Dneska to vypadá, že budu mít štěstí, zatím jsem na Lechana nenarazila. Nejdřív si prohlížím pár Lechanových knížek, ale ty od Alanuse Kobirneca tu dneska nevidim. Tak jdu na internet. Lechan je ppřihlášenej na mail, ale většinu zpráv má vymazanejch, teda alespoň si to myslim, protože tu má jen dvě. Od nějakého Olivera. Rozhlížím se, jestli mně Lechan zezadu nepřepadne, kdyby zjistil, že mu prohlížím poštu, tak by mně asi vážně zabil. První je z předvčerejška, je stručná: Sraz zítra na výstupu 2, v 17.hod.
To jsem tu byla zrovna v tý komoře! uvědomim si, jak mně tu Lechan zamknul! Druhej mail ten je ze včera, je taky stručnej : něco mám, zítra U Rohana kolem 10.
"To je teď! Maj sraz! Nebo tajnou poradu. Jenže kde je U Rohana?" Běžim k zrcadlu.
Chci k Rohanovi, pomyslim si a vykročim…… a narazim hlavou a kolenem do zrcadla."Jau!" Chytám se za čelo. Hm, tak takhle to asi nepude. Chvíli přemýšlím. Pak zvolim, že chci tam, kam šel naposled Lechan. Tentokrát nejdřív zkusim, jestli to jde projít, a …jde to!
Vyjdu v nějaký pochybný místnosti, dost to tu páchne. Když zahnu za roh, tak je mi jasný proč. Jsou to zřejmě už dávno nepoužívaný veřejný záchody, fakt vodporný. Ven vycházim do stejně zadělaného nějakého podchodu či co. Snažim se moc nedýchat, dokud nevyjdu na čerstvý vzduch. Dívám se kolem sebe.Jsem u nějakého náměstí, tak co teď? Rozhlížím se bezradně dokola. Tak to je nanic. Můžou mít sraz kdekoliv. Pak zahlídnu nějakou hospodu. Nápis Roh n je jediný, co je úplně čitelný, ale zbytky barvy dávaj tušit, že původní název mohl být U Rohana. Sláva!
Vzrušenim mi buší srdce. Jsem tak napnutá, že mi nedojde, že v deset ráno asi nebude obvyklá doba pro štamgasty piva. Takže když vejdu do dveří, všichni se na mně otočí. Teda, Lechan a nějakej kluk. "To se mi snad zdá! Co tu děláš?" Vyjede Lechan.
"Je snad zakázaný jít do hospody?"
Lechan se jen zašklebí, evidentně neví, co na to říct. Tak na mně hodí jen výhružný pohled a zase se posadí, ale tak, aby mě měl na očích. Sednu si asi o dva stoly dál. Takhle toho moc nezjistim, mělo to bejt nenápadný, ale přece zase teď neodejdu? Přijde hospodský a ptá se, co si dám.
Doprčic, vždyť nemám žádný prachy! U upírů jsem nikdy žádný nepotřebovala!" Pepsi", řeknu trochu nejistě, když na mě vyčkávavě civí. Napíše mi to na papír a jde pro ní.
Lechan je nakloněnej k tomu klukovi, a o něčem se polohlasně dohadujou, Lechan navíc každou chvíli kouká směrem ke mně. Já si v klidu provokativně cucám brčkem, a schválně se na něj usmívám, nebo šklebim, podle toho, jak se zrovna tváří on. Proč mu tu tak vadim? Je teda jasný, že něco plánujou. Přemýšlím, jak to udělat, abych se vykroutila z placení. Lechan se zvedá a jde pryč, zakření se přitom na mně. Vyběhla bych za nim, ale číšník utírá pult, takže nemůžu odejít nepovšimnutá.
Když za Lechanem zaklapnou dveře, otočim se na toho kluka. Kouká se na mně.
"Ahoj," zvedá se od svého stolu a jde ke mně. "Já jsem Oliver, nedáš si se mnou ještě jednu?" Očima naznačuje na pepsinu.
Třeba zaplatí obě? Zadoufám. Přikývnu, mohla bych z něj taky zkusit něco vytáhnout, vypadá teda mnohem přátelštěji než Lechan.
" A ty seš?"
"Uhm, co?"
" Jak se jmenuješ?"
Zasměju se. "Yasmine". K mýmu překvapení začne o Lechanovi mluvit on.
"Co ti Lechan proved, že jste k sobě tak "milí"?" ptá se.
"No pokud pominu tu hlavní věc, že mě a mejm kamarádům udělal pěknej průšvih a mně uvrhnul do totálního zmatku , tak vlastně nic".
"No, není zrovna společenskej", usměje se Oliver. "Říkal, že prej si napůl upírka?"
Nevím, co říct, jestli to jen zkouší, protože proč by o mně Lechan s nim mluvil? A tak se tvářim neurčitě.
"Neboj,se, já to vim, i o něm to vim, známe se už dýl".
"A ty?"
"Já jsem člověk. Ale spolupracuju s Lechanem".
"Na tom jeho projektu?" Zkusim nadhodit.
Teď se zas zatváří neurčitě on. "No, řekněme. Co ty si o tom myslíš?"
Tak to mě dostal." No, nevim, mně se to moc nezdá".
"A proč?" Nakloní se zvědavě Oliver.
Kdyby to bylo něco blbýho, neptal by se tak zvědavě, protože by to bylo jasný, že jo. "A proč to chceš vědět?"
" Právě to mně zajímá, nezaujatý názor někoho jiného, poloupíra, co má představu, jak to chodí v obou světech, abych se ujistil, že to bude pro dobro všech."
" Ehm, víš, já vlastně….jen se bojim, aby to upíry nezničilo".
"No to bych rozhodně nechtěl,já si jich vážim, proto bych si chtěl promluvit s více upíry, jenže se nemám s nima jak setkat, a Lechan si samozřejmě jde jen za svým, tak ho to nezajímá".
"Já bych možná mohla sehnat pár kamarádů, kterým by jsi to mohl vysvětlit přesně, ale nesmíš říct, že o tom něco vím. Byl by z toho průser."
Přemýšlím a pokračuju." Půjde jen o setkání jako že jsi starej kámoš, a náhodou jsme na sebe narazili, a ty se hodně o upíry zajímáš, a tak, třeba si měl podezření, že jsem se změnila, nebo jsi mě přistihnul jak mi vylejzaj zuby, nebo něco a tak jsem se ti přiznala, a tys mně požádal o schůzku s upíry, protože jak se o ně zajímáš, tak tě něco napadlo, a … my se normálně nesmíme prozrazovat a setkávat takhle s lidma, tak třeba, já nevim, řekněme že jsi mně jednou zachránil a jsi opravdu spolehlivej, a tak jsem ti dlužila nějakou službičku?"
" To by šlo, to je dobrý, jsem ti vděčnej, nemusíš to dělat, jestli nechceš, nerad bych tě přivedl do průšvihu".
"To je dobrý, takhle se dozvím i já jejich názor, aniž bych byla v podezření. Jo, ale nezmiňuj se vůbec o Lechanovi, to by byla katastrofa! A stejně tak jemu o tom nic neřikej.!"
"To jsem ani neměl v úmyslu, vysmál by se mi. A kde se sejdem? "

"Hm, to bude problém, někde…znáš třeba Starostrašnickou? Teda počítám s tim, že jsme teď v Praze?"
" Jo, to najdu".
"Je tam na rohu novinovej stánek, tak tam, kolem 11 ráno?"
" OK, ale co tvý kamarádi? Jak……"
"Tam budu čekat já, a k nim tě zavedu".
"Hele, já ti věřim, ale přece jen, sejít se s partou upírů, nemůže se nic stát?"
"Ty se bojíš?" Směju se.
" Ne!", odporuje překotně.
"Tak domluveno," zvedám se." A dík za pití," rychle odcházím, než si rozmyslí, že mi to zaplatí oboje.

