,, Takže jsem těhotná?" Podívala jsem se na všechny v místnosti, jako by byli blázni.
Oliver se na mě jen usmál a řekl. ,, Jistě, lásko."
,, Chci jít na vyšetření, třeba nejsem ehm těhotná." Už jsem se zvedala z té postele.
,, Ale prosímtě copak mi nevěříš?" Oliver mě stáhl znovu do postele.
,, No ve skutečnosti nevím, jestli jsi můj snoubenec a nebo támhle jestli jsou skutěčně mí rodiče." Znovu jsem se zvedala z postele, ale tentokrát mi už nebránili.
,, Tak kde je tu nejbližší doktor?" Zeptala jsem se s úsměvem.
,, Zavedu tě k němu, když jinak nedáš." Řekla moje údajná máma.
O dvě hodiny později...
Stála jsem před bílými dveřmi. Vyšetření už jsem měla za sebou. Už jsem jen čekala na výsledky. Seděla jsem na lavičce a vedle me seděl Oliver. Bylo to takový divný. Něco jsem k němu cítila a zárověň jsem ho nenáviděla. Naproti nám seděli moji rodiče. Měli nepřítomný pohled. Všichni byli v klidu, jenom já jsem byla roztřesená.
Ze dveří vyšel doktor , který test prováděl a oznámil mi, že jsem skutečně těhotná. Podívala jsem se na Olivera. On se usmíval. Znechuceně jsem se na něho koukla, on můj pohled postřehl a rázem se přestal usmívat. To jsem se zase usmála já a otočila jsem se dopředu. Tam se na mě dívala máma a měla sto chutí mě zfackovat.
Vstala jsem jako první a šla jsem. Nevím kam, byl to prostě instinkt. Vešla jsem do krásného pokoje s taškami. Ty tašky a ten pokoj mi byl strašně povědomí. Sklonila jsem se k těm taškám a vytáhla jsem vytahaný svetr. Byl mi tak povědomý.
,, To je tvůj bývalý pokoj." Oznámil mi ve dveřích Oliver.
,, Proč bývalý?" Zeptala jsem se ho a vrátila jsem svetr na původní místo.
,, Protože bydlíš u mě až do svatby, pak dostaneme vlastní křídlo hradu." Přešel ke mně.
,, Svatba? Kdy bude?" Něvěděla jsem vůbec která bije.
,, Za čtrnáct dní, aby na tobě nebylo vidět těhotenství a mám ti vyřídit ať se stavíš u madame Poulouvé. Musí ti vzít míry na zítřejší ples debutantek." Řekl s ledovou tváří.
,, Ples debutentek?"
,, Ano, pedstavíš se vládci upírů zatančíš si se mnou s otcem a pár lidmi a půjdeš domů. Nic složitého." Vyschlo mi v krku a udělal se mi tam knedlík.
,,Ples debunatek, ples debutantek." Byla jsem úplně mimo.
,, Jsi v přádku Viktorie?" Vzal mě za bradu. Sklonil se. Naše rty byly neuvěřitelně blízko.
,, Jistě, že jsem. Kde je ta madame?" O krok jsem ustoupila.
,, Druhé patro. Sedmé dveře nalevo." Zavrtěl hlavou a usmál se a odešel.
,, Dobře vzhůru do druhého patra!" Šeptla jsem si úpro sebe.

