close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

19. kapitola

12. ledna 2009 v 16:07 | Aranel van de´Corvin |  Upíří romance
Druhé patro sedmé dveře nalevo. Byla jsem tu. Už jen otevřít ty dveře. Po chvilce přemlouvání, jsem sáhla po klice, ale někdo mě předběhl. Vrazily do mě dveře s takovou silou, že jsem se zakymácela. Ve dveřích stála asi třicetilétá žena.
,, Oh drahoušku, moc se ti omlouvám, nevěděla jsem, že jsi to ty. Myslela jsem si, že je to ten šmírák Malfred." Vzala mě za ruku a táhla do místnosti.



Přestala jsem dýchat, ne že bych to potřebovala. Pokoj byl zařízen ve zlatavém slytu. Uprostřed místnosti byl stupínek a z jedné strany zrdcadla. Nadruhé straně místnosti byly otěvřené dveře, které vedly do místnosti plné látek. U zataženého okna byla lenoška a uní byl stolek s několikasty návrhy šatů. Několik metrů od nich se tyčila velká skříň.
,, Já jsem Madame Poulouvá a ty budeš Viktorie, že? Zeptala se žena příjemný hlasem.
,, Ano, to budu já." Odpověděla jsem jí, když mě posadila na tu lenošku.
,, Přemýšlela jsi jaký cheš typ šatů. Máme hodně práce," Změřila si mě kritickým pohledem. ,, Ale myslým, že ti tak patnáct šatů do zítřka ušiju." Vyvalila jsem na ní oči.
,, Patnáct šatů, myslím, že jste nerozuměla. Já chci jen jedny šaty na Ples Debutantek." Vstala jsem rozhořčeně.
,, A v čem se budeš vdávat? V čem budeš chodit no? V Matčině oblečení?" Ukázala na oblečení co jsem měla na sobě. Napřímila jsem se, Vystrčila bradu a stiskla ruce.

Byla jsem připravena se hádat, když do pokoje přišla nějaká dívka, která nesla štos papírů, ale pořád jí něco podalo. Přišla jse k ní a vzala jsem si kus toho štosu. Koukala na mě jako bych spadla z nebe.
,, Co to děláte je to jen služka." Zakroutila očima Madame.
,, No a co, kam to mám dát?" Zeptala jsem se dívky.
,, Prosím, támhle do té skříně." Ukázala na skříň vedle Madame Poulouvé.


Donesla jsem tam ty papíry. Madame Poulouvá mě znovu dovedla na tu lenošku. Služka už byla na odchodu, když ji madame zastavila a řekla jí, ať nám přinese nějakou krev. Poté si madame vzala stoličku a přisedla si naproti mě.
,,Tak přemýšlela jsi o střihu nebo chceš poradit?"
,, A musejí to být nutně šaty. Třeba tady bych mohla nosit kalhoty, tílka nebo něco podobného."
,, Jistě, jistě, nejsi přeci stará babizna, no udělám co budu moct, ale teď jsou prioritou tvé debutantské a svatební šaty.
,, Myslím, že všechno nechám na vás." V tu chvíli vstoupila služka s velkou skleněnou nádobou plné červené tekutiny, balancující na táci se dvěmi sklenicemi.
,, Nepotřebuješ pomoct?" Zeptala jsem se nedůvěřivě.
, Né, paní já to zvlááá.." Zakopla o něco neviditelného. Vystartovala jsem ze svého místa a chytila jak služku, tak i podnos s pitím.
,, Já se moc omlouvám!" Vykřikla a vyběhla z pokoje. Donesla jsem naše pití na stůl. Madame jen zakývala hlavou, že to nechápe.

O 7 hodin později.


Jestli se ptáte, že může být upír unavený, tak odpovídám ano. Po celém odpoledni u Madame Poulouvé jsem byla tak unavená. Přála jsem si jenom zemřít. Ikdyž jsem se u ní dozvěděla vše o upírech. Třeba, že nás nezabije česnek, jen po něm máme vyrážku nebo se potvrdili lidské povídačky, jako třeba, že zemřeme, když nám někdo kůlem probodne srdce, upálením, sluncem, stříbrem, Spálíme se o vše posvěcené, nebo svaté a nesmíme chodit do kostela.

Došla jsem do našeho pokoje a otevřela dveře. Postel byla prázdná.
,, Hledáš někoho?"
Překvapením jsem poskočila a srdce mi s leknutím málem vypadlo z těla. Oliver seděl v křesle a díval se na mě. Na sobě neměl nic kromě kalhot.
,, Proboha, Olivere vyděsil jsi me k smrti." Nad mou reakcí se hořce zasmál.
,, A to by byla ostuda, drahá Viktorie. Ne, myslím, že tento týden jsem zabil už dost lidí. Pro dnešek jsi v bezpečí.
Prudce jsem polkla, věděla jsem, že bych se neměla ptát. ,, Co tím myslíš? Koho jsi zabil?" Mluvil chladně a cize, to mi nahánělo husí kůži.
,, Do toho ti nic není." Vyjel na mě. Znovu jsem polkla, aby můj hlas zněl klidně a vyrovnaně.
,, Pak mě tedy omluv, určitě teď chceš být sám." Obrátila jsem se.
,,Vrať se Viktorie!" Zakřičel a já začala mít strach.

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ajmaxid ajmaxid | Web | 13. ledna 2009 v 18:47 | Reagovat

dalšííí

2 ajmaxid ajmaxid | Web | 13. ledna 2009 v 18:47 | Reagovat

ha :D zapomněla jsem že to nečtu u ní ale u tebe :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama