodovým dveřím. Jak jsem je otevřela, tak mi spadla čelist. Před domem byla hotová armáda upírů. V čele byl můj otec a máma.
Byly oblečení jakoby šli jen tak na procházku a ne zabít toho, koho tak miluji. Po chvilce pozorování jsem proti nim vyběhla a zaútočila na tátu. Táta se mi obratně vyhnul a chytil mě za ruku. Mou ruku zkroutil za zády. Stála jsem napnutá a očekávala jsem smrt, ale tohle jsem vůbec nečekala.
Máma ke mě přišla, pohladila mě po líci a pravila:,, Proč to muselo takhle skončit, to jsi nemohla žít s námi šťastně?" Skoro plakala.
,, Já miluji Marcuse. A anno, muselo to tak skončit. Vybrala jsem si lásku, před rodinou. Nelituji toho, kdybych měla tu možnost to udělat ještě jednou udělala bych to zas!" Štěkla jsem na ní.
Táta mě otočil k sobě čelem, svírajíc mou ruku stále za zády.
,,Promiň holčičko, je mi to líto." Přejel mi před tváří rukou a já upadla do bezvědomí.
S trhnutím jsem se probudila. Nademnou se snášely hlavy táty a mámy. Okamžitě jsem proti nim vystartovala. Chytla jsem mámu pod krkem. Máma si, ale z toho nic nedělala. Táta mě chytl za ramena a trhl s nimi. Pustila jsem mámu, která dopadla na zem a zadívala se na mě.
Po chvíli jsem uslyšela výkřik. Marcus, napadlo mě. Běžela jsem za tím křikem. Byla jsem poháněna láskou k Marcusovi. Tak mí rodiče byly daleko za mnou. Byla jsem na místě. Z železných dveří dole ve sklepě se ozýval Marcusův křik-Bez myšlenkovitě jsem ty železné dveře vykopla. S velkou ránou jsem vztoupila do místnosti.
Můj pohled spočinul na židli přivázaném Marcusovi. U něho byl nějaké chlap a mučil ho. Bez rozmyslu jsem pproti tomu chlapovi vyrazila. Vystrčil v obranném gestu proti mě ruce. Bylo mu to ovšem málo platné. Zakousla jsem se mu do krku a trhla. Jeho hlava dopadla na zem a z krku začala všude stříkat krev. Nevěnovala jsem té krvy vůbec žádnou pozornost. Šla jsem k Marcusovi. Políbila jsem ho lehce na rty a on mi do mých rtů zašeptal: ,,Tak už mě odvaž, mon petite." Jen jsem se usmála a začala jsem rozvazovat ocelové lano, které měl omotané okolo rukou.
Když byl Marcus volný, chytl mě za ruku a vedl k otvoru ve zdu, kde dříve bývaly dveře. Na druhé straně toho otvoru byly mí rodiče. Máma na Marcuse začala vrhat elektřinu. Mě se ujal s radostí táta. Proti mé vůli mě odvedl do vedlejšího pokoje, kde byla nějaká žena. Ta žena mě chytla za ruku a přikázala mi.
,,Zapomeň!"

